28. ledna 2018

Dnes o všeličems



Před časem jsem psal o dronech – český výraz pro bezpilotní  miniletadla či minivrtulníky nemáme. Je  zajímavé, že naši předci dovedli pro novinky vymyslet docela libozvučné názvy jako třeba rozhlas. A tak se ůžete podívat na obrázek z kamery na dronu. Poznáte co vyfotografovala?

Pro porovnání přidávám obrázek stejných míst  z webu mapy česko, udělaný leteckou fotografií.


Se sněhem to zatím kolem našich chalup není moc valné. Už od prosince několikrát napadl (až dvacet centimetrů), hned se však oteplilo a buď slezl nebo mokrý slehl. Kde ty „loňské“ sněhy jsou, kdy jsme běhali na běžkách kolem hranic až k Šébru a zpět nebo jezdili na už neexistující sjezdovky na Luži. Ještě, že se změnily poměry a ačkoliv  my jsme s našimi dětmi byli tehdy o pololetkách v Česku (to bývalo sněhu dost) a dnes tyto naše děti se svými dětmi mohou jezdit na pololetky do Rakouska, kde ještě sníh padá.


Ten nedostatek sněhu (a taky to, že roky přibývají) působí, že i na chalupy se v zimě jezdí míň (vzpomínám, že ovšem naši rodičové měli chalupy zazimované až do jara). A tak i v naší osvěžovně se schází jen pevné jádro našich zapadlých vlastenců, co jsou na chalupách natrvalo a ti se vejdou k jednomu stolu. A musíme teď držet palce naší paní šenkýřce, která zřejmě půjde na operaci s kyčlí a tak naše osvěžovna bude asi na pár neděl zatvorená.  Ostatně několik z nás už takovou operaci podstoupilo a po rehabilitaci a pár týdnech s berličkou už běhají jak čečetky (jak se staročesky říkalo).
  Někteří z nás, co šli s dobou a mají nové protivloupací alarmy s hlášením po telefonu, konstatovali, že poměrně často dostávají hlášení „elektrická síť vypadla“ a "elektrická síť naběhla“. Ten výpadek je většinou jen minutový. Zdá se mi, že je to v důsledku silných větrů, kdy na vedení dojde ke zkratu, ale dohlížecí elektronika okamžitě celou oblast vypne dříve, než by došlo k výboji a přepálení drátů. Pokud zkrat netrvá, dohled zase napájení obnoví. Kdyby někdo o tom chtěl vědět více, najde vysvětlení na webu – v dopise ČEZ



No a snad ještě zmínku, že MÚ Cvikov a osobně pan starosta, dodržel slovo a nálet podél cesty od bývalého konzumu do horního Trávníka je vysekán až u země, takže konečně jedna z lamp osvětlení plní svoji funkci.

17. ledna 2018

Smutná historie



Před časem náš spolek oslovil historik M. Pulec s dotazem, zda někdo z pamětníků neví o události v našem okolí v r. 1955. Poptávali jsme se, ale bez výsledku. Proto se o tom zmíním na blogu, jestli se náhodou někdo nerozpomene.


V katastru  obce Nová Huť byl v dubnu 1955  zastřelen agent-chodec, kterého sledovala hlídka pohraničníků od hranic. Zastřelený prý měl u sebe falešné doklady na jméno Rudolf Valtera, ale byl pak identifikován jako nějaký Bedřich  Lorenz z Varnsdorfu.   Pohraničníci, kteří akci provedli, prý už nežijí.  Pan historik prý se někde doslechl, ze zastřelený byl snad pohřben do staré německé hrobky na hřbitově v Trávníku. Jeho pátrání v našem okolí žádnou stopu neobjevilo.

Písmák pan Pavýza z Dolní Světlé  je již po smrti a asi jen ten by byl býval schopen něco vypátrat. My jsme se, jak jsem se zmínil, poptávali u několika starších chalupářů u nás, ale stopa žádná.




Záznam o incidentu  jsem dohledal na web stránkách zelezna-opona.cz, kde se uvádí – zastřelený Rudolf V., věk 31 let, přechod hranic z východní zóny Německa, r. 1955, úmrtí střelbou pohraničníků. Skutečné jméno, které uvádí historik Pulec, zde uvedeno není.



Kdyby si někdo z čtenářů na takový incident vzpomněl, budeme rádi, pokud se nám ozve.

DODATEK
Stalo se, ozval se nám čtenář z Juliovky a upozornil, že zmiňovaný historik pan Pulec již v r. 2016 uveřejnil ve Sborníku archivu bezpečnostních složek č. 14 podrobný článek o popisované uadálosti, o tom se náš spolek ovšem  již nedozvěděl.
Pro naši informaci postačí to, co jsem uvedl výše. Ze zánamů tehdejší StB vyplývá, že zastřelený agent byl součástí jakési špionážní sítě, kterou StB odhalilo a její  účastníci se v r. 1956 dostali před soud. Je až s podivem, že v tomto případě špionáže nebyl vynesen žádný trest smrti, ale jen tresty vězení.  Ve článku sice historik Pulec uvádí, že našel svědka, který o pohřbu na trávnickém hřbitově věděl, ale z našeho poptávání se zdá, že se jednalo o nedorozumění - o jinou záležitost v jiné době.

10. ledna 2018

Čas hospod



Nedávno jsem zmiňoval hospody  v našem okolí. Ale je ještě jedna sféra hospod, kterými se táhne stopa nás trávnicko-nadějských chalupářů. Je to už skoro šedesát let, když se začala vytvářet chalupářská parta z Trávníku a Naděje. Na chalupy se tehdy jezdilo vlakem, „zahrádkářským“ autobusem, stopem a jen několik šťastlivců jezdilo na motorkách a rodinnými auty.
Jen zmínku o autobusu, šlo o něco jako zájezdový autobus, který nejdříve v sobotu (do roku 1968 se pracovalo i v sobotu dopoledne) a pak už v pátek odpoledne vyrážel z Letné od budovy Elektrických podniků a postupně vykládal chalupáře, až skončil v Krompachu. Šofér tam do neděle přespal a pak se s námi vracel do Prahy. Aby se to dalo zajistit, sdružili se chalupáři do „družstva zahrádkářů“ (to byla státem povolená organizace), no a když bylo razítko, byl i autobus a za rozumnou cenu.
Ale zpět k hospodám.  Protože naše parta byli samí Pražáci, někoho napadlo, že bude dobré se scházet i v týdnu v Praze. Navíc tu byla možnost, že ti motorizovaní nabídli za příspěvek na benzin víkendové svezení těm dalším. Z toho vznikly čtvrteční schůzky. Někdy kolem roku 1960 se zárodek party scházel v hospodě U Zpěváčků (kousek za Národním divadlem).
Pak, protože řada členů party byla z Prahy 7, se schůzky přesunuly do hospody U kamenného džbánu v ulici Jana Zajíce (za stadionem Sparty, tehdy Komsomolská). Zde nám paní vedoucí připravovala obzvláštní chuťovku – krajíc chleba, namazaný třenou Nivou a posypaný nakrájenou cibulí a paprikou. Někdy po roce 1968 se odtud přešlo na pár let do Formanky (hospůdka v Obecním domě naproti hotelu Paříž).
Pak si vybavuji z paměti hospodu Na šachtě (dole na Letné) a hospůdku Pod schůdky (?) na Smíchově ve Zborovské ulici.
Několik let se chodilo do restaurace U Sojků na Letné (na Belkrédce – dnes je tam banka). Kolem roku 1990 jsme se scházeli jen o kousek výše v restauraci Plzeňský dvůr (šikmo naproti tehdejšímu obchodnímu domu Brouk a Babka). I ta už dnes neexistuje. 

Také se chodilo v do hospůdky kousek od Sokola Nusle.  Později v devadesátých letech jsme se scházeli poblíž televize  na Kavčích horách do také již zaniklé restaurace U lopaty (možná se tak jmenovala, ale pod tím názvem jsme ji znali).  Začínám mít pocit, že ty naše srazy byly nějak prokleté, většina těch hospod zanikla!
Ještě mi v paměti blikají  další sleziště  (například na nábřeží za Podolskou porodnicí), ovšem v posledních asi deseti  letech se schůzky obnovily, konají se  ovšem ve středu, v Balounově restauraci (zvané též U Břízy) – u Roztylského náměstí ve vilové čtvrti na Spořilově.
No a je nutno doplnit, že výše zmíněné schůzky byly víceméně pánskou záležitostí, ovšem v současnosti se konají i schůzky za účasti našich chalupářek. Je to vždy v neděli v zimní době (kdy se není na chalupách) a sraziště je v samoobslužné restauraci sportovního areálu u Hamerského rybníka v Záběhlicích.

Pracně jsme nedávno vzpomínali na ty naše sleziny, protože tehdy se záznamy nevedly. To dva z nás si kdysi dokladovali pivní doby studentské. Protože se po promoci sešli ve stejné firmě a ve stejné kanceláři, dali si na nástěnku mapu vnitřní Prahy a do místa navštívených hospod zapichovali špendlíky s papírkem s názvem hospody. A aby to bylo precisní, na špendlík se navlékaly korálky. Každý z kamarádů měl korálky své barvy, pokud byli v dané hospodě spolu, dával se tam větší korálek zelený. Jo, jo, čas malin nezralých ….

4. ledna 2018

A máme nový rok



Několik z nás bylo na chalupách už před Štědrým dnem, To ještě ležel sníh a bylo ho skoro 25 cm. Ovšem teplota byla nad nulou a tak na Štědrý den už z něj zbyly jen ostrůvky ve stínu. Před Vánoci jsme se ještě podívali na trávnický hřbitůvek a vzpoměli na některé z  chalupářů, kteří již odešli.

Většina chalupářů dorazila po svátkách 27. prosince a tak se tradiční „pochod“ hospodami Lužických hor mohl konat. Již jsem zmiňoval, že dnes už jde o kombinaci jízdy autobusy a  pochodu  pěšky. Bylo kolem nuly a tak se dalo jít bez šlapání v blátě. Na úseku cesty z Valů do Dolní Světlé po hranicích dokonce ještě leželo pár cm sněhu. Kromě naší party 14 turistů, byla restaurace Na hřebenovce obsazena pouze Němci  (taky bychom chodili do Německa, kdyby to tam v hospodách bylo levněji než u nás).

Kolem Silvestra panovala nejistota, prtože paní hostinská byla od svátků v nemocnici. Nakonec se den před Silvestrem vrátila a tak se Silvestr koal v jakémsi klubovním duchu, protože tam bylo jen asi 20 nás chalupářů. Konala se tradiční tombola a před půlnocí se konala jakási aukce, kdy se vyvolavatel pokoušel udat do některé chalupy imigrantku Ajšu (v burce),která „byla v rámci kvót přidělena do naší vesnice“. Po tradičním půlnočním přípitku a rachejtlích se chvíli tancovalo, ale kolem druhé byli poslední vytrvalci již ve svých postýlkách.


Na Nový rok proběhlo tradiční opékání buřtů a vaření grogu na Milštejně za poměrně hojné účasti. Většina chalupářů odjela 2. ledna do Prahy a tak jen pár posledníchchalupářů bylo zaskočeno vydatným sněžením ráno 3. ledna, kdy na silnicích od Cvikova přes Svor k Novému Boru vznikla obvyklá kalamita s klouzajícími kamiony. Prý  se ale už  k nám žene teplá vlna a tak za pár dní už zase  zbydou jen ostrůvky sněhu u lesa.


Den se už prodlužuje a tak ještě pár vánic a … přijde jaro, přijde.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]