30. listopadu 2010

Pozor, hlásání

se už může rozléhat ve vesničkách kolem Cvikova.

Jak jsme se dozvěděli (a nyní uviděli i uslyšeli) po letošních zkušenostech s náhlým příchodem povodňových vln na místních potocích, se Cvikov rozhodl instalovat místo starého rozhlasu (který byl jen ve Cvikově) nový rozhlas. Stalo se tak rámci dotovaného programu na varovný systém v případě povodní. Podle nově přijatých zákonů mají obce povinnost zajistit v případě nebezpečí (ekologické havárie, povodní, požáru apod.) účinné varování a vyrozumění obyvatel.

Maximální důležitost má tato instalace v Lindavě a Svitavě, ale instalace byla provedena i v Trávníku a Naději.

Obecní rozhlasy byly před desítkami let velmi populární. Pamatuji si, jak na prázdninách u babičky na Moravě se několikrát za den z reproduktorů ozvalo Na tú svatú Katerinu ... a pak následovalo oznámení, kdy se vykupují vejce nebo kdy se jde na brigádu.

Tehdy byly nutno k reproduktorům přivést po sloupech drátové vedení. Dnes je vše modernější. Ve Cvikově tvoří ústřednu rádiový vysilač a v jednotlivých lokalitách jsou umístěny reproduktory, u kterých je přijímač se zesilovačem. Odpadá tak drátové vedení, které by při velkých vzdálenostech mělo takový útlum, že by stejně signál na konci takového dlouhého vedení na ozvučení okolí nestačil. Nová ústředna může mít i naprogramovaná hlášení, která se automaticky v zadaný čas vyhlásí, nebo nouzové ovládání telefonem třeba z bytu starosty, který má trvalé telefonní spojení na krajský integrovaný záchranný systém.

Na obrázku je sloup s reproduktory, nasměrovanými do různých konců Trávníka. Dole v Trávníku je další sloup a jeden je i v Naději. Slyšitelnost je jak od kolotoče, ale předpokládám, že rozhlas bude používán jen střídmě a pro důležitá hlášení.


21. listopadu 2010

Pohoda v lese

Při takovém hezkém počasí, jako donedávna bylo, je v podzimním probarveném lese krásně. Ovšem pánové, donucení rodinou k procházce, obvykle volí takovou cestu, aby nebylo možno ji absolvovat bez zastavení v některé útulné hospůdce třeba na Horní nebo Dolní Světlé.

Ale natrefit hospůdku přímo v lese? To je asi utopie? Není – na Moravě – v Jeseníkách - takovou mají. Na obrázcích je tento lesní bar. Je k dispozici nealko pití, oplatky, kafe s plynovým vařičem, klobásky a špekáčky v chladícím boxu, pivo, slivovice, rum! Pití je chlazené protékající vodou z potůčku. V krbu s vedle připraveným dřevem, chrastím a sekerou, si můžete ty špekáčky opéci. Prostě v tomto lesním baru je vše, na co si vzpomenete.

Ale co je na tom ještě nejzajímavější? To vše funguje bez jakékoliv obsluhy (!), platí se do kasičky (a je možno si v ní i rozměnit) – jak to dokladuje další obrázek.

A to stále ještě není všechno – o hodný kus výše cesty do kopce je dokonce v potoce vydlabaný špalek s pitím – zadarmo! To vidíte na vedlejším obrázku. Kousek dál je stoleček s lavicí, odkud je vyhlídka na Jeseníky. A najdete tam i v krabici připravený dalekohled.

Nevím jestli by si někdo v našem okolí troufl tak důvěřovat procházejícím turistům. Majitel této osvěžovny spoléhá na poctivost návštěvníků. Ale klobouk dolů - tato lesní restaurace prý už funguje dva roky, takže návštěvníci asi poctiví jsou. A snad mohu aspoň přibližně naznačit, kde tento zázrak poctivosti funguje – je to v kopcích nedaleko města Jeseník..

15. listopadu 2010

I na loukách může být legrace

Desítky let působí ve městech sprejeři, kteří „ozdobují“ zdi domů a podchodů (ovšem i vagony metra a železnic) svými většinou pochybnými výtvory, tak zvanými graffiti. Málokdy se jedná o výtvory umělecké, většinou jde o klikyháky (identifikující mezi těmito "tvůrci" svého autora).

Na venkově se taková čistá zeď najde jen těžko. Ovšem když se rozhlédneme kolem sebe, tak zrovna v našem okolí se jeden podklad pro ozdobení vyskytuje. Jsou to kulaté balíky sena, které se na některých loukách vyskytují až do příštího roku. Posekání je podmínkou dotací pro majitele takových luk (o tom už jsem před časem ve spojení s ochranou chřástalů psal), ale výplata dotací se zřejmě neváže na konzumaci sklizeného sena dobytkem.

A tak se v cizině (a prý už i u nás) objevují pomalované balíky nebo balíky, uspořádané do skulptur. Na přiložených obrázcích uvidíte pár ukázek, co se dá vytvořit. Pomalování by možná dobytku nechutnalo, ale dá se nahradit i umístěním plastikových očí, nosů a tlamiček, jak to na jednom z obrázků je vidět. A skulptury? Ty jsou poživatelné určitě. Možná, že zájem o takové atrakce přinutí dobytkáře nenechávat seno na loukách shnít.


10. listopadu 2010

Skalní hrad Sloup

Jak se zdá, ještě jsem se na těchto stránkách nezmínil o blízkém skalním hradu Sloup.

Skalní hrad Sloup asi vznikl jako strážní hrad u staré solní cesty od Litoměřic a České Lípy do Žitavy, když stavitelé uznali výhodnost mohutného osamoceného pískovcového bloku, vysokého přes 30 m. s horní plošinou o délce 90 m. Pískovcové skály uvnitř ukrývají systém místnůstek a chodeb.

Na počátku 14. století až do začátku století 17. patřil hrad povětšinou místní šlechtě, Berkům z Dubé. V pohusitské době v kraji probíhaly pohraniční války mezi českými pány a hornolužickým Šestiměstím. Při trestných výpravách lužického vojska v letech 1444-5 bylo opevnění na skále pobořeno.

Za třicetileté války kraj trpěl průchody švédských vojsk. V roce 1639 Švédi hrad vypálili. Není známo žádné jeho vyobrazení před rokem 1712, kdy byla podstatná část novodobých úprav hotova.

V druhé polovině 17. století totiž nový majitel hrabě z Kokořova hrad věnoval poustevníkům. Ti rozsáhle upravovali skalní prostory podle své potřeby. Dnešní vzhled hradu není tedy již středověký, ale spíše jde o barokní klášter či romantickou poustevnu. Ve své době to byla pro panstvo atrakce, kterou rádi navštěvovali. Poustevníci obývali Sloup až do r. 1785, kdy byla zdejší poustevna císařem Josefem II. zrušena. V té době se hrad nazýval "Einsiedlerstein" (Poustevníkův kámen). Následně hrad patřil rodu Kinských a posléze jejich německým dědicům. V r. 1945 byl jejich majetek znárodněn a hrad později prohlášen za kulturní památku.
Dnešní přístup na skálu vede z východní strany po zčásti dřevěném a zčásti ve skále vytesaném schodišti, zřízeném poustevníky někdy po roce 1690. Středověký přístup byl přes padací most z jiné strany. Upomínkou na dobu poustevníků je populární socha mnicha s dalekohledem na hradním ochozu. Původní dřevěnou sochu rozstřílelo za prusko-rakouské války v r. 1866 okolo táhnoucí pruské vojsko, které si myslelo, že jde o nepřátelského pozorovatele. Socha byla v r. 1881 obnovena. Vedle ní je několik barevných skel v rámečcích, které umožňují prohlížet si okolní krajinu jako by byla pod sněhem či jarně rozkvetlá a p. Hrad je dobře udržován (dřevěné schody, vyhlídky, místnůstky).Velké parkoviště je přímo pod hradem, dobře se najíte v penzionu U Studničků.

1. listopadu 2010

Hvozd a Hochwaldbaude

V září 2008 jsem tady psal o Hvozdu a německé a bývalé české chatě. Nedávno jsme vrchol Hvozdu opět navštívili. Pobyli jsme jak na české terase tak v přilehlé německé boudě a zašli se podívat i na kamennou rozhlednu na německé straně. Výstup na rozhlednu je za 1 EUR.

Obsluha v německé chatě byla vzorná a to i v češtině, ceny rozumné (možno platit i v Kč a to v poměru 25 Kč za 1 Euro). Kávu mnoha druhů podávají v ručně malovaných baňatých selských hrnkách (hrnek je možno si i zakoupit).

WiFi antény bývalého CL-Netu (ten přešel do jiného vlastnictví) se rozrostly.

Přístup na Hvozd od Krompachu po červené má malinko posunutou trasu (obchází se pastvina chráněná ohradníkem, kde se pasou koně), poslední úsek je náročný na boty (kamení, místy zakryté spadaným listím). Schůdnější je odbočit asi v polovině kopce doleva na německou stranu,kde je značka, která vede do kopce pozvolněji a ústí asi 200 m pod německou boudou na silničku z Hainu.

Připojené obrázky dokreslují tuto vycházku.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]