30. října 2016

Chalupáři odjíždějí ...



Poslední vytrvalí chalupáři-důchodci zazimovali chalupy a odjeli do Prahy. Ale někteří už slibují, že se na víkendy vrátí, protože letos na rozdíl od jiných let listí skutečně spadne až v listopadu.  A chalupářky - zahrádkářky chtějí mít pod sněhem trávu čistou. Pokud se pamatuji, tak před řadou let jsme taky hrabali listí až při vánočním pobytu, na štěstí byly tehdy Vánoce teplé a hrabání nebylo problémem.


Ono taková chalupa dá zabrat, jak povídala jedna babka:

Jen si pořiď chalupu,

hned máš zadel v kalupu.


I když máme v Trávníku a Naději desítky trvalých obyvatel, není to dost pro naši hospůdku U Nadějě. Když odjedou i ti poslední vytrvalci, tak v týdnu se v hospůdce schází jen tvrdé jádro chalupářů a těch je, co by na dvou rukou spočítal. Že takový výdělek na provoz našeho penzionu nestačí, je očividné. A pokud k tomu připočteme náklad na elektronické účtování, povinné od letošního prosince, není vyloučeno, že si budeme brát Babišovo jméno do úst, když se nebudeme mít kde sejít.
 I v našem okolí se situace v pohostinství zhoršila. V Trávníku už řadu let není v provozu penzion Na zámečku. Penzion U Naděje je v porovnání s bývalou starou hospodou u silnice přece jen trochu zastrčený a ti, co jedou po silnici ze Cvikova do Mařenic, většinou neodbočí. Na turisticky a cyklisticky frekventovaném místě v Hamru vznikla nová hospůdka. Ovšem v Mařenicích bývaly hospody čtyři, ale U Mačety a U plukovnice jsou už řadu let zavřené. Na Krompachu prý teď končí restaurace Na vyhlídce,  kousek vedle je ale v provozu restaurace Na hřebenovce. O vyhořelé restauraci proti zámečku v Krompachu se povídá, že má nového majitele a bude opravena. Před dvěma či třemi roky zanikla Stará hospoda na křižovatce v Dolní Světlé, zato  na konci vesnice směrem na německé hranice vznikla  nová restaurace U nás. Tato blízkost pomáhá hospůdkám jak v Krompachu tak i v Horní a Dolní Světlé, protože pro naše sousedy je kurz EURO - Kč velmi výhodný. A,  jak jsme viděli na vývěsce, i zastupitelstvo obce Kunratice hledá nájemce pro místní hospodu.  

Vloni skončily lyžařské vleky na Luži, letos e objevuje problém s restauracemi.  Pro zimní sezónu jsou tedy vyhlídky na posezení u piva nepříliš růžové.

19. října 2016

Chalupáři, chalupářky a telefon



Vypozoroval jsem, že kamarádům chalupářům stačí se v partě sejít v létě třikrát a v zimě i jen dvakrát za týden, aby si vyměnili nově nabyté informace a poradili se o svých problémech. Telefon je jen doplňkové zařízení pro mimořádné události (jako že na to pivo z vážných důvodů nepřijdu). 

V zásadě prý existují dva typy hovorů. Ten první je stručný a vesměs jde o hovor mezi dvěma muži nebo mužem a ženou. Jedná se spíše o „běžné hlášení“. Většinou se s takovými hovory vejdete do minuty.

U žen chalupářek je to jiné. Skoro nechápu, jak mohly žít bet mobilních telefonů a dobu předtelefonní si představit neumím vůbec.  Z oficiálního průzkumu vyplynulo, že ženy v telefonování skutečně vedou a provolají o třetinu více času než muži. Ženy si rády povídají a vyměňují zprávy a těch se nahromadí už za jeden den tolik, že si to musí mezi sebou vyříkat.

I když jen volají kamarádce, která bydlí přes ulici, není problém, aby hovor přesáhl i hodinu!, „Kamarádka bydlí přes ulici, klidně na sebe můžeme houknout z okna a potkat se venku, ale my už jsme tak zkrátka zvyklé. Volám jí, co bylo u dětí ve školce, co je nového a tak. Klidně několikrát denně,“ zněla jedna z odpovědí. Výjimkou prý nejsou ani telefonní hovory mezi kamarádkami, které se týž den spolu seděly na kafi.

 
"Nedokážu si vysvětlit, proč moje přítelkyně dvě hodiny telefonuje s kamarádkou, kterou viděla před dvěma dny. Vždyť se obě stihly akorát dvakrát vyspat a strávit dva dny v práci?" kroutí hlavou nad oblíbeným ženským zvykem jeden z mužů. Muži tohle mají zkrátka nastavené úplně jinak. Raději svým kamarádům napíšou krátkou esemesku a všechno pak proberou nad pivem osobně. Ovšem i v nich hrají prim ženy, měsíčně se proťukají k počtu 98, muži jim však se svými 76 esemeskami slušně konkurují.



V době předmobilní jsme v Trávníku měli spojení radiotelefonní. Mezi chalupami bylo spojení pomocí občanských radiostanic. I tam se lišila délka relace mezi pánem a paní chalupy. Toto spojení se postupně vytrácí, není nad intimitu hovoru mezi dvěma mobily.

I internetové mailování zůstává doménou pánů, v naší chalupářské obci jsou jen dvě chalupářky, které se internetu a tedy i mailování věnují. Ovšem na Skype to už je jiná, když jim to manžel nastaví a propojí, pak se hovor Trávník - Vancouver v Kanadě protáhne i na hodinu a půl. Z Vancouveru si s námi skajpuje ovšem i jeden výřečný chalupář-emigrant.Ten je námi pardonován.

10. října 2016

Dobré pivo – to není jen tak



Při posezeních v mstní osvěžovně jsou často ve při zastánci jednoho či druhého piva. Kromě vlivu subjektivního názoru se dají porovnávat i objektivní parametry.

Samozřejmostí je pojem desítka nebo dvanáctka, je to dáno procenty sladu v mladině (jinými slovy jde o obsah cukru). Objem alkoholu závisí na prokvašení (Prazdroj má méně alkoholu než jiná piva), chuť je naopak dána neprokvašeným zbytkem sladu.

Barva piva v podstatě nic neurčuje, někteří výrobci používají i barviva, aby konzumenti měli pocit, že pijí lepší tmavší pivo a ne jakési řídké světlé pivo.­­­­­

Říz je dán obsahem oxidu uhličitého v pivu (vzniká už při výrobě piva), praxi to znamená, že při vypití dvou piv si vaše tělo bude muset poradit s cca 5 g CO2, což představuje cca 2,5 litru plynu. Toto množství plynu je pro tělo za běžných podmínek "těžko stravitelné". Pokud vypijete pivo rychle, dostanete do těla maximální množství tohoto plynu a říz si skutečně vychutnáte. Pokud upíjíte pomalu, hodně plynu vyprchá (bublinky) a nedostane se vám do těla toho plynu tolik. Oxid uhličitý se používá i při čepování piva, protože se tímto stlačeným oxidem pivo vytlačuje ze sudu do pípy.

Často se pivo hodnotí i podle hustoty a trvanlivosti pěny. Pěnu vytvářejí právě unikající bublinky oxidu. Ovšem někteří výrobci té trvanlivosti pěny pomáhají chemickými stabilizátory. Na kvalitu piva to vliv nemá, ale na subjektivní dojem kvality pěny ano.

Díky jednomu filmu vznikla tradice, že nejlépe vychlazené pivo je ze sedmého schodu. Přesnější je ovšem použití teploměru, výrobci tvrdí, že pro konzumaci má mít pivo teplotu 7o C .

Také se říká, že když zrají švestky, je pivo špatné. Prý to způsobují vzduchem se šířící kvasinky (vidíme jakoby ojíněné švestky). Ale prý je to jen fáma. Skutečný vliv má pokles teplot ve sklepě s pivem při přechodu z léta do podzimu a pokles konzumace,  takže je pivo v roztočeném sudu déle skladováno.

Pak tu máme pojem pasterizované, nepasterizované či nefiltrované pivo. Před expedicí piva totiž proběhne proces, kdy je pivo zahřáto na určitou teplotu, čímž dochází ke zpomalení či k úplnému zabrzdění živých procesů, které v pivě do té doby  probíhaly. Prodlužuje se tím trvanlivost piva. Ovšem takové pivo je charakterizováno jako mrtvé a konzumenti dávají přednost pivu živému, nepasterizovanému. Jeho trvanlivost je kratší, ale pro fajnšmekry je chutnější. Většinou je nepasterizované pivo tam, kde ho točí z tanků.

Rovněž filtrace prodlužuje trvanlivost piva. Filtrací se odstraňují zbylé kvasinky a pivo dostane průzračný vzhled. Nefiltrované pivo je vzhledově trochu zakalené, ale jeho chuť díky zachovaným kvasinkám je lepší. Tady jen malá poznámka. V lidském střevě je bohatá mikroflóra (mikroorganismy), která zajišťuje trávení. Někomu se ta mikroflóra „popere“ s pivními kvasinkami a důsledkem je ranní řídký případ s hustým běháním.




Kvalitu a chuť piva zajišťuje i čištění pivních trubek.  V zanedbaném pivním vedení se po čase začnou usazovat  mikroorganismy a pivní kámen, které mají špatný vliv nejen na chuť, ale také na barvu a říz piva.

Každý den nebo před naražením nového sudu by se měl výčepní systém včetně narážeče a výčepního kohoutu důkladně propláchnout vodou. Jednou za týden až čtrnáct dní se provádí sanitace, tedy dokonalé promytí a dezinfekce pivních trubek. Dělá se to pomocí tlakovacího přístroje a sanitačního chemického prostředku. U menších hospod to  obvykle  zajišťuje příslušná servisní firma.

3. října 2016

Gratulace!


Hurá, zase bude sud!

Po parašutistovi Honzovi Sládků máme v Trávníku druhého pradědečka Jirku Karase.

 Blahopřejeme  praděděčkovi i prababičce a malou Elišku vítáme do chalupářské rodiny!


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]