31. července 2013
Pivo ze Svijan
Nedávno jsem zmínil pivní sprchu svijanským
pivem u sobotního ohně. Pivovar ve Svijanech (který vidíme ze silnice R10 kousek od Turnova) je zmiňován už v roce 1564. Pivovar
patřil k místnímu zámku, který vlastnili Vartenberkové a do r. 1945
Rohanové. I po znárodnění patřil zámek k pivovaru. Od r. 1990 patřil
pivovar pod Pivovary Vratislavice a od
r. 1997 se stal součástí Angličany vlastněné akciové společnosti. Ta zámek prodala
soukromníkovi, který ho nechal chátrat. I svijanskému pivovaru hrozilo zavření.
Od r. 1998 je novým vlastníkem pivovaru společnost Pivovar Svijany s.r.o., které se
podařilo obnovit zašlou slávu pivovaru. V příštím roce bude pivovar slavit
450 let od založení a toto výročí oslaví výrobou nového jedenáctistupňového
piva s prozatímním pracovním názvem „450“.
Nyní už
úspěšný pivovar letos odkoupil zámek zpět a hodlá v něm zřídit kulturní
centrum a samozřejmě restauraci. Taková svatba v pivovaru by mohla být
docela atraktivní.
Na
přiložených fotografiích je ukázka piv, vyráběných ve Svijanech.
23. července 2013
Viklan
Viklany
jsou zajímavé skalní útvary, kdy leží oddělený balvan na podloží, kterého se
dotýká jen malou plochou. Takové útvary
vznikají buď působením erose na měkčí podloží nebo byl vrchní balvan na míst přinesen ledovcem. Název viklan je odvozen od toho, že často je
horní balvan „viklavý“ a dá se jím někdy pohnout i jen lidskou silou.
V Lužických
horách je jeden takový skalní útvar, který se nazývá Bedřichovský viklan. Je na protějším svahu proti kopci Bouřný,
který se dříve nazýval Fridrichsberg (Bedřichovský
kopec), údajně proto, že se tam nacházela vesnice Fridrichsdorf, zaniklá za husitských válek.
O tomto viklanu
se zmiňuje většina turistických průvodců po Lužických horách s tím, že je
asi 400 m
jihozápadně od známého Kaufmannova buku
u silnice z Nové Hutě na Horní Světlou.
Hledání ale
není jednoduché, protože viklan je ukrytý v lese a nevede k němu žádná
značená cesta. Doporučuji jít po lesní silničce z Rousínova ke Kaufmannovu
buku. Na dohled od Novohuťské silnice vyjdeme na holinu (po vichřici z r.
2010). Zde odbočíme doleva po málo znatelné travnaté cestě, vedoucí lesem. Po ní
dojdeme k místu, kde se cesta svažuje do skalnaté rokle. Tam odbočíme
doprava a po asi 30
metrech chůze borůvčím uvidíme Bedřichovský viklan,
který je na okraji skalnaté rokle. Viklan je tvořen asi 2 m vysokým a 4 metry širokým horním
balvanem, který spočívá jen malou plochou na podloží, pohyblivý však není.
Celková výška útvaru je asi 4
metry.
Na druhém obrázku je vidět na jaké základně horní balvan spočívá.
Pokud
vyjdeme z Naděje, je nejkratší cesta přes Milštejn a kolem malé jeskyně
Vinný sklep na svahu kopce Kobyla na
zmíněnou silničku z Rousínova.Na druhém obrázku je vidět na jaké základně horní balvan spočívá.
17. července 2013
Veselé historky (ne z natáčení, ale z chalupaření) VII.
- Jednou v naší osvěžovně byla oslava, vládla veselá nálada a úroveň hluku zvyšovala muzikou i diskžokejka. Není divu, že se jedna manželka z tzv. dámského konce nemohla dovolat manžela na pánském konci dlouhého stolu. Tak vzala mobil a napsala mu SMS zprávu. Manžel uslyšel ze svého telefonu avízo a zprávu otevřel. Rozpoznal sice, že je od manželky, ale anžto neměl s sebou své brejle (po nějakém čase mu kamarádi jedny věnovali, aby je měl do hospody), nepřečetl ji. Gestikulací naznačil manželce, aby mu přinesla svoje. Ta mu je tedy donesla a vzájemná komunikace byla dokončena. Sousedi u stolu mu sice doporučovali, aby odpověděl též pomocí SMS, ale nebyli vyslyšeni. Odpověď jí sdělil do ouška.
- Dávno, dávno již tomu, kdy si v neděli po obědě malý klouček našeho kolegy -chalupáře hrál s dětským nářadíčkem a tatínek se tetelil radostí, že synek bude šikula po něm. Leč klouček seděl blízko okna a najednou: BŘINK! Kladívko uletělo a jedna tabulka vzala za své. To ještě nebyla vakuovaná dvojitá skla, takže tatínek zalovil v dílně, vyndal pár skel a začal přiřezávat diamantem. Jenže skla byla stará, již použitá a vypálená sluncem a tak praskala, kde neměla. Proto tatínek zaběhl na statek, kde majitel Fanda míval všechno. Měl i nové sklo a tabulku v potřebném rozměru uřízl. Takže tatínek mohl doma pokračovat. Vyndal okénko, zanesl do dílny na ponk, vložil tabulku tam, kde chyběla a jal se ji upevňovat. Okénko bylo staré a sklo bylo přichycené plechovými trojúhelníčky do dřeva rámu. Tatínek opatrně kladívkem přiklepl plíšek první, druhý, když tu: BŘINK! Otřesy ponku se nějak přenesly na poličku nad ponkem a z té spadly kleště rovnou na skleněnou tabulku. Pronesená slova vynecháme, abychom nekazili případnou čtoucí mládež. Nešťastný opravář přiřízl kus překližky, vložil do okna a po chvíli rodina odjela do Prahy s tím, že holt se za týden bude oprava opakovat.
- V těch dobách si jiný náš chalupář pořídil Trabanta. Lehké auto s předním náhonem nevynikalo schopností jezdil po namrzlé vozovce do kopce, nota bene pokud to byla vozovka dlážděná kočičími hlavami. A tak se stalo, že na takové ulici, vedoucí do kopce v nedalekém městě, autíčko zpomalovalo, až se zastavilo. Náš kamarád těch dvacet metrů odcouval dolů z kopce, zařadil a pokusil se rozjet rychleji. No nepovedlo se a zase uvízl. Když manévr opakoval potřetí, radostně zvolal na svého otce: „Tatínku, už se to chytlo, vyjedeme!“ Tatínek jeho radost poněkud pokazil, když podotkl: „ No víš, synku, to ti dva páni, co nás vzadu tlačí.“
- Nedávno u tradičního sudopití na oslavu kulatých narozenin jednoho našeho kamaráda se stalo, že se sesmekla z pípy hadička, která ji spojovala se slušně natlakovaným soudkem. Vznikl pivní vodotrysk až do větví stromu (ze kterých pak kapalo pivo). Situaci zachránil kamarád, který byl nejblíž a zavřel napojení na sud. Trochu ho mohlo utěšit, že to, čím byl zlit, bylo Svijanské, které má nejradši.
11. července 2013
Zajímavé hospody
Z výletů
i z tradičních předsilvestrovských pochodů známe řadu restaurací i
hospůdek v Krompachu, Mařenicích, Trávníku, Dolní a Horní Světlé nebo
v Rousínově. Cvikov atraktivními
osvěžovnami příliš nevyniká. Hospody na Cvikovsku jsem popisoval ve článku
z července 2008.
Ve
vzdálenějším okruhu je několik hospod či
restaurací, které stojí za návštěvu. Upozorním na tři místa, kde se při výletě
dobře a někde i relativně levně najíte.
Pokud váš
výlet směřuje na Ralsko nebo na průrvu Ploučnice, je dobré se zastavit
v hospodě U zlaté lípy, která
stojí přímo u odbočky na Noviny ze silnice Mimoň – Jablonné v Podještědí.
Lokál je jednotně zařízen ve dřevě, v zimě zde plápolají krásná kovová
krbová kamna. V poledne je zde slušný výběr chutných hotových jídel a
porce jsou skutečně pořádné. Více se o hostinci dozvíte na web stránkách
Pokud váš
výlet vedl někam za Nový Bor, lze doporučit restauraci U zlatého buřtu přímo u silnice mezi Novým Borem a Českou Lípou.
Zdejší lokál je zařízen v selském stylu s řadou starých artefaktů.
V poledne je zde rozsáhlý výběr hotových jídel v cenách pod 90 korun
a zvláště lze vyzvednou to, že i když je zde řada hostů, je obsluha neobyčejně
rychlá, takže za méně než půlhodinu můžete nasyceni pokračovat ve výletu. I
tato restaurace má své internetové stránky
Další hospodou
je Stará hospoda v Doubici,
která se nabízí při jízdě do směru Krásná Lípa nebo při výletech, zmíněných zde
v předchozím článku ze 6. července. U této restaurace je hlavní atrakcí
pro děti i dospělé venkovní areál s více než 300 dřevěnými sochami (je
zařazen do české knihy rekordů). Sochy jsou od stejného autora, zhotovované
motorovou pilou a dláty. Najdeme zde postavy z řecké mytologie, čerty
z českých pohádek, Sněhurku se sedmi trpaslíky, Rumcajzovu rodinku i různé
předpotopní nebo mořské příšerky. Pod dohledem kovového Gottwalda je zde i
několik obrněných transportérů. Děti si mohou sochy osahávat a na některé si i
vlézt. Kromě toho je zde toboganová skluzavka a asi 40 m dlouhá lanová dráha. Na
prohlídku s dětmi počítejte nejméně jednu hodinu a to ještě budete muset
děti k odchodu přemlouvat.
Jíst můžete
uvnitř hospody nebo venku pod zastřešením. Porce jsou mimořádně velké, ale rádi
vám to, co už nezvládnete, dají s sebou do polystyrénové krabičky. Hospoda
nabízí i ubytování a protože okolními lesy vede několik cyklostezek, je to
zajímavá možnost pro cyklisty.
Internetové
stránky této restaurace jsou na
6. července 2013
Výlety
V našem malinko vzdálenějším okolí jsou zajímavé turistické cíle. Na dva z nich bych chtěl upozornit.
Kousek za koncem Jiřetína (směrem na Horní Podluží) je štola sv. Jana Evangelisty. Je to zpřístupněné důlní dílo z 18. století. Štola má délku 640 m a je využívána k odvodnění dalších výše položených štol ze 16. století. Zpřístupněná je asi v délce 300 m. Těžila se zde pod dohledem kutnohorských havířů ruda s malým obsahem stříbra a mědi. Prohlídky, které trvají skoro jednu hodinu, se konají každou hodinu od 10 hodin dopoledne do 15 hodin odpoledne.
Více si můžete přečíst na internetové adrese
http://www.moskyt.net/stola-svateho-jana-evangelisty
Když popojedeme do sousedního Horního Podluží a odbočíme po nevalné polní a částečně panelové cestě kolem kozí farmy k rybníku Světlík, uvidíme větrný mlýn, pravděpodobně jediný zachovalý větřák holandského typu v severních Čechách. Má otočnou střechu s pětilistou vrtulí a obnovené vnitřní pohonné zařízení. Z původní osady Světlík (Lichtenberg) s asi 50 domy se do dneška zachovaly kromě mlýna jen 3 domky. U mlýna byla původně i velká pekárna.
Kousek za koncem Jiřetína (směrem na Horní Podluží) je štola sv. Jana Evangelisty. Je to zpřístupněné důlní dílo z 18. století. Štola má délku 640 m a je využívána k odvodnění dalších výše položených štol ze 16. století. Zpřístupněná je asi v délce 300 m. Těžila se zde pod dohledem kutnohorských havířů ruda s malým obsahem stříbra a mědi. Prohlídky, které trvají skoro jednu hodinu, se konají každou hodinu od 10 hodin dopoledne do 15 hodin odpoledne.
Více si můžete přečíst na internetové adrese
http://www.moskyt.net/stola-svateho-jana-evangelisty
Když popojedeme do sousedního Horního Podluží a odbočíme po nevalné polní a částečně panelové cestě kolem kozí farmy k rybníku Světlík, uvidíme větrný mlýn, pravděpodobně jediný zachovalý větřák holandského typu v severních Čechách. Má otočnou střechu s pětilistou vrtulí a obnovené vnitřní pohonné zařízení. Z původní osady Světlík (Lichtenberg) s asi 50 domy se do dneška zachovaly kromě mlýna jen 3 domky. U mlýna byla původně i velká pekárna.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]