25. září 2013
Vodní díla na Cvikovsku
Nedávno vyšla zajímavá kniha o vodních dílech v našem
okolí, dnes již ovšem zaniklých. Je to kniha autora Miroslava Kolka a jmenuje
se Technická zařízení na vodní pohon na
Cvikovsku.
Předem poznamenám,
že 4. října v 18 hodin můžete ve
cvikovském kulturním domě Sever s autorem knihy pobesedovat.
Jak víme, v Lužických horách je velká řada potoků,
které většinou z hor odtékají směrem na jih a ústí do řeky Ploučnice.
V našem okolí je to říčka Svitávka,
která spojuje Krompašský, Hamerský a Boberský potok (a kromě sbírá vodu
z řady bezejmenných potůčků).
Cvikovsko bylo kolonizováno někdy ve 13. – 14. století a
patřilo rodu Berků. Už v té době zde začínala výroba skla, ke které byl
zapotřebí rozdrcený křemen a značné množství dřeva (na ohřev sklářských pecí a
výrobu potaše). To znamenalo potřebu pil a mlýnů. Pro jejich pohon byla
samozřejmě využívána tekoucí voda. Autor v našem okolí dohledal 60 vodních
děl.
V knize je popsáno rozdělení vodních děl na obilné
mlýny, pily, sklářské provozy (stoupy na drcení křemene, brusírny), textilní
podniky (valchy, bělidla, tkalcovny), papírny a hamry (kovárny).
V samostatné kapitole je popsáno technické řešení
vodního díla (zachycování vody jezem, náhon, vodní kola na horní, střední či
spodní vodu). Na přelomu 19. a
20. století byly na několika místech vodní kola nahrazena turbínami.
Zvláštností místních vodních děl je časté použití náhonů, vytesaných ve skále
někdy i ve značné délce (za našeho mládí jsme je prolézali a říkali, že chodíme
do katakomb).
V hlavní části knihy jsou s využitím starých
obrazových materiálů zdokumentovány vodní díla ve Cvikově, na Dolní Světlé,
Juliovce, v Mařenicích a Mařeničkách, v Kunraticích, v Hamru u
Naděje, v Rousínově a ve Svoru. Na přiložené mapce jsou tato místa vyznačena.
Nás v Trávníku a Naději nejvíce zajímají pozůstatky
vodních děl v Antonínově údolí. V místě, kde silnice na Juliovku
překračuje Hamerský potok, jsou pozůstatky
objektu, který byl postupně sklárnou, železářským hamrem a posléze
obilným mlýnem. V blízkosti Hamru jsou ještě pozůstatky dvou vodních pil.
Dodnes jsou viditelné na březích potoka zbytky náhonů. Dnešní dům sociálních
služeb v Antonínově údolí býval postupně přádelnou, strojním dílnou a
koželužnou. I zde je zachován náhon, vytesaný ve skále, a také odtoková štola, vysekaná ve skále a
ústící do Hamerského potoka blízko skalní kapličky.
Jaksi zcela nechápu,
proč nebyl odtok zaveden nejkratší cestou do potoka, ale veden v délce
přes 200 m
ve skále.
U silnice
z Trávníka do Mařenic jsou zbytky obilního mlýna, který byl poháněn vodou
z dnes již neexistujícího rybníka v Antonínově údolí pomocí náhonu,
který prochází pod silnicí a má v dalším úseku vytesaných několik skalních
oken. Tento náhon byl hlavním cílem našich průzkumných výprav v mládí.
Dnes tudy vodíme naše vnuky, aby si užili dobrodružství.
Popis obilných mlýnů jsem na tomto blogu uveřejnil
v lednu 2009 a
náhon v Antonínově údolí jsem popisoval v květnu 2008. O studii p. Pavýzy z Dolní Světlé (kterou použil i autor výše zmiňovaného díla) jsem psal v srpnu 2008.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]