19. listopadu 2015

Pivo se nejen pije



Samozřejmě se především pije v osvěžovnách. A to mi připomíná,, že naše trávnická paní hospodská má čerstvý přírůstek v rodině - ať Kubíček prosperuje (a hospoda taky!).

No a protože předchozí příspěvek o umělcích na chalupách mi dal hodně práce se sběrem informací, dnes vám sem vlepím jen  tři recepty, jak se dá vařit z piva. Dobrou chuť!

Smaženky
Ingredience:
Doba přípravy: 35 minut
Postup:
Na pánvi opečeme chleba a topinky potřeme česnekem. Do ohřátého piva vmícháme nastrouhaný sýr, mouku, přidáme tuk, osolíme a ochutíme worcesterem a hořčicí. Touto hustou kaší pomažeme topinky a dáme je na plech do trouby zapéct. Hotové sypeme strouhaným křenem a petrželkou.

Bůček s pivní nádivkou
Ingredience:
Doba přípravy: 90 minut
Postup:
Vepřový bůček vykostíme a v mase vytvoříme kapsu. Mleté maso osolíme, smícháme s kořením a asi čtvrtinou piva, přidáme česnek, pažitku, nastrouhaný chléb a kostičky salámu. Touto směsí naplníme kapsu a pečlivě ji zašijeme. Bůček osolíme, vložíme na pekáč, podlijeme pivem a dáme péct. při pečení maso obracíme a podléváme výpečkem, případně doléváme pivo.

 Pivní štrůdl
 Ingredience:
Doba přípravy: 30 minut
Postup:
Všechny přísady, hladkou mouku, tuk, žloutky, ocet a pivo, smícháme v nelepivé těsto. Necháme odpočinout a pak těsto rozdělíme na 4 díly.  Jablka oloupeme a nastrouháme.
Z každého dílu vyválíme plát, na který dáme nastrouhaná jablka, posypeme cukrem se skořicí, posypeme sekanými oříšky a dáme rozinky.
Pivní štrůdl zamotáme, dáme na vymazaný plech a pečeme dorůžova.

// vystavil prochpra @ 16:37 Komentáře: 0

7. listopadu 2015

Generace přicházejí a odcházejí



Před časem jsem psal, že mezi prvními rekreanty v Trávníku a Naději byli pražští umělci. Vím to z bájného vyprávění starců (v té době po válce to ovšem byly děti).
Šlo o jakousi akci, kdy sdružení umělců doporučilo svým členům zajímat se o chalupy v pohraničí. Následně se  se řada umělců domluvila a první  se objevili v Naději, ti pak přivedli další. Na konci čtyřicátých a počátku padesátých let  se zabydleli v pronajímaných prázdných chalupách, později si řadu chalup zakoupili.  Dnes již  jsou na věčnosti a sem tam  v jejich chalupách žijí jejich děti či vnuci. Někde se už ani neví, kdo a kde v chalupách žil.

Vzpomenu řadu jejich jmen: z hudebníků to byli členové orchestru Národního divadla klarinetista Pergl (ten pak přešel do Českého noneta). houslista Šmejkal,  kontrabasisté Karoch, Tesařík nebo violoncellista Poošta.  Dále se tu objevili skladatel  Stanislav, významný meziválečný fotograf a bohém Hlinovský, grafik Rambousek, primabalerina Šemberová (z rodiny Tesaříků),   herečky Štěpničková a Kačírková (ta jezdila na konci padesátých let do Zámečku) nebo dva, kteří se zasloužili o československou  účast na Světové výstavě v Montrealu - ředitel expozice Galuška (určitou dobu také ministr kultury)  nebo ředitel restaurace Král. Jako jeden z prvních do Naděje  jezdil   malíř Alois Moravec, známý hlavně obrazy z Jižních Čech. Ten pak chalupu přenechal své sestře. Vedle něj si zakoupil chalupu jeho bratr architekt Vijtěch Moravec, který pak přiveddl kalší kolegy z branže Hladíka, Sochora a Rathouského. A v jedné chalupě pobýval pár let další architekt Stadler, který si nechal v chalupě vybudovat velké okno, aby mu místnost nahrazovala ateliér (viz obrázek).

  Více podrobností o některých výše zmíněných najdete zde v dřívějších příspěvcích z 23. listopadu a 3. prosince  2008.


 Protože nedávno nás opustila navždy Majka Vokálková, která na chalupu jezdila přes 50 let, připomenu i její rodinu.

Chalupu na hranici Trávníka a Naděje zakoupil v r. 1946 ředitel reálky v Praze, Jaroslav Vokálek., který tam jezdil s rodinou a svým bratrem profesorem amalířem Ladislavem. Vokálkovi na chalupu jezdili aerovkou cililink a malíř Ladislav motorkou se sajdkárou. My už pamatujeme už jen syna pana Jaroslava, Vaška. Pracoval k Akademii věd v oblasti fyziky plasmatu a ke stáru tu vědu prakticky aplikoval ve výrobě neonových reklam (i pro olympiádu v Moskvě v r. 1980).  Všichni známe jeho písničky s kytarou u táboráků. Zemřel v roce 2009 a teď ho tedy následovala jeho druhá žena Majka.

Vašek vedl dlouhá léta kroniku dění na jejich chalupě, kde by měla být zachována řada historek z dějin chalupaření u nás. Jeho syn napsal knihu (viz obrázek) o svých zážitcích v prezenční službě u dnes již zrušeného železničního vojska.

Zmíněný doyen rodu, pan ředitel Jaroslav, měl ještě jednoho bratra - Václava, který měl chalupu (zbouranou v padesátých letech) u cesty do Antonínova údolí. Byl to sochař a keramik, žák J. V. Myslbeka a J. Štursy. Věnoval se tvorbě komorní plastiky (viz soška Dělníka), portrétům (například Jaroslav Ježek, Jiří Trnka, V. Mrštík, Dr. Rašín)  a   dětským postavičkám.  Za první republiky učil na keramické škole v Bechyni, která existuje dodnes. V parku v Praze na Kampě můžeme vidět jeho sochu Hrnčířka. I jeho syn byl sochař a vnučka je současná známá flétnista Žofie Vokálková.

Dodatečná poznámka:
Prý sem po válce jezdil a i zde fotografoval Karel Plicka. Věděl by někdo o tom více? 



Dnes máme v Trávníku a Naději profesní rozvrstvení velmi široké, ubylo umělců a zase byste tu našli kdejaké fachmajstry různých povolání a řemesel. Ale o tom až někdy příště.

// vystavil prochpra @ 08:30 Komentáře: 1

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]