24. září 2014

Ještě rostou



Houbová sezóna velmi pomalu doznívá. Letos si v našich končinách dal houby na čas, V televizi ukazovali koše hřibů ze Šumavy nebo Českomoravské vysočiny a tady nic. Ale v srpnu to začalo. Nejprve snad 14 dní rostly pouze hříbky, v podstatě kdekoliv v lese a dokonce byly zcela zdravé neprožrané červíky. I můj syn, který houby nejí, se věnoval sbírání a docela ho to bavilo. Po čtrnácti dnech bylo sice stále možno nasbírat plné košíky, ale už se přitom člověk víc prošel.
Pak se začala z lesa nosit směs. Hřiby smrkové a dubové samozřejmě ještě stále, ale k nim se do košíku přidávaly i jiné druhy (kovář, žlutomasý, plstnatý či suchohřiby, bedly …). Na již popsané vycházce do Německa jsme přímo u cesty v lese objevili přímo plantáže pravých ryzců. Němci tuto skvělou houbu zřejmě nesbírají.
To ostatně není v cizině zvláštností. Moje sestřenka, která od r. 1968 žije v Anglii, mi říkala, že když vyrazila s košíkem do lesa, dívali se na ni místní velmi podezíravě, a když nabídla smaženici nebo houbový guláš sousedům, tak se rozpačitě rozmýšleli, jestli jim není předloženo něco jedovatého.
Dnes jsem četl vyprávění od Češky, která sbírala lesní plody v USA. Když je nabídla známým či dokonce svému snoubenci, byla odmrštěna slovy „vždyť nevím, kde to rostlo“. Ani argumentace, že ovoce ze supermarketu „vyrostlo na poli zalitém dusičnany, natrhal je mizerně placený zemědělský dělník, který si už týden nemyl ruce, pak putovalo v přepravce, kde si na ni jiný dělník uplivl, a následovalo pár měsíců v lednici, než se dostalo na pult“, nepřimělo místní ochutnat maliny, vlastnoručně utržené.
Jen jsem si vzpomněl, že tolik hub rostlo taky v r. 1986, když podhoubí pohnojil spad z Černobylu. Ale zatím s atomovou bombou copatá Julča Tymošenková jen vyhrožuje. Tak bez obav do lesa!

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]