29. srpna 2012
Moc bezmocných?
Svého času napsal Václav Havel esej s názvem Moc bezmocných. Svého času se tímto
heslem dokladoval pád režimu KSČ, když ti bezmocní lidé vyšli do ulic.
Dávno již tomu. Dnes teprve vidíme, co je to bezmocnost.
Dovolím si přepublikovat informace z našeho sousedství,
z posledního čísla časopisu Krompašské rozhledy. Dne 18. července se do
Krompachu dostavil zástupce Českých pošt a oznámil, že od 1. září se ruší místní
pobočka pošty. Důvodem jsou úsporná
opatření státního podniku Česká pošta. A poté, co dosavadní
poštovní pracovnice končí, není prý za ni
náhrada. Služby pro Krompach bude zajišťovat pošta v Mařenicích s otevírací dobou
v pracovní dny od 8 do 9 hodin
dopoledne a od 15 hodin do čtvrt na pět odpoledne.
Protesty obce Krompach, Svazku obcí Novoborska ani místního
občanského sdružení, zaslané na vedení pošt a ministrovi vnitra, nepomohly. O
tom, že si důchodci vybírají své důchody z poštovních účtů, že dopravní
spojení mezi Krompachem, Mařenicemi a Cvikovem je mizerné, si sice zpívají vrabci na střechách, ale vedení pošt to nezajímá. Ani dva zájemci o práci
na rušené poště nebyli pro ČP argument. Šetřit se musí, aby měli zákulisní kmotři tučné zisky
ze státních zakázek.
Nedávno jsem psal o nesplněném příslibu Libereckého kraje,
že bude provedena generální oprava silnice z Juliovky přes Krompach a Valy
na státní hranici. Nyní tedy už opravdu bude Krompach nazýván místem, „kde
lišky dávají dobrou noc“.
Vidíme rozdíl mezi našimi zanedbávanými pohraničními vesničkami a dobře fungujícím
sousedním německým okresem Landkreis Görlitz? Máme mlčet? Už Pán Ježíš řekl: „Budou-li oni mlčet, bude volat kamení!“
22. srpna 2012
Poslední vlak
Poslední vlak z Gun
Hillu byl výborný stařičký western s Kirkem Douglasem a Antony Quinnem,
dnes se chci ale zmínit o posledním letošním vláčku Cvikov – Oybin – Cvikov.
Jízda se konala v úterý
21. srpna. Těsně před odjezdem spadlo ve Cvikově pár kapek, ale pak bylo až do
večera krásně.
Vláček má zastávky
v Jonsdorfu u restaurace Gondelfahrt, pak u Motýlího domu a nakonec dojíždí
do Oybina. Jízda je zpestřena drkotáním
na úseku Juliovka – hranice na Valech, kde přes sliby Libereckého kraje o letošní
generální opravě se nic nestalo.
O Oybině i o Motýlím domě
jsem na blogu již psal, tak se dnes
věnuji první zastávce v Jonsdorfu. Restaurace a hotel Gondelfahrt je u
jezírka, po kterém je možno se projíždět ne sice na gondolách, ale na malých pramičkách.
V hotelu je krytý bazén a sauna. Před hotelem je velký bufet, kde je možno
se za poměrně přijatelné Euro-ceny najíst, napít a dát dětem zmrzlinu. Pro děti
jsou zde dřevěné prolézačky a jedna zajímavá hračka – bagr, kterým může dětský
bagrista po zvládnutí čtyř páček nabírat a přemísťovat písek (viz obrázek).
Nad jezírkem se dá dojít asi
za 20 minut a absolvování asi 180 přírodních schodů na tzv. Jeptišky. Jsou to
špičaté skály – pozůstatek čedičového výronu
v pískovcových skalách – s několika vyhlídkovými terasami a
skalní restaurací.
Skály jsou zajímavé i tím,
že je na nich zřízena horolezecká cesta, tzv. ferrata. Ferrata je cesta
v náročném horském terénu, která je vybavená jistícími fixními kovovými
lany, železnými stupačkami případně dalšími umělými pomůckami. Je populární v Itálii.
Ferrata na Jeptiškách je takovou školní cestou, kde jsou soustředěny všechny
zajímavé lezecké partie, svislé výstupy, traverzy, přechod mezi dvěma skalami
po visutém můstku (samozřejmě bez zábradlí, jen s jisticím lanem) a
dokonce i přechod na převisu.
Samozřejmě je nutné příslušné
vybavení (helma, úvazek, jisticí souprava s tlumičem pádu a karabinami pro
přichycení se na jisticí lana). Pro zkušeného horolezce prý trvá zdolání ferraty na
Jeptiškách hodinu, pro začátečníky mnohem
déle.
Věříme, že i pro příští rok
se podaří cvikovskému městu jízdy
vláčkem vyjednat.
19. srpna 2012
Turistika – sběratelské karty
V příspěvku z 4.10.2007 jsem psal o sbírání
turistických dřevěných placek. Mezitím Klub českých turistů spolu
s rozhlasovou stanicí IMPULS zavedl novou sběratelskou soutěž.
Jsou vydávány karty o rozměru běžné bankomatové karty, kde
jsou na jedné straně uvedeny údaje o daném turistickém místě a na druhé straně
je příslušná fotografie. Karty se prodávají za cenu 20 - 25 Kč a jejích sbíráním si může turista vytvořit
skladnou sbírku informací o zajímavých místech naší republiky. Existují i
výměnné bursy sběratelů těchto karet.
Karet je už vydáno kolem 1000 a nově k nim
přibyla i karta s naší lesní přehradou, která se prodává v penzionu U
Naděje.
Kromě sbírání informací jsou karty i podkladem
k pravidelné roční soutěži. Na každé kartě je totiž heslo, které se
doplňuje do křížovky, která je i s podmínkami soutěže publikována na web
stránkách
Na přiložených fotografiích je ukázka karty ze zámku či
hradu Grabštejna a poutač na kartu s naší přehradou.
12. srpna 2012
Veselé historky (ne z natáčení, ale z chalupaření) VI.
- To si takhle jeden z trávnického kopce zašel na pivo k Liškovům. Doma nechal věrnou fenku Ritu, aby hlídala (jeho drahá polovice byla dalekó, dalekó). A ponechal zevnitř klíče v zámku, jen je povysunul, aby za sebou mohl zamknout. Když se vracel a zašramotil před dveřmi klíči, rozradostněná domácí hlídačka skočila packama na dveře, ty klíče vevnitř zatlačila do zámku a ty se přitom i pootočily. To ovšem zabránilo odemknutí zvenčí. A vysvětlit Ritě, že má klíče ze zámku vyndat, se nepodařilo. Co teď? Nocovat několik dní na zahradě do příjezdu manželky? Rozbít okno? Naštěstí zrovna probíhala na chalupě oprava komína. Takže následoval výstup na střechu, zachycení se na lešení kolem komína, otevření přilehlého vikýře, skok na půdu a bylo vyhráno. Jen Rita se asi divila, proč páníček přišel z půdy a ne dveřmi.
- Jednou rozmrazovala jedna naše spoluchalupářka ledničku. A protože to šlo pomalu, pomohla si. Do ledničky na chvíli dala elektrický vařič. Cožpak tání, to se skutečně urychlilo, ale police se teplem krapet zprohýbaly. Manžel se pak divil, jak ty police dělají blbě, když se na nich láhve kutálejí.
- S pejskama jsou vůbec potíže. V Trávníku na kopci mají dvě fenky, které občas hárají. Jsou proto zavřené za ploty. Jenže k těm plotům se kromě jozefčíka ze sousedství (zatím zůstává neškodný, protože ho doma nenaučili, aby si s sebou nosil stoličku) sbíhají psi počínaje Pumlíčem ze statku až po pejsky z Naděje. Pak je nutno majitele vyzvat telefonem, aby si pro své roztoužené pejsky přišli. A tak když se nedávno ztratil knírač Filip, bylo jeho páníčkovi jasné, že ho najde někde u plotu na kopci. Upachtěný proběhl kopec a pes nikde. Nakonec ho našel v místní osvěžovně, kam Filípek s páníčkem občas taky dochází. Pivo tam Filípkovi nedali, ale vodu do misky ano. Je to asi první zaznamenaný případ, kdy pes pohrdl sexem a šel zřejmě na pivo - u některých chlapů by to ani nepřekvapilo.
- Když se v osvěžovně sejde chalupářská banda, je tam dost hlučno. Zvláště když se dlouhý stůl rozdělí na společnost pánskou a dámský roh. A dlužno připomenout, že sluch nám už neslouží tak, jak za mlada. Nedávno jsme seděli vedle sebe s jedním a bavili se o cestování. Vzpomínal jsem, že jsme se ženou jeli z Monte Carla vlakem přes Itálii a přestupovali jsme v Benátkách na Vídeň. Jeden z těch, co míň slyší, seděl kousek vedle a vmísil se do hovoru: “To je přece blbost, nepřesedá se v Benátkách, ale až v Bakově.“ Následovalo veselí těch líp slyšících, kteří vnímali že se nehovořilo o jízdě na chalupu.
- I v Praze není o zážitky našich chalupářů nouze. Zvláště, když se u vilky v šachtě pro vodoměr skladují třeba brambory. Jeden takhle dostal příkaz, aby je odtamtud přinesl. Protože k nim nedosáhl, seskočil do šachty. Ovšem tak, že doskočil na přívodní vodovodní trubku a urazil ji, takže se šachta začala plnit vodou. Byli tedy telefonem povoláni vodáci, aby zavřeli šoupě na přívodu pro celou ulici. Vodáci dorazili celkem brzo, ale místo uzavření přívodu vody se jim podařilo šoupě rozlomit. To už byl vodotrysk výživnější! Dokonce tak výživný, že než dokázali zavřít vyšší řád, tekla voda z kopce k Vltavě tak mocně, že zastavila i tramvajovou dopravu. A tak se tato historka dostala i do novin.
6. srpna 2012
Kuchařský koutek Marušky Dobromily IV
Sezóna grilování je v plném
proudu, tak uvedu dvě trochu netradiční pochoutky.
Mleté hovězí na špejli
Ingredience
mleté hovězí maso 60 dkg
cibule 1 ks
toastový chléb 3 plátky
kečup 3 lžíce
olivový olej 4 lžíce
hořčice 1 lžíce
bylinky (hrstička šalvěje,
tymiánu, oregana, petrželky) – čerstvé, ale stačí i sušené
česnek 2 stroužky
chilli paprička 1 ks
pepř černý mletý
sůl
Příprava
Toastový chléb zvlhčíme a
přidáme do mletého masa. Přidáme najemno nakrájenou cibuli a česnek, osolíme,
opepříme, přidáme hořčici, papričku, bylinky a vše důkladně promícháme. Ze
směsi vytvarujeme šišky velikosti asi jako velké špekáčky. Namočíme špejle na
půl hodiny do vody a šišky na ně pak napíchneme a přitlačíme. Kdyby šiška na
špejli nedržela, přidáme do směsi strouhanku. Šišky potřeme kečupem, smíchaným
s olejem a grilujeme asi 10 – 15 minut. Špejlí občas otočíme, aby se masová
šiška propekla ze všech stran. Přikusujeme chléb, zapíjíme pivem.
Krokety s chilli omáčkou
Ingredience
mleté hovězí maso 30 dkg
mleté vepřové maso 30 dkg
cibule 4 ks (menší)
sladká chilli omáčka 0,5 dl
chilli paprička 1 ks
olivový olej
sůl
Příprava
V míse umícháme maso,
přidáme chilli omáčku, nasekanou cibuli a chilli papričku (bez semínek).
Osolíme a vše dobře promícháme. Mokrýma rukama vytvarujeme 12 kuliček a napíchneme
po 3 kusech na špejle, které jsme předtím namořili na půl hodiny do studené
vody. Kuličky potřeme olejem a dáme a 1 hodinu do chladničky.
Pak vyjmeme a grilujeme asi
12 až 15 minut. Přikusujeme chléb, zapíjíme pivem.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]