29. dubna 2007

Čahoun na chůdách

V únoru r. 2002 slavil náš „čahoun“ Eda šedesátiny (v našem oblíbeném lokále u Břicháčků v Mařenicích). Náš Pan učitel všeuměl mu se svými žáčky v ručních pracích (či jak se tomu dnes říká) vytvořil dárek – dokonalé chůdy, aby se prý občas mohl podívat kamarádkám do očí. Na okraj lze podotknout, že takové dárky zhotovil i řadě dalších šedesátníků (naslouchátka pro nahluchlého Ládíka, elektrický Fortopor pro Forpase, přenosný pisoár pro Vsakováka apod.).

Termín oslavy byl památný i tím, že páteční dojezd na chalupy byl jen pro silné povahy – k večeru začalo silně sněžit a naši silničáři jako obvykle nestíhali, takže mladoboleslavská dálnice byla nesjízdná a zablokovaná a jízda po silnici přes Českou Lípu trvala místo obvyklé jeden a třičtvrtě hodiny dvojnásobek, když před každým kopečkem byla zácpa a vyjíždělo se jen se řetězy nebo s jemnou nohou na plynu.

No a slovo dalo slovo a výsledkem byla sázka o sud piva s naším kytaristou Honzou, že na chůdách nedojde z Mařenic do Trávníka – asi 3 km. Jenže to neznáte Hadimršku (vlastně těžkého atleta Edu).

A tak se jednoho krásného srpnového sobotního odpoledne sešli Trávnicko-Nadějští chalupáři v Mařenicích, aby byli svědky slavného pochodu. Pravidla stanovovala, že má náš borec možnost cestou odpočívat, ale nesmí se nohama dotknout země (bylo dovoleno sednout si na patník nebo na doprovodné nemocniční křeslo na kolečkách, které náš Pan učitel pro tuto příležitost zajistil). A vyrazilo se.

Dlužno podotknout, že gumové patky na chůdách vydržely povrch silnice jen kilometr na rozdíl od Edy, který nejenže sázku vyhrál a došel (na cvakajících kovových patkách chůd), ale přes konstatování, že sázku vyhrál, když došel ke značce TRÁVNÍK, pokračoval až k Trávnické kapličce. Poslední metry dokonce na chůdách běžel!

Sud byl pak slavnostně vypit při večerním táboráku na zahradě u Forpasů.


Nahřívání starých kostí

Trávnicko-Nadějští chalupáři, co přicházejí do let (a záda je začínají bolet), přišli před pár lety s nápadem, že před a po zimě je dobré si tělíčko nahřát (nikoliv alkoholem, ačkoliv jako doplněk je taky dobrý), ale v termální vodě. A tak začali tuto myšlenku ověřovat v maďarských termálních lázních.

Začali v Hevízu (jezero s horkou vodou uprostřed lázeňského městečka poblíž Balatonu – na obrázku je lázeňský komplex, který je vybudován na pilotech přímo na jezeře). Jezero je hluboké bez nějaké pláže, takže je nutno buď plavat nebo se nechat unášet na nafukovacím nebo molitanovém kruhu (člověk ve stáří stejně dětinští). To by nakonec nevadilo, ale voda je kalná (plave se i mezi lekníny) a i když je doporučovaná revmatikům, nemá se v ní prý pobývat víc než 3 hodiny (ono se to pro sirný pach stejně déle vydržet nedá). No a tak naši průkopníci po pár dnech dojížděli raději do Zalakarose.

Další rok na doporučení vyzkoušeli termální lázně v Sárváru. Lázně jsou vybudované jen před pár lety a tedy moderní a čisté. Voda je teplá asi 36-37 oC, čisťounká a bez zápachu. Bazény jsou dva – vždy s vnitřní a venkovní částí (hloubka maximálně 1 m) s možností přechodu zevnitř ven přes průchod se závěsy. Jeden z bazénů má vestavěné vířivé efekty (bublinové masáže, sprchy, kruhový proud vody a d.).

S jednou výjimkou, kdy chalupářská parta navštívila slovenské termální lázně ve Velkém Mederu, se do Sárváru jezdí už čtvrtý rok vždy v dubnu a říjnu. Z Prahy je to 330 km po dálnici do Bratislavy a pak asi 130 km přes přechod v Rajce po silnici na Chorvatsko. Ubytování je podle počtu osob v soukromém penziónu rodiny Wolfových (komplex hotel, penzión a hlavně vila, kde se obsazuje celé patro i se společenskou místností pro trávení večerů).

Letošní jarní zájezd započal poněkud divoce, když autu, ve kterém jeli naši Pepíci se svými žínkami, téměř upadlo 18 km před Bratislavou kolo (ze všech šesti šroubů odpadly matice). Po 4 hodinách čekání na odtah bylo auto naloženo a odvezeno do bratislavské opravny. Protože potřebné šrouby (ty původní kromě dvou byly ubroušené a zohýbané) v sobotu v Bratislavě nebyly k sehnání, vyřešilo se to tak, že u obou zadních kol se místo 6 šroubů s maticemi daly jen 4 šrouby a dobře se maticemi utáhly (anžto tato improvizace vydržela zbytek cesty do Sárváru, doporučujeme ji firmě Opel jako zlepšovací návrh pro zlevnění výroby).

Dubnový týden v Sárváru ovšem pro všechny účastníky spíše působil dojmem nejžhavějšího léta (teploty kolem 25 oC a obloha bez mráčku), což se projevilo na stupni opálení. Pánové praktikovali již zavedený rituál „RP a OP“ (čti ranní pivo a odpolední pivo) – a je nutno dodat, že dobře vychlazené pivo Bórsodi v lázeňském bufetu nám velmi chutnalo (dámy chodily na kávičku).

Cestu zpět jsme si zpestřili (kromě jízdy po kousku maďarské dálnice bez potřebné známky – navigoval pan inženýr zpod Milštejnu a zabloudění v Bratislavě – navigoval mlsný Pepa - prý s tankistickou praxí právě v Prešpurku) obědem ve Slovenském Grobu u Bratislavy, kde asi 10 místních restaurací podává pečenou husičku (nutno objednat nejméně den předem).

Všichni už se těšíme na podzimní zahřívací pobyt, na který už máme objednaný u Wolfů termín.


18. dubna 2007

Jak se kdysi turistilo

V německém turistickém průvodci z r. 1912 jsem našel několik zajímavých popisů vycházek ze Cvikovska (samozřejmě, že v průvodci jsou názvy míst německé):

Od Juliovky sledujeme silničku – před námi je Suchý vrch, vlevo vidíme v pozadí Zelený vrch. Od myslivny silnička klesá, přejdeme přes můstek k hostinci v Hamru. Zde si lze zakoupit vstupenku na prohlídku Ledové jeskyně (cena 10 haléřů) a obdržíme klíč, který musíme přinést zpět (vyplatí se si s sebou vzít chlapce z rodiny hostinského, který za malé spropitné přinese klíč zpátky do hostince). Dále vede cesta do kopce po asi ¼ hodině přijdeme na rozcestí (rovně vede cesta na Novou Huť), my půjdeme vlevo do kopce. Po 5 minutách stojíme před vstupem do ledové jeskyně. Pozor na prochladnutí! Žebřík vede asi 12 m dolů do zledovatělé chodby, čím větší horko je v létě, tím silnější je vytvoření ledu – krápníky až 10 cm v průměru!

Od jeskyně se vrátíme na lesní cestu a pokračujeme k Milštejnu. Cestou projdeme kolem Samperova kříže (obrázek, jak dřevař přišel při kácení stromu o život) - dnes již neexistuje.

Vlevo přijdeme k Milštejnu - pískovcové skále s malou skalní bránou. Odtud přijdeme na rozcestí – vlevo vede cesta do Naděje, vpravo široká lesní cesta do Rousínova.

Výhled z Milštejnu - krásný Hvozd, pyramida Klíče. Asi po půl hodině přijdeme k prvním domům Rousínova kolem Fridrichova potoka. U kříže zatáčí silnice k bělidlu – odtud se potok jmenuje Bobří. Za několik minut dorazíme k mlýnu u rybníka, za další čtvrthodinu dojdeme k prvním domům města Cvikova.

Cvikov leží v lesy lemovaném údolí Bobřího potoka. Má asi 6 000 obyvatel. Hlavním průmyslem je textilní výroba – bavlněné a lněné výrobky, bělidla a tříslové barvírny. Hlavními podniky jsou: tkalcovny J. Niessnera, G. Niessnera, J. Wenzela a d., barvírna Neumann a spol., výrobna hořčice F. Rösslera a velké cihelny.

Ve městě jsou hotely – Zum Löwen (na náměstí - zbourán někdy po r. 1960), Reichshof (dnes hotel Sever, dříve Stalingrad - mimo provoz), Hirsch, Sonne a Deutsches Haus.

Z města se dají dělat výlety:

Na Kalvárii – z dolního okraje náměstí kolem hotelu Reischhof kolem restaurace na kraj lesa a po křížové cesta ke kostelíku. Od kostelíka se dá za půl hodiny dojít k restauraci Fridrich-Schiller-Warte (zbyla již jen oplocená vyhlídka) na svahu Zeleného vrchu.

Na Zelený vrch - stejně jako v předchozím a pak od Fridrich-Schiller-Warte na vrchol kopce. Skvělý výhled (zřejmě byl na rozdíl ode dneška vrchol kopce holý). Dál po značené cestě z vrcholu k restauraci Schweizerhaus (dnes jen zbytky sklepů (?), vysekaných ve skále na svahu Zeleného vrchu nad Drnovcem). Odtud kolem kamenolomu zpět do Cvikova.

Na Dutý kámen – z náměstí po silničce k Drnovci, dále pak po serpentinách směrem na Kunratice (asi 25 minut) pak vpravo po hřebeni (pískovcové sloupy) k rybníku a zpět do Cvikova.

Na Milštejn – z náměstí kolem továrny G. Niessnera po silničce na Trávník – za Schierovou vilou vlevo do Naděje, zde u Krieschova hostince po lesní cestě na Milštejn (viz stará fotka hostince).


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]