22. února 2018

Jaro - bude za pár



Zatím nás prý čekají poslední mrazy, ale už můžeme přemýšlet o jarní práci na zahradě.

Hlavně je to u našich chalup tráva. Když jsme v šedesátých letech začínali, moc nás to nebolelo, Cestičky jsme si vydupali a občas nám soused zahradu posekal, Měl trávu pro své králíky a my byli taky spokojení.
 Ovšem pak začala éra sekání. Pražáci to s kosou obvykle neuměli, tak se objevily vybastlované sekačky /na desce se čtyřmi kolečky byl upevněný elektrický motor, dole se upevnil nabroušený list ocele a už se jelo. Ze začátku ve dvou, protože druhý člen rodiny držel přívodní elektrický kabel a poponášel ho.



Pak se i na našem socialistickém trhu objevily elektrické zahradní sekačky (na plechovém výlisku s kolečky bal zase elektrický motor), pokrokem byly sekačky s benzinovým motorem. Dnes je trh e vybavením pro zahrádkáře výnosným prodejním oborem.
 U některých chalup s větším pozemkem jezdí a traktorové sekačky, páni obvykle provozují hlučnější a těžší sekačky s benzinovými motory a chalupářky sekačky elektrické. V poslední době jsou na trhu i sekačky trojkolkové, se kterými se snadno zatáčí. Některé naše dámy - detailistky používají i nůžky na trávu, kterými obstřihují záhonky (pohodlné je to s akumulátorovými). Tam, kde je tráva hodně prorostlá mechem, pomohou vertikutátory, které svými zuby mech vytrhají, ale hlouběji zakořeněnou trávu nechají být.

Od loňska musíme respektovat den Páně - neděli, kdy nám město Cvikov zakázalo používat hlučné stroje /sekačky nebo cirkulárky).
Poprvé bychom měli sekat v dubnu, když je tráva asi 10 cm dlouhá, ale zkrátit trávu jen asi o třetinu. V létě se seká tak jednou za týden až deset dní. Nemá se sekat po dešti, protože to může sekačka trávu vytrhávat. Posekaná tráva se dává na kompost. Je dobré nedávat tam tlusté vrstvy trávy, protože může zplesnivět. Proto je vhodné vždy menší vrstvu trávy posypat zeminou (a přidat přípravek pro urychlení kompostování).
Při zmíněné péči jsou opravdu u některých chalup trávníky jako na golfovém hřišti. Ovšem horská louka s delší trávou a květinami má také své kouzlo.
DODATEK:
Tak jsem asi tím optimismem (jaro bude za pár) pohněval svatého Petra, protože už pár dní je v noci a po ránu mráz kolem minus 10 stupňů - a v Trávníku navíc je to holomráz, sníh žádný.  A pár chalupářů rychle zajelo na chalupy, prověřit vodovodní potrubí, případně úplně vypustit vodu.

14. února 2018

Letiště



V minulých letech jsme se  v létě občas vypravili s dětmi na bývalé letiště v Hradčanech, aby si tam děti mohly v klidu zajezdit na kolech. Tak možná čtenáře zaujme krapet historie tohoto letiště.

Plán na zřízení letiště vnikl v době ohrožení naší republiky nacisty v r. 1938. Kromě výstavby pásma betonových bunkrů vzniklo i letiště v Hradčanech. A ještě před obsazením pohraničí Němci se z upravené travnaté plochy létalo.

Pak až do r. 1945 kraloval na letišti Wehrmacht. Po osvobození začala na letišti výstavba. Byly zde stíhačky a celá letka větroňů a kluzáků. V r. 1954 byla dokončena výstavba betonové přistávací dráhy a byly zde umístěny tryskové stíhačky MiG15. Dráha má délku 3 km.
 

V srpnu 1968 zde jako první přistál vrtulník sovětské armády s rádiovým vybavením, ze kterého se pak řídilo přistávání dalších sovětských letadel. Česká armáda následně musela letiště opustit a Sověti zde uskutečnili rozsáhlou výstavbu (betonové bunkry pro letadla, podzemní sklady leteckého benzinu, řídicí věž – dnes je již zbořená, podzemní velín, bytovky a dva zvláště utajené podzemní sklady, pravděpodobně pro atomové hlavice raket). Průběžně zde bylo přes 30 vrtulníků a 44 stíhaček MiG21.
  Přistávala zde i velkoletadla Antonov. Protože kolem letiště vedla silnice z Mnichova Hradiště do Mimoně (tehdy označená „Průjezd povolen jen pro občany ČSSR“), občas jsme při průjezdu mohli pozorovat přistávání. Jednou se nad námi převalil právě i ten obrovský Antonov.

Po odchodu Střední skupiny sovětských vojsk se letiště naší armádě již nevrátilo. Občas proskočily pověsti o možnosti, zřídit zde civilní letiště pro nákladní dopravu, ale skutek utek. Jednou nebo dvakrát se tu konaly big-beatové festivaly nebo srazy pro tunning aut. Občas zde trénují soukromníci s ultralighty nebo drony. Prý se tu natáčely i scény do filmů. 



Jinak areál chátrá, ale jeho zbytky jsou stále atraktivní pro zvědavce. Pokud se tam vypravíte, zastavte se na oběd v restauraci U zlaté lípy /u odbočky na Noviny pod Ralskem). Dobře a rychle se tam za rozumné ceny najíte ve velmi příjemném prostředí.

6. února 2018

Sousedi se činí



Občas se závistivě začteme do Krompašských rozhledů, které najdete na internetu a které vydává spolek Sdružení pro Krompach.

Jednak tam bývají rozsáhlé vzpomínky pamětníků poválečného osídlování, ale hlavně jejich aktivita je obdivuhodná. Pravidelně pořádají jarmarky, kde přestavují produkty místních obyvatel a chalupářů. Známé jsou každoroční vystoupení pěveckého sboru ČVUT v krompašském kostele nebo v dětském ústavu. Konají se různé akce v novém penzionu Na Hřebenovce nebo řada pro děti (velikonoce, pohádkový les, Mikulášská nadílka).

Samozřejmě, Krompach je mnohem větší než celý  Trávník spolu s Nadějí, takže soutěžit s nimi nv rozsahu akcí emůžeme..

U nás těch aktivit není tolik. Kdysi (to ještě bývalo hodně sněhu a Slepičárna byla holý svah) jsme  pořádali lyžařské závody pro děti nebo v létě párkrát Sportovní olympiádu pro nás, tehdy mladé. O slavných šiškových válkách pod Milštejnem ani nemluvě.


Dnes musíme být vděčni, že se pro děti koná barvení velikonočních kraslic či v létě  Dětský den nebo opékání buřtů na závěr prázdnin. 
Občasné koncerty skupiny Dinosauři našeho kamaráda Petra z Nového Boru byly výborné zpestření, ale … musím se tady zmínit, že Petr je už přes měsíc v českolipské nemocnici. Touto cestou ho pozdravujeme a držíme palečky pro uzdravení.

Ostatní naše akce  nejsou spolkovou záležitostí, ale spíše aktivitami starého jádra chalupářů (pivní sudy v létě, novoroční výšlap na Milštejn nebo podzimní důchodcovské vycházky).

V únorovém čísle Krompašských rozhledů je tabulka akcí, i když některé z nich jsou jen participací na jinde organizovaných podnicích (třeba kolařský Malevil cup), celkový počet – 30 akcí  - je úctyhodný.Snad i u nás taková inspirace zabere  a nějakou další spolkovou akci zorganizujeme. Je ale asi dáno změnou poměrů, že my, dnešní důchodci, jsme za mlada byli mnohem aktivnější než dnes naše děti a vnoučata. Protože se nejezdilo do ciziny (kromě Dederonie), tak jsme byli každý víkend a celé prázdniny na chalupách a vymýšleli společné akce. Dnes naši mladí mají zcela jiné podmínky,  jezdí v zimě i v létě do ciziny, oivšem společné akce na chalupách si bohužel nezorganizují. A nějaká změna na obzoru není.


 Podle občasného stavu kontejnerů na odpad by se zdálo, že hlavně popíjíme, ale jak jsme to už probírali i s cvikovským panem starostou, ty kontejnery využívají i přespolní a my jsme v tom nevinně (ale prý je lepší, když nám do kontejnerů něco přisypou cizí, než aby to vysypávali do příkopů u silnice).

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]