24. září 2014
Ještě rostou
Houbová sezóna velmi pomalu doznívá. Letos si v našich končinách
dal houby na čas, V televizi ukazovali koše hřibů ze Šumavy nebo
Českomoravské vysočiny a tady nic. Ale v srpnu to začalo. Nejprve snad 14
dní rostly pouze hříbky, v podstatě kdekoliv v lese a dokonce byly zcela
zdravé neprožrané červíky. I můj syn, který houby nejí, se věnoval sbírání a
docela ho to bavilo. Po čtrnácti dnech bylo sice stále možno nasbírat plné
košíky, ale už se přitom člověk víc prošel.
Pak se začala z lesa nosit směs. Hřiby smrkové a dubové
samozřejmě ještě stále, ale k nim se do košíku přidávaly i jiné druhy
(kovář, žlutomasý, plstnatý či suchohřiby, bedly …). Na již popsané vycházce do
Německa jsme přímo u cesty v lese objevili přímo plantáže pravých ryzců.
Němci tuto skvělou houbu zřejmě nesbírají.
To ostatně není v cizině zvláštností. Moje sestřenka,
která od r. 1968 žije v Anglii, mi říkala, že když vyrazila s košíkem
do lesa, dívali se na ni místní velmi podezíravě, a když nabídla smaženici nebo
houbový guláš sousedům, tak se rozpačitě rozmýšleli, jestli jim není předloženo
něco jedovatého.
Dnes jsem četl vyprávění od Češky, která sbírala lesní plody
v USA. Když je nabídla známým či dokonce svému snoubenci, byla odmrštěna slovy
„vždyť nevím, kde to rostlo“. Ani argumentace, že ovoce ze supermarketu „vyrostlo
na poli zalitém dusičnany, natrhal je mizerně placený zemědělský dělník, který
si už týden nemyl ruce, pak putovalo v přepravce, kde si na ni jiný dělník
uplivl, a následovalo pár měsíců v lednici, než se dostalo na pult“,
nepřimělo místní ochutnat maliny, vlastnoručně utržené.
Jen jsem si vzpomněl, že tolik hub rostlo taky v r.
1986, když podhoubí pohnojil spad z Černobylu. Ale zatím s atomovou bombou
copatá Julča Tymošenková jen vyhrožuje. Tak bez obav do lesa!
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]