17. listopadu 2016

Je po Dušičkách



Všichni jsme jistě  hroby našich blízkých navštívili.  Doma máme ovšem i blízké němé tváře, které taky máme rádi. A i oni nás opouštějí. Na chalupách bylo zvykem domácího mazlíčka zakopat na zahradě a třeba mu tam vysadit i nějakou trvalku.

Ale pozor! Evropská unie řídí a nařizuje! Takže máme  vyhlášku č. 82/2014 Sb, která v souladu s pravidly EU sice povoluje pohřbívat domácí zvířata na vlastním pozemku, ALE podle takových pravidel, která to ve skutečnosti znemožňují.
Místo totiž musí být nejméně dvě stě metrů vzdálené od zdroje vody a sto metrů od domů, chat a silnic.  Hrobeček musí být padesát metrů od hranice se sousedním pozemkem. Mrtvolka musí být v rozložitelném obalu a majitel musí zvíře zasypat nehašeným vápnem a pak zasypat nejméně půl metrem hlíny. Terén v místě zakopání musí být suchy bez podzemní vodoteče. Místo musí být označeno i s datem pohřbu. 


Tohle by mohl dodržet jen někdo na samotě u lesa.  A je to jako se čmoudíčky. Už jsou v naší republice zaznamenány případy, kdy soused bonznul souseda na státní veterinární správě a  ... konala se zvířecí exhumace.  V lese nebo někde na mezi zvíře pohřbít nesmíte.
A tak je to voda na mlýn podnikatelů, kteří provozují psí hřbitovy nebo zvířecí krematoria. V Praze už takový hřbitov funguje a kremace se platí podle váhy zvířete (od 4 do 9 tisíc Kč - pohřeb do země je prý levnější). Popel po kremaci si v papírové urničce už na zahradě zakopat můžete.


Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]



Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz



<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]