27. července 2018

Všechny cesty vedou do ...


V polovině prázdnin ještě povídání o silnicích. Do Trávníka na naše chalupy skutečně vede více cest. Už jsem o tom kdysi psal. Pokud posloucháme každodenní zprávy o parkování na dálnici D1, říkáme si „ještě, že po ní nejezdíme do Trávníka“.
Ale i k nám je to občas (často) cestička zarůbaná. Je dobré se před jízdou podívat na dopravní informace na internetu, případně si spustit aplikaci Tudy ne v mobilu a podívat jaké nové nástrahy nás cestou čekají.
Tak zrovna nyní.  Ti, co jezdí přes Jablonné v Podještědí, si už dva měsíce zvykali, že se v Jablonném jezdí kyvadlově na světla. Jenže v těchto dnech je průjezd zcela uzavřen. Takže je nutno vyrazit na Cvikov a tam se rozhodnout, zda jet n Českou Lípu (za kterou jsou u Sosnové hned dvoje světla s kyvadlovým provozem – dlouhodobé opravy povrchu za Pihelem jsou prakticky ukončeny) nebo to vzít přes Sloup na Zákupy a Jestřebí (letos už to jde – vloni se přes Sloup projet nedalo). Taky je možno to vzít ze Cvikova přes Lindavu na Brniště a do Mimoně.
To, co jezdí na D10 v Mnichově Hradišti mají vyhráno. Asi tři roky se na světla jezdilo mezi Rokytou a Bílou Hlínou /sesutý svah), ale tam už je to v pořádku.
To ale není všechno. Další zádrhele na cestě do Mladé Boleslavi  vloni byly na obchvatu Bělé pod Bezdězem, dnes se jezdí kyvadlově jen u Hlínoviště.
Dobrá, projeli jsme. Ještě na jaře nás ale čekalo zúžení u benzinové pumpy před sjezdem k Jizeře před Mladou Boleslaví. Dnes nás čekají zúžení a opravy na dvou místech D10 za sjezdem na Benátky n/J. No a před Prahou Je zúžení kvůli opravám krajnice (ale jen ve směru na MB).
 No, a protože je léto a čas žní, může se vám poštěstit, že někde za Novým Borem dojedete přemísťující se kombajn a jedete za ním deset kilometrů dvacítkou bez možnosti předjetí.
 Někteří z nás jezdí od Zahrádek na Roudnici a odtud do Prahy po D8. I ti se zdrží v Kravařích, případně i v Roudnici.
Kdysi u nás běžel film Zítra se bude tančit všude, dnešní automobilisti si za volantem spíš bručí Zítra se bude kopat všude.

24. července 2018

Akce DEFEKALIZACE


Vlastníci žump a septiků v Trávníku před pár lety zjistili, že nechávat si vyvézt žumpu jednotlivě je finančně nevýhodné. A tak se smluvili a oslovili firmu z České Lípy, která se touto činností zabývá, jestli by se dala uskutečnit hromadná akce s velkým hvonocucem, kdy b se jednorázově obsloužilo několik chalup. A ono to šlo!

Takže už opakovaně přijede do Trávníka velkokapacitní hovnocuc a podle pracně vypracovaného sledu (aby nebylo nutno opakovaně couvat – aby objezd chalup proběhl plynule) a odcucá obsah šesti až osmi septiků. Kromě zmíněného jízdního řádu jsme museli občas prostříhat větve u cest, protože pan šofér sedí v takové výšce, že mu vadí větve, zasahující do cesty, které pochopitelně šofér nízkého osobního auta ani neregistruje.

Akce se plánuje tak asi dva týdny předem, aby se vše připravilo (Přístupy plotem, hadice s vodou na propláchnutí atd.).  Ale časem se chybička vloudí …

Na letošek to náš emeritní předseda Spolku vyjednal a dostal potvrzení, že se akce uskuteční v pátek 27. Července. Jenže člověk míní a Pánbůh (pro levičáky – jeho marxistický ekvivalent) mění.

V sedm hodin ráno v úterý 24. července vzbudil příjezd fekálvozu první chalupářku. Ta na sebe hodila oblečení (dodatečně se zjistilo, že naruby) a volala svého chotě do Prahy, co dělat. Po dohovoru s obsluhou vozu se došlo ke zjištění, že se bude cucat buď dnes nebo nikdy. Naštěstí byla posádka hovnocucu dvoučlenná a tak si poradili i bez pomoci nepřítomného pana chalupáře a zahájili čerpání, zatím co chalupářka a její manžel z Prahy budili telefonem další abonenty, aby vyskákali z postelí a připravili se!

Nakonec se akci v nečekaném termínu podařilo kompletně uskutečnit (za asistence chalupářů v pyžámkách).

19. července 2018

Nevaříme! Jde se do hospody


Když nám, jak jsem již psal, zavřeli hospodu v Trávníku, musí se na jídlo Jinam. To když paní domu ohlásí, že „dnes se nevaří“ nebo když na chalupě dojdou zásoby.

Tak se musí vyrazit do blízkého světa.

V Cvikově je to především restaurace v pivovaru. Je tam čisto, rychlá obsluha a ceny mírně nadprůměrné. To totiž zrovna dnes se z novin dozvídáme, že „průměrná útrata za oběd v červnu dosáhla 115 korun.“ Díky své poloze u hlavní silnice na Liberec, zde nemají o hosty nouzi, jak dokazuí auta na dvoře.

 Na cvikovském náměstí je osvědčená restaurace U Frajera. Za výčepem je menší místnost, kde se podává jídlo. Chodí sem zejména cvikovští zaměstnanci o polední přestávce.

Obdobnou a oblíbenou  restaurací pro místní pracující je bufet PLECHOVKA (přes silnici u PENNY marketu).


Před nedávnem vznikla ve Cvikově i Pizzerie – v kulturním domě SEVER. K plusům patří rozumné ceny, velký výběr pizz a špaget, k dostání je i menší výběr minutek. Můžete ocenit, že ke špagetám vám v příboru dají i lžíci, abyste je mohli po italsku namotávat na vidličku, opřenou o lžíci. Velkým mínusem je ovšem stroj na zmrzlinu. Je to evidentně jediní místo ve Cvikově, kde podávají točenou zmrzlinu. Ovšem pokud vám při obědě každé čtyři minuty (také po dobu 4 minut) rachotí tento stoj, takže v místnosti je hluková hladina 83 dB (změřeno hlukoměrem -což přesahuje hluk frekventované ulice a skoro dosahuje hluku továrního stroje), začnete uvažovat, že příště půjdete jinam. Rozhodně existují i tiché stroje na zmrzlinu.

V Cvikově se vaří ještě na několika místech včetně vietnamského bistra, ovšem z vlastní zkušenosti se k tomu vyjádřit nemohu. Také je zde provozovna s rozvozem jídla (to občas využili i někteří chalupáři).

 Co se okolí týče, najíte se v restauraci Milštejn v Rousínově, v restauracích U 3 lip a Husky v Mařenicích /Husky má údajně ve středu zavřeno) a v penzionu Pod přehradou v osadě Hamr za Nadějí. Tam se dá při pěkném očasí sedět i venku, jak vidíte na obrázku (a mají tam svijanské pivo!).
 V Heřmanicích se najíte v areálu Malevil a v České hospodě (tam je možnost si zahrát bowling).

V Jablonném v Podještědí jsou restaurace Venezia a v hotelu Český lev (tam bylo nedávno zavřeno). Na náměstí je i lidová jídelna.

7. července 2018

Časy se mění


Když jsme začali jezdit na chalupy, tak se jezdilo vlakem, nebo společně autobusem „rekreačkou“ (to si zdejší chalupáři si založili fiktivní pobočku Svazu zahrádkářů, no a na základě razítka si mohli objednat víkendové jízdy zájezdovým  autobusem z Prahy na chalupy a zpět).  Ti lépe situovaní měli motorky nebo od rodičů předválečné auto. To byly doby, o kterých jsem se zmiňoval ve článku o čtvrtečních schůzkách v pražských hospodách, kde se dohodlo, kdo jede na chalupu a má volné místo spolujezdce.

Jak jsme stárli a přešli z učňovských a studentských let do zaměstnání, pořizovali jsme si vlastní dopravní prostředky od levných Trabantů po různé škodovácké ojetiny.  Ta auta ovšem sloužila vlastně jen k přesunu z Prahy na chalupu. Tady se chodilo pěšky, potraviny se vezly z Prahy a o prázdninách se využíval konzum Jednoty v Trávníku.

Ale po sametové revoluci se časy změnily.  Konzum zanikl a pro čerstvé ranní rohlíčky se začalo jezdit auty do Cvikova nebo až do Nového Boru.  Dlouhá léta nám sloužila samoobsluha na náměstí ve Cvikově (Ambrosie), ovšem výběr zboží a schopnost či neschopnost pokladních byla předmětem trvalé kritiky.
Řada prodejen ve Cvikově zanikla (knihkupectví, papírnictví, hračky, drogerie …) a na náměstí se naopak objevila řada prodejniček našich vietnamských spoluobčanů, kde se dalo nakupovat od vidím do nevidím.  Jejich počet zavdal důvod k hecířským prohlášením, doporučující změnu názvu na Ho-Či-Minovo náměstí.
  Před několika lety se ve Cvikově objevila prodejna řetezce Penny. V první době to byl pokrok a rychle to zlikvidovalo zmíněnou samoobsluhu (tehdy pod firmou ENAPO) na náměstí, která je nyní zaké už ve vietnamských rukách.  Dnes už kupující z prvního nadšení vystřízlivěli a vidí časté fronty u jedné či dvou otevřených pokladem (ze čtyř), překážející palety s nevybaleným zbožím v uličkách a v řadě druhů i nedostatečný výběr zboží.  Dotvrdím to nedávnou zkušeností z blízkého Jablonného v Podještědí, kde je bývalá samoobsluha provozována pod názvem Pramen. Je mnohem menší než cvikovské Penny, ale sortiment zboží je tam mnohem širší. A to ještě mají tamější místní k dispozici vietnamské prodejny se smíšeným zbožím a zeleninou na náměstí, kde je rovněž široký sortiment (a atraktivní ceny). V Poslední době ve Cvikově ještě zanikly dvě cukrárny a dvě drogerie.


Další, co je poplatné době a zvýšenému provozu aut, je stav místních komunikací. Již jsem zmiňoval mizerný stav silničky přes Naději na Juliovku.  Asi pře dvěma či třemi lety se dokonce dva či tři chalupáři z Naděje složili a nechali na své náklady nejhorší díry zaasfaltovat. Vloni další nápravu (bohužel jen částečnou) uskutečnily Služby města Cvikova.  Silnička nejvíce utrpěla odvozem vytěženého dřeva na náklaďácích s přívěsy.  Na silničce je sice značka s omezením váhy vozidel na 24 tun (obr.), ale myslím, že ta přeprava dřeva je těžší.  Popraskaný povrch silničky tomu nasvědčuje. 
Nedávno tu byla zmínka, jak si někdo chrání okraj pozemku před automobilisty, co si zkracují zatáčku. Tady je to vidět. 



Ale trpí i cesty mezi chalupami. Ještě před dvaceti lety to byly travnaté cesty. Dne jsou i na nich vyježděné koleje, vysypané drobnou kamennou drtí. Pokud tam projede víc aut, tak i při malé rychlosti se do sousedních zahrad a chalup nepříjemně práší. Ovšem bezprašný povrch je pouze snem, na který nemá Cvikov  peníze i kdyby nám chtěl vyjít vstříc. Je témeř neuvěřitelné, že někdy v sedmdesátých letech minulého století byl na poměrně strmou cestu od tehdejšího konzumu do horní části Trávníka položen asfaltový koberec, jehož zbytky jsou ještě dnes viditelné. 
 
Prostě, jak to zpívali V+W – když ještě civilizace nebyla, vládla světem idyla.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]