30. července 2007

Pohraniční opevnění

Vzhledem k narůstající hrozbě tehdy nacistického Německa byly od r. 1935 budovány pohraniční pevnůstky a pevnosti podle francouzského vzoru. V listopadu 1937 bylo přijato rozhodnutí o vybudování pásma pohraničních pevností. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) mělo podle tohoto záměru vybudovat 1 276 těžkých a s 15 463 lehkých objektů. Plán výstavby byl rozvržen na 10 let, ale samozřejmě, že události z r. 1938 tento záměr překazily. Je však s podivem, že přesto stojí v našem pohraničí stovky pevnůstek.

Opevnění v Lužických horách bylo součástí obranné linie Krkonoše – Labe. V blízkosti Trávníku probíhaly stavební úseky M1 (Mařenice) a M2 (Rousínov). V r. 1937 bylo vybudováno 29 pevnůstek, linie byla dokončena v r. 1938 pražskou firmou ing. Belady. Vesměs se jednalo o pevnůstku vz. 37 – tak zvaný řopík.

Na Zámeckém vrchu nad rančem Malevil se na skalách v blízkosti pevnůstek zachovaly vyryté vlastenecké nápisy a jména vojáků, kteří zde za mobilizace v r. 1938 sloužili.

Po mnichovské zradě musela naše vojska během několika prvních říjnových dnů pohraničí vyklidit. Sám Adolf Hitler projel odstoupeným pohraničím 6. října 1938 (z Löbau jel přes Rumburk, Českou Kamenici do Nového Boru, pak přes Cvikov do Mařenic do Oybina a zpět do Chrastavy a Frýdlantu, odkud se opět vrátil do Německa).

Pro nás je zajímavé, že z řopíku č. M1/234/A180 po pravé straně silnice z Mařenic na Juliovku Hitler pronesl ke shromážděným místním Němcům krátký projev. Během následujících let byl tento řopík kultovním objektem a objevil se i na místních pohlednicích.

A že je všechna sláva polní tráva? Na posledním obrázku je tento bunkr dnes.


Trávník po válce

Prvním poválečným starostou Trávníka byl od podzimu 1945 p. Karel Zeman. V r. 1948 byl podle jednoho záznamu starostou p. Pokorný.

Mezi prvními osadníky byla řada spřízněných rodin, takže v Trávníku žilo několik Pokorných, Libichů, Jandáků či Musilů.

V r. 1950 se předsedkyní MNV stala paní Musilová (kterou si už mnozí z dnešních chalupářů pamatují). Její manžel spisoval místní kroniku, která se ale po jejich smrti již nenašla. Zachovaly se pouze dva kaligraficky psané zasklené historické zápisy – jeden o Trávníku a druhý o Milštejnu, které dlouho visely na zdi v místním hostinci (dnes Bohemia Optic). Vzpomínám si, že jako zvláštnost bylo o Trávníku uváděno, že zde nejsou k vidění vrabci. Dnes ovšem jsou vrabci vůbec na vyhynutí – snad proto, že už nejsou na cestách koňské koblížky, kde vyzobávali semínka.

V r. 1954 se stal předsedou MNV pan Jaroslav Mládek st. Místní osvětová beseda dostala v r. 1957 promítací přístroj na 16 mm film a od té doby se konaly v hostinci filmová představení. Vzpomínám, že na začátku šedesátých let jsme v hostinci shlédli sovětský film o hrdinných obráncích Sevastopolu s podmanivým názvem Jsou živí, zpívají. Při zajištěném přísunu piva během promítání to byl uspokojivý zážitek.

V r. 1960 byl Trávník připojen ke Cvikovu (v té době začínala jeho přeměna na vesnici chalupářů).

V posledních několika letech působí v Trávníku a Naději Občanské sdružení, do kterého je sdruženo asi 50 zdejších chalupářů, ale i místních usedlíků. Na pravidelných výročních schůzích se chalupáři pokoušejí spolu se zástupci cvikovského Zastupitelstva řešit místní problémy jako je osvětlení, údržba cest a silniček, sekání luk (na které se proměnila bývalá pole státního statku) či péče o autobusovou čekárnu.

V dnešní době, kdy několik chalupářů – penzistů se rozhodlo žít v Trávníku či v Naději natrvalo, by bylo účelné, aby byl z nich vytvořen osadní výbor, který má v systému volených zastupitelstev své pevné postavení.

Na prvním připojeném obrázku je výřez z historické mapy – Glasert (Trávník) a Hofnung (Naděje), na druhém vpředu slepičárna a za ní rovněž již neexistující stodola.


23. července 2007

Emigrace v r. 1968 aneb "dobří ptáci se vracejí"

Samozřejmě, že po srpnovém vpádu vojsk v r. 1968, se i mezi chalupáři z Trávníka i Naděje projevila emigrace. Příští rok to bude tedy už 40 let od odchodu řady našich kamarádů.

V některých případech se pod nimi zavřela voda a máme jen velmi kusé informace o jejich osudu. Takovým příkladem je Pavla Polášková, kterou si pamětníci připomenou z Vláčilova nezapomenutelného filmu Markéta Lazarová. Pavla zde hrála divokou Alexandru. Ani na webových stránkách, věnovaných tomuto filmu a stále doplňovaných, není o životě Pavly po útěku do Německa žádná zmínka.

Řada z nich se ovšem okamžitě po sametové revoluci v r. 1989 začala k nám na chalupy vracet, někdy pravidelně každoročně, někdy jen občas. Na některé zde tedy vzpomeneme.

Z Naděje tak odešla celá rodina Perglových. Starý pan Pergl, vynikající klarinetista, zamřel v Kanadě před několika lety a pouze levicové noviny PRÁVO jeho smrt krátkou notickou připomenuly. I jeho děti Milena a Olda žijí v Kanadě (Olda prý působil i jako učitel na Eskymáky obydleném severu). Oba se již k nám přijeli podívat.

Ze šedesátých let v Trávníku a Naději velmi známí (šiškové války, sportování a hvězdy tanečních zábav) Lexa a Olinka jsou rovněž v Kanadě, na samém západě v Britské Kolumbii. Sice se před několika lety rozvedli, ale oba mají nové české partnery a v Trávníku se objevují relativně často. To hlavně platí pro Olinku, která je po řadu posledních let neopominutelnou účastnicí velikonočních koled i se svým mužem Jardou, který pro svou podobu s naším Václavem Klausem budil všude v naší republice pozornost (zvláště tak před 8 - 10 lety, kdy byl náš pan president hubenější a nosil delší vlasy).

Dvě děti (Adriena a Mark) z rodiny bohužel již zesnulého propagátora akupunktury MUDr. Kajdoše jsou v USA, ale občas podívají do Česka i na naše táboráky. Když je navštěvují zbývající členové rodiny z Česka, nenechají si ujít svezení (sletení?) v Markově soukromém letadélku.

Dalším emigrantem z Kanady, který se vrátil do krajiny mládí, je letecký dispečer Slávek. Ten se opakovaně a vytrvale vracel, až získal ruku své milované Jarky, s kterou chodil před emigrací. Nyní oba tráví letní měsíce v Trávníku, kde zakoupili i parcelu.

Jiným z emigrantů byl tovární jezdec Škodovky Franta, chalupář z Mařenic. Ten se rozhodl užívat si důchod v krajině svého mládí, odstěhoval se ze Švýcarska zpět na Cvikovsko a využívá často golfové hřiště na Malevilu (kde si často užívá svůj důchod i pan inženýr Jindřich spod Křížku).

Kanada vůbec je pro naše chalupáře spřátelenou zemí. Známí jedněch chalupářů z Naděje úspěšně podnikali v Kanadě jako provozovatelé jachtingu v Karibském moři. Při jejich návštěvě v Česku se v devadesátých letech jejich synovi, narozenému v Kanadě, u nás tak zalíbila krajina i děvčata, že zde již zůstal natrvalo, složil pilotní zkoušky a pracuje úspěšně jako pilot. Jeho rodiče mají ideálně využitá roční období – léto tráví v Trávníku a zimu v Karibiku.


13. července 2007

Pro čtenáře

Vážení a milí, jak jste si možná všimli, na pravé straně se objevilo počítadlo přístupů. Nárust jeho čísla mne těší, ale přál bych si, abyste se na blogu podíleli i aktivněji. Pod články je možnost přidání komentáře či doplňující informace. Jen uvítám, když ten, kdo k věci něco ví, to doplní do komentáře i pro ostatní čtenáře.

9. července 2007

Panorama

Lužických hor je úchvatné. Ze svahu Trávnického vrchu je rozhled od severovýchodu přes jih až k západu - viz přiložené panorama. Můžete si ho kliknutím otevřít ve zvětšeném provedení. Někdy příště zkusíme nafotografovat panorama ze zmíněného Hvozdu. Zatím přidávám druhé panorama, fotografované od sedátka na skále nad kapličkou v Naději směrem na severovýchod. Na webových stránkách Lužické hory - na adrese http://www.luzicke-hory.cz/galerie/index.php?pg=fgf005c najdete řadu panoramatických pohledů z různých míst i s pojmenováním míst a kopců.

8. července 2007

Proměny vesničky Trávník

V r. 1921 měla podle tehdejší evidence vesnička Glasert(nyní Trávník) 83 domů a 303 obyvatel.

Podle záznamu z r. 1948 měla 90 domů, ale z toho 24 objektů bylo vedeno už jen jako bouračka.

V dnešní době je v Trávníku evidováno 57 domů, z toho trvale obydlených je necelých 20.

Veřejné budovy byly tři – dvoutřídní škola z r. 1879 (dnešní penzión), kaple z r. 1802 a hasičská zbrojnice na kopci poblíž Zámečku. U dnes již neexistujícího domu čp. 21 byla zvonička (pro svolávání ke mši, klekání a varování při požárech a p.). Místní hřbitov byl založen v r. 1890.

U silnice v č. 1 byla místní hospoda(dnes již dávno zrušená). Údajně u silnice šikmo proti Zámečku na parcele č. 104 nebo 105 byla ještě jedna hospoda a řeznictví – dnes jsou to jen zplanýrované pozemky pro parkování.

Po válce až do sedmdesátých let byla v čp. 25 prodejna lidového spotřebního družstva Jednota (konsum).

V domě čp. 67 byla ještě před válkou výroba betonových stavebních prvků (desky, sloupky a p.).

Je samozřejmostí, že při hlavní obživě místních obyvatelů – zemědělství a chov dobytka – byla půda kolem vesničky obdělávaná (dnes zčásti slouží jako pastviny pro místní dobytčí farmu, jinak jsou to vesměs nepříliš udržované louky). Velké plochy jsou zarostlé náletem dřevin (břízy, jasany, javory).

Veliký rozdíl je proto vidět při porovnání fotografií Trávníka z r. 1910 a z r. 2007. Na staré fotografii je možno rozeznat většinu budov včetně dvou dnes již neexistujících statků na stráni vedle Zámečku. Na fotografii ze současnosti (z přibližně stejného místa)je vidět pouze střechy některých budov, které vystupují nad stromový porost.


4. července 2007

…. sežrala nám houba dům

Pro chalupáře je to nepříjemná verze známé písničky. Řada z nás se již s touto houbou - zhoubou setkala. Nejznámějším ničitelem dřevěných konstrukcí a podlah je dřevomorka domácí. Pozná se podle vláken na povrchu dřeva, pod kterými se dřevo “ztrácí” a rozpadá podle obdélníkových lomů. V další fázi se na povrchu objeví vlastní oranžová houba s bílými okraji – viz obrázek.
Houba je nenáročná, má ráda vlhko, ale podle expertů nesnáší průvan. Pokud jednou něco napadne, je každý pokus o záchranu postiženého dřeva marný – je nutné dřevo opatrně odstranit a spálit. Opatrně proto, že se šíří výtrusy a při likvidaci je pochopitelně můžeme roztrousit. Kromě vlastního dřeva je nutno vyvézt např. i nosnou kostru a zásyp pod podlahou, otlouci omítku ze sousední zdi a zdivo vypálit propan-butanovým hořákem. Plodnicová vlákna dřevomorky totiž prorostou i zdí. Původní podlahy našich chalup byly obvykle na rostlé zemině, do které byly položeny nosné trámky, oddělené od zeminy pouze většinou již zpuchřelým dehtovým papírem. Při obnově se dnes obvykle vybere podklad do hloubky, udělá se betonová vana a do ní se vytvoří svařením lepenkových pásů typu IPA další vodu nepropustná vana. Teprve do ní se uloží dobře proschlé trámky a na se položí podlaha. Mezi trámky se dával zásyp z proschlé škváry nebo z perlitu. Lze si všimnout, že původní podlahy nebyly palubkové, ale z ohoblovaných prken – tím se alespoň částečně odvětrával prostor pod podlahou. Proto byli mnozí chalupáři po výměně podlahy za palubkovou nepříjemně překvapeni objevením dřevomorky – palubková utěsněná podlaha nevětrala. Rovněž se doporučuje nepokládat podlahu až k dřevěným zdem – je lepší oddělit zdi tak, že betonová vana vytvoří i pruh kolem stěn a prkna jsou od zdí odděleny tímto pruhem. Nedoporučuje se rovněž před odjezdem z chalupy umýt podlahu, nechat ji vlhkou a chalupu do příštího týdne uzavřít.
Jeden z osvědčených způsobů, jak vytvořit pod podlahou průvan, je následující: Nosné trámky se udělají o 2 – 3 cm kratší než je šířka podlahové vany a rozloží se střídavě tak, aby po položení podlahy vznikl meandr. V jednom roku podlahy umístíme axiální ventilátor a v příčném rohu uděláme poslední položené prkno o 2 – 3 kratší, takže vznikne štěrbina. Ventilátorem pak občas odsáváme vzduch pod podlahou ( proudí od zmíněné štěrbiny ve všech polích mezi trámky v meandrech cik cak až k ventilátoru). Samozřejmě při této úpravě neprovádíme mezi trámky zásyp (podlaha musí ovšem být ze silnějších prken).

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]