24. dubna 2008

O všeličemž

Jistě jste slyšeli nebo četli pojem – naučná stezka. Je to turistická trasa, seznamující se zajímavými oblastmi a místy tak, že na řadě míst takové stezky jsou umístěny tabule s textem a obrázky, vysvětlující s čím se na daném místě v přírodě můžete setkat.V našem okolí jsou čtyři naučné stezky:

Mokřady na Brazilce – nás seznámí s mokřady a rašeliništi na svahu od Dolní Světlé (podél známé panelové cesty k hranicím). Stezka má délku asi 700 m a jsou na ní 4 informační tabule. Obrázek je převzatý z české Wikipedie.

Údolím Milířky – je okružní stezka, dlouhá 4,5 km u Dolního Podluží, kde můžeme vidět pozůstatky středověké důlní činnosti (hlavně dolování stříbrné rudy). Na stezce je 7 tabulí. Kromě zbytků důlních šachet se seznámíme i s tzv. Lužickým zlomem, který se táhne od Drážďan přes Lužické hory k Turnovu. Jde o tektonickou poruchu - rozhraní mezi žulovou a pískovcovou deskou české křídové pánve.

Okolím Studence – je nejdelší stezka, dlouhá 23 km, která začíná i končí u železniční stanice Mlýny (u Kytlice na trati Děčín – Česká Lípa). Stezka seznamuje poutníky s bučinovými porosty, kamennými čedičovými varhany, pískovcovými skalami i pěknými výhledy do Lužických hor.

Nejnovější je Lesnická naučná stezka na svahu kopce Sokol nad Petrovicemi. Otevřena byla letos 18. dubna, měří 2 km a má 5 informačních tabulí. Věnována je lesnímu hospodářství a jedno zastavení připomíná 130. výročí zavraždění zdejšího lesníka pytlákem.

A něco na jinou notečku – chalupáři jsou opatrní lidé, protože mají důvody - k řadě vykradení chalup již došlo. A tak není divu, že se rychle domluví nad podezřelými událostmi. Nedávno obcházel chalupy jak v Naději tak v Trávníku mladý muž, který všude vykládal, že má na silnici do Cvikova auto, kterému došel benzin a žebronil aspoň o litr s tím, že jako zástavu ponechá autorádio, které držel v ruce. Když si spočítáme, že za dobu, kterou věnoval obcházení chalup, by se dostal i do Cvikova k benzinové pumpě, je zřejmé, že celou příhodu bereme jako podezřelou. Jiný podivný případ je, když po polní cestě kolem trávnických chalup projede kolem půlnoci cizí auto s žebříkem na střeše a někam zmizí.


20. dubna 2008

Výlet pro chladné jarní dny

V Jonsdorfu mají výbornou atrakci pro naše děti – Schmetterlinghaus čili Dům motýlů. Je to hala o ploše asi 500 m2, ve které celoročně žije a rozmnožuje se velké množství exotických motýlů. V hale je vysazeno množství tropických rostlin a je tam udržováno klima tropického pralesa. Mezi rostlinami jsou cestičky s lavičkami, potůčky a jezírka s vodopády. A hlavně všude okolo vás volně poletují motýli o velikosti 10 i více cm, jeden druh se zvláštně vykrojenými křídly má rozpětí až 20 cm. Protože musí být přikrmováni, jsou na řadě míst v hale krmítka, kde leží čerstvé květy a nakrájená kolečka pomerančů. Téměř na každém krmítku sedí motýl a saje sladkou šťávu. Vy můžete bez obav, že by uletěl, k němu přiblížit ruku a ověřit si rozpětí jeho křídel.

V dalších halách tohoto krásného centra jsou akvária s mořskými rybkami (děti už zdaleka hlásí „tady plave Nemo“) a terária s leguány, hady, chameleony či želvičkami. V několika teráriích je i hmyz (kudlanky, strašilky a d.).

Výlet s dětmi do tohoto Motýlího domu je skutečně vděčný. Vstupné pro dospělé je 4,5 EUR, pro děti 3 EUR. V přízemí je i malá kavárnička s přijatelnými cenami (kopeček zmrzliny 0,6 EUR, káva 1,8 EUR) a hrací koutek pro děti se stavebnicemi a skládačkami. Na prohlídku je možno počítat s hodinou a půl, protože děti jsou unešené. Parkoviště je přímo u objektu, v létě bude další atrakcí rozlehlé alpinum z druhé strany budov.

Na připojených obrázcích je pohled na Motýlí dům a ukázky chovaných živočichů.

Objekt se nachází na silnici, která prochází Jonsdorfem ve směru na Žitavu. Vedle něj je kryté kluziště. Dovedete si představit, že by něco takového bylo ve Cvikově? Pokud by byl konečně otevřený hraniční přechod v Krompachu, byl by to krásný výlet bez zbytečné objížďky (jen cca 2 km na německé straně). Nejbližší otevřený přechod je v Petrovicích, přechod v Krompachu je průjezdný (ovšem silnice přes Valy už od zámečku v Krompachu je samá díra na rozdíl od německé strany, kde přesně na hraniční čáře začíná kvalitní asfaltka), ovšem z obou stran je průjezd zakázán dopravním značením. Prý se zatím těm, co projeli, nic nestalo, ale s jistotou to slíbit nemohu.


18. dubna 2008

Jak se k nám jezdí vlakem dnes

Dne 26.3.2008 byla slavnostně uvedeno do provozu automatizované dálkové řízení železniční tratě Bakov nad Jizerou–Česká Lípa. Je zde instalováno toho času nejmodernější elektronické zabezpečovací zařízení české výroby (firma AŽD Praha).

Po této trati projede denně až 60 párů vlaků (t.zn. v každém směru). Rychlost byla zvýšena až na 100 km/h. Trať o délce 45 km je celá řízena z jediného místa – z dopravní kanceláře v České Lípě. Plně bylo zabezpečeno i 17 silničních přejezdů.

Je zřejmé, že se touto investicí jednak zvýší bezpečnost jízdy a dále dráhy ušetří velkou sumu v provozních nákladech, kdy doposud musely být ve směnách obsazeny všechny železniční stanice na této trati zaměstnanci, řídícími dopravu (výpravčí, závoráři a p.). Dnes je ve směnách obsazeno pouze řídicí centrum v České Lípě a ve stanicích jsou jen zaměstnanci pro komerční službu.

Na prvním obrázku je řídicí počítačové centrum a na druhém světelná odjezdová návěstidla ve stanici.


16. dubna 2008

To jsou věci

V březnovém vydání Zpravodaje města Cvikova můžeme číst::
CODEX GIGAS VE CVIKOVSKÉ KNIHOVNĚ

14.února jsme si s dětmi ze třetích tříd povídali o vzniku a vývoji písma a knihy. Nebylo to však jen nahlédnutí do historie, ale řekli jsme si i o významu knihy a důležitosti vzdělání. Měli jsme také jedinečnou příležitost prohlédnout si největší rukopis na světě – Codex gigas - Ďáblovu bibli. Tato unikátní památka vznikla ve 13.století v podlažickém klášteře v Čechách a časem se dostala až do uměleckých sbírek císaře Rudolfa II. Odtud ji však v roce 1648 odvezli Švédové jako válečnou kořist pro svou učenou královnu Kristýnu . V roce 2007 nám byla tato vzácná památka zapůjčena a Praha se tak stala po New Yorku a Berlíně třetím místem, kde byla vystavena.
Je to neuvěřitelné, ale naše malé městečko se stalo čtvrtým městem, kde byl tento div světa k vidění.

Nějak autorovi uniklo, že "do čtvrtého města na světě" nebyla zapůjčena supervzácná bible ze Švédska, aby ji děti ve škole holýma rukama (jak dokladují ke článku ve Zpravodaji připojené fotografie) osahávaly, ale věrná kopie na stejném materiálu, která
vznikla díky Nadačnímu ústavu regionální spolupráce u příležitosti loňského olomouckého knižního veletrhu Libri 2007.

13. dubna 2008

Přes hranice

V prosinci byly otevřeny hranice. Pro výlety i pro nakupování (prý je některé zboží v Německu levnější nebo je tam větší výběr) se tak zkrátila cesta do Žitavy. Dříve bylo nutno jezdit přes Varnsdorf nebo přes Hrádek nad Nisou, nyní je nejkratší cesta přes Petrovice. Ta úplně nejkratší - přes Krompach - je bohužel nadále uzavřená. O její otevření se vede od samého okamžiku otevření hranic spor. Vedení obce je proti otevření, občanské sdružení "Sdružení pro Krompach" prosazuje její otevření. Problémem je stav silničky. Obec prý na její opravu nemá peníze. K určitému pokroku však došlo. Obec prý vlastnictví silničky převede na Liberecký kraj, který by snad její opravu zajistil. Ovšem, jak napsalo MF Dnes 7. dubna, obecní zastupitelstvo Krompach si klade na provedení opravy silnice přehnané nároky (šířka 6 m, plus chodník plus cyklostezka). To by mohlo finanční zajištění opravy zkomplikovat.Auta by mi nevadila, ale ta silnice se musí opravit, v tom jsem se starostou,“ míní například Jindřich Pokorný, který žije v domě těsně pod vrcholem kopce. „Spíš mi vadí, že se Krompach osamostatnil a doplatil na to,“ říká Pokorný, který ve vsi žije už od roku 1966. „Zmizely jednota, řeznictví, školka i škola, není tu pořádná hospoda. Pravdou ale je, že se tu po Schengenu objevuje víc Němců, turistů, nebo těch, co jezdí za příbuznými. Někdy si nechají přistavit autobus k hranici.“ Po silnici se i přes zákaz jezdí a vedení obce se Sdružením pro Krompach uzavřelo příměří. Takže i nadále budeme situaci sledovat.

Větší zvěř v Lužických horách

Je míněna skutečně zvěř, nikoliv lidská sběř, která občas ničí naše lesy. Sem patří i čtyřkolky, jejichž burácení vyplaší zvěř na kilometry daleko. O bezohledném stahování dřeva, kdy se vytváří hluboké rýhy v lesním podrostu, kudy rychle mizí dešťová voda, jsem již také psal.

O malých ptáčcích jsem psal před časem ve článku o krmení ptáčků v zimě. Z ptáků, kteří se krmí sami, se můžeme zmínit o jestřábu lesním. Jeden pár hnízdí již několik let na okraji lesa nad horní částí vesnice Trávník a pravidelně zde vyvádějí i mladé. Jejich „giáá“ je daleko slyšitelné. Z větších ptáků jsou k vidění straky a sojky. Péči o stromy se věnují strakapůdi (datel je vzácnější). Za letních večerů jsou hojní netopýři (ochránci přírody pravidelně v září organizují večerní pozorování netopýrů u Ledové jeskyně na svahu Suchého vrchu).

Ze savců je možno v lesích pozorovat lišky, srnčí a jelení. Lišky se vyskytují kolem Milštejnu. Srnčí se dá pozorovat v létě k ránu i v těsné blízkosti lidských obydlí – viz obrázek. Často používají své pravidelné cesty, kdy opatrně procházejí i neoplocenými zahradami. Jelení zvěř se zdržuje hlouběji v lesích – často je možno shlédnout jeleny a laně v lesích kolem Luže a Pěnkavčího vrchu. Říká se, že v Lužických horách jsou i stádečka muflonů, ale na vlastní oči jsem muflony viděl u Křížové skály nad Nadějí naposledy snad před 20 lety. Mokřiny v lesích jsou rozryté od divokých prasat, ale musím přiznat, že jsem nikdy ve zdejší přírodě divoké prase nezahlédl. Na okrajích lesů se zdržují jezevci. Jimi vyryté důlky v zemi (důsledek pátrání po tučných larvách či velkých broucích) jsou časté i v trávnických zahradách. Rovněž jsme v Trávníku zahlédli kuny a letos i opakovaně hranostaje – viz druhý (převzatý) obrázek.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]