30. září 2015

Přijďte do Cvikova na zabíjačku

V sobotu 3. října  se ve Cvikově na náměstí koná už třetí ročník Cvikovského jarmarku. Začíná se v 9 hodin a program pokračuje až do 18 hodin večer.
Hlavní atrakcí bude zabíjačka. budete si moci koupit zabíjačkovou polévku, jelita, jitrnice, ovar, gulášek nebo tlačenku. Ceny mírné,cvikovské  pivo na zapití bude taky. Kdo dřív přijde, na toho se   dostane!
Kromě toho vám v 10 hodin zahraje cimbálovka z Liberce a se 13 hodin slavná Velkopopivcká Koulovka.
V 15 hodin bude pro děti divadélko a v 16 hodin rocková kapela Pegas z České Lípy.



25. září 2015

Zámeček v Trávníku



O této stavbě jsem již psal v historii Trávníka na stránkách Zpravodaje Spolku Trávník a Naděje.  Ředitel městské knihovny ve Cvikově Mgr. Vlček mne upozornil na další informace o majiteli Zámečku.



Jen krátkou rekapitulaci, Zámeček  nechal postavit v r. 1914 Fr. Schier, velkoobchodník s vínem, který prý byl i dodavatelem pro císařský dvůr ve Vídni. 

V Praze měl Schier dva domy (holt to nebyl „z Kutné Hory koudelníkův syn“ – ten měl domy tři) – na rohu Pařížské ulice a Staroměstského náměstí a sousedního domu V Pařížské ulici. Byl mohovitý podnikatel.  Od r. 1823 působil v Rakousku velkoobchod s vínem Josef Oppelt.  Synovec původního zakladatele firmy Franz Schier  přebírá firmu roku 1856, po smrti Josefa Oppelta. V roce 1857 se mění název na "Jos. Oppelt a synovec".  Přáním zesnulého zřejmě bylo zachovat v názvu jméno Oppelt, takže vznikl tento název.

Firma evidentně prosperovala, protože v roce 1916 kupuje žernosecký zámek s vinnými sklepy a panské vinice od rodiny Nosticů, která tu zřizuje vinárnu a vede žernosecké vinařství obchodním způsobem. Po smrti F. Schiera je žernosecké panství s vinicemi prodáno vinařství je severočeských průmyslníků, kteří ovšem vinařství zrovna nepozvedli. V r. 1946 bylo vinařství i se zámkem znárodněno (zřejmě byli majitelé sudetští Němci).

Komerční rada František Schier zemřel roku 1929 (zřejmě ve velmi vysokém věku – na hřbitově v Trávníku je hrobka která před lety měla ještě  označení Familie Schier, používaná ovšem již byla dnešními obyvateli). Zanechal prosperující firmu a dům na rohu Pařížské a Staroměstského náměstí, známý jako Schierův dům.

Stavební místo vzniklo v r. 1896 po zbourání starého Židovského města na Josefově (proti bourání se tehdy ozvali umělci-bojovníci za starou Prahu . např. Vilém Mrštík ve článku Bestia triumphans).  Schierův dům (viz obrázek ze současnosti) je datován do r. 1897 a Schierovi patřil i vedlejší dům v Pařížské ulici (ten byl ovšem postaven až v r. 1903). Na místě Schierových domů stály dva vrcholně barokní objekty: někdejší palác hraběte Rudolfa z Lisova od Jana Blažeje Santiniho (čp. 935) a dům U Zlaté trubky poštovské (čp. 934). Novostavba nárožního Schierova domu byla

záměrně koncipována tak, aby připomínala původní zástavbu. Architekt Rudolf Kříženecký svou stavbu řešil tak, že v některých rysech vychází z původního paláce hraběte z Lisova. Výzdoba na průčelí nárožního Schierova domu je tvořena pískovcovými figurami.  V domě vzhledem k firmě majitele byly zřízeny i rozsáhlé dvoupatrové vinné sklepy.  Architektura domu tedy alespoň částečně upomínala původní zbořenou stavbu na tomto místě. Dovozuje se, že architekti a sochaři, zúčastnění na této stavbě, byli spíše na zmíněné Mrštíkově straně, která bourání historického Židovského města odsuzovala.

I v knihách se objevuje název firmy majitele našeho Zámečku.

Známý spisovatel a znalec vína Fr. Čebiš vydal někdy za 1. republiky knihu s názvem J Jaká vína k čemu píti: ceník jakostních vín firmy Jos. Oppelt a synovec. V r. 1930 vyšel sborník s názvem Víno, který vydala opět Schierova firma (evidentně již po smrti Fr. Schiera) a kterou redigoval známý karikaturista A. Hoffmeister. Do sborníku přispěla svými texty celá řada autorů a Hoffmeister v celkem padesáti kresbách vytvořil jejich karikatury. V r. 1933 vyšla tato kniha i v německé mutaci.  Z doby první republiky je i viněta z láhve vína od Schierovy firmy (viz další obrázek).
Zatím se mi nepodařilo najít informace, co se s firmou stalo po roce 1933. Je aleevidentní, že místní pověsti, že žil za války v Trávníku nebo, že utekl do Ameriky pravdivé nebyly.


13. září 2015

Silnice, hranice i jiné věci



V sobotu se v sálku nové restaurace Na hřebenovce konalo večerní posezení s muzikou a zpěvem našich kamarádů a kamarádek z Krompachu.  Trávničtí důchodci se samozřejmě zúčastnili. V prostorách restaurace bylo plno a obě servírky a kuchař se měli co otáčet.



I na našich silnicích probíhají změny. V Matenicích se na odbočce k Malevilu změnila přednost a hlavní vede nyní na Heřmanice.  

Na nebezpečném křížení s železnicí na kraji Jablonného, kde před mnoha lety zahynula dcera jednoho chalupáře z Trávníka, také došlo ke změně. Těsně kolem přejezdu, kde kvůli špatnému výhledu byla pro auta stopka, konečně vysekali porost, který bránil rozhledu na trať. 

Řadu let jsme se na silnici z Mimoně do Jablonného u Postřelné vyhýbali nerovnosti na pravé straně silnice. Nyní je zde panelová objížďka, hlavní silnice je vybagrována a buduje se nový propustek potoka. Takže nerovnost konečně zmizí. Oficiální oznámení hovoří o ukončení dnes, ale že by tu díru do zítra zasypali a vyasfaltovali, to tedy pochybuji.


Dcera chalupářů Z Naděje, Petra Soukupová - úspěšná spisovatelka a televizní scénáristka bude 16. října v 18 hodin besedovat se čtenáři v kulturním domě Sever.


A možná se brzy změní režim i na hranicích. Vzhledem k návalu arabských a afrických uprchlíků  Německo zavádí na hrabicích s Rakouskem opět hraniční kontroly. Přes hranici bude možné projet jen s platným občanským průkazem nebo pasem. Do Bavorska se proto stahují všichni volní policisté z celého Německa.   Bulvární nčasopis  Bild navíc uvádí, že by kontroly měly začít i na hranicích s Českem a Polskem, aby se uprchlíci do země nemohli dostávat pouhým obejitím Rakouska. No a z utečeneckého tábora Jezová u Bělé je to blíž do Lužických hor než přes Rakousko. Tak až se to mezi uprchlíky roznese, asi se jejich trasa do "země vytoužené" změní!  Kdybychom byli tu šumavskou železnou oponu po demontáži v r. 1989 nedali do sběru a někde deponovali, mohla se zase hodit. 

11. září 2015

TPPD



Co se skrývá pod touto značkou? Je to Tradiční Podzimní Pochod Důchodců z Trávníka (pozor, nepoplést s TTIP – což má být dosud utajovaná obchodní smlouva mezi EU a USA).

Letos se konala tato akce s větší účastí už po několikáté. První byl výstup na horu Klíč. Dále následovala podzimní  cesta lesy přes Rousínov k Sirnému pramenu, pakse uskutečnil pochod z Trávníka do Nového Boru a vloni pochod do skalního města v Jonsdorfu.

Letos jsme vyrazili do německého Oybina.  S chůzí jsme zkombinovali několik dalších dopravních prostředků. Nejprve nás dva kamarádi auty odvezli do Krompachu (pochodu se zúčastnili čtyři důchodci a dvě důchodkyně).  Odtud jsme se přes hranice vydali lesní cestou do Oybina. Následovala prohlídka horského kostela a zříceniny hradu, mimochodem je to velice zachovala a udržovaná zřícenina.  Zřícenina je postavená na skalním suku, obdobně jako hrad Sloup, je ovšem mnohonásobně větší. Zajímavostí byla prohlídka (s výkladem) domku s názvem Camera Obscura na nevyšším bodu skalního suku.

Na principu dírkové kamery (viz http://www.fotoaparat.cz/article/2150/1) se zde v temné místnosti promítá na bílou  plastovou střechu z Trabantu obraz okolí, snímaný otočným komínkem na střeše domku a zrcadlem odrážený dolů.

Pak jsme z místního nádraží vyjeli silničním vláčkem, známým z letních jízd ze Cvikova, až na vrchol Hvozdu (ušetřili jsme si tak náročný výstup). Rozhlédli jsme se z tamější rozhledny (na jejíž střeše je instalována známá otočná kamera

 (viz internetová stránka  http://www.netrex.cz/cz/o-nas/akce/hvozd/ ).

Z Hvozdu jsme pak sestoupili k nově opravené Lužické boudě na Jánských kamenech. Bohužel otevřeno včetně vyhlídkové terasy mají jen o víkendech. Tak jsme zvolili jako další cíl novou restauraci Na hřebenovce na Valech nad Krompachem. Ve velmi příjemném prostředí jsme absolvovali pozdní oběd. Pak jsme usoudili, že pěší cesta po silnici z Krompachu na Juliovku je nudná a se štěstím jsme tento kus  cesty projeli autobusem, kterých dnes během dne kolem nás skutečně jezdí jen málo. Naše důchodkyně autobusem zhrdly a i tuto část cesty šly pěšky přes riziko zmoknutí (déšť naštěstí prošel někde okolo).

Z Juliovky jsme došli no restaurace Na Hamru, kam za námi přišli i naši ranní autopřepravci, které jsme za to jmenovali čestnými účastníky pochodu. Po několika pivech jsme pak dorazili zpět do Trávníka. Pěší část pochodu měřila asi 14 km, vyrazili jsme v 9 hodin ráno a domů došli v 7 hodin večer.

Na několika připojených fotografiích  pochod dokladuji.

  
Poznámka – popisu cesty vyplývá, že jsme skutečně kombinovali řadu druhů přeprav. Ale až po návratu jsme domysleli další doplnění.  Pokud z pochopitelných důvodů vyloučíme vložení dopravy letecké, mohli jsme využít i dopravu kolejovou vlakem! Kdybychom z Kromapchu došli o pár kilometrů dál na nádraží do Bertsdorfu, mohli jsme odtud dojet do Oybina vláčkem – známou úzkokolejkou Bimmelbahn!

7. září 2015

Věci kolem nás




A že jich bylo dost.

O ukončení prázdnin pro děti se dočtete na Zpravodaji Spolku Trávník – Naděje.

Poslední víkend v srpnu se na parkovišti u chaty Pod Luží konalo pravidelné Křivořezání, kterého se zúčastnila řada řezbářů a sochařů. Dokonce se zde nabízela pro děti výuka – jak pomocí řetězové pily tvořit sochy. (jen aby to neskončilo podle filmu  Masakr řetězovou pilou v Texasu). Přikládám dva obrázky (z akce, nikoliv z masakru).

 
V pátek 4. Září bylo těch akcí hned několik.





Nejvýznamnější asi byl koncert trampského barda Wabiho Daňka na nádvoří hradu Lemberk, kterého si tam přijela poslechnout i parta našich chalupářů.

Ve stejný den se u Ledové jeskyně konala tradiční Noc netopýrů. V posledních letech byla účast netopýrů poměrně malá, o této poslední akci nemám bohužel autentickou zprávu.


A posléze se otevírala nová restaurace Na hřebenovce na Valech v Krompachu, rovněž sem se zajeli podívat někteří naši chalupáři. Akci navštívilo přes 50 lidí včetně několika Němců z Jonsdorfu. Šenk je v budově, ale je tam pro teplé dny i venkovní posezení. K dispozici pro oslavy je i salonek s klavírem. Točí se všechna cvikovská piva a také Plzeň.

No a v Novém Boru omezují parkování. Nový systém funguje v centru města Nový Bor. Na hlavní třídě T. G. M. a v Liberecké ulici řidiči mohou zaparkovat maximálně na hodinu. V autě musíme mít známé parkovací kotouče s vyznačeným časem příjezdu, dočasně tyto kotouče vydávají zdarma na Městském úřadě. Vzhledem k současnému rozkopání hlavních ulic,  je jízda utem do Boru docela zážitková ( a to už tam mají vodu bez nanovirů, prý).




This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]