15. prosince 2016
A léta běží vážení ....
V předvánočním čase
naše manželky smýčí, pečou, vaří … a manželé překážejí. Takže nám bylo
řečeno, že v neděli uděláme nejlíp, když my v Praze vyrazíme v neděli odpoledne
na pivo k Hamerskému rybníku v Záběhlicích.
Ale také je čas na zamýšlení. Ta naše chalupářská parta se v Trávníku
a Naději vytvářela v padesátých a šedesátých letech minulého století. Někteří
z nás tam přišli jako děti
s rodiči brzo po odchodu původního
německého obyvatelstva, další se tam postupně kupovali prázdné chalupy. V šedesátých letech to už byla skutečná
parta, která společně sportovala,
tancovala a pomáhala rodičům na chalupách.
V té době ještě na řadě chalup žili první trvalí
osadníci – kovozemědělci ( jak je komunisti nazývali, protože obvykle pracovali
ve cvikovských továrnách a k tomu měli malé hospodářství). Na konci šedesátých let už se z Trávníka a
Naděje staly skoro výhradně chalupářské vesnice.
Pak začala chalupy od svých rodičů přebírat druhá chalupářská
generace. Třetí generace už dnes převzala těžší práce na chalupách, když jejich
rodiče jsou už důchodci. Čtvrtá generace
je dnes ve věku mezi nemluvňaty a
maturanty.
Pokud hovoříme se svými známými odjinud a zmíníme, jak se
tady naše generace drží pospolu, bývá to přijímáno až s obdivem. Málokde vydrží taková
kamarádství desítky let, snad kdysi v trampských osadách pod Prahou a
v Posázaví. V době tancovaček
jsme tu měli i vlastní kapely (Dřevák, Trávnický disharmonický orchestr TeDeO),
pořádali jsme sportovní akce (šiškové války, chalupářské olympiády), pak
následovala desetiletí společných letních kratších pobytů v různých
místech naší republiky. Ještě v posledních pěti letech se takové společné
pobyty uskutečnily (i když jen za účasti dvou až pěti rodin) – na Šumavě, v Třeboni
nebo v Harrachově.
Do dneška se drží
společné oslavy kulatých a půlkulatých narozenin, společné Silvestry a
novoroční setkání u zříceniny Milštejna. Ten společný Silvestr se letos asi
neuskuteční (hospoda v Trávníku má zavřeno). V šedesátých letech se
naše parta scházela každý čtvrtek v některé restauraci v Praze, kde
se domlouvalo, kdo má volné místo na motorce nebo v autě a může někoho
vzít s sebou. V menším měřítku se tradice schůzek v Praze udržuje až dodnes, ale dnes již jen
v menším kroužku skalních.
Nedávno jsme se zúčastnili pohřbu dalšího kamaráda a
uvědomili jsme si, že z naší party ze šedesátých let je již skoro třicet
kamarádů a kamarádek na věčnosti. Zavzpomínejme si na konci roku na všechny
naše společné y zážitky.
Do nového roku bychom si měli přát pevné zdraví, životní
pohodu a zapomenutí na zbytečné
rozmíšky, ve kterých si někdy dědci libují. S příchodem jara se snad otevře i naše
„klubovní“ hospůdka a obnovíme páteční sedánky a nedělní „svačinky“ na terase,
kdy důchodci mávají těm, co okolo projíždějí, aby byli v pondělí opět ve
svém zaměstnání.
(a přes vánoce aspoň
trochu sněhu – stačí i míň něž na obrázku)
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]