7. července 2018

Časy se mění


Když jsme začali jezdit na chalupy, tak se jezdilo vlakem, nebo společně autobusem „rekreačkou“ (to si zdejší chalupáři si založili fiktivní pobočku Svazu zahrádkářů, no a na základě razítka si mohli objednat víkendové jízdy zájezdovým  autobusem z Prahy na chalupy a zpět).  Ti lépe situovaní měli motorky nebo od rodičů předválečné auto. To byly doby, o kterých jsem se zmiňoval ve článku o čtvrtečních schůzkách v pražských hospodách, kde se dohodlo, kdo jede na chalupu a má volné místo spolujezdce.

Jak jsme stárli a přešli z učňovských a studentských let do zaměstnání, pořizovali jsme si vlastní dopravní prostředky od levných Trabantů po různé škodovácké ojetiny.  Ta auta ovšem sloužila vlastně jen k přesunu z Prahy na chalupu. Tady se chodilo pěšky, potraviny se vezly z Prahy a o prázdninách se využíval konzum Jednoty v Trávníku.

Ale po sametové revoluci se časy změnily.  Konzum zanikl a pro čerstvé ranní rohlíčky se začalo jezdit auty do Cvikova nebo až do Nového Boru.  Dlouhá léta nám sloužila samoobsluha na náměstí ve Cvikově (Ambrosie), ovšem výběr zboží a schopnost či neschopnost pokladních byla předmětem trvalé kritiky.
Řada prodejen ve Cvikově zanikla (knihkupectví, papírnictví, hračky, drogerie …) a na náměstí se naopak objevila řada prodejniček našich vietnamských spoluobčanů, kde se dalo nakupovat od vidím do nevidím.  Jejich počet zavdal důvod k hecířským prohlášením, doporučující změnu názvu na Ho-Či-Minovo náměstí.
  Před několika lety se ve Cvikově objevila prodejna řetezce Penny. V první době to byl pokrok a rychle to zlikvidovalo zmíněnou samoobsluhu (tehdy pod firmou ENAPO) na náměstí, která je nyní zaké už ve vietnamských rukách.  Dnes už kupující z prvního nadšení vystřízlivěli a vidí časté fronty u jedné či dvou otevřených pokladem (ze čtyř), překážející palety s nevybaleným zbožím v uličkách a v řadě druhů i nedostatečný výběr zboží.  Dotvrdím to nedávnou zkušeností z blízkého Jablonného v Podještědí, kde je bývalá samoobsluha provozována pod názvem Pramen. Je mnohem menší než cvikovské Penny, ale sortiment zboží je tam mnohem širší. A to ještě mají tamější místní k dispozici vietnamské prodejny se smíšeným zbožím a zeleninou na náměstí, kde je rovněž široký sortiment (a atraktivní ceny). V Poslední době ve Cvikově ještě zanikly dvě cukrárny a dvě drogerie.


Další, co je poplatné době a zvýšenému provozu aut, je stav místních komunikací. Již jsem zmiňoval mizerný stav silničky přes Naději na Juliovku.  Asi pře dvěma či třemi lety se dokonce dva či tři chalupáři z Naděje složili a nechali na své náklady nejhorší díry zaasfaltovat. Vloni další nápravu (bohužel jen částečnou) uskutečnily Služby města Cvikova.  Silnička nejvíce utrpěla odvozem vytěženého dřeva na náklaďácích s přívěsy.  Na silničce je sice značka s omezením váhy vozidel na 24 tun (obr.), ale myslím, že ta přeprava dřeva je těžší.  Popraskaný povrch silničky tomu nasvědčuje. 
Nedávno tu byla zmínka, jak si někdo chrání okraj pozemku před automobilisty, co si zkracují zatáčku. Tady je to vidět. 



Ale trpí i cesty mezi chalupami. Ještě před dvaceti lety to byly travnaté cesty. Dne jsou i na nich vyježděné koleje, vysypané drobnou kamennou drtí. Pokud tam projede víc aut, tak i při malé rychlosti se do sousedních zahrad a chalup nepříjemně práší. Ovšem bezprašný povrch je pouze snem, na který nemá Cvikov  peníze i kdyby nám chtěl vyjít vstříc. Je témeř neuvěřitelné, že někdy v sedmdesátých letech minulého století byl na poměrně strmou cestu od tehdejšího konzumu do horní části Trávníka položen asfaltový koberec, jehož zbytky jsou ještě dnes viditelné. 
 
Prostě, jak to zpívali V+W – když ještě civilizace nebyla, vládla světem idyla.


Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]