16. září 2014
Takový schody do nebe ….
Minule jsem tu zmiňoval 287 schodů, které vedou na věž
svatovítského chrámu. Je to přesně 20 let, co jsem na tu věž vylákal mou
sestřenici, které tehdy bylo 75 let. Přijela se podívat do rodné země svého
otce (její matka byla Japonka), který se před první světovou válkou podílel na
dovozu automobilů Laurin&Klement do Japonska. Zalíbilo se mu tam, oženil se
tam a až do smrti se už nikdy do Čech nepodíval.
Supící sestřenka se nahoře na věži zhroutila na lavici a
drahnou chvíli odpočívala. Pak sice uznala, že výhled je úžasný, ale přesto mi
slibovala, že mne a číslo 287 si bude do své smrti pamatovat. Ještě poznamenám,
že sestřenice strávila tři dni i na mé chalupě v Trávníku, kde se jí
velice líbilo, zvláště pak, že mohla pozorovat srnku přímo za plotem u chalupy.
Výstup na věž si pamatovala, protože když jsem ji i s mojí
manželkou za pár let navštívil v Kalifornii, odvezla nás jeden den
k Tichému oceánu do místa, které se nazývalo Point Reyes. Mimo jiné tam
byl maják. Protože jsou tam časté mlhy, není účelné stavět majáky nahoře na
výběžku pevniny, ale naopak těsně nad hladinou moře, protože spodní hranice
mlhy je výš a v tomto prostoru se světlo majáku může šířit daleko. Sestřenice
si sedla na lavičku, ukázala na schody dolů k moři a pravila: „Běžte se
tam podívat, já už tam byla, já tu na vás počkám.“
Cesta dolů byla únosná (dnes by mne kolena bolela víc),
ovšem jít těch 301 schodů nahoru, představovalo její pomstu za schody na svatovítskou
věž. Když jsme dorazili k sestřenici na lavičce, jen škodolibě pronesla: „
O kousek víc než u vás na věž, že?“
Tu vzpomínku věnuji památce na česko-japonskou větev mojí
rodiny. Její osudy skončily loňským úmrtím mé sestřenice ve věku 94 let.
Na připojených fotografiích je česká parta v Japonsku s vozy L&K, srneček za plotem a maják
s popisovanými schody.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]