27. března 2009

Slavné úrazy

Nedávno jsem při cestě přes svah Slepičárny připomínal, že v šedesátých letech se zde lyžovalo až seshora od Knesplovy louky. Dnes je horní část svahu úplně zarostlá. A právě zde se odehrál jeden z úrazů, kterých za ty léta bylo hodně.
To si kamarád Karel zvaný Kůrovec (už nás bohužel asi před dvěma roky opustil a kácí v nebeském revíru) udělal sněhový skokánek a s prohlášením: „Raška umí .....!“ na něj najel. Zlomenou ruku našemu Raškovi spravili v nemocnici Česká Lípa.
Jiný náš kamarád (také on už hraje tenis v nebi) sjížděl Slepičárnu na saních svého syna. Skončil v oblacích rozvířeného sněhu za velkého smíchu přihlížejících. Když se ovšem nezvedal, vykřikla jeho žena - to já znám, to on omdlel. A opravdu - ač velký sportovec (kdysi trénoval i Navrátilovou a Sukovou) – omdlel jak špalek. Ale po chvíli se vzpamatoval a už po svých došel na chalupu.
Ještě jeden sportovní skoroúraz už byl na tomto blogu zmiňován. To když se při tehdejší chalupářské olympiádě dnešní pán z kaple rozpřáhl oštěpem a druhým jeho koncem si připíchl tenisku do země.
Byly tady ale i úrazy vážnější. Jednou po Silvestru se vydal kamarád Baloun s dívkou, která tehdy zpívala s naším orchestrem Dřevák, na zasněžený Milštejn. Zbytkový alkohol ho vyhecoval, aby se předvedl a na skálu vylezl. Nepovedlo se a z mnohametrové výšky spadl. S pomocí to bylo tehdy složité, mobily nebyly a dívka musela zanechat krvácejícího a omráčeného hocha ležet a utíkala pro pomoc. Pak byl na sáňkách přepraven pod kopec, kam přijela sanitka. Řadu týdnů se z úrazu páteře léčil v nemocnici.
Při prvním velikonočním pochodu (kdy panovalo mezi navštívenými chalupářkami bezvládí a ony nám nalévaly každá jiný alkohol – a taky se přípitky nezajídaly jako dnes) se u chalupy Kapínů zapotácel kamarád (Prďola zvaný) a upadl čelem na obrubník u schodů. Ale Bůh drží nad bumbálisty svou ruku a tak vyvázl jen se šrámem na čele.
Takhle nám v r. 1966 spadl při česání jabloně z výšky asi šest metrů kamarád (ano je to ten, co od r. 1968 žije na předměstí Chicaga), který také večer předtím vesele popíjel. Když pán domu viděl, že mu teče z pusy krev, doběhl kilometr daleko pro jediného tehdejšího majitele auta, který přijel a odvezl dotyčného do tehdy ještě existující nemocnice v Novém Boru. Tam to dobře dopadlo, ta krev nebyla z plic, propíchaných žebry, ale z kousnutí do jazyka.
A ta ochranná ruka účinkuje stále. Nedávno jeden náš parťák - harmonikář odcházel z hospůdky od Lišáků, ztratil na schodech balanc (a to nebylo ani umrzlo) a jak chránil harmoniku, upadlo mu tělíčko a při pádu se bouchl do hlavy. Při zachraňování se spolujdoucí vyděsili, než pochopili, že to, co měli za předsmrtné chrčení, bylo jen chrápání neb postižený z toho leknutí usnul. Byl vyexpedován domů, protože přítomní rozhodli, že by nebylo v případě zavolání sanitky jisté, kam ho dopraví - jestli na chirurgii nebo do „izbičky pre opilcou“. A v pátek už v hospodě jen hrdě ukazoval šrám na hlavě.

10. března 2009

Vzpomínka na šedesátá léta

Jo, to byla léta šťastných her a malin nezralých, zrajících dívek a bezstarostné pohody v trávnicko - nadějské partě. Podle obrázků si připomeneme některé episody.
Pár měsíců mezi námi tehdy strávil vysloužilý americký voják Gerry (na prvním obrázku), který si po ukončení své vojenské služby v tehdejším západním Německu koupil motorku a osud ho zavál až do Trávníka.
Na druhém obrázku je část naší party před tehdejší hospodou i s paní hospodskou Květou Jandákovou. Vzhledem k tomu, že se tehdy pracovalo i v sobotu do oběda, dá se říci, že jsme časově značnou část víkendu strávili právě v trávnické hospodě. A před hospodou se náš silák Lexa předvedl i jako nosič krásných dívek (na třetím obrázku).
V noci ze Silvestra 1966 na nový rok 1967
vyhořela v Trávníku Musilovic chalupa. Na čtvrtém obrázku je stav na Nový rok ráno. Dodnes jsou na této parcele její trosky.
Na posledním obrázku je příprava jednoho z nás na obřadní koupání v zamrzlé přehradě na Nový rok 1967.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]