17. července 2013
Veselé historky (ne z natáčení, ale z chalupaření) VII.
- Jednou v naší osvěžovně byla oslava, vládla veselá nálada a úroveň hluku zvyšovala muzikou i diskžokejka. Není divu, že se jedna manželka z tzv. dámského konce nemohla dovolat manžela na pánském konci dlouhého stolu. Tak vzala mobil a napsala mu SMS zprávu. Manžel uslyšel ze svého telefonu avízo a zprávu otevřel. Rozpoznal sice, že je od manželky, ale anžto neměl s sebou své brejle (po nějakém čase mu kamarádi jedny věnovali, aby je měl do hospody), nepřečetl ji. Gestikulací naznačil manželce, aby mu přinesla svoje. Ta mu je tedy donesla a vzájemná komunikace byla dokončena. Sousedi u stolu mu sice doporučovali, aby odpověděl též pomocí SMS, ale nebyli vyslyšeni. Odpověď jí sdělil do ouška.
- Dávno, dávno již tomu, kdy si v neděli po obědě malý klouček našeho kolegy -chalupáře hrál s dětským nářadíčkem a tatínek se tetelil radostí, že synek bude šikula po něm. Leč klouček seděl blízko okna a najednou: BŘINK! Kladívko uletělo a jedna tabulka vzala za své. To ještě nebyla vakuovaná dvojitá skla, takže tatínek zalovil v dílně, vyndal pár skel a začal přiřezávat diamantem. Jenže skla byla stará, již použitá a vypálená sluncem a tak praskala, kde neměla. Proto tatínek zaběhl na statek, kde majitel Fanda míval všechno. Měl i nové sklo a tabulku v potřebném rozměru uřízl. Takže tatínek mohl doma pokračovat. Vyndal okénko, zanesl do dílny na ponk, vložil tabulku tam, kde chyběla a jal se ji upevňovat. Okénko bylo staré a sklo bylo přichycené plechovými trojúhelníčky do dřeva rámu. Tatínek opatrně kladívkem přiklepl plíšek první, druhý, když tu: BŘINK! Otřesy ponku se nějak přenesly na poličku nad ponkem a z té spadly kleště rovnou na skleněnou tabulku. Pronesená slova vynecháme, abychom nekazili případnou čtoucí mládež. Nešťastný opravář přiřízl kus překližky, vložil do okna a po chvíli rodina odjela do Prahy s tím, že holt se za týden bude oprava opakovat.
- V těch dobách si jiný náš chalupář pořídil Trabanta. Lehké auto s předním náhonem nevynikalo schopností jezdil po namrzlé vozovce do kopce, nota bene pokud to byla vozovka dlážděná kočičími hlavami. A tak se stalo, že na takové ulici, vedoucí do kopce v nedalekém městě, autíčko zpomalovalo, až se zastavilo. Náš kamarád těch dvacet metrů odcouval dolů z kopce, zařadil a pokusil se rozjet rychleji. No nepovedlo se a zase uvízl. Když manévr opakoval potřetí, radostně zvolal na svého otce: „Tatínku, už se to chytlo, vyjedeme!“ Tatínek jeho radost poněkud pokazil, když podotkl: „ No víš, synku, to ti dva páni, co nás vzadu tlačí.“
- Nedávno u tradičního sudopití na oslavu kulatých narozenin jednoho našeho kamaráda se stalo, že se sesmekla z pípy hadička, která ji spojovala se slušně natlakovaným soudkem. Vznikl pivní vodotrysk až do větví stromu (ze kterých pak kapalo pivo). Situaci zachránil kamarád, který byl nejblíž a zavřel napojení na sud. Trochu ho mohlo utěšit, že to, čím byl zlit, bylo Svijanské, které má nejradši.
Komentáře:
<< Domovská stránka
Nesouhlasím s pomluvou Trabanta. Sám jsem ho míval a vyjel jsem kdykoli kamkoli. A když to nešlo popředu, tak jsem to vycouval. Ale vyjel.
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]