20. května 2015
Jezevci
V dubmu 2013 jsem tu psal o nalezené mršině jezevce u
silnice, kde ho asi srazilo auto.
Místní chalupáři říkají, že jezevci jsou tu běžní. Jezevec
je dosti velké zvíře, váží až 20 kg. Ale uvidět ho není běžné. On si totiž
vyhrabává nory i deset metrů dlouhé a v hloubce pod 1 m, kde tráví většinu
dne. Nory mívají nejméně dva východy a
jsou vícegenerační, takže nora existuje desítky let. Můžeme si vzpomenout na
jeden z filmů s Homolkovic rodinou, kde myslivci dělali zkoušky
psů-norníků, kteří jsou cvičeni na vyštvání jezevců či lišek z jejich doupat.
Aktivní je až noci,
kdy se vydává za potravou. Protože je všežravec, tak na jaře se živí kořínky,
vyhrabává mraveniště a vosí či čmeláčí hnízda nebo se prohrabává
k dešťovkám. Na podzim konzumuje spadané ovoce. Ovšem nepohrdne i drobnými
hlodavci, žábami nebo ještěrkami.
Má své rajony a je vytrvalý. Před pár lety se nám na zahradu
podhrabal pod plotem. Když jsem průlez zasypal a vyložil kamením, byla pro něj
hračka vše opět v noci vyházet a stejnou cestou zase vtrhnout na naši
zahradu.
V současné době se potvrzuje jeho jarní zájem o hmyz,
protože v naší blízkosti jsme během dvou dnů našli dně rozhrabaná
mraveniště. Jedno bylo v zpuchřelém prožraném pařezu. Jezevčí aktivitu
dokazuje připojená fotografie.
Ale i jiná zvířata se tady potulují. Říkal nám chlapík, co
má pronajatou zdejší honitbu, že na sněhu na Suchém vrchu v zimě našli
vlčí stopy. Protože tiskem proběhly fotky vlků z míst kousek od Máchova
jezera a vzhledem k tomu, že vlk proběhne za den i 60 km, jsme tady
v dosahu.
13. května 2015
Do Prahy je cesta dlouhá ....
V současnosti je jedna z cest z Prahy na naše chalupy
zkomplikovaná. Je to cesta z Jestřebí "údolíčkem" do Mělníka. Silnice
z Dubé do Jestřebí je totiž uzavřená a veškerá doprava vede oklikou přes Doksy.
Kromě toho je na několika místech v údolíčku doprava kyvadlově řízena světly.
Není proto divu, že někteří chalupáři, ještě v pracovním
režimu, hledají pro víkendové jízdy na chalupu jinou cestu.
O možnostech silničního spojení Praha - Cvikovsko jsem tu
psal v ..listopadu 2007. Tehdy byla k dispozici výše zmíněná cesta pře Mělník do
Jestřebí nebo cesta přes Mladou Boleslav. Tam bylo několik možností - po R10 až
do Mnichova Hradiště a pak přes Mimoň a Jablonné nebo odbočit už v Mladé
Boleslavi a projet napříč Bělou pod Bezdězem do Kuřívod a zase na Mimoň. Ovšem
už dva roky je ta krátká spojka přes Bělou uzavřená (sesun půdy) a projíždět
celou Bělou je nešikovné. Proto se v poslední době často využívá jízda z Mladé
Boleslavi s odbočením v Doksech na Mimoň a dál opět na Jablonné.
Ti, co bydlí na severu nebo ve středu Prahy, si v polední
době našli novou cestu přes Roudnici nad Labem.
V Zahrádkách se odbočí na silnici 15 (cestu zde lze zkrátit ještě o kousek tak,
že se odbočí doprava po okresce ještě před Zahrádkami) a pokračuje se přes
Kravaře na obchvat Úštěku, v Liběšicích se odbočí na silnici 240 a kolem
chmelnic se přes most přijede do Roudnice.
Po projetí Roudnicí (pěkně upravené náměstí s okolím) se rychle
dostaneme na dálnici D8 a po ní se rychle dojede do Prahy. Kilometrově to
úspora není, ale spojovací silnice ze Zahrádek do Roudnice je sice dost zatáčkovitá /vede lesnatou krajinou), ale je celkem prázdná a
dálnice zase rychlá. Po pravé straně mezi Kravařema a Úštěkem uvidíme zříceninu
hradu Ronov a poutní kostel Kalvarie (na obrázku).
Změna je život aneb všechny cesty vedou do Prahy. Zkuste to a šťastnou cestu.
Změna je život aneb všechny cesty vedou do Prahy. Zkuste to a šťastnou cestu.
5. května 2015
Chalup bývalo mnohem víc ….
Pokud se podíváme na čísla popisná našich chalup, uvidíme,
že v Trávníku končí číslem 90 a v Naději číslem 85. Číslování domů zavedla císařovna Marie
Terezie, provádělo to vojsko tak, že prostě se domy označili křídou číslem
(psal jsem o tom v červenci 2010). Číslování stávajících domů se udělalo
tak, jak se obcí procházelo, obvykle od nejdůležitější budovy (v Trávníku to
zřejmě byla hospoda). Později se zavedly tabulky a přidávala se další čísla
podle pokračující výstavby. Nejvyšší číslo popisné určovalo i počet budov
v obci. Ovšem pokud si sečteme
existující chalupy, zjistíme, že jich je v obou našich vesnicích mnohem
méně. V Trávníku stojí jen 57 chalup a v Naději jen 48 chalup.
Po odsunu původních obyvatel řada chalup už totiž nové
majitele nedostala, budovy chátraly a podle záznamů v Okresním archivu
Česká Lípa došlo na konci padesátých let k jejich demolici. Ale nejen
neobydlené chalupy zmizely, někteří noví obyvatelé své chalupy doslovně
vybydleli, MNV je pak nastěhoval do další chalupy a tu vybydlenou nechal
zbourat. Tak skončila například někdy v r. 1966 v Trávníku chalupa
s původním čp. 19 a ta následně přidělená s čp. 51 jen tak tak
nedopadla stejně. Dříve než došlo k úplné devastaci, byl dotyčnému soudruhovi
přidělen byt ve Cvikově.
Vzpomínám si na léto roku 1947, kdy jsem s rodiči
putoval pěšky po Šumavě. Tam to se zabydlením opuštěných chalup bylo ještě
horší než ve zdejším kraji a tak třeba ve vesnici Horní Vltavice byly tehdy
jen domy s vytřískanými okny. které byly nacpány senem. To tam tehdy sklízeli brigádníci z vnitrozemí
(vzpomenete si na film Trampoty oficiála Tříšky?).
Projdeme-li vesnicemi dnes, musíme uznat, že ty zbylé
chalupy nejsou jen zachovány, ale jsou většinou – podle finančních možností
majitelů - i výrazně zvelebovány. Za socíku došlo na sekání trávníků kolem
chalup, dělaly se nátěry z levných zdrojů – vyjetým olejem nebo
přemístěnými barvami, stavěly se ploty, do studen se dávala čerpadla a suché
záchody se nahrazovaly žumpami a septiky.
Dnes mají chalupy nové střechy, zděné části mají nové omítky,
původní okna jsou měněna za okna s vakuovými skly. Většina chalup má ústřední topení
z kotlů. Kdyby se topilo jen
dřevem, bylo by to dobré, ale často se topí čmoudivým uhlím, naštěstí dnes už
nikoliv polským. Jen výjimečně se objeví automatické topení peletkami nebo
dokonce s tepelným čerpadlem. Septiky u některých chalup nahradily čističky
odpadních vod.
Novinkou je opískování
zašlých trámů roubenek, jak vidíme na jedné chalupě v Naději.
Vzniklo i pár nových chalup. Ačkoliv v územním plánu
Cvikova (a i v materiálech CHKO Lužické hory) je stanoveno pro novou zástavbu,
že má být realizována na parcelách se zbořeništi původních chalup (a těch je,
jak jste si mohli přečíst výše, velká řada), nebývá to dodržováno a na
připomínky našich chalupářů se nám ze strany cvikovského zastupitelstva dostává
jen mlčení. K těm novým roubenkám ještě pár slov – někdy ta nová roubenka
vzhledem odpovídá spíše slovenské roubené salaši než místnímu typickému
podstávkovému domu. A ty se dají vzorně upravit (třeba i výměnou trámů, jak
jsem o tom psal v únoru 2007) nebo postavit nové (problém dokladuje
připojený obrázek).
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]