26. dubna 2014

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři


Něco na tom bude, protože jsem včera viděl na cestičce přes slepičárnu zmiji, mrtvou, asi přejetou někým na kole.

Ale pro chalupáře je v hlavní sezóně mnohem nepříjemnější létající hmyz s žíhadly.

 Největší strach jde ze sršní.  Prý to ale není ve skutečnosti tak zlé.

Sršeň má mnohem méně jedu než obyčejná včela. Paniku působí její velikost a hlasitý bzukot. Pokud vám sršeň vletí do místnosti, je rozumnější otevřít okno a nechat ji, aby si sama našla únik. Přibližovat se k ní není rozumné, protože kromě bodnutí žihadlem (které u alergiků vyvolá kromě otoku i případnou alergickou reakci) může jed i vystřikovat na vzdálenost pár decimetrů. A takový zásah do oka je srovnatelný s účinkem slzného plynu.

 Zimu přežívá jen oplodněná sršní královna. Na jaře si z rozkousaného dřeva postaví hnízdo, kam snáší vajíčka. Dělnice, které se vylíhnou jako první, potom královně pomáhají v péči o další rodící se potomstvo. Každá  sršní dělnice zahubí za den řadu much, takže je celkem užitečná. Dokonce i když na člověka usedne, tak jen proto, že zjišťuje, zda jde o potravu. Pokud zachováme klid, odletí. Ovšem zachovejte klid, když na vás přistane takové bzučící letadélko!

Vosy jsou daleko nepříjemnější svým zájmem o sladkou potravu a nápoje  a svou neodbytností. Zahánění je spíše rozdráždí a bodnutí žihadlem je na cestě. Bodnutí je však snesitelnější než bodnutí včelou. Vosí žihadlo je hladké, takže nezůstane v ráně. Vosa tak může bodat i opakovaně. V létě je  nutno dávat u ohně pozor na nápoje, protože bodnutí v ústech od vosy, která právě absolvuje osvěžovaní koupel v pivu, je opravdu nebezpečné a otok může vést až k dušení.

Včela  má žihadlo opatřené  zpětnými háčky, takže zůstane v ráně a včela si ho vytrhne z těla a pojde. Proto se z váčku na konci žihadla dostane do těla více jedu. Žihadlo se nemá vytahovat pinzetou, protože tak vlastně vymáčkneme do ranky zbytek jedu. Vhodnější je žihadlo vytlačit odspoda. Složky včelího jedu působí na nervovou soustavu a u alergiků mohou vyvolat i horečku.

Pro ošetření vpichu se doporučuje ledový nebo octový obklad, někde se doporučuje i přiložení cibule. Samozřejmě, že každá chalupářská domácnost má pro tyto účely i Fenistil gel.

21. dubna 2014

A byla koleda


Teda vlastně koledy dvě, protože, jak víte z předchozích let, v Trávníku a Naději chodí páni koledovat už v neděli a děti v pondělí. Je to logické, protože páni musejí do odjezdu vystřízlivět, kdežto dětem mlsání čokolád reakční doby neovlivní.

A tak jsme si na nápěv „Měla vlasy samou loknu ….“ zazpívali verzi, která začínala slovy
Rád si dneska vodky loknu ….“.
Obešli jsme 25 chalup (koleda započala ve dvě odpoledne) a akci ukončili hodinu před půlnocí v  místní osvěžovně vcelku v pohodě (jeden koledník nám cestou u jedné chalupy usnul, ale dohnal nás, druhý zase v hospodě spadnul ze židle, ale jen prý proto, že se při vstávání zamotal do svého hábitu). Koledovací postup je standardní: Každé chalupářce zazpíváme naši koledu a pak jednu písničku na přání (jen  u chalupy, kde nedávno shořela zásoba dřeva, se samozřejmě zpívalo „Co jste hasiči …“). Následuje přípitek vodkou a něco na zakousnutí, aby se tlumil vliv alkoholu.

Na prvním obrázku je secvičná při zahájení koledovacího pochodu (text a nápěv koledy je do té chvíle tajný a zná ho jen autor – jo je to ten z televize).


 

Druhý den obcházely děti. Většinou odpřednášely básničky a dostaly nadílku do košíčků.  Jen jeden malý koledníček se místo básničky rozplakal, ale čokoládová vajíčka si přesto odnesl.

Na druhém obrázku jsou roztomilí koledníci (dříve známí jako Karasovi raubíři).
 
A na posledním obrázku jsou dobroty u jedné chalupy i se zajímavým miminkem (vajíčko v mazancovém těstě).

15. dubna 2014

Letošní podoba zimy a jara


byla poněkud mimořádná. Slabá zima, jaro začalo už v únoru, teplý březen a nějací uspěchaní ledoví muži zrovna teď před Velikonocemi.

Už to vypadalo i mizerně s vláhou, protože sníh nebyl a pršelo minimálně. Až posledních 14 dní byly nějaké ty přepršky, včetně krátkých lijáků.

Vyprosil jsem si u jedné zdejší chalupářky výpis z její počasové evidence (každodenní zápisky za posledních více než 10 let) a tak vás seznámím s velikonočním počasím od r. 2003.

 

rok                  datum                         teplota                         popis počasí

 
2003                20.-21.4                      +9  až + 12 OC            slunečno, větrno

2004                11.-12.4                      +8 OC                          slunečno, studený vítr

2005                27.-28.3                      +8 až +12 OC              od zatažena po slunečno

2006                16.-17.4                      +5 až +7  OC               přeháňky

2007                8.-9.4                          +12 OC                        polojasno, větrno

2008                23.-24.3                      -2 až +3 OC                 sněhové a dešťové přeháňky

2009                12.-13.4                      +19 až +20 OC            slunečno

2010                4.-5.4                          +7 až  +8 OC               polojasno

2011                24.-25.4                      +20 pokles +14 OC     slunečno, vítr, ochlazení

2012                8.-9.4                          -4 vzestup +8 OC        trochu posněžilo, polojasno

2013                31.3 – 1.4.                  -4 až +2  OC                sníh, zataženo až polojasno

 

No a jakpak bude u nás letos?  Od včera je ochlazení, na horách padal i sníh, tady jen pršelo.Tak koledníci, ať je v neděli pěkné počasí!

7. dubna 2014

Karkulka a vlk - potřetí


V únoru 2012 jsem psal o smečkách vlků, kteří se usadili v bývalých vojenských prostorech v Horní Lužici za našimi severními hranicemi a prosinci 2012 jsem uváděl zprávy z odborných kruhů, které nevylučovaly, že při jejich velkém loveckém akčním rádiu se vlci mohou zatoulat i k nám.

Podle dnešních zpráv se už tak stalo. V asi 40 km od Cvikovska vzdálené přírodní rezervaci Břehyně – Pecopala (blízko Máchova jezera u silnice mezi Mimoní a Doksy) zachytila ochranáři nastražená fotopast toulavého vlka (viz připojený obrázek, převzatý z  www.novinky.cz ).

Novináři ve zprávě současně konstatovali pro uklidnění veřejnosti, že „za posledních 200 let nebylo věrohodně v Evropě a Severní Americe zaznamenáno zabití člověka vlkem“.  Pokud by vládli anglickým jazykem, pak není problém najít pomocí vyhledávače Google, že v Kanadě došlo v letech 2005 a 2007 k několika případům zabití člověka vlčí smečkou.

Je však pravdou, že vlčí smečky z německé Lužice jsou plaché a lidem se vyhýbají.

Pokud by se nějaká smečka z Německa přesunula k nám, mohla by napomoci k regulaci stavů černé zvěře. Vloni byly od divokých prasat značně rozryté louky na tak zvané Knesplovce na svahu Trávnického vrchu a dokonce i louka u zahrad na horním okraji Trávníka. Dnes jsem zaregistroval na tzv. Slepičárně čerstvě rozrytou cestu směrem k penzionu U Naděje.

Pobývám na své chalupě už 50 let a musím přiznat, že živé divoké prase jsem po celou tu dobu tady neviděl. Podobné to bude i s vlky, pokud sem přece jen přeběhli.

3. dubna 2014

Rozhledny


O rozhlednách v našem okolí jsem psal v září 2009 (to to utíká) a pak v několika monotematických článcích (vyhlídková věž v Jablonném, rozhledna na Hvozdu, nová rozhledna nad Sloupem a d.)

Měl bych zmínit i významný fyzikální zákon, tak zvaný „rozhlednový“ – „vidíme-li z nějakého místa rozhlednu, budeme toto místo vidět i z rozhledny“.

Ale nyní vážněji. Dostala se mi do ruky nová velice zajímavá kniha: Příběhy lužických rozhleden, na kterou bych chtěl čtenáře blogu upozornit.  Je společným dílem tří autorů, vlastivědného badatele, fotografa a sběratele pohlednic.


Díky jejich spolupráci se dočtete jak o historii tak  o současnosti popisovaných rozhleden, ale  budete si moci v knize prohlédnout staré pohlednice i krásné fotografie ze současnosti. Kniha má 224 stran na křídovém papíře a popisuje asi 30 rozhleden z našeho okolí.
Popisy jsou detailní, takže se dozvíme i kdo kterou rozhlednu vybudoval, kdo u ní provozoval osvěžovnu, dočteme se o letech slávy i zániku, ale i  o obnovách v současnosti. Pro nás jsou zajímavé popisy nejbližších rozhleden na Luži, na Hvozdu, Jedlové nebo v Jablonném. Podrobně se dočteme o historii staveb na Ještědu, ale autoři se věnují i zajímavým rozhlednám a věžím za hranicemi, takže si přečteme o kostelních věžích v Žitavě, o zřícenině kláštera nad Ojbínem a o rozhlednách  na kopcích kolem Löbau. Do knihy byly zahrnuty i rozhledny na západním konci Lužických hor  (Dymník, Studenec a další).

Určitě si po přečtení této knihy umínite podívat se v létě na některé z popisovaných míst.

 

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]