28. března 2016
Tradiční velikonoční koleda
se samozřejmě
konala, shromáždění koledníci nacvičili písničku
Až kapela u vrátek zahraje vám,
sklenku si u plotu s radostí dám …)
a obešli 24 chalup v Trávníku a Naději. Na prvním
obrázku jsou koledníci při nácviku.
Zazpívalo se,
chalupářky byly všlehány, aby se jim obnovilo mládí, a koledníci dostali frťánka
a něco na zakousnutí.
Jedna z chalupářek,
ač v gipsu, nám s vnoučkem vyšla i s pohoštěním vstříc na půl cesty dolů z
kopce (prý ti dědci kolednici by tam ani
nevyfuněli).
Cestou jsme zjistili,
že aktivity jistého pana ministra neznají mezí a máme tady nově vybudované další
Čapí hnízdo. Protože to už zřejmě bylo bez dotací z EU, tak je skromnější.
A velkou
radost jsme měli, protože nás doprovodil i parťák Tonda na vozíčku. Nekřičel „Na
Bělěhrad“, ale „Ať žije naše koleda“.
Tak ať
vydržíme i na koledy v dalších letech!
27. března 2016
Chdíme, chodíme hore po dědině
A to zrovna dneska na
tradiční pomlázkovo- frťankový pochod o Trávníku a Naději.
A tak nikdo z nás nevěděl,
že místní myslivecké sdružení už třetí rok provozuje pro jelení zvěř zimní
rekreační tábor!
Bylo to vyhlášeno už v r.
2013. V lesním revíru mezi MIlštejnem a Rousínovem byla zřízena obora s plochou 6 ha s obvodovým ochranným
pásmem, pečlivě vyznačená a u cest oplocená, kam je každou zimu od začátku
prosince do konce dubna zákaz vstupu.
Jsou zde i krmelce, kde myslivecké sdružení Naděje zvěři zajišťuje i zimní přikrmování.
Zmíněnou vyhlášku vydal Odbor životního prostředí MÚ Nový
Bor, který vykonává státní správu pro
myslivost.
Že tu máme plno zvěře víme a že by tu občas mohl proběhnout i vlk, o tom jsem už psal. I tom, kolik je na loukách u lesa míst, rozrytých divočáky, taky víme (i když se musím přiznat, že za těch 50 let, co tady chodím po lese, jsem ještě divočáka neviděl). Ovšem není o co stát, jak dokazuje nedávné napadení někde v Podkrkonoší.
18. března 2016
Aby nás odpady nezavalily
Tak nám naši poslanci novelizovali zákon o odpadech. Pro
nás chalupáře je důležitý odvoz tak zvaných komunálních odpadů. Zatím se to
platí ročním paušálem. Z novely vyplývá, že by obce mohly platbu změnit podle celkové
roční hmotnosti odpadu toho kterého plátce, takže by nebyla jednotná. Podle pochybovačů toto opatření povede k
tomu, že se zase část odpadů bude pálit nebo vozit do lesa, podle schvalovačů
to naopak donutí lidi odpady třídit a tak směsné odpady omezit. Sice je
otázkou, jak se bude hmotnost určovat, ale od našich moudrých zákonodárců jsme
zvyklí na jiné vylomeniny, takže to - jak se říká -necháme koňovi, ten má větší
hlavu. Píše se, že je to převzato z
jiných zemí EU (ve Francii se to prý osvědčilo a hmotnost odpadů po zavedení
takových plateb pro tu část obyvatel, kteří takto platí, klesla).
Už jsem tady několikrát zmínil kontejnery na stanovišti v
Trávníku (pořádek, loňský požár) a tak se dnes kouknu na předpisy Městského
úřadu kolem toho.
Máme Vyhl. 1/2015
o stručně řečeno o systému odstraňování odpadu. Podle ní se směsný odpad ukládá
do kontejnerů na společných stanovištích nebo individuálně do popelnic či pytlů
u chalup /především asi tam, kde se jedná o trvalé bydliště/. V této vyhlášce
je uveden i počet kontejnerů pro tříděný odpad na zmíněném společném stanovišti
v Trávníku (za bývalou hospodou) - je to:
3 kontejnery na papír, 4 na plasty, 1 na barevné sklo a 1 na čiré sklo.
Počet kontejnerů na směsný odpad ve vyhlášce uveden není. Odvoz směrného odpadu
je pravidelně jednou za týden, tříděný odpad se odváží nepravidelně. Sice jsou kontejnery určeny pro obyvatele a
chalupáře z místní části Trávník, ale často zahlédneme auto, které přijede po
silnici Cvikov - Mařence a po vyhození odpadu zmizí. Že se na našem stanovišti
někdo přiživuje, je viditelné na kontejnerech se sklem. Tolik alkoholu by se
asi v těch našich asi 60 chalupách
nevypilo!
V roce 2015 vydal MÚ Cvikov na likvidaci odpadů cca 2 570
tis. Kč.
Druhou vyhláškou je vyhláška o místním poplatku za likvidaci
odpadů. Dosud u nás platila vyhláška MÚ Cvikov 4/2012, ale v prosinci 2015 byla
schválena vyhláška nová a to Vyhl.
4/2015, s platností od 1.1.2016. Pravděpodobně po mém upozornění MÚ se konečně
v březnu 2016 objevila nová vyhláška i na web stránce MÚ.
Roční poplatek činí stále 468 Kč a je složený ze dvou částek
- paušálu a částky, stanovené úpravou částky, vypočítané z nákladů v r. 2014 podělením
tehdy aktuálním počtem trvale bydlících obyvatelů (4713) a celkovým počtem rekreačních
objektů a neobydlených domů. Roční poplatek platí každá fyzická osoba, trvale
bydlící ve Cvikově a k němu připojených místních částech, a stejná suma se
platí za každý rekreační objekt. Chalupáři ji platí jednorázově. V případě změn
v počtu trvale bydlících a rekreačních objektů musí tyto změny hlásit na MÚ
přímo povinný poplatník a to do 15 dnů od vzniku změny.
Změna ve vyhlášce jsou jen malé, spíše respektují nový
občanský zákoník (např. z ohlašování je vypuštěn údaj o rodném čísle, za
nezletilé či nesvéprávné hradí poplatek opatrovník ap.) .
7. března 2016
Sochaři ze Sloupu
V minulých měsících vycházely starší články z tohoto blogu,
které se týkaly umělců-chalupářů, ve cvikovském Zpravodaji. Tak dnes připojím
pár informací o sochařské rodině z naší blízkosti.
Přesto, že naši poslanci se bouří proti záměru zrušit jim
parkování na Malostranském náměstí, zdá se, že se do tohoto prostoru vrátí
minimálně jeden pomník.
A jak to souvisí s naší chalupářskou oblastí? No protože jde
o pomník maršála Radeckého, který vytvořili sochaři - bratři Maxové - ze Sloupu
(tehdy nazývaném Burgstein). Je na připojeném starém obrázku.
Napřed pár slov o Radeckém. Jeho pomník byl odstraněn hned
po vzniku naší první republiky v rámci likvidace všeho rakouského. Ovšem Josef
Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče byl z české šlechtické
rodiny. Narodil se u Sedlčan a žil v letech 1766-1858. Jako mladý důstojník byl
pobočníkem generála Laudona (co jel skrz vesnici) a později se aktivně podílel
na porážce napoleonských armád. Po roce
1831 vedl rakouská vojska v Itálii (jpamatoval si to i dobrý voják
Švejk) a po jeho vítězstvích u Custozzy a Novary nad vojsky tehdy vznikajícího
jednotného italského státu složil Johann Strauss starší slavný Radedkého pochod. A ještě jednu stopu po sobě
Radecký zanechal. V Itálii si oblíbil telecí řízek, smažený ve směsi strouhanky a sýra.
Po návratu do Vídně jeho kuchař recept upravil a na světě byl slavný vídeňský
řízek v trojobalu.
Ale zpátky k autorům pomníku. Bratři Emanuel (narozen 1810)
a Josef (narozen 1804) Maxové se narodili ve vesničce Janov u Sloupu v rodině
venkovského řezbáře a sochaře. Po otci zdědili nadání a vystudovali pražskou akademii
(dnešní AVU). Od r. 1830 měli v Praze sochařskou dílnu, kde vytvořili snad
stovky soch a plastik, které nalezneme po celých Čechách. I na Karlově mostě jsou jejich sochy. Emanuel pokračoval ve svých studiích ve v9dni
a Římě. Do bratrovy dílny přišel v r.1849 a pokračoval v pracích na restauraci
soch na Karlově mostě (při revoluci v r. 1848 jich byla rada poškozena). Spolu s bratrem některé poškozené sochy
nahradili svými vlastními, přičmž kunsthistorici uvádějí, že původní barokní
styl těchto soch nahradili neogotickým slohem. Emanuel byl velmi uznávaný sochař, v r. 1876
byl povýšen do rytířského stavu (von Wachstein -podle skalnatého ostrohu u
Sloupu, který se dnes jmenuje Na Stráži) a zemřel ve věku 90 let.
Socha Radeckého stojí na štítě, neseném jeho vojáky, a je
považována za jeden z nejoriginálnějších vojenských pomníků v Evropě. Naštěstí
pomník nebyl zničen, ale čeká v lapidáriu Národního muzea na svůj návrat na
Malostranské náměstí.
Sochařské památky na rodinu Maxových nacházíme i v našem
okolí např. ve Sloupu (u domova důchodců), v Mařenicích (sochy u mostku u křižovatky Trávník - Juliovka), v Kamenickém Šenově, Krásné Lípě, České Lípě a na Sychrově.
Kdy by se chtěl o nich dozvědět víc, může si otevřít
internetové stánky
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]