28. června 2009

Jinde jsou záplavy, tady padají stromy

V Česku nastalo období dešťů. Ne že by v Trávníku a Naději pršelo o moc méně (dokonce to čvachtá pod nohami i na travnatém svahu), ale záplavy zatím nemáme. Je zavlaženo a celkem teplo, tak by mohly růst hříby (i když ten jeden, co je hodně sbírá - jo Karas mu říkají - povídal, že sice rostou, ale daleko od sebe).

Hlavně ale se nám tu lámou stromy. Těsně u cesty nad zámečkem rostl stařičký buk, dole hodně vykotlaný. Na začátku června jsem přiloženou fotku poslal na cvikovský městský úřad s prosbou, aby s tím ve spojení s lesáky něco udělali, protože jsem měl pocit, že to brzo spadne (a po cestě jezdí auta z osmi okolních chalup).

Než ovšem zasáhli lidé, zaúřadovala příroda. V úterý 23. června brzy ráno se tu přehnala vichřice (zastavila i provoz na trati ze Svoru na Jedlovou) a dotyčný strom to nevydržel a spadl (pochopitelně na cestu - viz druhý obrázek). Naštěstí kolem páté ráno je na této lesní cestě provoz minimální, takže se nic nestalo. Dneska už je spadlý strom rozřezaný a cesta uvolněná.

Zato včera odpoledne jsme z ničeho nic slyšeli zapraskání a zase u té nešťastné cesty se rozlomila stařičká třešeň (na cestu spadla jen kouskem) - viz třetí obrázek.


19. června 2009

Sekání luk

Travní porosty horských a podhorských oblastí (tedy i louky kolem nás) plní především krajinné funkce. Za tím účelem byla zavedena tak zvaná Agroenvironmentální opatření (AEO) – sloužící právě na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství, spočívajících v ochraně životního prostředí. Úkolem je tedy podpořit hospodaření, které je v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí. Zachovává se tak území vysoké přírodní hodnoty a udržuje se biologická rozmanitost krajiny. Vlastníci luk dostávají pro podporu takového hospodaření dotace (pevná sazba na hektar podle druhu obhospodařování). O dotaci se žádá, minimální plocha po získání dotace je 5 ha a smlouva obvykle platí na 5 let.

V našem okolí vidíme jednak využívání luk jako pastvin při biologickém chovu dobytka a jednak využívání jako zdroje zelené hmoty pro krmení. Pro sekání luk platí stanovené termíny. Horské a suchomilné louky se obvykle sečou do 15. července, louky – hnízdiště chřástala až k 15. srpnu.

V uplynulých letech probíhalo kolem nás sekání až v létě, právě se zdůvodněním hnízdění chřástala. Chřástal polní se řadí mezi celosvětově nejohroženější a nejzranitelnější druhy ptáků. V posledních desetiletích vymizel z velkých oblastí západní a střední Evropy. Vloni ani letos jsme noční „chřástání“ neslyšeli, takže letos proběhlo sekání i vzhledem k celkovému urychlení růstu v přírodě už v červnu.

Sekání má probíhat ve vazbě na zrání různých druhů trav a odkládání sekání není vhodné, protože při něm dochází k úhynu nižších druhů trav, které jsou vyššími druhy zastíněné. Bohatá směs různých travin je tak poškozována. Sekání se má provádět od středu pozemku ke krajům, aby se případná na pozemku ukrytá zvěř (i ptáci) vytlačila mimo pozemek. Sekání směrem ke středu je naopak zažene do bezvýchodné situace. Správné sekání se evidentně v našem okolí nepraktikuje, čehož je důsledkem i to, že na louce pod penziónem U Naděje sekačka zabila dva koloušky.

Jinak ovšem letos oproti jiným rokům proběhlo sekání, sušení s obracením a balením do válců rychle během několika dní, takže ve válcích je seno kvalitní na rozdíl od některých dřívějších roků, kdy bylo posekané seno ponecháno několik týdnů na pospas počasí a baleno bylo už zahnívající.


16. června 2009

A zase se dá posedět

U krucifixu , obnoveného nedávno u Knesplovy brány (nad Trávníkem), přibyla nová z kmene vyřezaná lavička. A dokonce bylo při její instalaci provedeno vyčištění a prořezání náletu, takže z lavice je nyní skutečně pěkný výhled do krajiny. Při obhlídce jsme konstatovali, že nejkrásnější tvar Hvozdu (plochý dvojvrchol) je právě při pohledu ze strání od Trávníka. Z druhé strany od Jablonného se Hvozd jeví jako obyčejný fádní kopec.

13. června 2009

Dnes na jinou notečku

Všichni dostáváme maily a často s více méně zábavnými přílohami. To by nebylo tak zlé, pokud nedostanete během pár dní stejnou mnohamegabytovou přílohu od různých přátel. Snadno pak dojde k zahlcení vaší mailové schránky a na třeba důležité vzkazy se už nedostane.

Mezi maily se ovšem velmi často objevují maily mystifikační. Je to obvykle zpráva, která varuje před nějakým virem, prosí o pomoc, informuje o nebezpečí, snaží se pobavit apod. Většinou obsahuje i výzvu žádající další rozeslání hoaxu mezi vaše přátele, příp. na co největší množství dalších adres. Takové maily se označují jako hoaxy. Dostal jsem jich už řadu. Běžní uživatelé hoaxům často věří a (v dobré víře) jednají podle nich (a rozesílají je dále ve snaze pomoci i ostatním), či je považují za pouhý neškodný vtip, odborníci a správci sítí často hoaxy chápou jako nebezpečný jev, kterému je nutno se bránit. Ty důvody jsou:

Obtěžování příjemců
Opakovaný příjem nesmyslných zpráv je pro mnohé uživatele nepříjemný a zahlcuje mailovou schránku.

Nebezpečné triky
Některé hoaxy poskytují falešné rady, např. jak se zbavit domnělého viru. Adresát který poslechne, může svému počítači i ublížit. Jiným trikem jsou řetězové maily – „pošli to na dalších 10 adres a budeš /nebudeš mít štěstí“. Jiné hoaxy působí na city a falešně lákají z lidí i peníze nebo alespoň slibují, že za každý další odeslaný mail nějaká korporace poskytne peníze na bohulibý účel.

Zbytečné přetížení sítí a prozrazení adres
Pokud adresát uvěří a hoax přepošle na mnoho dalších adres, běžně ponechá adresy všech příjemců v původní zprávě, kde si je mohou všichni přečíst. Tím se šíří obrovský seznam e-mailových adres mezi předem neurčité množství cizích lidí a zvyšuje se tím pravděpodobnost, že dříve či později budete dostávat nevyžádanou poštu s nabídkou falešných hodinek nebo erotických pomůcek.

Internetoví odborníci doporučují jednak si došlý mail takového druhu ověřit (nejsnáze na internetové adrese www.hoax.cz/ , kde se rychle objevuje informace o právě kolujících falešných mailech) a neposílat jej dál, ale upozornit odesilatele, že naletěl (zlomyslný pravý autor je samozřejmě bůhví kde ve světě).

Jako příklad uvádím nedávno rozesílaný obrázek o radaru ve svodidlech. Jde o experiment ze Švýcarska a s ČR nemá nic společného.

6. června 2009

Slavnosti lužickohorských luk

se budou konat příští sobotu 13.6.2009 na parkovišti u chaty Pod Luží. Dopoledne je věnováno soutěžím studentům zemědělských škol, odpoledne od 13.30 je program bohatší. Budou se zde předvádět tradiční venkovská řemesla s prodejem výrobků, můžete v rámci ochutnávky okusit různé lidové pochutiny a prohlédnout si výstavu "Život na lužických loukách". Také si můžete poslechnout country muziku v podání skupiny Ruksak z Rumburka. Akce se pravidelně pořádá již od r. 2005. Jistě se někdo z vás přijde podívat, že?

1. června 2009

Z Trávníka až na začátek světa

Alois Jirásek napsal knihu „Z Čech až na konec světa“, kdo popsal slavný pokus krále Jiřího z Poděbrad, který můžeme nadneseně nazvat první snahou o vytvoření Evropské unie. Ten konec světa byl tehdy na pobřeží Atlantického oceánu. Pokud poputujeme z Trávníka obráceným směrem, dostaneme se přes Sibiř k Tichému oceánu a mohli bychom tedy hovořit o začátku světa.

Podařilo se nám na pár dní se zájezdem podívat do Japonska. Cestovní kancelář vše zajistila dokonale, takže si můžeme dovolit konstatování, že kromě věčně se opožďujících účastníků zájezdu bylo vzrušující, když rychlovlak Šinkansen (kterým jsme se přemisťovali od Tokia do Kjóta) měl na příjezdu 5 minut zpoždění (do cíle ovšem dojel na čas). Možná že jsme hned první noc zažili jedno z malých zemětřesení (malé zachvění postele ve 20. patře 39-poschoďového hotelu v Tokiu registroval i můj dobře spící syn). Protože takových slabých otřesů je v Japonsku tisíc do roka, nikdo tomu nevěnuje pozornost.

Velikým zážitkem bylo to, že jsme třetí den při probuzení viděli z okna hotelu v Tokiu zasněženou špici Fudžijamy – na vzdálenost 90 km! Taková viditelnost prý je jen tak čtyřikrát do roka. Obrázek je fotografován jen přes neotevíratelné okno (klimatizace je nesmlouvavá), ale viditelnost dokazuje. Za několik dní jsme se dostali na svah Fudžijamy až do výšky 2300 m.

Viděli jsme obě tváře Japonska
– staré chrámy a obří sochy Buddhy (původem z osmého až dvanáctého století)
– moderní mrakodrapovou architekturu.
Dozvěděli jsme se, že stařičké pagody mají centrální sloup dole volně ložený na zemi, takže při zemětřesení fungoval jako jakési vyrovnávací kyvadlo. Nové železobetonové mrakodrapy zase při zemětřesení pruží a jakási vyrovnávací závaží používají také.

Japonsko je více než z poloviny velmi hornaté a tak většina z více než 100 miliónů obyvatel žije na rovnějším východním pobřeží. Můžeme říci, že nám tato část Japonska (od Tókia po Ósaku) připadala jako jediné nepřerušené město. O nějakém územním plánu se zřejmě nedá hovořit. V zástavbě jsou stoleté staré jednopatrové dřevěné domky vedle desetipatrových obytných a kancelářských domů.
Tam, kde se podařilo vykoupit větší pozemky, jsou postavené padesáti i vícepatrové mrakodrapy, jejichž špičky jsou často využívané jako vyhlídkové terasy. Na otevřené terase budovy v Ósace nás hlídkující policista upozornil, že nesmíme mít na hlavě čepice, protože kdyby nám je vítr sfoukl, mohly by o 200 m níž na ulici někoho zranit. Požádali jsme naši průvodkyni a tlumočnici, aby ho upozornila, že on ji na hlavě má taky. Výsledek byl, že se zasmál, omluvil a upevnil si ji páskem pod bradu (viz druhý obrázek). V jiné takové věži v Jokohamě, vysoké 295 m, mají zase nejrychlejší výtah na světě, který dosáhne rychlosti až 750 m/min, takže se dostanete na vyhlídkovou plošinu za 40 vteřin. V Tokiu mají zase jakousi jednodušší Eiffelovku. Do podlahy ve vyhlídkové plošině ve výši 150 m jsou zabudovaná skleněná okna, takže se (pokud si netroufnete po nich přejít) můžete alespoň předklonit a koukat pod sebe do hlubiny (viz třetí obrázek).
Jídlo? Po počátečním rozhlížení se po MacDonaldech jsme se osmělili a troufli si chodit i do jídelen japonských. Protože se nedomluvíte (obyčejní Japonci anglicky příliš neumějí), má každá jídelna výkladní skříň, kde má krásné umělohmotné barevné modely podávaných jídel. Člověk si vybere podle vzhledu a ceny, ukáže obsluze na vybraný model a je to. Jen si musíte zvykat, že příbor vám nedají a jí se hůlčičkami. Ale při troše snahy se najíte a nic nezbude.
Zajímavý zážitek jsme měli na svahu sopky Owakudani – lanovkou se vyjede do výšky 1000 m, kde ze svahu vystupují sirné páry a prýští horká voda. Na jednom místě je domeček, kde turistům prodávají vařená vejce (5 ks za 500 jenů - to je asi 100 korun). Prostě na deset minut ponoří drátěné bedny s vejci do jezírka s horkou vodou a je uvařeno. Vejce přitom změní barvu skořápky z bílé na tmavofialovou (zřejmě účinky solí v horké vodě), ale chutnají dobře.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]