30. července 2007
Pohraniční opevnění
Vzhledem k narůstající hrozbě tehdy nacistického Německa byly od r. 1935 budovány pohraniční pevnůstky a pevnosti podle francouzského vzoru. V listopadu 1937 bylo přijato rozhodnutí o vybudování pásma pohraničních pevností. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) mělo podle tohoto záměru vybudovat 1 276 těžkých a s 15 463 lehkých objektů. Plán výstavby byl rozvržen na 10 let, ale samozřejmě, že události z r. 1938 tento záměr překazily. Je však s podivem, že přesto stojí v našem pohraničí stovky pevnůstek.
Opevnění v Lužických horách bylo součástí obranné linie Krkonoše – Labe. V blízkosti Trávníku probíhaly stavební úseky M1 (Mařenice) a M2 (Rousínov). V r. 1937 bylo vybudováno 29 pevnůstek, linie byla dokončena v r. 1938 pražskou firmou ing. Belady. Vesměs se jednalo o pevnůstku vz. 37 – tak zvaný řopík.
Na Zámeckém vrchu nad rančem Malevil se na skalách v blízkosti pevnůstek zachovaly vyryté vlastenecké nápisy a jména vojáků, kteří zde za mobilizace v r. 1938 sloužili.
Po mnichovské zradě musela naše vojska během několika prvních říjnových dnů pohraničí vyklidit. Sám Adolf Hitler projel odstoupeným pohraničím 6. října 1938 (z Löbau jel přes Rumburk, Českou Kamenici do Nového Boru, pak přes Cvikov do Mařenic do Oybina a zpět do Chrastavy a Frýdlantu, odkud se opět vrátil do Německa).
Trávník po válce
Mezi prvními osadníky byla řada spřízněných rodin, takže v Trávníku žilo několik Pokorných, Libichů, Jandáků či Musilů.
V r. 1950 se předsedkyní MNV stala paní Musilová (kterou si už mnozí z dnešních chalupářů pamatují). Její manžel spisoval místní kroniku, která se ale po jejich smrti již nenašla. Zachovaly se pouze dva kaligraficky psané zasklené historické zápisy – jeden o Trávníku a druhý o Milštejnu, které dlouho visely na zdi v místním hostinci (dnes Bohemia Optic). Vzpomínám si, že jako zvláštnost bylo o Trávníku uváděno, že zde nejsou k vidění vrabci. Dnes ovšem jsou vrabci vůbec na vyhynutí – snad proto, že už nejsou na cestách koňské koblížky, kde vyzobávali semínka.
V r. 1954 se stal předsedou MNV pan Jaroslav Mládek st. Místní osvětová beseda dostala v r. 1957 promítací přístroj na 16 mm film a od té doby se konaly v hostinci filmová představení. Vzpomínám, že na začátku šedesátých let jsme v hostinci shlédli sovětský film o hrdinných obráncích Sevastopolu s podmanivým názvem Jsou živí, zpívají. Při zajištěném přísunu piva během promítání to byl uspokojivý zážitek.
V r. 1960 byl Trávník připojen ke Cvikovu (v té době začínala jeho přeměna na vesnici chalupářů).
V posledních několika letech působí v Trávníku a Naději Občanské sdružení, do kterého je sdruženo asi 50 zdejších chalupářů, ale i místních usedlíků. Na pravidelných výročních schůzích se chalupáři pokoušejí spolu se zástupci cvikovského Zastupitelstva řešit místní problémy jako je osvětlení, údržba cest a silniček, sekání luk (na které se proměnila bývalá pole státního statku) či péče o autobusovou čekárnu.
V dnešní době, kdy několik chalupářů – penzistů se rozhodlo žít v Trávníku či v Naději natrvalo, by bylo účelné, aby byl z nich vytvořen osadní výbor, který má v systému volených zastupitelstev své pevné postavení.
Na prvním připojeném obrázku je výřez z historické mapy – Glasert (Trávník) a Hofnung (Naděje), na druhém vpředu slepičárna a za ní rovněž již neexistující stodola.
23. července 2007
Emigrace v r. 1968 aneb "dobří ptáci se vracejí"
V některých případech se pod nimi zavřela voda a máme jen velmi kusé informace o jejich osudu. Takovým příkladem je Pavla Polášková, kterou si pamětníci připomenou z Vláčilova nezapomenutelného filmu Markéta Lazarová. Pavla zde hrála divokou Alexandru. Ani na webových stránkách, věnovaných tomuto filmu a stále doplňovaných, není o životě Pavly po útěku do Německa žádná zmínka.
Řada z nich se ovšem okamžitě po sametové revoluci v r. 1989 začala k nám na chalupy vracet, někdy pravidelně každoročně, někdy jen občas. Na některé zde tedy vzpomeneme.
Z Naděje tak odešla celá rodina Perglových. Starý pan Pergl, vynikající klarinetista, zamřel v Kanadě před několika lety a pouze levicové noviny PRÁVO jeho smrt krátkou notickou připomenuly. I jeho děti Milena a Olda žijí v Kanadě (Olda prý působil i jako učitel na Eskymáky obydleném severu). Oba se již k nám přijeli podívat.
Ze šedesátých let v Trávníku a Naději velmi známí (šiškové války, sportování a hvězdy tanečních zábav) Lexa a Olinka jsou rovněž v Kanadě, na samém západě v Britské Kolumbii. Sice se před několika lety rozvedli, ale oba mají nové české partnery a v Trávníku se objevují relativně často. To hlavně platí pro Olinku, která je po řadu posledních let neopominutelnou účastnicí velikonočních koled i se svým mužem Jardou, který pro svou podobu s naším Václavem Klausem budil všude v naší republice pozornost (zvláště tak před 8 - 10 lety, kdy byl náš pan president hubenější a nosil delší vlasy).Dvě děti (Adriena a Mark) z rodiny bohužel již zesnulého propagátora akupunktury MUDr. Kajdoše jsou v USA, ale občas podívají do Česka i na naše táboráky. Když je navštěvují zbývající členové rodiny z Česka, nenechají si ujít svezení (sletení?) v Markově soukromém letadélku.
Dalším emigrantem z Kanady, který se vrátil do krajiny mládí, je letecký dispečer Slávek. Ten se opakovaně a vytrvale vracel, až získal ruku své milované Jarky, s kterou chodil před emigrací. Nyní oba tráví letní měsíce v Trávníku, kde zakoupili i parcelu.
Jiným z emigrantů byl tovární jezdec Škodovky Franta, chalupář z Mařenic. Ten se rozhodl užívat si důchod v krajině svého mládí, odstěhoval se ze Švýcarska zpět na Cvikovsko a využívá často golfové hřiště na Malevilu (kde si často užívá svůj důchod i pan inženýr Jindřich spod Křížku).
Kanada vůbec je pro naše chalupáře spřátelenou zemí. Známí jedněch chalupářů z Naděje úspěšně podnikali v Kanadě jako provozovatelé jachtingu v Karibském moři. Při jejich návštěvě v Česku se v devadesátých letech jejich synovi, narozenému v Kanadě, u nás tak zalíbila krajina i děvčata, že zde již zůstal natrvalo, složil pilotní zkoušky a pracuje úspěšně jako pilot. Jeho rodiče mají ideálně využitá roční období – léto tráví v Trávníku a zimu v Karibiku.
13. července 2007
Pro čtenáře
9. července 2007
Panorama
8. července 2007
Proměny vesničky Trávník
Podle záznamu z r. 1948 měla 90 domů, ale z toho 24 objektů bylo vedeno už jen jako bouračka.
V dnešní době je v Trávníku evidováno 57 domů, z toho trvale obydlených je necelých 20.
Veřejné budovy byly tři – dvoutřídní škola z r. 1879 (dnešní penzión), kaple z r. 1802 a hasičská zbrojnice na kopci poblíž Zámečku. U dnes již neexistujícího domu čp. 21 byla zvonička (pro svolávání ke mši, klekání a varování při požárech a p.). Místní hřbitov byl založen v r. 1890.
U silnice v č. 1 byla místní hospoda(dnes již dávno zrušená). Údajně u silnice šikmo proti Zámečku na parcele č. 104 nebo 105 byla ještě jedna hospoda a řeznictví – dnes jsou to jen zplanýrované pozemky pro parkování.
Po válce až do sedmdesátých let byla v čp. 25 prodejna lidového spotřebního družstva Jednota (konsum).
V domě čp. 67 byla ještě před válkou výroba betonových stavebních prvků (desky, sloupky a p.).
Je samozřejmostí, že při hlavní obživě místních obyvatelů – zemědělství a chov dobytka – byla půda kolem vesničky obdělávaná (dnes zčásti slouží jako pastviny pro místní dobytčí farmu, jinak jsou to vesměs nepříliš udržované louky). Velké plochy jsou zarostlé náletem dřevin (břízy, jasany, javory).
Veliký rozdíl je proto vidět při porovnání fotografií Trávníka z r. 1910 a z r. 2007. Na staré fotografii je možno rozeznat většinu budov včetně dvou dnes již neexistujících statků na stráni vedle Zámečku. Na fotografii ze současnosti (z přibližně stejného místa)je vidět pouze střechy některých budov, které vystupují nad stromový porost.
4. července 2007
…. sežrala nám houba dům
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]