23. července 2015

Teprve pivem je žízeň krásná



Letošní léto bylo a je ve znamení žízně – horka trápily květiny (jako ve známém filmu, kdy krteček zaléval) i lidi, přičemž mužská část populace – s několika čestnými výjimkami mezi ženami – to řešila zlatavým mokem.


Nedávno jsem našel něco informací o pivu ve smyslu známého Součkova opravníku obecně rozšířených omylů a možná, že kratší výtah někoho zaujme.

Většina konzumentů si myslí, že desítka nebo dvanáctka udává obsah alkoholu. Není tomu tak, jde o množství použitého sladu. Jeho větší množství dodává pivu bohatší chuť (obsah alkoholu je na láhvích či plechovkách udáván taky a můžeme si všimnout, že se u různých dvanáctek docela liší).

Hodně lidí si myslí, že světlejší barva piva (zvláště u dovozových piv) je známkou, že pivo je podřadnější. Není tomu tak, je to dáno tradicí a tmavší barva se často zvýrazňuje přidáním barviv.

Totéž platí o řízu piva. Lidé si myslí, že říznější a perlivější pivo je lepší.  Říz je dán objemem kysličníku uhličitého v pivu. A pokud vypijeme dvě piva, spolykáme až 5 gramů tohoto kysličníku, což představuje přes 2 litry plynu.

Většina pijců piva si myslí, že správná pěna má být hustá, krémová. Pěna se tvoří právě uvolňováním kysličníku uhličitého, který se do piva dostane z chmele a sladu. Výrobci tvrdí, že pěna se ztratí do 4 – 5 minut. Proto si někteří výrobci pomáhají přídavkem chemikálií, které tento proces zpomalí. O této záležitosti proběhla před pár lety diskuse, kdy byl obviňován i pivovar Svijany, že tento stabilizátor tetrahop používá. Protože se i stabilizátor dělá ze chmele, nejde o nic chemicky závadného. Je to jen snaha udělat zákazníkovi radost, aby viděl, jak pivo pěkně pění a kroužkuje.

Pivo ze sedmého schodu? Odborníci tvrdí, že správné vychlazení piva je na 7 oC. Ovšem tuto teplotu by měla mít i čistá sklenice (měl by postačovat výplach tekoucí vodou). Čistota potrubí, narážecí hlavy a výčepních kohoutků je samozřejmostí.


Tak ať chutná!

20. července 2015

Výstava v Severu

Ve cvikovském kulturním centru SEVER se bude konat výstava o osudech předválečné Finanční stráže v Lužických horách. 

Konání: Od 2.8. do 13.9. 2015, Po St  10 - 17 hodin,  
Út Čt Pa So  10 - 15 hodin

O Finanční stráži, která byla v posledních letech první republiky  první obranou proti řádění nacistických bojůvek (ordnerů), napadajících v létě 1938 naše finance, četník y vojáky,  jsem již psal v souvislosti s vybudováním pomníku na hranici nad Dolní Světlou (místo bývalé služebny FS Wache). Výstava bude jistě zajímávaá a doporučuji se tam podívat s  dětmi, protože i ne tak vzdálená historie snadno upadá v zapomnění.
OPRAVA: V původním zění článku jsem mylně uvedl, že je výstava otevřená kromě pondělí a středy jen v úterý, čtvrtek a ptek. Ve skutečnosti je otevřená i v sobotu (viz opravené termíny výše). Takže nic nebrání chalupářům, aby na výstavu o víkendech vzali i své děti.

11. července 2015

Na vědomost se dává,

že  členská schůze Spolku Trávník a Naděje (dříve Občanské sdružení téhož názvu)  se bude konat v sobotu 15. srpna tr. v  9:30 hod.  v penzionu U Naděje.
Schůze se zúčastní i představitelé města Cvikova a policie.
Výbor spolku srdečně zve i nečleny spolku. Ledacos se dozvíte a možná zatoužíte se také stát členy spolku.

5. července 2015

Stáří si žádá své



a chalupáři, místo jízd k moři, zkoušejí, jestli lázeňská péče nemá taky něco do sebe.
A tak pět manželských párů z Trávníka oželelo jeden ze sobotních sůdů (Karásku, doufám, že jste ho v tom horku zvládli vypít i bez nich) a vyrazilo na 4 dni do třeboňských lázní.
Bylo to takové testování, co ta péče obnáší. Ozkusili jsme si bahenní lázeň, lázeň v levanduli a jiných bylinkách, masáž od ztepilé masérky (neztepilá by naše obtloustlá těla  asi nezvládla) i masáž vodní. Protože akce proběhla v době tropických veder (prý je zajistila EU, aby se imigranti z Arábie a Afriky cítili v Evropě jako doma) bylo nezbytným doplněním pobytu i využívání lázeňských bazénů a vířivek.



Ubytování bylo vynikající (až na jeden omyl, kdy jedna z našich drahých polovic dostala na první noc zvlněnou matraci, která je zřejmě  určena pro pobyty politiků s křivou páteří), ale to bylo po první noci napraveno. Stravování (snídaně a večeře) formou švédských stolů vyhovovalo i těm, co se s jedním chodem nespokojí.
Jako trénink na Lužickohorský vláček se svezli obdobným místním vláčkem  a prohlédl isi  staré centrum Třeboně a místní zámek (sídlo Petra Voka z Rožnberka), okusili chutná jídla z třeboňských kaprů a popili třeboňského Regenta (teda jednou omylem i nealkoholického).
I nad jednou záhadou jsme dumali, ale nevydumali. Pokoje jsou opatřeny elektricky ovládanou markýzou, kterou jsme s chránili před sluncem. Vysunuté markýzy se bez našeho zásahu občas svinuly do základní polohy. Nebylo to najednou, takže nějaký hromadný povel jsme vyloučili a na jiný důvod jsme nepřipadli.
Závěr?  Jestli se našim kloubům ulevilo, to zjistíme až za pár dní, ale že to v dobré partě byla pohodová záležitost, víme už teď.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]