31. srpna 2011

Prázdniny skončily

A tak jsme pro děti udělali rozloučení ... hry, dortíčky, toustíčky, dětské rychlé špunty. Vydařilo se.
Doprovodné babičky si při kafíčku popovídaly a dědečkové to pojali jako dožínky s opékáním buřtů a pivíčkem. Pár obrázků na dokreslení.
Děcka, ať se vám ve škole daří!

26. srpna 2011

Sisyfova práce

V listopadu 2008 jsem tu psal o problémech jedné cesty v Trávníku, kde prudký déšť vyhloubil výmoly. Zaměstnanci Služeb města Cvikova výmoly tehdy (a od té doby ještě několikrát) zasypali štětem.
Nevím jak je to s globálním oteplováním, ale skutečností je, že v posledních letech má počasí větší výkyvy a taky častěji přicházejí přívalové deště (se závažnými důsledky i v našem okolí). Protože polovina Trávníka je na kopci k zaplavování chalup nedochází, ale škody na cestách jsou značné. Vezmu si za příklad štětovanou cestu ze silnice Cvikov – Mařenice, která začíná u bývalé hájovny a vede hořejškem Trávníka až k lesu u Knesplovy brány.
Od loňské vichřice se po ní vozí dřevo (i když to jsou jen malodřevaři s multikárami a traktory s přívěsy, cesta přece jen utrpěla). Letos na jaře zaměstnanci SMC navezli do zatáčky před posledními právnickými domky hromadu drobného štětu. Tu místní letos opakovaně využili k zasypání výmolů po několika prudkých deštích. Problém je ten, jak dokumentují přiložené fotografie, že volně uložený štět není ničím spojený a při dešti je spláchnout do desetimetrové dálky na odbočující travnatou cestu dolů k bývalému konzumu. Myslím, že by se daly porovnat náklady města Cvikov na opakované zasypávání s variantou, kdy se rozhozený štět pokropí horkým dehtem, takže se spojí a drží.

Dalším problémem na této cestě je to, že hned na výjezdu z lesa nad bývalou hájovnou rozjezdili dřevaři travnaté odbočení k lesu a do brázd se stáhla voda. Při každém lijáku je v této zatáčce pětimetrová louže, že které vede potůček po cestě dolů k silnici. Co je ovšem horší je to, že první zimní mrazíky zde udělají ledovou plotnu a klouzačku dolů.

O problémech cest se hovořilo i na nedávné schůzi místního Občanského sdružení. K zamyšlení pro hospodáře z městského zastupitelstva je tedy to, že opakované levné opravy podle nadpisu článku asi vyjdou dráž než jedna oprava důkladná. Jak se kdysi říkalo: „Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci.“

20. srpna 2011

Občanské sdružení Trávník a Naděje

si založilo svůj informační blog. Najdete ho na adrese

http://travniknadeje.blog.cz/

Dozvíte se tam novinky z aktivit města Cvikova, informace o chystaných akcích občanského sdružení i o problémech, které nás trápí. Kromě textů jsou zde i fotografie. K některým textům je možno připojovat komentáře, případně se spojit s administrátorem tohoto blogu, p. Stanislavem.

11. srpna 2011

Jede jede mašinka

Tak jsme se dnes projeli s vnoučaty letním silničním vláčkem ze Cvikova do Oybina. Jak jsem se již zmínil, i když je vláček zadarmo a jezdí dokonce dvakrát týdně, je „vyprodaný“ až do konce prázdnin.

Vláček přijede v devět hodin ráno na náměstí ve Cvikově a do půl desáté je všech 56 míst ve dvou vagóncích zaplněno. Vláček je na prvním obrázku. Z jedné strany jsou vagónky chráněné plexiglasem, z druhé strany se nastupuje a vstupy jsou chráněny jen řetízkem (při chladu z té strany dost fouká).

Kopeček do Trávníka zvládne vláček po slušné silnici celkem snadno, projede mávajícím špalírem a přes Mařenice přijede na Juliovku. Odtamtud se pokračuje po drncavé silnici přes Krompach až k posledním domkům Valů. Pak následuje ostudný úsek k německé hranici po uválcovaném štěrku, kde se cestující kymácejí ze strany na stranu.. To se změní na prvních metrech silničky v Německu, která je hlaďounce vyasfaltována.

První zastávka je u restaurace Gondelfahrt v Jonsdorfu. Je zde možno si zajezdit na lodičkách, povozit se na dětských atrakcích, podívat se na různé zboží ve stáncích (nejsou vietnamské a zdá se, že se tu spíše než trpaslíci prodávají místní řemeslnické produkty). Druhou zastávku má vláček u terárií s tropickým lesíkem s motýly – u Motýlího domu u Jonsdorfské lední haly.

Pak vláček projede lesy a přijede na nádraží v Oybině přímo pod hradem. Na tomto místě je přímo centrum těchto silničních vláčků. Jezdí nahoru k hradu, na vyhlídku Töpfer a dokonce až do Gross Schönau k letním akvaparku Trixi. Dokonce zde jezdí i dvoupatrák (viz druhý obrázek). Prohlídka hradu nám i s výstupem a s obchůzkou kolem skály trvala dvě hodiny. I když nám při příjezdu krátce sprchlo (schovali jsme se na čaj a kávu v kavárně hned u nádraží), postupně se udělalo teplo a odpoledne bylo modro. Nejvyšší část hradu je na třetím obrázku. Ve tři hodiny odpoledne jsme vyrazili na cestu zpátky. Vláček již nebyl zcela plný, protože někteří sice ráno ve Cvikově nastoupili, ale z Jonsdorfu se vrátili přes hranice po svých.

Ovšem pět set metrů před naší hranicí málem došlo k veliké havárii. Tam, kde ze silnice Jonsdorf – Hain odbočuje doprava úzká silnička k naší hranici, se přesně ve chvíli, kdy vláček začal z hlavní odbočovat, do zatáčky zleva doslova vyřítil prostředkem silnice náklaďák (který jel z kopce od Hainu). Když nás na poslední chvíli uviděl, strhl řidič řízení a těsně za zatáčkou se s ním utrhla krajnice a skončil v příkopě (viz čtvrtý obrázek). Nechci ani domyslet situaci, kdyby se mu zatáčku nepodařilo vybrat a vletěl by do našeho vláčku.

A ještě jeden poznatek … smutný. Když si odmyslím již zmíněné porovnání stavu silnic, přijde jednomu líto porovnání „u nás a u nich“. Všude u nich je plno turistů, kteří chodí, ale i posedávají v příjemných hospůdkách a cukrárnách, všechno je čisté, kolem silnic čisto, posekáno. A u nás? Kolem silnic buřina, lopuchy, krajnice zanedbané. Na hospůdky v našich třech vesnicích stačí tři prsty. Kavárnička nebo cukrárna? ... Směšný dotaz.. Snadno se rozliší, které domečky jsou chalupářů a které trvale bydlících. Chalupáři mají domečky udržované, trávníky posekané. Místní domky jsou oprýskané se zanedbaným okolím a špinavými okny.

Vím, je to tu kraj s nezaměstnaností a chalupáři jsou relativně bohatí Pražáci. Ale kdysi se říkalo „chudoba cti netratí“. Bojím se, že zde ji již ztratila.


5. srpna 2011

Klíšťata a jiné potvorstvo

O klíšťatech jsme všichni jistě slyšeli. Hlavně jsou známí jako přenášeči infekčních chorob. Především to je lymeská borelioza a encefalitida.. Proti klíšťové encefalitidě existuje možnost očkování, ovšem proti borelióze zatím nikoliv. Borelióza se projevuje za několik dnů až týdnů po infekci, většinou červenou skvrnou v místě přisátí klíštěte, případně horečkou, únavou nebo zvracením. Je možno si dát vytažené klíště za poměrně vysoký poplatek i okamžitě vyšetřit například v ústavu Protean s.r.o.

Proto je nutné si po návratu z vycházky zkontrolovat tělo, zda někde není klíště přisáté. Nejprve ranku i s klíštětem dezinfikujte nejlépe kapkou jódu (např. Jodisolem), pak pinzetou klíště chytněte těsně u kůže a snažte se ho jemným vyvikláním vytáhnout (vyndávání klíštěte kroužením je nepravda, sosák klíštěte není vrták, ale zubatá špička). Pak ranku opět dezinfikujte.

Kromě běžného klíštěte si můžeme z lesa přinést i něco, čemu se lidově říká „létající klíště“. Je to kloš jelení, moucha, která se živí krví jelenů, ale nepohrdne i jinými savci včetně člověka. Kloš po usazení na hostiteli odhazuje svá křídla, která vlastně potřeboval jenom proto, aby se dostal k hostiteli. Často je najdeme ve vlasech nebo v ochlupení, odkud špatně vyndávají, protože mají na nohách háčky, kterými se spolehlivě zachytí a drží se. Uvádí se jednak, že kloš svým sosákem tlustou lidskou kůži neprobodne a za druhé, že na člověka údajně žádné choroby nepřenáší.

Dalším nepříjemným upírkem je muchnička. Jsou to tmavé, asi 4mm dlouhé mušky. Larvy muchniček se vyvíjejí ve vodě. Ve vlhkých letech mají ideální podmínky k vývoji. V teplých regiónech muchničky přenášejí řadu nemocí a často jsou i jedovaté, naše druhy naštěstí pouze obtěžují bolestivým bodáním. Pokud se ocitneme v hejnu hladových samiček, nepomůže často ani repelent.

Štípance od těchto potvůrek je dobré ošetřovat mastí Fenistil.

2. srpna 2011

Železniční bouračka

Dnes a nedaleko!

V úterý v poledne došlo u obce Svor na Českolipsku ke srážce nákladního vozidla s lokomotivou. Nákladní vůz Liaz s přívěsem plně naloženým štěrkem jel směrem od Nové Huti do Svoru. Ze zatím nezjištěných příčin nevytočil zatáčku před mostem a zřítil se se soupravou ze skalnatého srázu. Řidič stačil z kabiny vyskočit a kamion následně dopadl na kolejiště nejméně deset metrů pod úroveň silnice. Do havarované soupravy krátce nato najela v plné rychlosti lokomotiva, která přijížděla od Svoru.

Přidávám foto ze serveru novinky.cz .


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]