29. července 2016
Úřady a výbory
O Trávníku a Naději jsem psal již mnohokrát, jejich historie
je popsána jednak na internetových stánkách Lužické
hory a na stránkách Zpravodaje spolu
Trávník a Naděje. Z první republiky pochází údaj, že dohromady zde
bylo asi 550 obyvatel.
V létě zde dnes
bývá klem 300 obyvatel. Většinu
přechodných obyvatel tvoří rekreanti z Prahy. V současnosti mají
tyto osady asi 50 stálých obyvatel (mají zapsaný Trávník nebo Naději jako
trvalé bydliště). V několika případech mají manželé trvalý pobyt
rozdělený, jeden z nich je hlášen na chalupě, druhý v původním
bytě. Za komunistického režimu, zvláště
v padesátých letech, bylo držení bytu a k tomu ještě chalupy
rizikové. V domě v Praze, kde
jsem jako kluk bydlel, byly dvě rodiny – důchodci – vystěhováni mimo Prahu, aby
byl v Praze dost bytů pro „naše pracující“. Z toho důvodu si mnozí
chalupáři vyjednali vyřazení chalupy z bytového fondu – dokladovali, že
chalupu nejde celoročně obývat. Dnes už
v katastrálních zápisech takové vyčlenění nenajdete. Chalupa je obvykle zapsána jako „objekt
k bydlení“, někdy je uveden i počet bytů.
Možným důvodem toho, že někdo z chalupy má zde zapsáno
trvalé bydliště, jsou i místní výhody – možnost využívání cvikovského sběrného
dvora zdarma.
Kromě Spolku Trávník
a Naděje je významným místním orgánem i osadní výbor. Pozor - neplést si to s nechvalně známými uličními výbory z padesátých let minulého století. Je to instituce daná ze zákona o obcích z r.
2000, kde v § 120 a § 121 jsou velmi obecně definice. Tento výbor zřizuje
městské zastupitelstvo z trvale bydlících občanů příslušné části obce.
V Česku jsou obce, které mají vlastní vyhlášku o osadních výborech (tu
Cvikov nemá). Jak jsem si ověřil, někde
si občané volí osadní výbor současně s volbami do obecních zastupitelstev
na stejné volební období.
Podle stavu nástěnky osadního výboru pro Trávník a Naději (místěné
u penzionu U Naděje) si cvikovské zastupitelstvo s ustavením osadního
výboru příliš hlavu nelámalo, protože nástěnka zkomírá na úbytě. Představoval
bych si, že osadní výbor, zastupujícípředevším zmíněných asi 50 trvalých obyvatel, bude
usilovat o jejich co nejlepší zastoupení a samozřejmě i o reprezentaci těch
dalších asi 250 rekreantů. Snad už jsou
pryč doby, kdy ne někteří místní o Pražácích vyjadřovali velmi pohrdlivě.
Přitom právě díky rekreantům se při osidlování pohraničí zachovaly tisíce
chalup. V archivu v České Lípě je doloženo, že během padesátých let
bylo v našich dvou osadách zbouráno několik desítek opuštěných domů (vzpomínám,
že ještě někdy kolem r. 1968 došlo ke zbourání vybydleného
domu v Trávníku, který měl v nájmu předseda místní ZO KSČ –
samozřejmě, že obratem dostal „k devastaci“ přidělený jiný dům).
Do stavu domů a zahrad kousek za německými hranicemi máme
ještě daleko, ale většina chalup je dnes v dobrém stavu včetně rozkvetlých zahrad.
A vybavení většiny koupelen a kuchyní si s městskými byty nezadá. Pryč
jsou již časy suchých záchodů s průvanem, který vracel odhozené použité
papíry na pozadí uživatelů.
Bylo by žádoucí, aby osadní výbor spolupracoval
s výborem Spolku ku prospěchu všech.
Z poslední doby je pokrokem umístění zpomalovacího prahu na
silničce mezi Trávníkem a Nadějí,
o
který jsme na schůzích Spolku usilovali několik let.
Bohužel práh je jen jeden a řidiči jsou
neukáznění a tak po jeho přejetí opět šlapou na plyn.
V posledních 14 dnech došlo i na posekání trávy kolem
silniček a obecních cest. Ještě by to chtělo zvednout hlavu a uvědomit si, že u
řady cest zasahují větve keřů do profilu cesty. U osobních aut to tolik nevadí
(pokud se v tom místě nepotkají dvě auta v protisměru), ale nedávno
jste tu měli fekální vůz, kde už větve dost vadily. Upozornil jsem na to na
SMC. Uvidíme, zda se dočkáme nápravy.
23. července 2016
Jdou, důchodci, jdou ...
Naplánovali jsme si vycházku vylepšenou o záměr – ochutnat,
jak se vaří v nové hospodě U nás,
kterou nedávno otevřeli v Dolní Světlé.
Přes předpověď počasí, že se očekávají tropické teploty, nás
včera dopoledne vyrazilo 9 – 5 důchodců a 4 důchodkyně - na pochod.
Z Trávníka jsme šli přes Naději na lesní přehradu, odtud cestou do kopce (
značně vymletou po nedávných lijácích) - na Horní Světlou. Zde jsme zakotvili
v prvním postupném cíli – základnovém táboře - v restauraci U Luže.
Bylo ustaveno dvoučlenné vrcholové družstvo, které dostalo hodinu na to,
aby vystoupilo na vrchol Luže a vrátilo se zpět na základnu. Výstup splnili
(viz foto z vrcholu) a plánovaný čas překročili jen o 3 minuty!
Přes Myslivny jsme došli na vyhlídkovou terasu těsně za
německými hranicemi na místě, zvaném Wache (stojí zde pomník na památku střetu
našich celníků a četníků v r. 1938 s německými ordnery).
Odtud jsme kolem naučné stezky Brazilka (mokřady a
rašeliniště) po známé panelové cestě kolem dětského indiánského tábora dorazili
do Dolní Světlé, kde jsme byli srdečně přijati v restauraci U nás, kterou
vede pan Mánek. Skutečně jsme tam dobře
poobědvali. Asi po hodině jsme vyrazili na další cestu. Jeden z výletníků
(držitel dvou kyčelních endoprotéz) nás zde i se svojí chotí opustil (bolesti v kolenou
mu bránily v dalším pochodu) a vrátil se do Trávníka autobusem.
My ostatní došli přes Juliovku do dalšího postupného cíle –
restaurace na Hamru. Po malém osvěžení
jsme kolem zbytků někdejšího pionýrského koupaliště došli na rozhraní Naděje a
Trávníka. Zde nás uvítal zmíněný navrátilec nikoliv sice chlebem a solí, ale
bezinkovou pálenkou.
Podle krokoměru, který měla jedna z účastnic vycházky,
jsme ušli asi 12 km. I když bylo skutečně vedro, díky tomu že asi polovina cesta
vedla esem, jsme výlet úspěšně zvládli.
Pár fotek naši vycházku dokladuje.
14. července 2016
Povídání dovolenkové
Když se blog o dění V Trávníku jmenuje … a věci okolo,
dovolím si dnes zabrousit hodně daleko.
Už řadu let se vracím ke knihám Zekarii SITCHINA, znalce
kultur Středního Východu, tj. od Mezopotámie po Egypt. Počínaje rokem 1976 napsal až do své smrti v r.
2010 řadu knih, kde využívá staré klínopisné texty a porovnává je s texty bible
- ve Starém Zákoně.
Vyslovil teorii, kterou vysvětluje inteligenční skok vy
vývoji lidstva (a následně civilizační vzestup v Sumeru před více než 4
tisíci lety) zásahem mimozemské civilizace.
Oproti mnohem známějšímu Dänikenovi jsou jeho knihy podloženější,
protože jde o skutečného odborníka na tento úsek lidských dějin.
Jeho knihy byly přeloženy i do češtiny a řekl bych, že stojí
za přečtení, i když s jeho vývody nebudete třeba souhlasit.
Jeho tvrzení byla totiž přes počáteční posměch vědeckých autorit
v posledních letech novými zjištěními podložena. On vycházel z mezopotamských bájí a
pokusil se je vykládat realisticky.
Uvedu pár příkladů.
Archeologové dlouho
hledají „chybějící článek“ ve vývojové linii od hominidů k neandertálcům a
moderním lidem. Sitchin vyvodil z bájí,
že na zemi byla mimozemská expedice, která zde těžila zlato. Když to bylo
příliš namáhavé, genetickou úpravou (spojením DNA hominidů a své) stvořila člověka-dělníka.
Stalo se to v oblasti, kde zlato dolovali – v Jižní Africe. Bible ten zásah přiřkla jedinému Bohu – v duchu
monoteismu. A výzkumy DNA v posledních desetiletích vedly k prohlášení,
že lidstvo pochází z několika pramatek – které žily v Africe.
Několik bájí z Mezopotámie, které pojednávají o zrození
Bohů, se dá také vyložit jako popis vzniku sluneční soustavy s planetami. Jedna z tam popisovaných bitev mezi Bohy
se dá vyložit jako popis kosmologické katastrofy, kdy došlo ke zničení praplanety, kdy se rozpadla na Zemi a
na pás asteroidů.
Místo, kde ta planeta byla, odpovídá matematicky přesně Titius-Bodeho
pravidlu o vzdálenostech planet od Slunce, které vlastně přesně nesouhlasí. Mezopotamské
báje o Bozích odpovídají počtu planet sluneční soustavy. Tento počet byl až do
objevu dalekohledu evropské civilizaci neznámý.
V bájích se hovoří o nebeském náramku a o vodách nad
ním a pod ním. Sitchin dovozuje, že tímto náramkem je pás asteroidů. Do nedávna se existence vody na ostatních
planetách kromě Země považovala za nesmysl. Dnes už prokazatelně víme, že voda
byla (či dokonce je) na Marsu a na měsících vzdálených planet jako Uran a
Neptun. Kdo mohl těm Mezopotámcům říkat, kolik planet je a že je na nich voda?
Sitchin – k nelibosti egyptských archeologických
autorit – uvažuje, že tři pyramidy v Gize jsou dílem zmíněné mimozemské
civilizace a dokazuje to zase bájí, kdy jeden vzbouřený Bůh byl zazděn „do hory“.
Následně mu byla dána milost a byl svými podporovateli vysvobozen. Ve Velké pyramidě je skutečná vstupní
chodba zavalena od dávnověku pousnutými kvádry (ty jsou obejity vysekanou
chodbou). Ale v pyramidě existuje hrubě vysekaná skoro svislá chodba,
spojující sestupnou chodbu s „faraonovou“ komorou. To by mohla být cesta pro vysvobození onoho
Boha.
V bibli se praví, že při dobývání Kanaanu Židy Bůh při
jedné bitvě zastavil slunce na nebi, aby prodloužil den a umožnil dokončit boje
za světla. Kdyby to měla být pravda, tak by na opačné straně Země musela být
prodloužená noc. Sitchin našel v bájích jihoamerických Indiánů text, který
takové prodloužení noci popisoval.
Biblická potopa,
jak zjistili vědci, je jednak doložena v Mezopotámii mnohametrovou i vrstvou
bahna, pod kterou se zase vyskytují archeologické nálezy, a kromě toho se popis
potopy vyskytuje v bájích pranárodů ze všech končin světa.
Sitchin
umísťuje tu mimozemskou civilizaci na jakousi “desátou planetu“, která má mimořádně excentrickou dráhu kolem
slunce s oběžnou dobou několika tisíc let. Její dráha zasahuje hluboko
mezi planety, takže při průletu po své dráze, kdy je nejblíže kolem slunce,
způsobuje různé anomálie (třeba to zpomalení dne nebo „potopu“, ke které podle
Sitchina došlo v důsledku tisícimetrové vlny tsunami, která zalila tehdejší
obydlený svět). A před pár týdny proběhla tiskem zpráva, že z výpočtu drah vnějších planet a planetoidů sluneční soustavy lze dovodit, že existuje celkem velká planeta s oběžnou dobou mnoho tisíc let. A tak to dovozoval Sitchin.
Tak to jsou jen náznaky toho, co se v jeho knihách
dočtete. Jak píši, věřit nemusíte, ale třeba začnete nad lecčíms
přemýšlet. Dostanete se k nim třeba
na adrese
když zadáte jméno autora ZEKARIA SITCHIN.
3. července 2016
Prima sezóna sudů začala
Jako každý
rok i letos jsou na letní soboty naplánovány společné oslavy -cátin a narození dalších potomků trávnických
a nadějských chalupářů.
Letos to
začalo oslavou sedmdesátin pana emeritního profesora Daduly (původem z nadějské
vísky, ale dnes přestěhovaného na Horní Světlou). Sešlo se nás hojně a
preventivně postavené dva stany se uplatnily, protože v průběhu večera
párkrát zapršelo. Jídla a pití bylo až až, dokonce oslavencova žena Renda na
závěr rozdávala výslužky domů.
Protože
oslavenec patřil do dnes již historického bandu The Dřevák (populárního i v širém
okolí v sedmdesátých letech), přijeli jeho oslavu vylepšit i všichni
členové této kapely. Rádi jsme si všichni společně zazpívali rockové skladby z tehdejší
doby. Kytary, Sašův saxofon a zpěv – to vše navodilo výbornou náladu.
Zpestřením
byla účast vnuka a vnučky oslavence, kteří s chutí kapelu doprovázeli na dětských
kytarkách. Prostě muzikální nadání v rodině pokračuje.
Další sudy budou následovat, snad za teplejšího a suchého počasí.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]