24. září 2013
Les a voda
Rozježděné lesní cesty, výmoly
plné vody, vymleté stopy po dřevařské technice, po čtyřkolkářích …. mám ještě
pokračovat? A to odborníci hovoří i o rychlém stékání vody, vysychání potoků a
poklesu hladiny spodních vod.
Nedávno jsem se dočetl o
experimentu slovenského těžaře dřeva Vala na Křivoklátsku. Po mnoha
experimentech a prezentacích doma i v cizině dokumentoval i u nás svoje
varovné závěry. Podle něj je jednou z hlavních příčin povodní, ale i
poklesu hladiny spodních vod, zhutňování půdy v lesích. Stačí, aby měkkou
lesní cestou projel těžký lesácký traktor a země v jeho stopách přestane
jímat vodu, která ve zhutněné stružce rychle odteče ze svahu. Zato neporušená
lesní půda je schopna po prudkých lijácích pojmout dva hektolitry vody na metru
čtverečním.
Dokázal to experimentem.
Vymezil na svahu metrový čtverec, několik metrů nad něj umístil dvousetlitrovou
nádrž, kterou nechal naplnit vodou. A vymezený čtverec zaléval a zaléval. Za 25
minut byla nádrž prázdná. Do kontrolní rýhy pod vymezeným čtvercem nestekla ani
kapka. Nasimuloval tak extrémně vydatný déšť, jakoby na ten čtvereční
metr spadla dvěstěmilimetrová srážka během těch 25 minut.
Při druhém pokusu Valo opět
vytyčil obdélník o obsahu čtverečního metru, ale jen asi půl metru od hrany
srázu, jakých jsou po lese tisíce kvůli zářezům cest. Vymezený obdélník zalil
stejným množstvím vody jako v prvním případě. Po povrchu zase nestekla ani
kapka, ale ze srázu pod vytýčeným čtverečním metrem se za malou chvíli začala
ronit voda. Půdní kapiláry, které v normálních podmínkách svádějí
vsáknutou vodu do spodních půdních vrstev, ji v uměle seseknutém svahu
odvádějí ven. Voda se tedy nevsákla, ale vytekla do zářezu cesty.
Těžařskými stroji zhutněné
lesní cesty se při lijácích mění ve stružky rychle odvádějící vodu do potoků a
řek. Výraznou měrou se tak podílejí na prudkém odvodňování krajiny, které se
projevuje jak ničivými povodněmi, tak následným suchem.
Valo dovozuje, že půdní vsak
zlepšíme tím, že už nepoužívané lesní cesty s rýhami po strojích rozoráme.
Tento pokus udělal na Slovensku a zástupci Slovenské akademie věd shledali, že
bagrem zpracovaná zbytečná lesní cesta po zásahu udržela 100 procent vody,
zkušebně nastříkané na provedené dílo, zatímco obdobná zpevněná cesta veškerou
dodanou vodu převedla do potoka. Závěr tedy je, že každá svážnice, která
už není využívána, má být rozorána. Její obnova po letech přijde levněji než
škody po povodních.
Své závěry
prezentoval pan Valo na Konferenci UNESCO o udržitelném rozvoji energie, vody a
životního prostředí v makedonském Ochridu. Závěr přítomných zněl - tato
opatření je třeba začít hned realizovat.
Slyšeli těžaři v lesích
Lužických hor o této cestě k nápravě?
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]