27. února 2007

Z Trávníka až na konec Česka

Že se v Trávníku drží parta, musí být jasné i z některých předchozích povídání. Před několika lety se hlavně díky iniciativě jednoho našeho kolegy, v civilu televizního pracovníka, zavedla akce – jednou za rok vyrazit v neděli na konec Čech, týden pobejt a v sobotu večer u táboráku v Trávníku probírat veselé historky z putování.

Prostě se vybral některý malebný kousek Čech či Moravy, v rámci přípravných prací se zajistil nocleh pro 6 – 8 manželských párů, připravil kulturně – turisticko - poznávací program na jeden prázdninový týden a v určeném termínu se vyrazilo.

První pobyt byl velmi náročný na chození po kopcích - Pomezní boudy v Krkonoších. Druhý směřoval do Srní na Šumavě (rovněž samé kopečky).

Pro velký úspěch se dalších několik výletů rovněž směrovalo na jih, ale už ne do Šumavských hor - Český Krumlov ( Čertova stěna, hrady a kláštery), Hrdoňov u Frymburku (seznámení s Lipenskou přehradou) a Nové Hrady (kraj rybníků, pohraničí u Rakouska, rodný kraj Jana Žižky – a rybí pochoutky, zapíjené pivem v místních hospůdkách).

Pak následoval pobyt v početí podporujících Františkových Lázních – kopců už bylo dost a pivo je přece k dostání i v útulných městských hospůdkách (k pokusům o početí byla využita nepřítomnost rodičů spíše doma zůstavšími potomky).

Další letní pobyt směřoval na úrodnou Hanou – Loštice jako rodné město olomouckých syrečků – vrcholem zájezdu byl výlet s koňským potahem po venkovských hospůdkách.

V dalším roce se uskutečnilo putování krajem Aloise Jiráska – týdenní pobyt v Novém Městě nad Metují. Zhlédli jsme rodný dům Aloise Jiráska, Babiččino údolí, Náchodský zámek a hotel, který ještě zněl džezem a vzpomínkami z knih spisovatele Škvoreckého, ale i opevnění z r. 1938 na Dobrošově.

Zatím poslední výlet se uskutečnil na Jižní Moravu – týden jsme bydleli v Lednici a navštívili zámky v Lednici, Valticích, Mikulově a Vranově, katakomby ve Znojmě, Věstonickou Venuši v Dolních Věstonicích. Krásný poslední večer jsme strávili koštováním a pak popíjením vínečka ve vacenovickém sklípku, kde si naše kapela Dřevák zahrála s místní cimbálovkou. Cestou zpět do Trávníka jsme se zásobili vínečkem ze sklípku známého zpěváka Šmukaře.


10. února 2007

Podstávkový dům

Podstávkové domy se vyskytují v různých variantách v Lužických a Jizerských horách a dále v kraji na jih až za Dubou. „Krajina podstávkových domů“ začíná být běžně používaným označením tohoto romantického kraje. Podstávka je důmyslná podpůrná dřevěná konstrukce, která nese váhu střechy, případně patra domu. Díky tomu nejsou stěny roubené světnice v přízemí zbytečně zatíženy a nehrozí tolik jejich zborcení.

Základy tohoto domu jsou kamenné a na nich stojí sloupky dřevěného obvazu, tedy podstávky, obkračující roubenou místnost a zároveň držící patro, polopatro nebo, v případě přízemních chalup, přímo konstrukci střechy. Sloupky jsou propojeny vodorovným trámem, většinou obloukovým. Okna přízemí jsou pak umístěna v jednotlivých polích mezi sloupky. Podstávka tak tvoří jakýsi portál okolo okenních otvorů. Podstávka byla provedena ze dřeva a byla mnohdy bohatě zdobena řezbářskými nebo tesařskými prvky. Konstrukce umožňovala, aby se místnosti o podlaží výše (I.patro nebo podkroví) vrátily do původních půdorysných rozměrů stavby.

Přízemí bývá z poloviny zděné (kamenné). V kamenné části byly hospodářské místnosti jako chlév, sýpka apod. Druhá polovina byla dřevěná, obytná a to buď roubená nebo pažená (z fošen).

První poschodí a štít byly pak hrázděné (tj. viditelná trámová konstrukce byla vyplněna tyčkovinou, kamenem, cihlami, špalíky, spojenými jílovitou hlínou promíchanou plevami nebo řezanou slámou) nebo byly rovněž pažené či roubené.

Podstávkové domy jsou velikostí a využitím velmi rozmanité. Sloužily jak chudým venkovským obyvatelům, tak i domácím tkalcům, zemědělcům, hostinským a také jako fary. Některé domy zachránili chalupáři, některé jejich majitelé, plno jich ale chátrá a některým hrozí zánik.

Rovněž na Cvikovsku je většina domů podstávkových, jak vidíme na přiložených fotografiích. Je chvályhodné, že někteří majitelé dodržují při rekonstrukci chalup toto uspořádání a že místní tesaři i nadále dovedou budovat toto stavební provedení.

4. února 2007

Sypejte ptáčkům

Tak se jmenovala jedna kapitola Žákovy knihy Z tajností žižkovského podsvětí. Je to ovšem velmi rozumné doporučení i pro ty, kteří chtějí mít v létě dobré ovoce.

V horské oblasti jako je Cvikovsko si chalupáři zvykli, když napadl sníh, vat drobnému ptactvu do krmítek. Zkušenost ukázala, že ptáci preferují slunečnicová semínka (pokud se jim sypala směs s obilným zrním, zrní prostě vyházeli). Dobré jsou též pod krmítkem zavěšené lojové koule. Oboje se dobře kupuje v supermarketech, zaměřených na zahrádkáře a kutily, jako jsou OBI a další.

Pokud ovšem někdo přijíždí na chalupu jen na víkend, ptáci krmítko brzy vyzobou a od pondělka čekají na další dávku.

V Kanadě jsem viděl „samosypací krmítko“, které jsem s úspěchem napodobil. Vezmete PET láhev a v polovině ji přeříznete. Do okraje horní části uděláte čtyři obloukové výřezy. Plast mezi výřezy ohnete ven v pravém úhlu a vždy jedním šroubkem je připevníte k širší kořenáčové misce (tu upevníte na tyč nebo pomocí závěsu na větev – ochrana krmících se ptáků proti kočkám. Vznikne vám tak první část krmítka, do horního otvoru láhve se závitem vložíte nálevku a prostor láhve vyplníte slunečnicovými semínky (ty se vlastní vahou sypou ven na misku ze čtyř vyříznutých půloblouků). Ke dnu zbylé spodní části láhve opět přišroubujeme kořenáčovou misku (měla by být širší než první miska) a otevřený konec této části láhve narazíme na kus se semínky. Vznikne tak stříška, chránící jednak násypový otvor a jednak spodní misku, kde usedají ptáci. Když ptáci vyzobou semena sesunutá na misku, vlastní vahou se semena z láhve na misku doplňují. Zásoba vydrží (podle počtu strávníků) až na tři dni. Provedení krmítka je na nákresu.

Krmítko v provozu je na fotografiích. Dobré je, že se děti za oknem učí poznávat ptáky Lužických hor. Na našem krmítku jsme nejčastěji viděli sýkory koňadry, ale i sýkory modřinky, sýkoru babku, brhlíka lesního, zvonka zeleného a křivku obecnou. Trochu semínek ukořistily i sojky, pro které byla zobací miska trochu malá.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]