26. dubna 2014
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři
Něco na tom bude, protože jsem včera viděl na cestičce přes
slepičárnu zmiji, mrtvou, asi přejetou někým na kole.
Ale pro chalupáře je v hlavní sezóně mnohem
nepříjemnější létající hmyz s žíhadly.
Největší strach jde
ze sršní. Prý to ale není ve skutečnosti
tak zlé.
Sršeň má mnohem
méně jedu než obyčejná včela. Paniku působí její velikost a hlasitý bzukot.
Pokud vám sršeň vletí do místnosti, je rozumnější otevřít okno a nechat ji, aby
si sama našla únik. Přibližovat se k ní není rozumné, protože kromě
bodnutí žihadlem (které u alergiků vyvolá kromě otoku i případnou alergickou
reakci) může jed i vystřikovat na vzdálenost pár decimetrů. A takový zásah do
oka je srovnatelný s účinkem slzného plynu.
Zimu přežívá jen
oplodněná sršní královna. Na jaře si z rozkousaného dřeva postaví hnízdo,
kam snáší vajíčka. Dělnice, které se vylíhnou jako první, potom královně
pomáhají v péči o další rodící se potomstvo. Každá sršní dělnice zahubí za den řadu much, takže
je celkem užitečná. Dokonce i když na člověka usedne, tak jen proto, že
zjišťuje, zda jde o potravu. Pokud zachováme klid, odletí. Ovšem zachovejte
klid, když na vás přistane takové bzučící letadélko!
Vosy jsou daleko
nepříjemnější svým zájmem o sladkou potravu a nápoje a svou neodbytností. Zahánění je spíše
rozdráždí a bodnutí žihadlem je na cestě. Bodnutí je však snesitelnější než
bodnutí včelou. Vosí žihadlo je hladké, takže nezůstane v ráně. Vosa tak
může bodat i opakovaně. V létě je
nutno dávat u ohně pozor na nápoje, protože bodnutí v ústech od
vosy, která právě absolvuje osvěžovaní koupel v pivu, je opravdu
nebezpečné a otok může vést až k dušení.
Včela má žihadlo opatřené zpětnými háčky, takže zůstane v ráně a
včela si ho vytrhne z těla a pojde. Proto se z váčku na konci žihadla
dostane do těla více jedu. Žihadlo se nemá vytahovat pinzetou, protože tak
vlastně vymáčkneme do ranky zbytek jedu. Vhodnější je žihadlo vytlačit odspoda.
Složky včelího jedu působí na nervovou soustavu a u alergiků mohou vyvolat i
horečku.
Pro ošetření vpichu se doporučuje ledový nebo octový obklad,
někde se doporučuje i přiložení cibule. Samozřejmě, že každá chalupářská
domácnost má pro tyto účely i Fenistil gel.
21. dubna 2014
A byla koleda
Teda vlastně koledy dvě, protože, jak víte z předchozích
let, v Trávníku a Naději chodí páni koledovat už v neděli a děti v pondělí.
Je to logické, protože páni musejí do odjezdu vystřízlivět, kdežto dětem mlsání
čokolád reakční doby neovlivní.
A tak jsme si na nápěv „Měla vlasy samou loknu ….“ zazpívali
verzi, která začínala slovy
„ Rád si dneska vodky
loknu ….“.
Obešli jsme 25 chalup (koleda započala ve dvě odpoledne) a akci
ukončili hodinu před půlnocí v místní osvěžovně vcelku v pohodě (jeden koledník nám cestou u
jedné chalupy usnul, ale dohnal nás, druhý zase v hospodě spadnul ze
židle, ale jen prý proto, že se při vstávání zamotal do svého hábitu). Koledovací
postup je standardní: Každé chalupářce zazpíváme naši koledu a pak jednu
písničku na přání (jen u chalupy, kde
nedávno shořela zásoba dřeva, se samozřejmě zpívalo „Co jste hasiči …“).
Následuje přípitek vodkou a něco na zakousnutí, aby se tlumil vliv alkoholu.
Na prvním obrázku je secvičná při zahájení koledovacího
pochodu (text a nápěv koledy je do té chvíle tajný a zná ho jen autor – jo je
to ten z televize).
Druhý den obcházely děti. Většinou odpřednášely básničky a
dostaly nadílku do košíčků. Jen jeden
malý koledníček se místo básničky rozplakal, ale čokoládová vajíčka si přesto
odnesl.
Na druhém obrázku jsou roztomilí koledníci (dříve známí jako
Karasovi raubíři).
A na posledním obrázku jsou dobroty u jedné chalupy i se
zajímavým miminkem (vajíčko v mazancovém těstě).
15. dubna 2014
Letošní podoba zimy a jara
byla poněkud mimořádná. Slabá zima, jaro začalo už v únoru,
teplý březen a nějací uspěchaní ledoví muži zrovna teď před Velikonocemi.
Už to vypadalo i mizerně s vláhou, protože sníh nebyl a
pršelo minimálně. Až posledních 14 dní byly nějaké ty přepršky, včetně krátkých
lijáků.
Vyprosil jsem si u jedné zdejší chalupářky výpis z její
počasové evidence (každodenní zápisky za posledních více než 10 let) a tak vás
seznámím s velikonočním počasím od r. 2003.
rok datum teplota popis
počasí
2003 20.-21.4 +9 až + 12 OC slunečno, větrno
2004 11.-12.4 +8 OC slunečno, studený vítr
2005 27.-28.3 +8 až +12 OC od zatažena po slunečno
2006 16.-17.4 +5 až +7 OC přeháňky
2007 8.-9.4 +12
OC polojasno,
větrno
2008 23.-24.3 -2 až +3 OC sněhové a dešťové přeháňky
2009 12.-13.4 +19 až +20 OC slunečno
2010 4.-5.4 +7 až +8 OC polojasno
2011 24.-25.4 +20 pokles +14 OC slunečno, vítr, ochlazení
2012 8.-9.4 -4 vzestup +8 OC trochu posněžilo, polojasno
2013 31.3
– 1.4. -4 až +2 OC sníh,
zataženo až polojasno
No a jakpak bude u nás letos? Od včera je ochlazení, na horách padal i
sníh, tady jen pršelo.Tak koledníci, ať je v neděli pěkné počasí!
7. dubna 2014
Karkulka a vlk - potřetí
V únoru 2012 jsem psal o smečkách vlků, kteří se
usadili v bývalých vojenských prostorech v Horní Lužici za našimi
severními hranicemi a prosinci 2012 jsem uváděl zprávy z odborných kruhů,
které nevylučovaly, že při jejich velkém loveckém akčním rádiu se vlci mohou
zatoulat i k nám.
Podle dnešních zpráv se už tak stalo. V asi 40 km od Cvikovska vzdálené
přírodní rezervaci Břehyně – Pecopala (blízko Máchova jezera u silnice mezi
Mimoní a Doksy) zachytila ochranáři nastražená fotopast toulavého vlka (viz
připojený obrázek, převzatý z www.novinky.cz
).
Novináři ve zprávě současně konstatovali pro uklidnění
veřejnosti, že „za posledních 200 let nebylo věrohodně v Evropě a Severní
Americe zaznamenáno zabití člověka vlkem“. Pokud by vládli anglickým jazykem, pak není
problém najít pomocí vyhledávače Google, že v Kanadě došlo v letech 2005 a 2007 k několika případům
zabití člověka vlčí smečkou.
Je však pravdou, že vlčí smečky z německé Lužice jsou
plaché a lidem se vyhýbají.
Pokud by se nějaká smečka z Německa přesunula k nám,
mohla by napomoci k regulaci stavů černé zvěře. Vloni byly od divokých
prasat značně rozryté louky na tak zvané Knesplovce na svahu Trávnického vrchu
a dokonce i louka u zahrad na horním okraji Trávníka. Dnes jsem zaregistroval
na tzv. Slepičárně čerstvě rozrytou cestu směrem k penzionu U Naděje.
Pobývám na své chalupě už 50 let a musím přiznat, že živé
divoké prase jsem po celou tu dobu tady neviděl. Podobné to bude i s vlky,
pokud sem přece jen přeběhli.
3. dubna 2014
Rozhledny
O rozhlednách v našem okolí jsem psal v září 2009
(to to utíká) a pak v několika monotematických článcích (vyhlídková věž v Jablonném,
rozhledna na Hvozdu, nová rozhledna nad Sloupem a d.)
Měl bych zmínit i významný fyzikální zákon, tak zvaný „rozhlednový“
– „vidíme-li z nějakého místa
rozhlednu, budeme toto místo vidět i z rozhledny“.
Ale nyní vážněji. Dostala se mi do ruky nová velice zajímavá
kniha: Příběhy lužických rozhleden,
na kterou bych chtěl čtenáře blogu upozornit. Je společným dílem tří
autorů, vlastivědného badatele, fotografa a sběratele pohlednic.
Díky jejich spolupráci se dočtete jak o historii tak o současnosti popisovaných rozhleden, ale budete si moci v knize prohlédnout staré pohlednice i krásné fotografie ze současnosti. Kniha má 224 stran na křídovém papíře a popisuje asi 30 rozhleden z našeho okolí.
Popisy jsou detailní, takže se dozvíme i kdo kterou
rozhlednu vybudoval, kdo u ní provozoval osvěžovnu, dočteme se o letech slávy i
zániku, ale i o obnovách v současnosti. Pro
nás jsou zajímavé popisy nejbližších rozhleden na Luži, na Hvozdu, Jedlové nebo
v Jablonném. Podrobně se dočteme o historii staveb na Ještědu, ale autoři se věnují i zajímavým rozhlednám a věžím za hranicemi, takže si přečteme o kostelních věžích v Žitavě,
o zřícenině kláštera nad Ojbínem a o rozhlednách na kopcích kolem Löbau. Do
knihy byly zahrnuty i rozhledny na západním konci Lužických hor (Dymník, Studenec a další).
Určitě si po přečtení této knihy umínite podívat se v létě na některé z popisovaných
míst.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]