7. července 2018
Časy se mění
Když jsme začali jezdit na chalupy, tak se jezdilo vlakem,
nebo společně autobusem „rekreačkou“ (to si zdejší chalupáři si založili
fiktivní pobočku Svazu zahrádkářů, no a na základě razítka si mohli objednat
víkendové jízdy zájezdovým autobusem z
Prahy na chalupy a zpět). Ti lépe situovaní
měli motorky nebo od rodičů předválečné auto. To byly doby, o kterých jsem se
zmiňoval ve článku o čtvrtečních schůzkách v pražských hospodách, kde se
dohodlo, kdo jede na chalupu a má volné místo spolujezdce.
Jak jsme stárli a přešli z učňovských a studentských
let do zaměstnání, pořizovali jsme si vlastní dopravní prostředky od levných
Trabantů po různé škodovácké ojetiny. Ta
auta ovšem sloužila vlastně jen k přesunu z Prahy na chalupu. Tady se
chodilo pěšky, potraviny se vezly z Prahy a o prázdninách se využíval
konzum Jednoty v Trávníku.
Ale po sametové revoluci se časy změnily. Konzum zanikl a pro čerstvé ranní rohlíčky se
začalo jezdit auty do Cvikova nebo až do Nového Boru. Dlouhá léta nám sloužila samoobsluha na
náměstí ve Cvikově (Ambrosie), ovšem výběr zboží a schopnost či neschopnost
pokladních byla předmětem trvalé kritiky.
Řada prodejen ve Cvikově zanikla (knihkupectví, papírnictví,
hračky, drogerie …) a na náměstí se naopak objevila řada prodejniček našich vietnamských
spoluobčanů, kde se dalo nakupovat od vidím do nevidím. Jejich počet zavdal důvod k hecířským
prohlášením, doporučující změnu názvu na Ho-Či-Minovo náměstí.
Před několika lety se
ve Cvikově objevila prodejna řetezce Penny. V první době to byl pokrok a
rychle to zlikvidovalo zmíněnou samoobsluhu (tehdy pod firmou ENAPO) na
náměstí, která je nyní zaké už ve vietnamských rukách. Dnes už kupující z prvního nadšení
vystřízlivěli a vidí časté fronty u jedné či dvou otevřených pokladem (ze
čtyř), překážející palety s nevybaleným zbožím v uličkách a v řadě
druhů i nedostatečný výběr zboží. Dotvrdím
to nedávnou zkušeností z blízkého Jablonného v Podještědí, kde je bývalá
samoobsluha provozována pod názvem Pramen. Je mnohem menší než cvikovské Penny,
ale sortiment zboží je tam mnohem širší. A to ještě mají tamější místní
k dispozici vietnamské prodejny se smíšeným zbožím a zeleninou na náměstí,
kde je rovněž široký sortiment (a atraktivní ceny). V Poslední době ve
Cvikově ještě zanikly dvě cukrárny a dvě drogerie.
Další, co je poplatné době a zvýšenému provozu aut, je stav
místních komunikací. Již jsem zmiňoval mizerný stav silničky přes Naději na
Juliovku. Asi pře dvěma či třemi lety se
dokonce dva či tři chalupáři z Naděje složili a nechali na své náklady
nejhorší díry zaasfaltovat. Vloni další nápravu (bohužel jen částečnou)
uskutečnily Služby města Cvikova. Silnička nejvíce utrpěla odvozem vytěženého
dřeva na náklaďácích s přívěsy. Na
silničce je sice značka s omezením váhy vozidel na 24 tun (obr.), ale
myslím, že ta přeprava dřeva je těžší.
Popraskaný povrch silničky tomu nasvědčuje.
Nedávno tu byla zmínka, jak
si někdo chrání okraj pozemku před automobilisty, co si zkracují zatáčku. Tady
je to vidět.
Ale trpí i cesty mezi chalupami. Ještě před dvaceti lety to
byly travnaté cesty. Dne jsou i na nich vyježděné koleje, vysypané drobnou
kamennou drtí. Pokud tam projede víc aut, tak i při malé rychlosti se do
sousedních zahrad a chalup nepříjemně práší. Ovšem bezprašný povrch je pouze
snem, na který nemá Cvikov peníze i
kdyby nám chtěl vyjít vstříc. Je témeř neuvěřitelné, že někdy v sedmdesátých
letech minulého století byl na poměrně strmou cestu od tehdejšího konzumu do
horní části Trávníka položen asfaltový koberec, jehož zbytky jsou ještě dnes viditelné.
Prostě, jak to zpívali V+W – když ještě civilizace nebyla,
vládla světem idyla.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]