20. května 2016
Máme suché roky
V letech
1997a 2002 jsme zažili veliké povodně. I v srpnu 2010 bylo v našich končinách
hodně vody (připomenu starší příspěvek z tehdejšího 7. srpna). Ovšem v posledních
době je to s vodou a sněhem slabší. Lyžařský vlek na Luži skončil a místní
lyžaři museli minimálně na Ještěd. Píše se o poklesu hladiny spodní vody. Důležitým
opatřením, primárně proti povodním, sekundárně proti suchu, je zadržení
dešťových srážek v krajině.
Sucho
a povodně jsou totiž způsobeny stejným problémem. Krajina nemá schopnost
zadržet vodu, Vodní zásoby jsou závislé na srážkách, které na území ČR průměrně
činí 679 mm, z toho 189 mm odteče, tj. necelá třetina, třetina se vsákne do
půdy a třetina odpaří. O vodním cyklu jsme se učili ve škole. Velký vodní
cyklus je, když se voda odpařená z oceánů nebo bezodtokových jezer vrací v
podobě mraků a deště na území, odkud řekami a potoky odtekla do moří. Malý
vodní cyklus je, pokud se voda odpařená na daném území vrací v podobě mlhy nebo
mírného deště zpět do půdy. Teplý vzduch pojme větší množství vodních par. Při ochlazení v noci dochází k vytěsnění přebytku
vody ve formě mlhy, rosy nebo deště.
Pro
nás je významný ten malý cyklus. Ten určuje retenční schopnost krajiny, tedy
schopnost vsáknout vodu. A tady okolo sebe vidíme, jak okolo velkých měst
nahrazují pole velkosklady a jak se rozšiřuje zastavěná plocha měst. Z velkých
lánů odtéká dešťová vada rychle na rozdíl od historických políček s mezemi.
Také meliorace a regulování vodních toků způsobuje rychlejší odtok vody. Dnes
už jsou vzácné úseky řek s mokřinami a slepými rameny (tam, kde ještě
jsou, jsou to vesměs chráněné oblasti). Malému vodnímu cyklu hlavně pomáhá
odpar ze stromů (a v lesní půdě je i hodně spodní vody). Hodnoty odparu se
liší podle druhu stromu, kdy nejmenších hodnot dosahuje borovice a smrk (30
l/den), naproti tomu plevelná bříza nebo vrba dosahují hodnot 70 l/den, aniž by
byly nějak ceněny. Proto z hlediska vodního cyklu jsou daleko cennější stromy
plevelné (jako jasan a bříza)y než hospodářské smrky a borovice.
Dalším
opatřením je zadržení vodních srážek. Dnes se svádí dešťová voda na zastavěném
území do kanalizace a následně do řek. Tím
se nechává odtéct z našeho území a navíc se zvyšuje množství vody v korytě
řeky v době povodní. Přitom by stačilo u
každého vyasfaltovaného parkoviště udělat na kraji příkop nepříliš široký a do
něj svést dešťovou vodu. Přikop se může zaházet kamením nebo zakončit malou
retenční nádrží nebo alespoň vsakovací jámou. Nebylo by ovšem dobré do takové
škarpy zaústit přepad ze septiku (i takové voňavé příkopy můžeme nalézt).
V horských
oblastech, kde se kácelo a plavilo dřevo, bývaly na splavných potocích i malé
nádržky pro zvýšení průtoku při plavení. I ty pomáhaly v těch místech zadržet
vodu. Možná, že zvýšení objemu zadržované vody na horních tocích potoků a říček
by zamezilo záměrům budovat velké přehrady na řekách (jako například současně
diskutovaný záměr postavit přehradu v krásném údolí Berounky). Ekologové tvrdí, že by stačilo v korytech
těch drobných toků sem tam využít dva stromy na břehu nebo zarazit dva kůly na
každém břehu, o ně opřít kládu napříč potůčkem a před kládu naskládat křížem
větve nebo kulatinu zbylou po těžbě dřeva. Zadržela by bahno při přívalových
deštích, zpomalila povodňovou vlnu a udržela vodu v krajině.
A
protože i kolem nás potoky k létu vysychají, měli bychom se i my, kde nám
na pozemku teče porok, snažit vodu zachytit, zpomalit její odtok malými
rybníčky.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]