31. srpna 2016

Vnoučata se mají k světu




Když se tak rozhlížím po místní omladině, tak mne zaujaly dvě věci – jejich křestní jména a jejich aktivity.

Máme zde řadu vnoučat s tradičními českými jmény – Vašík, Vojta, Lukáš, Jiřík, František, Kuba a u děvčat Aničky, Karolíny nebo Marušky. Ale máme zde i Agátu, Klaudii, Natálii, Marlu, Evelínu, Elianu, Elizabetu, Luisu, Kornelii a u chlapců třeba Samuela, Tristana, Jáchyma nebo Maxe.  Svět je prostě multikulturní. Zatím tedy tady není žádný Abduláh nebo Fatima, ale třeba se dočkáme.


Je ale třeba vyslovit pochvalu rodičům, protože své děti vedou ke sportu (nedávno tu na závěr prázdnin proběhl dětský sportovní den, o kterém prý bude povídání na stránkách blogu Spolku Trávník a Naděje). Uvedu tady jen pár příkladů.



Nejzajímavější sport už několik let provozuje Kačka Reslerová ze statku – voltiž. Je to jednoduše řečeno něco jako tanec na koni. Soutěže ve voltiži sestávají z povinných cviků a volné sestavy na hudbu. Je to sport náročný a přitom krásné pokoukání pro diváky. A protože naše trávnická Kačka obsadila letos v létě na mezinárodním mistrovství v Argentině třetí místo, tak klobouk dolů a velké gratulace. Startovala letos i na juniorském mistrovství Evropy. Obrázek je z jednoho jejího staršího vystoupení.

 
Kuba ze spojených rodin Krbečků a Šveců zase před řadou let začal ve Spartě s fotbalem, ale asi po dvou letech dal přednost hokeji – zase ve Spartě. Nyní se vypracoval na elitního brankáře s číslem 1 v žákovském mužstvu Sparty a hrál i za výběr Českého svazu ledního hokeje, který v turnaji zvítězil.  Takže ještě pár let … a Kuba by mohl být draftován do Kanady.



Procházkovic Vojta se zase řadu let věnuje JUDU v oddílu Univerzitního sportovního klubu na Folimance (kde působí i jeho ideál Krpálek) – viz obrázek. Letos je Vojta v celorepublikovém  žebříčku své váhové kategorie na 4. místě.  Jsou za tím ovšem tři tréninky týdně a téměř každých 14 dnů o víkendu turnaj někde v republice (a občas i v Rakousku či Německu).


Jirka z kopce zase hraje za žáky rugby a kromě toho stíhá i občas působení v barrandovském komparsu. Vnuci pana hospodského jsou aktivní fotbalisti, další chlapec je ve veslařském klubu, pár děvčat chodí na gymnastiku nebo do tanečních kroužků. Je zde i nadějná lyžařka a tenistka.


Určitě jsem zapomněl na řadu dalších našich malých sportovců, takže prosím za prominutí.  Pochvalu si ale zaslouží i rodiče, protože pro rodinu znamená aktivní provozování sportu dětmi nejen finanční náklady, ale i časovou oběť, protože rodiče musí děti vozit na tréninky a o víkendech na závody různě po republice (či dokonce po světě!).

23. srpna 2016

Konečně (a ve velkém)!



Tak asi minulý týden skončila era masáků a začaly růst hřiby (takhle šel okolo kamarád chalupář ....):


22. srpna 2016

Kdo to běhá s telefonem?



Taky jste lomili rukama, jak ta naše vnoučata jen sedí na otomanu a klikají po telefonu nebo tabletu? Vyhnat je do lesa bylo obtížné.

Leč – doba se mění a vnoučata s ní.  Nějaký genius vymyslel hru POKĚMON GO a najednou běhá po ulicích plno dětí s chytrýma telefounama v rukou, vrážejí do lidí a nesmyslně pokřikují.

A co jde? Figurky Pokémoni(před léty známí z videoseriálů - jméno prý pocházelo z doby, kdy se v jedné rodině na Hané narodil trpaslíček a porodní bába se zadumala:" Po kém on je?") jsou náhodně rozeseti po celém světě. Pro nalezení a chycení Pokémona je nutné dojít k místu, kde se Pokémon nachází. Za tím účele, máte v telefonu mapu a musíte mít aktivovanou navigaci GPS.  Pro nalezení a chycení Pokémona je nutné dojít k místu, kde se Pokémon nachází, aby se vám zjevil na mapě v telefonu.  Pokémona je nutné chytit tak, že po něm hodíte správně míček Poke Ball. To provedete tažením prstu směrem k Pokémonovi, důležitá je rychlost a délka tahu prstu. Tím totiž určujete směr a sílu hodu. Když hodíte míček přímo napřímo na Pokémona, dojde k jeho chycení a vám se započítávají body.


Na začátku máte určitý počet míčků, když je vypotřebujete, musíte si podle mapy dojít do zásobárny pro další (a tím místem je nějaký význačný bod v okolí, takže si vlastně seznamujete s tím, co je okolo vás).


Občas ulovíte i vejce, ze kterého se vám Pokémon vylíhne. Aby se to stalo, musíte ujít pěkných pár kilometrů.
 
U nás to hrají vesměs děti (i když v novinách byla fotka řidičky pražské tramvaje, která sledovala za jízdy, zda nejsou po trase Pokémoni). Ovšem pokud se dočteme, že zaměstnanci amerického ministerstva obrany mají zakázáno to hrát v budově ministerstva, pak se trochu rozpačitě zamyslíte nad jejich IQ (ještě že  nedávno jmenovali vojenským šéfem NATO našeho generála, ten to snad v pracovní době nehraje).

14. srpna 2016

Filmová inspirace



Bylo to jako ve filmu ….  Tak se někdy vzpomíná na pěkné prožitky.  Syn a jeho dva kamarádi se rozhodli udělat remake filmu S tebou mne baví svět.

Měli to ovšem krapet jednodušší. Nekonalo se to v zimě, ale před 14 dny a nikoliv na chalupě v Beskydech (jako filmová Apalucha), ale na pronajaté chatě v Českém ráji. A se stravou to díky jedné z babiček, měli také jednodušší, takže mytí v hrnci s čajem se nekonalo. Co zůstalo, bylo obsazení – 3 otcové rodin a 6 dětí ve stáří od 4 do 13 let.
 Počasí jim přálo, takže si prohlédli skály Českého ráje, místní hrady zříceniny a předposlední den, kdy bylo největší horko, byl věnován vodním hrátkám v bazénu, který patřil k pronajaté chatě. 

 Matky pánům plně důvěřovaly, takže se přepadovka s prohlídkou sklepa nekonala. Děti, které se již dříve sem tam setkávaly, se bez problémů shodly a tak se ani hra na schovávanou (aby si otcové odpočinuli) nemusela organizovat.  Nepokusí se někdo tuto iniciativu, která měla  tentokrát krycí název ProPoŠtu, někdy v budoucnu také zkusit?

6. srpna 2016

Chodíme a rozhlížíme se



Krásný vzhled je na ten Boží svět. A z vrcholků našich kopců obzvláště. Na hranicích s Německem je nejvyšší hora Luž s kruhovým výhledem. Ovšem návštěvníci se mohou rozhlížet jen z vyhlídkové terasy. Výhled směrem na východ je ovšem blokován stromy, rozhledna by se tu velmi hodila.

Je na ní německá kovová věž s anténami pro televizi, mobily a různou retranslaci.


 Kamarád chalupář mne upozornil,  že v r. 2009 proběhla z iniciativy německých obcí pod Luží soutěž na vybudování rozhledny.  Návrhů se sešlo pětatřicet a vybrané do užší soutěže byly tři (viz obrátek).  Ovšem do dnešního dne se stavba rozhledny nerealizovala.  Zřejmě se záměr nedostal do plánu financování z grantů EU. Ale z tisku vím, že mezitím byly v Česku postaveny rozhledny i v dolinách.




V Brništi byla realizována tak zvaná Stezka hastrmanů. Její trasa je dlouhá 2,5 kilometru, což je tak akorát i pro rodiny s malými dětmi. Pokud s nimi vyrazíte od místního kostela sv. Mikuláše, čeká na vás jedenáct tematických stanovišť, které seznamují s životem kolem místních rybníků, potoka, lužního lesa a mokřadů.  Na některých místech jsou dřevěné sochy. Jedna zastávka je u starého mlýna.  Na informačních tabulích si návštěvníci mohou přečíst o různých přírodních zajímavostech v okolí nebo o fauně a flóře nacházející se v blízkosti turistické stezky. Viz obrázek.
Na vytvoření stezky bylo potřeba zhruba jeden a půl milionu korun, většina peněz šla z evropských fondů. Součástí stezky je i „vyhlídka“, ovšem v údolí s vyznačením okolních kopců.

 Jeden náš  chalupář  se na stezku s vnoučaty vydal,ovšem příliš nadšený nebyl.  Stezka vede jen kolem Brniště, část po silnicích s provozem a naučné tabule malé děti příliš neupoutají. Možná by se evropské fondy využily na rozhlednu na Luži mnohem lépe.


Před pár lety bylo u silnice na okraji Velkého Grunova vybudováno atraktivní místo s využitím opuštěných sklepů ve skále. Byly tamnasvícené sošky strašidel , lavičky a tabule s informacemi.  Do zmíněné Stezky hastrmanů toto místo zahrnuto není. Nedávno jsem se tam zastavil, tráva kolem je osekaná, ale jinak už také místo není tak atraktivní jako bývalo. Viz poslední ébrázek.

To kousek dál u ústředí krůtích farem s prodejnou v Brništi je na pěkně upraveném prostranství vystavena řada  dřevěných soch.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]