31. srpna 2015

Odešel nejstarší trávnický obyvatel



Dnes jsme byli na pohřbu pana Karla Běhala, který zemřel krátce před svými devětadevadesátými narozeninami.

Pan Běhal se narodil v r. 1916 v Dědkově u Velkého Meziříčí na Českomoravské vysočině.  Do Trávníka přišel někdy kolem r. 1950 po ukončení své vojenské služby a nastoupil jako hajný u Lesní správy.  U  Lesů  pak pracoval až dos vého penzionování. I pak ale žil řadu let vTrávníku. Až posledních pár let strávil ve cvikovském domově důchodců. I po své devadesátce ještě občas řídil své auto a často jsme ho potkávali, jak si to štrádoval po cvikovském náměstí. 


U svého domku na kraji Trávníka pěstoval včeličky, které nám obhospodařovaly naše zahrady. Naše děti pak měly od pana Běhala dobrý med.

Na poslední cestu na trávnický hřbitov ho přišla kromě jeho rodiny doprovodit i řada chalupářů.

18. srpna 2015

Na pedálech k Baltu



Před pár lety jsem psal o putování tří trampů do Kanady a zpět.

Teď se uskutečnil kratší, ale sportovnější výkon. Tři naši chalupáři- cyklisti jeli k Baltu.

Za trasu si zvolili Radweg Oder-Neisse (cyklostezka Odra – Nisa). Je to dlouhá trasa pro kolaře podél zmíněných řek na německé straně hranice, ovšem prakticky kompletně s asfaltovým povrchem. Cyklostezka z velké části kopíruje ochranné hráze po obslužné komunikaci. Protože se jede ze Žitavy až k Baltu, jede se prakticky stále po rovince.  Na cestu vyjížděli v našem tropickém počasí a ono takové počasí bylo i v Německu. V  horku a při občasném protivětru bylo šlapání náročné.  Bagáž měli v doprovodném vozidle, které řídila manželka jednoho z nich.   Vždy večer měli sraz v cílovém bodě, kde přespali v kempu nebo penzionu.


Start byl v neděli 9. srpna v Naději.  Přešlapali nejvyšší bod cesty na hranicích a přes Žitavu a Görlitz dojeli až do Bad Muskau, což představovalo úctyhodných 139 km.

Dopoledne dalšího dne padlo na opravu přehazovačky.  Svépomocí opravitelná nebyla (dojezd prvního dne dotyčný postižený absolvoval na nejtěžší převod) a tak bylo nutno vyhledat pomoc opravny a přemluvit opraváře, aby svou nabídku „že to opraví do příštího dne“ zkrátil na 2 hodiny a 40 EURO. Přesto za odpoledne ujeli dalších 120 km do Frankfurtu nad Odrou. Tento den také padl teplotní rekord cesty. Odpoledne spěchali účastníci do cíle denní etapy až při 38 st. C.

Po noclehu následoval 133 km přejezd do Schwedtu. V průběhu této etapy naši cyklisti poprvé trochu zabloudili, neboť byla uzavřena část cyklostezky kvůli opravě hráze. Objížďka byla sice vyznačena, ale ne s německou důkladností. Tohoto dne se také přihodil jediný pád z kola, avšak bez velkých následků. Odneslo to jen odřené koleno a loket jednoho účastníka.

Ve středu naši kolaři ujeli dalších 129 Km do  Ueckermünde . 
Moře, tedy jeho Štětínský záliv, bylo dosaženo!  Prohlídka centra městečka Ueckermünde včetně zvedacího mostu na kanálu byla vítanou odměnou a oddychem. 
 

Ve čtvrtek je čekalo posledních asi 87 km do městečka Ahlbeck na ostrově Usedom. Cesta zde vede krásným Národním parkem, tvořeným rozlehlými rašeliništi. Podle plánu zde chtěli přespat , v pohodě druhý den naložit kola do doprovodného Mercedesu  a vrátit se domů. To ovšem překazilo zjištění, že na jednu noc nenašli ubytování za přijatelnou cenu. Tak se smočili v překvapivě teplém baltském moři a ještě večer vyrazili zpět k nám.

Dojeli v půl druhé v noci, ale už večer nám v osvěžovně o svých zážitcích vyprávěli. Dva z nich se ještě v sobotu ráno jeli projet na menší (asi 70 km) výlet  - jeden z nich účast odmítl se zdůvodněním, že „si nechce kolo zošklivit“.


Všem k jejich výkonu gratuluji. Myslím, že bychom měli také založit nějakou místní chalupářskou HALL OF FAME, jejich jména by se tam jistě dobře vyjímala.

10. srpna 2015

I když je horko, stále se něco děje



Pokračují sobotní sedánky u sudu a stejně jako vloni nás svatý Petr nekropí (no letos vlastně nekropí vůbec – aspoň tady). Tuhle sobotu po desáté večer zaznělo vzdálené hřmění, což účastníky s dětmi a některé slabší povahy přimělo k odchodu na chalupy. Ovšem šlo to okolo, kamarád od Rumburku druhý den hlásil, že tam tou dobou lilo, ale ten mrak se evidentně Cvikovsku vyhnul a posunul se nad Žitavu.

Zato vos je neurekom, takže se na posezení na terase osvěžovny chodí s plácačkou.  Na počet zabitých vos, vyhrávají stolovníci, ovšem jisté kolaterální ztráty (jak kulantně definují zásahy do vlastních řad naše expediční sbory v Afganistanu) zaznamenávají taky. Jednou je to žihadlo do prstu, kdy se jeden odvážlivec pokusil vosu tím prstem zamáčknout (a ona na něj vystrčila zadek s žihadlem), jindy je to převržený půllitr při akci s plácačkou.



Protože na terase se neobsluhuje, chodí se pro pivo do šenku. Dobrý kamarád vždy přibere pivo i pro souseda. Ovšem ne vždycky se pokus donést více piv povede. Na nabídku, že někdo půjde s ním, dotyčný ochotný kamarád reagoval, že přece umí a že donese ta piva na tácu. Řekl a udělal. Pak se chybička vloudila. Po upozornění z řad píjců, že kvalifikovaný číšník nese tác ne jedné ruce a druhou má noblesně založenou za zády, došlo ke katastrofě. Dotyčný ruku založil, jenže po odebrání jednoho piva z tácu došlo k nevyvážení a ostatní piva se samy z tácu odporoučely na zem.  Pro dobrotu na žebrotu …

Ale máme tu i významnou událost. Tři naši chalupáři sportovci se v neděli vydali na kolech k Baltu!

Jede s nimi doprovodné vozidlo, které řídí manželka jednoho z nich.  Cesta vede přes Žitavu ke Görlitz a pak podél hranice s Polskem až na ostrov Usedom. Jízda je  rozplánovaná na 6 dní, aby se stihli vrátit (už v doprovodném vozidle) na další sobotní posezení. Zatím máme zprávu z prvního dne, kdy urazili úctyhodných 140 km až do Bad Muskau.  Držíme palce a těšíme se na slavné přivítání u sudu. O jejich zážitcích budu čtenáře rád informovat.

7. srpna 2015

Sucho, je sucho



Většina z nás si takové letní sucho nepamatuje. Možná to bylo v r. 1947, kdy prý byla veliká neúroda a kdy prý nás zachránily dodávky obilí od velkého bratra na východě.
Pro okres Česká Lípy byl vyhlášen zákaz brát vodu z osmi potoků a řek v regionu. Kvůli téměř nulovým srážkám se výrazně snížil průtok na vodních tocích. Lidé nesmějí odebírat vodu v celém povodí Bobřího, Brnišťského, Mistrovického, Robečského a Valteřického potoka a také z řek Ploučnice, Svitávka a Šporka.
Pro Trávnický potok to tedy neplatí, ale …. on je to vlastně přepad z vodojemu  v horní části Trávníku, ze kterého je napájen místní vodovod (zřízená v r. 1905). Ovšem pamětníci si vzpomenou, že asi před 30 lety byla v létě vodní kalamita, kdy ve vodovodu nebyla voda a vodáci museli několikrát denně dovážet vodu v cisterně a doplňovat vodojem. Znalci příčinu kalamity poznali. V předchozí zimě byl totiž vykácen okraj lesa vlevo od Knesplovky, přímo nad vodojemem a právě z vodotečí v tomto lesy byl vodovod napájen. Že les zadržuje vodu, jsme se učili na obecné škole, ale tehdejší plánované hospodářství vodáky a dřevorubce nekoordinovalo.

Ovšem pomoc přišla nečekaně. V kraji se prováděl průzkum spodních vod kvůli těžbě uranu kolem Ralska. Jeden vrt se uskutečnil i v Trávníku  a shodou okolností objevil velmi silný pramen, ovšem ve značné hloubce. Pak se podařilo, že byl napojen na náš vodovod a tak doplňoval zásobu ve vodojemu.  Pumpa byla ovládána časovým spínačem a tak ráno a večer byla v běhu, což se poznalo, že z přepadu vodojemu tekla voda potokem.
Občas ovšem vypadl jistič a pumpa nepumpovala, než někdo zavolal vodáky a ti jistič nahodili.
Letos na jaře bylo proto provedeno vylepšení – na vodojemu byl umístěn plovák a pomocí vysílačky se pumpa u vrtu zapínala a vypínala podle potřeby.  Dobré … jenže
Nepočítalo se s nedostatkem vody, takže regulace byla nastavena správně na spotřebu vody, ale bez rezervy. Takže potok vyschl ….

Před pár lety si několik chalupářů pořídilo čističky odpadních vod. Ti první – jeden nebo dva – odváděli pročištěnou vodu podle schváleného projektu do potoka. Těm dalším to CHKO už nepovolila s odůvodněním „malého průtoku v potoce“ a tak voda odchází do trativodů. Pokud je ovšem průtok takřka nulový, tak nestačí ani na schválené čističky. Nemluvě o tom, že potok je životním prostorem řady živočichů a tvoří tak (jak se dnes oblíbeně říká) biotop.
Nerad bych se mýlil, ale zdá se, že si situace někdo odpovědný všimnul (či byl tak zvaně nakopnut) a před dvěma dny nějaká firma cosi u vodojemu kutila. Od té doby alespoň po část dopoledne potokem voda teče. Zřejmě stačilo seřídit plovák, aby byl zajištěn malý přepad a potok tak mohl i nadále plnit svou krajinnou roli. Teď jen, aby to byla pravda a nikoliv jen naše zbožné přání.

3. srpna 2015

Výstava ve Cvikově



Zúčastnil jsem se vernisáže výstavy o prvorepublikové Finanční stráži, která se koná v galerii  kulturního domu SEVER ve Cvikově (viz nedávný článek kousek níže).

V úvodním slovu zástupce pořadatele p. Beneš stručně uvedl historii Finanční stráže. Ta vznikla už za Rakouska - Uherska s cílem zamezit pašování zboží přes hranice, stejný  úkol spolu s celní službou  měla i za první republiky. N kanci třicátých let byla ovšem Finanční stráž zapojena do ochrany našich hranic v rámci Stráže obrany státu, vytvořené v r. 1936 na obranu republiky před nacistickými bojůvkami.  V té době padlo několik desítek příslušníků Finanční stráže kulkami henleinovských bojůvek. Po Mnichovu se musela FS stáhnout do okleštěné druhé republiky a po vytvoření Protektorátu byla zrušena. Po obnovení naší republiky v r. 1945  se sice předváleční příslušníci FS vrátili do služby, ale ve změněných politických poměrech už nešlo o ochranu proti pašování, ale o zabránění útěkům našich občanů na západ a hranice začala střežit Pohraniční stráž. To je ale již jiná historie.

Na výstavě ve Cvikově je řada panelů s popisem historie a fotografiemi činnosti Finanční stráže v oblasti Lužických hor a místních služeben (Krompach, Dolní Světlá a další). Jsou zde i ukázky jejich uniforem a vybavení.



Vernisáže se zúčastnilo asi 40 zájemců včetně několika ještě žijících pamětníků roku 1938 a členů pořádající organizace Československá obec legionářská v historických uniformách.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]