17. listopadu 2016
Je po Dušičkách
Všichni jsme jistě hroby našich blízkých navštívili. Doma máme ovšem i blízké němé tváře, které
taky máme rádi. A i oni nás opouštějí. Na chalupách bylo zvykem domácího
mazlíčka zakopat na zahradě a třeba mu tam vysadit i nějakou trvalku.
Ale pozor! Evropská unie řídí a nařizuje! Takže máme vyhlášku č. 82/2014 Sb, která v souladu s
pravidly EU sice povoluje pohřbívat domácí zvířata na vlastním pozemku, ALE
podle takových pravidel, která to ve skutečnosti znemožňují.
Místo totiž musí být nejméně dvě stě metrů vzdálené od
zdroje vody
a sto metrů od domů, chat
a silnic. Hrobeček musí být padesát metrů od hranice se sousedním pozemkem.
Mrtvolka musí být v rozložitelném obalu a majitel musí zvíře zasypat nehašeným
vápnem a pak zasypat nejméně půl metrem hlíny. Terén v místě zakopání musí být
suchy bez podzemní vodoteče. Místo musí být označeno i s datem pohřbu.
Tohle by mohl dodržet jen někdo na samotě u lesa. A je to jako se čmoudíčky. Už jsou v naší
republice zaznamenány případy, kdy soused bonznul souseda na státní veterinární
správě a ... konala se zvířecí exhumace.
V lese nebo někde na mezi zvíře pohřbít
nesmíte.
A tak je to voda na mlýn podnikatelů, kteří provozují psí
hřbitovy nebo zvířecí krematoria. V Praze už takový hřbitov funguje a kremace
se platí podle váhy zvířete (od 4 do 9 tisíc Kč - pohřeb do země je prý
levnější). Popel po kremaci si v papírové urničce už na zahradě zakopat můžete.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]