29. ledna 2013

Chystáme se na jarní vycházku


Samozřejmě až někdy na jaře.  Vyrazili bychom dopoledne z Trávníka přes Kalvárii do Cvikova.



Kalvárie je na výběžku Zeleného vrchu. Někdy kolem r. 1729 zde vzniklo poutní místo, kde se o Velikonocích hrály tzv. Pašijové hry (ztvárnění umučení Ježíše). Postupně zde byly postaveny kapličky křížové cesty, poslední někdy v r. 1751. Kaple na Kalvárii byla vystavena v r. 1847 a kapličky byly na konci devatenáctého století obnoveny jako kamenné se zasklenými obrazy.  Po druhé světové válce kapličky zchátraly, ale Městský úřad Cvikov je v devadesátých letech nechal obnovit.

Další cesta povede přes Cvikov po zelené značce do Údolí samoty. Je to lesnaté údolí směrem k Radvanci. Údolí se postupně zužuje a je lemováno pískovcovými skalami (v jedné je úzká průrva se skalním oknem).  V údolí je pěkně upravený lesní pramen.

Na konci údolí ústí do kolmého Údolí vzdechů, kterým vede modrá turistická značka z Radvance ke cvikovskému hřbitovu. Všude okolo jsou pěkné skalní věže. Přímo u cesty je ve skalním výklenku kamenná plastika Bičování Ježíše Krista.

Polední přestávku lze strávit v radvanecké  restauraci.

Další cesta povede po zelené značce kolem Havraních skal do Nového Boru. Na malém hřbetu je tu 7 skalních věží, ze kterých je možný výhled do okolí. Dál se jde lesem kolem Borského vrchu (ve dvacátých letech minulého století toto místo sloužilo jako lesopark). Na jednom místě je u cesty vyhlídka Jelení skok. Konec cesty vede kolem novoborského Lesního hřbitova. Zde je pomník na paměť Rumburské vzpoury rakousko-uherských vojáků proti pokračování ve válce v r. 1918. Sedm popravených vojáků je zde i pochováno.

Z Nového Boru by se účastníci vycházky měli vrátit do Trávníka autobusem.

24. ledna 2013

Jen nerad



píšu tento příspěvek. Tento blog byl dosud úzkostlivě apolitický. Ovšem nemohu zamlčet, že chalupáři a vůbec obyvatelé našeho pohraničí úzkostlivě sledují jakékoliv zmínky o stále citlivé otázce jeho poválečného uspořádání.  A současná kampaň k volbě prezidenta tu otázku znovu rozvířila.

Z osobní zkušenosti řady z nás si troufám říci, že ačkoliv jsme se v uplynulých dvaceti letech setkávali s řadou bývalých německých obyvatel či jejich potomků, byla to setkání přátelská, i když někdy smutná. To když rodný dům dávno skončil jako demolice nebo když hřbitov s jejich předky rozoraly radlice buldozerů, jako se tomu stalo v Naději. Oboustranně byl zájem, jestli se někde dochovaly staré fotografie, oni se ptali po fotografiích rodinných, my po fotografiích jak tehdy vesnice vypadaly. O minulosti se mluvilo jen vyhýbavě ... ano, ano, zavinil to Hitler. A ani my jsme nepřipomínali odznaky NSDAP, objevené při rytí záhonů. Před lety jsem jel několik hodin přes Německo ve vlakovém kupé, kde seděly dva starší německé páry. Němci se se mnou pustili do řeči a já překvapivě zjistil, že pocházejí z Jesenicka, odkud byli po válce odsunuti.  Zajímali se, jak to tam vypadá dnes, a já, protože jsem v Jeseníku sloužil na vojně, jsem jim mohl ledacos povědět. Vystupovali ve Stuttgartu a loučili jsme se zcela srdečně. Až podle plakátu na nádraží jsem pochopil, že jeli na Sudetendeutsche Tag. Evidentně se těšili na setkání se starými známými a ne na nějaké proslovy zarytých ohřívačů staré polévky.

Pokud otázku opakovaně otevírají někteří politici a novináři, je to přihřívání si polívčičky na vyhaslém a opakovaně zlovolně rozfoukávaném ohníčku. Znovu k tomu došlo v rámci kampaně k přímým prezidentským volbám. Názor, že by dnes president Beneš a poválečná vláda byli posláni před tribunál v Haagu, je asi stejnou provokací, jako kdyby dnes někdo prohlašoval, že katolické duchovenstvo, které posílalo "čarodějnice" na ohnivou hranici, postupovalo v rozporu s Listinou lidských práv. Je faktem, že se takových nerozvážných výroků chytají právě ti, kteří si z otázky udělali politickou živnost. Například rakouský poslanec Hammer řekl, že náš prezidentský kandidát vysídlení německých občanů z Československa odsoudil a tím naznačil, že "sudetoněmecká otázka může být v ČR vyřešena".


Pro nás je otázka jasná a uzavřená ... válku vyvolala německá strana a německé obyvatelstvo našeho pohraničí bohužel vítalo v r. 1938 německé vojáky a Hitlera lesem zdvižených paží.  Také se pak masově vzdalo československého občanství ve prospěch říšského.  Takže nebyli selektivně souzeni a trestáni, ale se souhlasem vítězných velmocí vystěhováni do Německa (což se stalo i v některých západoevropských státech). Že přitom, zvláště v první fázi "divokého odsunu", došlo k násilnostem, je smutný fakt, ale pochody smrti živých mrtvol z evakuovaných koncentračních táborů byly tehdy ještě v živé paměti.

Rádi pozveme potomky bývalých usedlíků z našeho kraje na kafe a koláč a rádi si s nimi popovídáme o historii našich vesnic, ale nebudeme diskutovat s těmi, kteří chtějí otevírat uzavřené stránky nedávných dějin a vytvářet znovu a znovu spory mezi národy.

17. ledna 2013

Dvě knihy



Chtěl bych upozornit na hodnotnou knihu, ze které se mnoho dozvíme o našem kraji. Je to publikace Velká turistická encyklopedie - Liberecký kraj. Kniha obsahuje  texty a obrázky všech měst, vesnic a zajímavých objektů v našem kraji. Kniha, která má přes 300 stránek, je jedním dílem ze 14 dílů o všech krajích a hlavním městě Praha.

Pokud  zúžíme náš pohled jen na naše okolí, najdeme zde přes 50 hesel počínaje Cvikovem přes Trávník, Naději a konče Ledovou jeskyní. Naše blízké okolí většinou známe, ale z této knihy získáme inspiraci podívat se na další zajímavá místa.

Nevěděl jsem třeba, že u staré silnice z Nového Boru do Svoru je vylámaná ve starém lomu štola (či jeskyně) 60 m dlouhá nebo že v Okrouhlé u Nového Boru je u bývalé sklářské huti novogotická přístavba imitující kostel (viz obrázek).

Jezdívali jsme do Žitavy a Sieňavky přes vesnice Horní a Dolní Sedlo, ale nevěděli jsme, že v těsné blízkosti jsou horolezecké skalní věže, okolo kterých vede naučná turistická stezka.

Německou chatu na Hvozdu známe všichni, ale z encyklopedie se dozvíme, že na české straně stála i česká chata, která vyhořela v r. 1946 a obnovena již nebyla. Na staré pohlednici vidíme střechy tohoto objektu.

Pokud se chceme podívat i do širšího okolí, bude tato publikace dobrou pomůckou.



Ještě bych upozornil na jinou  encyklopedii s názvem  444 historických měst a městeček ČR. Zase je v ní popsána řada městeček v našem kraji. Našel jsem v ní jednu zajímavost - vysvětlení názvu Cvikov. Samozřejmě je to počeštění německého Zwickau, které je ovšem složeninou staroněmeckého Zwick  (vidlice, křižovatka) a Aue (lužní louka). Cvikov bylo tedy městečko, založené na křižovatce cest z Čech do Německa v lužních (vlhkých) lukách. Zde se dozvíme i to, že Cvikov je mnohem starší než dnes důležitější Nový Bor. Cvikov je zmiňován už v r. 1352, kdežto Nový Bor byl povýšen na město až v r. 1757, když se zmíněná  cesta do Německa přesunula z původní trasy přes Sloup a Cvikov na trasu Nový Bor - Rumburk.

12. ledna 2013

Památná lípa v dolním Trávníku


už není. Nepřežila jen trochu silnější vítr před pár dny. Už loni ji památkáři prořezali, protože zčásti uschla a suché větve mohly při pádu někomu ublížit. 
Teď z lípy zůstal jen jeden ořezaný kmen, jak to vidíte na přiložených obrázcích.
Vedena byla v seznamu chráněných stromů s těmito údaji:

Název: Lípa v Trávníku        
Evidenční číslo: 501052.1/1
Katastrální území: Trávník u Cvikova    
Dřevina: TILIA PLATYPHYLLOS           
Obvod kmene: 493 cm        
Rok měření: 1994


11. ledna 2013

Silvestr



Jako každý rok i společná oslava Silvestra 2012 se konala za hojné účasti našich chalupářů v oblíbeném šenku U Naděje. Úspěšně proběhla tombola. Ke špičkovým cenám patřily číše ve vysokém smaltu z Nového Boru, elektronická cigareta nebo kalendář 2013 s Agátou Hanychovou. Předpůlnoční scéna byla autorem z ČT pojednána jako rozhovor s tiskovým mluvčím domova důchodců, ve kterém se v r. 2023 sešli naši chalupáři. Námitky některých přítomných, že "se nedožijí" byly zpacifikovány poukazem na to, že takovou legraci si přece nenechají ujít. Na připojeném obrázku jsou hlavní aktéři této scénky.


Na Nový rok se konala společná vycházka za účelem upéci si buřty ve skalní bráně na Milštejně. Dokladuje druhý obrázek.



Že myšlenka na společný domov důchodců není k zahození, nám dokladuje lednové číslo Cvikovského Zpravodaje. Inzeruje se v něm otevření domova důchodců v bývalé budově LDN v Novém Boru. Kapacita bude 60 lůžek v jedno-, dvou- a třílůžkových pokojích. Cena ubytování bude podle druhů pokoje od 200 do 170 Kč za den, cena celodenní stravy bude 160 Kč. Strava se bude skládat ze snídaně, přesnídávky, oběda, svačiny a večeře (u diabetické diety zahrne ještě druhou večeři). Lze očekávat, že by to uspokojilo i některé vyhlášené jedlíky, které mezi sebou máme. Naopak lze při počtu jídel předpokládat, že jeden náš spoluchalupář (rovněž nejmenovaný) by spokojeně strávil celý den u jídla, neboť by vždy dojedl právě když budou podávat další jídlo.

2. ledna 2013

Kuna v chalupě

Mít v chalupě kunu je trpká zkušenost mnoha chalupářů. Plusem jistě je, že v chalupě se nevyskytují myši, Minusem noční hluk, dupání, pištění mláďat a hovínka.


Kuna se vloni usadila v jedné chalupě v Naději. Byl proveden pokus o její konec prostřednictvím psa (nikoliv pana Foustky jako ve známém starém filmu, ale psa od souseda). Pes ji vyslídil, zahnal pod nábytek, kam on už vklouznout nemohl, takže kuna mu jednu vlepila přes čumák. Přesto pak dobrovolně chalupu vyklidila. Jenže první napadaný sníh prozradil, že opět běhala po střeše a hledala si vhodný přístup na půdu.

Chalupářská poradna přetéká nápady, jak se kun zbavit.

Jedna rada říká, že ji vyžene tygří trus, který si vyprosíte v zoologické zahradě a ponecháte namočený ve vodě v takticky rozmístěných sklenicích.

Jiná rada doporučuje rozmístit po půdě, kde se kuna promenuje, lidské vlasy, nacpané do dámských punčoch.

Další rada doporučuje ji vyplašit světlem, a to buď reflektorem s pohybovým čidlem, nebo diodovým blikačem z jízdního kola, trvale napájeným ze síťového dobíječe.

Jiný experimentátor nechal hrát na půdě rádio a ještě jiný tam umístil staré kyvadlové hodiny s bicím mechanismem (je ovšem otázka, co vás bude hlukem rušit víc - jestli non-stop hrající rádio nebo občasné rejdění kuny).

Dalším popsaným způsobem bylo posypání půdy naftalinovými kuličkami.

Podle rozmanitosti publikovaných rad se zdá, že univerzální recept neexistuje. Postižení tvrdí, že obvykle plašící zařízení sice na čas pomohlo, ale časem se kuna opět vrátila, rozhodnutá, že dobré bydlo za trochu nepohodlí stojí.

Tak dobré pořízení.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]