31. srpna 2015
Odešel nejstarší trávnický obyvatel
Dnes jsme byli na pohřbu pana Karla Běhala, který zemřel
krátce před svými devětadevadesátými narozeninami.
Pan Běhal se narodil v r. 1916 v Dědkově u Velkého
Meziříčí na Českomoravské vysočině. Do
Trávníka přišel někdy kolem r. 1950 po ukončení své vojenské služby a nastoupil
jako hajný u Lesní správy. U Lesů pak pracoval až dos vého penzionování. I pak ale žil řadu let vTrávníku. Až posledních pár let strávil ve cvikovském
domově důchodců. I po své devadesátce ještě občas řídil své auto a často jsme
ho potkávali, jak si to štrádoval po cvikovském náměstí.
U svého domku na kraji Trávníka pěstoval včeličky, které nám
obhospodařovaly naše zahrady. Naše děti pak měly od pana Běhala dobrý med.
18. srpna 2015
Na pedálech k Baltu
Před pár lety jsem psal o putování tří trampů do Kanady a
zpět.
Teď se uskutečnil kratší, ale sportovnější výkon. Tři
naši chalupáři- cyklisti jeli k Baltu.
Za trasu si zvolili Radweg
Oder-Neisse (cyklostezka Odra – Nisa). Je to dlouhá trasa pro kolaře podél
zmíněných řek na německé straně hranice, ovšem prakticky kompletně s asfaltovým
povrchem. Cyklostezka z velké části kopíruje ochranné hráze po obslužné
komunikaci. Protože se jede ze Žitavy až k Baltu, jede se prakticky stále
po rovince. Na cestu vyjížděli
v našem tropickém počasí a ono takové počasí bylo i v Německu.
V horku a při občasném protivětru bylo šlapání náročné. Bagáž měli v doprovodném vozidle, které
řídila manželka jednoho z nich. Vždy
večer měli sraz v cílovém bodě, kde přespali v kempu nebo penzionu.
Start byl v neděli 9. srpna v Naději. Přešlapali nejvyšší bod cesty na hranicích a
přes Žitavu a Görlitz dojeli až do Bad Muskau, což představovalo úctyhodných 139
km.
Dopoledne dalšího dne padlo na opravu přehazovačky. Svépomocí opravitelná nebyla (dojezd prvního
dne dotyčný postižený absolvoval na nejtěžší převod) a tak bylo nutno vyhledat
pomoc opravny a přemluvit opraváře, aby svou nabídku „že to opraví do příštího
dne“ zkrátil na 2 hodiny a 40 EURO. Přesto za odpoledne ujeli dalších 120 km do
Frankfurtu nad Odrou. Tento den také padl teplotní rekord cesty. Odpoledne
spěchali účastníci do cíle denní etapy až při 38 st. C.
Po noclehu následoval 133 km přejezd do Schwedtu. V průběhu
této etapy naši cyklisti poprvé trochu zabloudili, neboť byla uzavřena část
cyklostezky kvůli opravě hráze. Objížďka byla sice vyznačena, ale ne
s německou důkladností. Tohoto dne se také přihodil jediný pád
z kola, avšak bez velkých následků. Odneslo to jen odřené koleno a loket
jednoho účastníka.
Ve středu naši kolaři ujeli dalších 129 Km do Ueckermünde . Moře, tedy jeho Štětínský záliv, bylo dosaženo! Prohlídka centra městečka Ueckermünde včetně zvedacího mostu na kanálu byla vítanou odměnou a oddychem.
Ve čtvrtek je čekalo posledních asi 87 km do městečka
Ahlbeck na ostrově Usedom. Cesta zde vede krásným Národním parkem, tvořeným
rozlehlými rašeliništi. Podle plánu zde chtěli přespat , v pohodě druhý den naložit kola do doprovodného Mercedesu
a vrátit se domů. To ovšem překazilo zjištění, že na jednu noc nenašli
ubytování za přijatelnou cenu. Tak se smočili v překvapivě teplém baltském
moři a ještě večer vyrazili zpět k nám.
Dojeli v půl druhé v noci, ale už večer nám
v osvěžovně o svých zážitcích vyprávěli. Dva z nich se ještě
v sobotu ráno jeli projet na menší (asi 70 km) výlet - jeden z nich účast odmítl se
zdůvodněním, že „si nechce kolo zošklivit“.
Všem k jejich výkonu gratuluji. Myslím, že bychom
měli také založit nějakou místní chalupářskou HALL OF FAME, jejich jména by se
tam jistě dobře vyjímala.
10. srpna 2015
I když je horko, stále se něco děje
Pokračují sobotní sedánky u sudu a stejně jako vloni nás
svatý Petr nekropí (no letos vlastně nekropí vůbec – aspoň tady). Tuhle sobotu po
desáté večer zaznělo vzdálené hřmění, což účastníky s dětmi a některé
slabší povahy přimělo k odchodu na chalupy. Ovšem šlo to okolo, kamarád od
Rumburku druhý den hlásil, že tam tou dobou lilo, ale ten mrak se evidentně Cvikovsku
vyhnul a posunul se nad Žitavu.
Zato vos je neurekom, takže se na posezení na terase
osvěžovny chodí s plácačkou. Na
počet zabitých vos, vyhrávají stolovníci, ovšem jisté kolaterální ztráty (jak
kulantně definují zásahy do vlastních řad naše expediční sbory v Afganistanu)
zaznamenávají taky. Jednou je to žihadlo do prstu, kdy se jeden odvážlivec pokusil
vosu tím prstem zamáčknout (a ona na něj vystrčila zadek s žihadlem),
jindy je to převržený půllitr při akci s plácačkou.
Protože na terase se neobsluhuje, chodí se pro pivo do
šenku. Dobrý kamarád vždy přibere pivo i pro souseda. Ovšem ne vždycky se pokus
donést více piv povede. Na nabídku, že někdo půjde s ním, dotyčný ochotný kamarád
reagoval, že přece umí a že donese ta piva na tácu. Řekl a udělal. Pak se chybička vloudila. Po
upozornění z řad píjců, že kvalifikovaný číšník nese tác ne jedné ruce a druhou má noblesně
založenou za zády, došlo ke katastrofě. Dotyčný ruku založil, jenže po odebrání
jednoho piva z tácu došlo k nevyvážení a ostatní piva se samy z tácu
odporoučely na zem. Pro dobrotu na
žebrotu …
Ale máme tu i významnou událost. Tři naši chalupáři
sportovci se v neděli vydali na kolech k Baltu!
Jede s nimi doprovodné vozidlo, které řídí manželka
jednoho z nich. Cesta vede přes
Žitavu ke Görlitz a pak podél hranice s Polskem až na ostrov Usedom. Jízda je rozplánovaná na 6 dní, aby se stihli vrátit (už v doprovodném vozidle) na další
sobotní posezení. Zatím máme zprávu z prvního dne, kdy urazili úctyhodných 140
km až do Bad Muskau. Držíme palce a
těšíme se na slavné přivítání u sudu. O jejich zážitcích budu čtenáře rád
informovat.
7. srpna 2015
Sucho, je sucho
Většina z nás si takové letní sucho nepamatuje. Možná
to bylo v r. 1947, kdy prý byla veliká neúroda a kdy prý nás zachránily
dodávky obilí od velkého bratra na východě.
Pro okres
Česká Lípy byl vyhlášen zákaz brát vodu z
osmi potoků a řek v regionu. Kvůli téměř nulovým srážkám se výrazně snížil
průtok na vodních tocích. Lidé nesmějí odebírat vodu v celém povodí Bobřího,
Brnišťského, Mistrovického, Robečského a Valteřického potoka a také z řek
Ploučnice, Svitávka a Šporka.
Pro Trávnický potok to tedy neplatí, ale …. on je to vlastně přepad z vodojemu v horní části Trávníku, ze kterého je napájen místní vodovod (zřízená v r. 1905). Ovšem pamětníci si vzpomenou, že asi před 30 lety byla v létě vodní kalamita, kdy ve vodovodu nebyla voda a vodáci museli několikrát denně dovážet vodu v cisterně a doplňovat vodojem. Znalci příčinu kalamity poznali. V předchozí zimě byl totiž vykácen okraj lesa vlevo od Knesplovky, přímo nad vodojemem a právě z vodotečí v tomto lesy byl vodovod napájen. Že les zadržuje vodu, jsme se učili na obecné škole, ale tehdejší plánované hospodářství vodáky a dřevorubce nekoordinovalo.
Pro Trávnický potok to tedy neplatí, ale …. on je to vlastně přepad z vodojemu v horní části Trávníku, ze kterého je napájen místní vodovod (zřízená v r. 1905). Ovšem pamětníci si vzpomenou, že asi před 30 lety byla v létě vodní kalamita, kdy ve vodovodu nebyla voda a vodáci museli několikrát denně dovážet vodu v cisterně a doplňovat vodojem. Znalci příčinu kalamity poznali. V předchozí zimě byl totiž vykácen okraj lesa vlevo od Knesplovky, přímo nad vodojemem a právě z vodotečí v tomto lesy byl vodovod napájen. Že les zadržuje vodu, jsme se učili na obecné škole, ale tehdejší plánované hospodářství vodáky a dřevorubce nekoordinovalo.
Ovšem pomoc přišla nečekaně. V kraji
se prováděl průzkum spodních vod kvůli těžbě uranu kolem Ralska. Jeden vrt se
uskutečnil i v Trávníku a shodou
okolností objevil velmi silný pramen, ovšem ve značné hloubce. Pak se podařilo,
že byl napojen na náš vodovod a tak doplňoval zásobu ve vodojemu. Pumpa byla ovládána časovým spínačem a tak
ráno a večer byla v běhu, což se poznalo, že z přepadu vodojemu tekla
voda potokem.
Občas ovšem vypadl jistič a pumpa
nepumpovala, než někdo zavolal vodáky a ti jistič nahodili.
Letos na jaře bylo proto provedeno
vylepšení – na vodojemu byl umístěn plovák a pomocí vysílačky se pumpa u vrtu
zapínala a vypínala podle potřeby. Dobré
… jenže
Nepočítalo se s nedostatkem vody,
takže regulace byla nastavena správně na spotřebu vody, ale bez rezervy. Takže
potok vyschl ….
Před pár lety si několik chalupářů
pořídilo čističky odpadních vod. Ti první – jeden nebo dva – odváděli pročištěnou
vodu podle schváleného projektu do potoka. Těm dalším to CHKO už nepovolila s odůvodněním
„malého průtoku v potoce“ a tak voda odchází do trativodů. Pokud je ovšem
průtok takřka nulový, tak nestačí ani na schválené čističky. Nemluvě o tom, že
potok je životním prostorem řady živočichů a tvoří tak (jak se dnes oblíbeně
říká) biotop.
Nerad bych se mýlil, ale zdá se, že
si situace někdo odpovědný všimnul (či byl tak zvaně nakopnut) a před dvěma dny
nějaká firma cosi u vodojemu kutila. Od té doby alespoň po část dopoledne
potokem voda teče. Zřejmě stačilo seřídit plovák, aby byl zajištěn malý přepad
a potok tak mohl i nadále plnit svou krajinnou roli. Teď jen, aby to byla pravda
a nikoliv jen naše zbožné přání.
3. srpna 2015
Výstava ve Cvikově
Zúčastnil jsem se vernisáže výstavy o prvorepublikové Finanční
stráži, která se koná v galerii kulturního domu SEVER ve Cvikově
(viz nedávný článek kousek níže).
V úvodním slovu zástupce pořadatele p. Beneš stručně
uvedl historii Finanční stráže. Ta vznikla už za Rakouska - Uherska s cílem
zamezit pašování zboží přes hranice, stejný
úkol spolu s celní službou měla i za první republiky. N kanci třicátých
let byla ovšem Finanční stráž zapojena do ochrany našich hranic v rámci Stráže
obrany státu, vytvořené v r. 1936 na obranu republiky před nacistickými
bojůvkami. V té době padlo několik
desítek příslušníků Finanční stráže kulkami henleinovských bojůvek. Po Mnichovu
se musela FS stáhnout do okleštěné druhé republiky a po vytvoření Protektorátu
byla zrušena. Po obnovení naší republiky v r. 1945 se sice předváleční příslušníci FS vrátili do služby, ale ve změněných politických poměrech už nešlo o
ochranu proti pašování, ale o zabránění útěkům našich občanů na západ a hranice
začala střežit Pohraniční stráž. To je ale již jiná historie.
Na výstavě ve Cvikově je řada panelů s popisem historie
a fotografiemi činnosti Finanční stráže v oblasti Lužických hor a místních
služeben (Krompach, Dolní Světlá a další). Jsou zde i ukázky jejich uniforem a
vybavení.
Vernisáže se zúčastnilo asi 40 zájemců včetně několika ještě
žijících pamětníků roku 1938 a členů pořádající organizace Československá obec legionářská
v historických uniformách.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]