30. září 2015
Přijďte do Cvikova na zabíjačku
V sobotu 3. října se ve Cvikově na náměstí koná už třetí ročník Cvikovského jarmarku. Začíná se v 9 hodin a program pokračuje až do 18 hodin večer.
Hlavní atrakcí bude zabíjačka. budete si moci koupit zabíjačkovou polévku, jelita, jitrnice, ovar, gulášek nebo tlačenku. Ceny mírné,cvikovské pivo na zapití bude taky. Kdo dřív přijde, na toho se dostane!
Kromě toho vám v 10 hodin zahraje cimbálovka z Liberce a se 13 hodin slavná Velkopopivcká Koulovka.
V 15 hodin bude pro děti divadélko a v 16 hodin rocková kapela Pegas z České Lípy.
Hlavní atrakcí bude zabíjačka. budete si moci koupit zabíjačkovou polévku, jelita, jitrnice, ovar, gulášek nebo tlačenku. Ceny mírné,cvikovské pivo na zapití bude taky. Kdo dřív přijde, na toho se dostane!
Kromě toho vám v 10 hodin zahraje cimbálovka z Liberce a se 13 hodin slavná Velkopopivcká Koulovka.
V 15 hodin bude pro děti divadélko a v 16 hodin rocková kapela Pegas z České Lípy.
25. září 2015
Zámeček v Trávníku
O této stavbě
jsem již psal v historii Trávníka na stránkách Zpravodaje Spolku Trávník a Naděje. Ředitel městské knihovny ve Cvikově Mgr.
Vlček mne upozornil na další informace o majiteli Zámečku.
Jen krátkou
rekapitulaci, Zámeček nechal postavit v r. 1914
Fr. Schier, velkoobchodník s vínem, který prý byl i dodavatelem pro
císařský dvůr ve Vídni.
V Praze měl
Schier dva domy (holt to nebyl „z Kutné Hory koudelníkův syn“ – ten měl domy
tři) – na rohu Pařížské ulice a Staroměstského náměstí a sousedního domu
V Pařížské ulici. Byl mohovitý podnikatel.
Od r. 1823 působil v Rakousku velkoobchod s vínem Josef Oppelt. Synovec původního
zakladatele firmy Franz Schier přebírá firmu roku 1856, po smrti Josefa
Oppelta. V roce 1857 se mění název na "Jos. Oppelt a synovec". Přáním zesnulého zřejmě bylo zachovat v názvu
jméno Oppelt, takže vznikl tento název.
Firma
evidentně prosperovala, protože v roce
1916 kupuje žernosecký zámek s vinnými sklepy a panské vinice od
rodiny Nosticů, která tu zřizuje vinárnu a vede žernosecké vinařství
obchodním způsobem. Po smrti F. Schiera je žernosecké panství s vinicemi prodáno
vinařství je severočeských průmyslníků, kteří ovšem vinařství zrovna nepozvedli.
V r. 1946 bylo vinařství i se zámkem znárodněno (zřejmě byli majitelé
sudetští Němci).
Komerční
rada František Schier zemřel roku 1929 (zřejmě ve velmi vysokém věku – na hřbitově
v Trávníku je hrobka která před lety měla ještě označení Familie
Schier, používaná ovšem již byla dnešními obyvateli). Zanechal prosperující
firmu a dům na rohu Pařížské a Staroměstského náměstí, známý jako Schierův dům.
Stavební
místo vzniklo v r. 1896 po zbourání starého Židovského města na Josefově
(proti bourání se tehdy ozvali umělci-bojovníci za starou Prahu . např. Vilém
Mrštík ve článku Bestia triumphans). Schierův
dům (viz obrázek ze současnosti) je datován do r. 1897 a Schierovi patřil i
vedlejší dům v Pařížské ulici (ten byl ovšem postaven až v r. 1903). Na místě Schierových domů stály dva vrcholně barokní
objekty: někdejší palác hraběte Rudolfa z Lisova od Jana Blažeje Santiniho (čp.
935) a dům U Zlaté trubky poštovské (čp. 934). Novostavba nárožního Schierova
domu byla
záměrně koncipována tak, aby připomínala původní zástavbu. Architekt Rudolf Kříženecký svou stavbu řešil tak, že v některých rysech vychází z původního paláce hraběte z Lisova. Výzdoba na průčelí nárožního Schierova domu je tvořena pískovcovými figurami. V domě vzhledem k firmě majitele byly zřízeny i rozsáhlé dvoupatrové vinné sklepy. Architektura domu tedy alespoň částečně upomínala původní zbořenou stavbu na tomto místě. Dovozuje se, že architekti a sochaři, zúčastnění na této stavbě, byli spíše na zmíněné Mrštíkově straně, která bourání historického Židovského města odsuzovala.
I v knihách
se objevuje název firmy majitele našeho Zámečku.
Známý spisovatel a znalec vína Fr.
Čebiš vydal někdy za 1. republiky knihu s názvem J Jaká vína k čemu píti:
ceník jakostních vín firmy Jos. Oppelt a synovec. V r. 1930 vyšel sborník s názvem
Víno, který vydala opět Schierova
firma (evidentně již po smrti Fr. Schiera) a kterou redigoval známý
karikaturista A. Hoffmeister. Do sborníku přispěla svými texty celá řada autorů
a Hoffmeister v celkem padesáti kresbách vytvořil jejich karikatury. V r.
1933 vyšla tato kniha i v německé mutaci. Z doby první republiky je i viněta z láhve
vína od Schierovy firmy (viz další obrázek).
Zatím se mi nepodařilo najít informace, co se s firmou stalo po roce 1933. Je aleevidentní, že místní pověsti, že žil za války v Trávníku nebo, že utekl do Ameriky pravdivé nebyly.
13. září 2015
Silnice, hranice i jiné věci
V sobotu se v sálku nové restaurace Na hřebenovce konalo večerní
posezení s muzikou a zpěvem našich kamarádů a kamarádek z Krompachu. Trávničtí důchodci se samozřejmě zúčastnili.
V prostorách restaurace bylo plno a obě servírky a kuchař se měli co otáčet.
I na našich silnicích probíhají změny. V Matenicích se na
odbočce k Malevilu změnila přednost a hlavní vede nyní na Heřmanice.
Na nebezpečném křížení s železnicí na kraji Jablonného, kde
před mnoha lety zahynula dcera jednoho chalupáře z Trávníka, také došlo ke
změně. Těsně kolem přejezdu, kde kvůli špatnému výhledu byla pro auta stopka,
konečně vysekali porost, který bránil rozhledu na trať.
Řadu let jsme se na silnici z Mimoně do Jablonného u
Postřelné vyhýbali nerovnosti na pravé straně silnice. Nyní je zde panelová
objížďka, hlavní silnice je vybagrována a buduje se nový propustek potoka.
Takže nerovnost konečně zmizí. Oficiální oznámení hovoří o ukončení dnes, ale
že by tu díru do zítra zasypali a vyasfaltovali, to tedy pochybuji.
A možná se brzy změní režim i na hranicích. Vzhledem k
návalu arabských a afrických uprchlíků Německo zavádí na hrabicích s
Rakouskem opět hraniční kontroly. Přes hranici bude možné projet jen s platným
občanským průkazem nebo pasem. Do Bavorska se proto stahují všichni volní
policisté z celého Německa. Bulvární nčasopis Bild navíc uvádí, že by kontroly měly začít i
na hranicích s Českem a Polskem, aby se uprchlíci do země nemohli dostávat
pouhým obejitím Rakouska. No a z utečeneckého tábora Jezová u Bělé je to blíž
do Lužických hor než přes Rakousko. Tak až se to mezi uprchlíky roznese, asi se
jejich trasa do "země vytoužené" změní! Kdybychom byli tu
šumavskou železnou oponu po demontáži v r. 1989 nedali do sběru a někde deponovali, mohla se
zase hodit.
11. září 2015
TPPD
Co se skrývá
pod touto značkou? Je to Tradiční Podzimní Pochod Důchodců z Trávníka
(pozor, nepoplést s TTIP – což má být dosud utajovaná obchodní smlouva
mezi EU a USA).
Letos se
konala tato akce s větší účastí už po několikáté. První byl výstup na horu Klíč. Dále následovala podzimní cesta lesy přes Rousínov k Sirnému pramenu, pakse uskutečnil pochod
z Trávníka do Nového Boru a vloni pochod do skalního města
v Jonsdorfu.
Letos jsme vyrazili do německého Oybina. S chůzí
jsme zkombinovali několik dalších dopravních prostředků. Nejprve nás dva
kamarádi auty odvezli do Krompachu (pochodu se zúčastnili čtyři důchodci a dvě
důchodkyně). Odtud jsme se přes hranice
vydali lesní cestou do Oybina. Následovala prohlídka horského kostela a
zříceniny hradu, mimochodem je to velice zachovala a udržovaná zřícenina. Zřícenina je postavená na skalním suku,
obdobně jako hrad Sloup, je ovšem mnohonásobně větší. Zajímavostí byla
prohlídka (s výkladem) domku s názvem Camera Obscura na nevyšším bodu
skalního suku.
Na principu
dírkové kamery (viz http://www.fotoaparat.cz/article/2150/1)
se zde v temné místnosti promítá na bílou
plastovou střechu z Trabantu obraz okolí, snímaný otočným komínkem
na střeše domku a zrcadlem odrážený dolů.
Pak jsme
z místního nádraží vyjeli silničním vláčkem, známým z letních jízd ze
Cvikova, až na vrchol Hvozdu (ušetřili jsme si tak náročný výstup). Rozhlédli
jsme se z tamější rozhledny (na jejíž střeše je instalována známá otočná
kamera
(viz internetová stránka http://www.netrex.cz/cz/o-nas/akce/hvozd/
).
Z Hvozdu
jsme pak sestoupili k nově opravené Lužické boudě na Jánských kamenech.
Bohužel otevřeno včetně vyhlídkové terasy mají jen o víkendech. Tak jsme
zvolili jako další cíl novou restauraci Na
hřebenovce na Valech nad Krompachem. Ve velmi příjemném prostředí jsme
absolvovali pozdní oběd. Pak jsme usoudili, že pěší cesta po silnici
z Krompachu na Juliovku je nudná a se štěstím jsme tento kus cesty projeli autobusem, kterých dnes během
dne kolem nás skutečně jezdí jen málo. Naše důchodkyně autobusem zhrdly a i
tuto část cesty šly pěšky přes riziko zmoknutí (déšť naštěstí prošel někde
okolo).
Z Juliovky
jsme došli no restaurace Na Hamru, kam za námi přišli i naši ranní autopřepravci,
které jsme za to jmenovali čestnými účastníky pochodu. Po několika pivech jsme
pak dorazili zpět do Trávníka. Pěší část pochodu měřila asi 14 km, vyrazili jsme
v 9 hodin ráno a domů došli v 7 hodin večer.
Na několika
připojených fotografiích pochod dokladuji.
Poznámka –
popisu cesty vyplývá, že jsme skutečně kombinovali řadu druhů přeprav. Ale až
po návratu jsme domysleli další doplnění.
Pokud z pochopitelných důvodů vyloučíme vložení dopravy letecké,
mohli jsme využít i dopravu kolejovou vlakem! Kdybychom z Kromapchu došli
o pár kilometrů dál na nádraží do Bertsdorfu, mohli jsme odtud dojet do Oybina
vláčkem – známou úzkokolejkou Bimmelbahn!
7. září 2015
Věci kolem nás
A že jich
bylo dost.
O ukončení
prázdnin pro děti se dočtete na Zpravodaji Spolku Trávník – Naděje.
Poslední
víkend v srpnu se na parkovišti u chaty Pod Luží konalo pravidelné Křivořezání,
kterého se zúčastnila řada řezbářů a sochařů. Dokonce se zde nabízela pro děti výuka –
jak pomocí řetězové pily tvořit sochy. (jen aby to neskončilo podle filmu Masakr řetězovou pilou v Texasu). Přikládám dva obrázky (z akce, nikoliv z masakru).
V pátek 4.
Září bylo těch akcí hned několik.
Nejvýznamnější
asi byl koncert trampského barda Wabiho Daňka na nádvoří hradu Lemberk, kterého
si tam přijela poslechnout i parta našich chalupářů.
Ve stejný den
se u Ledové jeskyně konala tradiční Noc netopýrů. V posledních letech byla
účast netopýrů poměrně malá, o této poslední akci nemám bohužel autentickou
zprávu.
A posléze se
otevírala nová restaurace Na hřebenovce na
Valech v Krompachu, rovněž sem se zajeli podívat někteří naši chalupáři.
Akci navštívilo přes 50 lidí včetně několika Němců z Jonsdorfu. Šenk je v budově,
ale je tam pro teplé dny i venkovní posezení. K dispozici pro oslavy je i
salonek s klavírem. Točí se všechna cvikovská piva a také Plzeň.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]