27. ledna 2009

Lyžujeme

I když to se sněhem není až tak valné (kde jsou ty roky, co byl sníh až skoro k vrškům plotů), ale třeba se ještě přisype. Ski-areál na Ještědu je relativně daleko a tak uvedu pro informaci, kam se jezdí lyžovat v okolí:

- Nejbližší je areál v Dolní Světlé se dvěma vleky, ale bez umělého zasněžování (takže jen když je dost sněhu), jezdí se i večer. Okamžité informace o situaci najdete na:

http://www.ceskehory.cz/ski-areal/luz.html

- Druhým nejbližším je areál nad německým Waltersdorfem (severní svah Luže). Jsou tam dva kotvové vleky (pro dva a pro jednu osobu, délka 470 a 650 m). Kousek stranou je krátký vlek pro snowborďáky. Situaci si můžete prohlédnout na trvale běžící webové kameře (viz odkaz napravo v záhlaví blogu) nebo si můžete otevřít informační stránku se všemi údaji:

http://zittau-pc.homelinux.net/asvl/index.htm

Na přiloženém plánku je zobrazení areálu.

Dva areály jsou u Jiřetína

- v Horním Podluží s umělým zasněžováním (dva vleky pro dospělé cca 500m a dva dětské vleky v délce 100 a 150m a i s dětskou školou) – informace na:

http://www.ceskehory.cz/ski-areal/horni-podluzi.html

- na svahu Jedlové (dva vleky 1200 m a 800 m), zatím bez umělého zasněžování – informace na:

http://www.ceskehory.cz/ski-areal/jedlova.html


20. ledna 2009

Klub českých turistů

Náš kout Lužických hor je protkán turistickými stezkami a o turistických značkách nebo o dřevěných známkách jsem se na blogu již zmiňoval. Můžeme si tedy připomenou naši turistickou historii, protože v loňském roce měla za sebou již 120 let. V červnu 1888 byl založen Klub českých turistů. Prvním předsedou byl známý rebel a nositel pokroku Vojta Náprstek (zakladatel Náprstkova musea v Praze). V r. 1890 vznikl v tomto spolku projekt petřínské rozhledny, která byla velice rychle vybudována a v r. 1891 otevřena. V r. 1892 byl na Petřín přenesen i pavilon Klubu turistů z Jubilejní výstavy (následně v něm bylo zřízeno i bludiště). Od r. 1897 se stal redaktorem klubového časopisu PhDr. Guth-Jarkovský, známý propagátor sportu a olympijské myšlenky. Nesmíme zapomenout na jeho pravidla slušného chování a na to, že byl prvním ceremoniářem v úřadu presidenta TGM. V r. 1901 vydal klub závazná pravidla pro značkování turistických cest, které jsou prakticky uplatňovány dodnes. V r. 1918 byl přejmenován na Klub československých turistů, který se rozpadl až v r. 1939 po vzniku Slovenského štátu. Za první republiky dosáhl KČT více než 60 tisíc členů a stal se provozovatelem řady turistických chat a útulen. Patřily mu i některé hrady. Zajímavým faktem je skutečnost, že v r. 1944 slovenští turisté v přípravě na povstání prakticky zlikvidovali na Slovensku turistické značení. V r. 1948 byl KČT jako buržoazní spolek zrušen a začleněn do jednotné tělovýchovné organizace SOKOL. V r. 1957 vznikl Československý svaz tělesné výchovy a v rámci něj pracoval Ústřední odbor turistiky.

Protože jej vedli rozumní lidé, turistika nezanikala, ale rozvíjela se. Vznikly akce jak „100 jarních km“, dálkové pochody jako Praha – Prčice, turistické zápočtové cesty a za ně udělované výkonnostní třídy v turistice (bylo nutno absolvovat a turisticko-kulturně písemně zdokumentovat řadu několikadenních pochodů v krásných koutech naší vlasti). Konaly se také tzv. turistické srazy. V r. 1960 se konal první zimní turistický sraz na Luční boudě v Krkonoších, kdy část účastníků stanovala jeden týden přímo na sněhu poblíž Luční boudy (byl jsem mezi nimi – mládí nevybouřené).

Vznikla i samostatná disciplina – orientační běh v neznámém terénu podle mapy a s povinností projít stanovené kontrolní body v terénu. Ze začátku to byly pochody, ale brzy bylo nutno zhruba desetikilometrové tratě proběhnout.

V r. 1963 přispěli turisté svou iniciativou k vyhlášení našeho prvního Národního parku Krkonoše (KRNAP).V r. 1990 po rozpadu socialisticky organizované tělovýchovy se znovu ustavil Klub českých turistů.

Značkování cest se díky dobrovolné práci zanícených dobrovolníků (turistů – značkařů) dále rozvíjí, ale na turistických stezkách dnes potkáme mnohem méně lidí než v šedesátých letech a bohužel spíše starších ročníků, mládež se sportovně rozvíjí spíše na diskotékách, v akvaparcích a v zimě u lyžařských vleků. Mnohakilometrové pochody krajinou jsou na ústupu. V Lužických horách dnes potkáváme spíše pochodující Němce než Čechy. V rukách obvykle mají něco jako lyžařské hůlky – jde o tzv. „nordic walking“ – severské chození (při kterém se údajně koordinovanými pohyby kromě nohou procvičují i ruce).


8. ledna 2009

Film Jitky Němcové

Režisérka Jitka Němcová (manželka filmové legendy Otakara Vávry) vloni v létě natáčela v Mařenicích televizní film Setkání v Praze. Hostit celý filmový štáb byla pro Mařenice jistě atrakce a o natáčení se v té době mluvilo včetně toho, že si na jídlo oblíbili Břicháčkovic hospůdku.

V neděli 4.ledna jsme mohli na ČT1 vidět výsledek. Šlo o filmovou detektivku podle knihy manželů Škvoreckých s podtextem konfrontace českých emigrantů při jejich návštěvě v Praze se současností (film se odehrává v r. 1997). Filmem prochází motiv vraždy mučitele politických vězňů v padesátých letech. Hudbu k filmu napsal známý jazzman Laco Deczi a ve filmu jako hudební vložka vystupuje dívčí saxofonový orchestr. Obsazení je špicovní (Menzel, Landovský, Janžurová, Liška, Tříska ad.), ovšem kritika film příliš nevelebila (děj se posunuje hlavně mluvením).

Mařenice vstupují do děje při vyšetřování jako místo, kde zmíněný zavražděný bachař ještě jako Revoluční gardista v pětačtyřicátém zavraždil několik německých zajatců. Ve filmu jsme viděli mařenický kostel a ve vedlejší roli si zde zahrál i nám všem známý mařenický varhaník a bývalý pošťák Svoboda.


5. ledna 2009

Co se stalo, přihodilo ...

Pochod Hospodami Lužických hor se uskutečnil v pondělí 29. prosince na plánované trase za slunečného mrazivého počasí. Na doporučení našeho pana učitele jsme se vydali z Rousínova nejkratším směrem k restauraci u Vomáčků ve Svoru. Ta nejkratší cesta vedla přes pastvinu. Nebezpečím byl pouze elektrický ohradník, protože stádu krav byla asi taky zima a věnovaly se chroustání sena a nás si nevšímaly. Forpas sice zamluvil posezení v hospodách, ale protože popletl telefony, vždycky jsme přišli jinak než nás čekali. Přesto jsme úspěšně absolvovali 16 km pochodu a piva od polotmavého 14-stupňového pražského Granátu přes 13-stupňové Svijany, 11-stupňový Gambrinus Excelent po skoro desetistupňový českobudějovický Pardál.

Silvestrovské sezení se konalo jak v penziónu U Naděje v Trávníku, tak v restauraci U tří lip v Mařenicích. V Naději byl Silvestr pojednán jako diskotéka s odrazovou otočnou koulí (viz obrázek). V Mařenicích byl program zpestřen vystoupením houslisty p. Šporcla a skupiny Šum svistu, obé v laskavém podání personálu restaurace (viz druhý obrázek).

Konal se rovněž pravidelný výstup na Milštejn na Nový rok, spojený s vařením grogu a opékáním buřtů. Vzhledem k minimálnímu sněžení v tento den (pořádně sněžit začalo až v sobotu 3. ledna) se akce plně zdařila. Pohodu dokumentuje třetí obrázek.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]