28. srpna 2018
Trávnická "pejska" II
V červnu jsem psal o anabazi ztacené fenky japonské rasy shiba-inu v našem okolí.
Jak jsem uvedl, po mesalianci s jedním z místních psů, nedržených na řemínku a pobíhajících po celeé vesnici, se jí asi v dubnu narodilo 5 štěňátek. Tvar těla i se zakrouceným ocáskem mají po ní, černou srst po oplodňovateli. V červenci se o jejich nakrmení staraly místní chalupářky. Fenka se chovala jako vzorná matka, našla štěňatům úkryt v kůlně jednoho chalupáře, který sem v té době pár týdnů nepřijel, a opatrně je převáděla přes silnici pro nakrmení, které jim později bylo dáváno u zbořeného kravína.
V součinnosti s profesionálním odchytávačem se čtyři štěňátka dostala do psího útulku v Doksech a jednoho štěňátka se ujala místní chalupářka. To si na ni perfektně zvyklo a chodí s ní na procházky i bez řemínku. Štěně bylo předpisově proočkováno u cvikovského veterináře.
Fenka se odchytu vyhnula a stále se volně pohybuje v Trávníku (čip ani známku nemá). Pro nakrmení si dojde, ale nenechá k sobě nikoho přiblížit blíž než tak na 5 metrů. Podle informace ze cvikovckého MÚ by ji měli odchytit a postarat se o ni cvikovští měsští policisté.
Někdy snad na začátku srpna sem přijeli manželé z Kunratic, opakovaně obcházeli běkteré chalupáře, na fenku se přeptávali (prý je jeich) a pokoušeli se ji odchytit. Ta však nereagovala na volání (prý i různými jmény ?) a utíkala. Proto někteří místní o nich jako o vlastnících pochybují. Poptávání v místě bydliště důvěru skutečně nepotvrdilo. Dotyční opakovaně až dodnes sem přijídějí autem s označením chovné stanice ze Šilheřovic u Ostravy a fenku vyhlížejí. Nedávno jsme se s ostatními chalupáři u ohně dohodli, že by před blížící se zimou (a před možností opakovaného oplodnění) bylo nejvhodnější, aby byla policisty ze Cvikova odchycena a převezena do některého psího útulku.
Jak jsem uvedl, po mesalianci s jedním z místních psů, nedržených na řemínku a pobíhajících po celeé vesnici, se jí asi v dubnu narodilo 5 štěňátek. Tvar těla i se zakrouceným ocáskem mají po ní, černou srst po oplodňovateli. V červenci se o jejich nakrmení staraly místní chalupářky. Fenka se chovala jako vzorná matka, našla štěňatům úkryt v kůlně jednoho chalupáře, který sem v té době pár týdnů nepřijel, a opatrně je převáděla přes silnici pro nakrmení, které jim později bylo dáváno u zbořeného kravína.
V součinnosti s profesionálním odchytávačem se čtyři štěňátka dostala do psího útulku v Doksech a jednoho štěňátka se ujala místní chalupářka. To si na ni perfektně zvyklo a chodí s ní na procházky i bez řemínku. Štěně bylo předpisově proočkováno u cvikovského veterináře.
Fenka se odchytu vyhnula a stále se volně pohybuje v Trávníku (čip ani známku nemá). Pro nakrmení si dojde, ale nenechá k sobě nikoho přiblížit blíž než tak na 5 metrů. Podle informace ze cvikovckého MÚ by ji měli odchytit a postarat se o ni cvikovští měsští policisté.
Někdy snad na začátku srpna sem přijeli manželé z Kunratic, opakovaně obcházeli běkteré chalupáře, na fenku se přeptávali (prý je jeich) a pokoušeli se ji odchytit. Ta však nereagovala na volání (prý i různými jmény ?) a utíkala. Proto někteří místní o nich jako o vlastnících pochybují. Poptávání v místě bydliště důvěru skutečně nepotvrdilo. Dotyční opakovaně až dodnes sem přijídějí autem s označením chovné stanice ze Šilheřovic u Ostravy a fenku vyhlížejí. Nedávno jsme se s ostatními chalupáři u ohně dohodli, že by před blížící se zimou (a před možností opakovaného oplodnění) bylo nejvhodnější, aby byla policisty ze Cvikova odchycena a převezena do některého psího útulku.
24. srpna 2018
Miniauto
Nedávno mne zaujalo pomalované autíčko, ze kterého šel neobvyklý bublavý zvuk motoru a které můžeme občas v Trávníku vidět. Z internetu jsem se dozvěděl, že se mu říká MOPED AUTO.
Přišla k nám tedy novinka. Je to „auto“, které může řídit osoba, která má řidičský průkaz AM (tedy už od 15let) nebo A1 (od 16 let)! Může to tedy řídit mladistvý o 3 roky dříve než by mohl získat oprávnění třídy B. Těch oprávnění třídy AM je u nás vydáno přes 5000.
Moped auta jsou lehké normálně kapotované čtyřkolky, jejichž pohotovostní hmotnost nesmí překročit 350 kg, jsou vybaveny motorem o největším výkonu 4 kW a nejvyšší rychlost je omezena na 45 km/h, to vše při spotřebě pod 3,5 l na 100 km. Je to tedy „ moped“ v rouše auta, kde na vás nenaprší ani nenasněží.
ALE! To vozidýlko je slušně drahé. Cena se pohybuje od 200 ke 400 tisícům Kč. Pro prodejce je to tedy zajímavý segment trhu, i když zlé jazyky říkají, že je to jen pro „zlatou mládež“.Je možno si ho pořídit i na leasing (první záloha asi 60 tisíc Kč a pak měsíční platby). Reagují na to už i autoškoly. Jde o regulérní kurz jízdy na mopedu v autoškole (obvykle je možno ho absolvovat už několik měsíců před dosažením požadovaného věku 15 let) s teoretickou i praktickou částí. Kurz zahrnuje 13 cvičných jízd a některé autoškoly už mají pro tento účel i zmíněná miniauta, v kterých kurzista absolvuje 4 z těchto jízd. Zkoušky se dělají ovšem podle pravidel na malém motocyklu či mopedu.
Na trhu u nás je například auto francouzské firmy Ligier typu JS50. Většinou je zájem o verzi s nejdelším možným rozvorem, která má označení L a je vybavena airbagem a klimatizací. Tato verze je pouze dvoumístná, má ale zavazadlový prostor. Za přední sedadla tak lze bez problémů uložit například hokejovou tašku. Nejdelší varianta měří bez jediného milimetru rovné tři metry. Pod kapotou má atmosférický motor spřažený s automatickou variátorovou převodovkou (Aamosférické motory nasají při sání do válce jen palivovou směs o objemu válce, běžné přeplňované motory jsou při sacím zdvihu naplněny větším množstvím směsi než je jejich objem a proto vykazují větší výkon). Auto má nezávisle zavěšená kola a kotoučové brzdy má na obou nápravách. Nemá ABS ani ESP, holt, je to pořád jen skútr.
Na trhu se nabízejí i další značky - Aixam, JDM, Microcar, Chatenet a Bellier automobiles.
Takže v rodinách, kde mají peníze na soukromou školu, tam se jistě najde i pochopení pro to, aby se dotyčný před spolužáky předvedl, že přijede do školy v autíčku.
Pro zájemce ještě web, kde se dozvíte víc:
https://auto.idnes.cz/test-auta-pro-panactilete-ligier-do8-/auto_testy.aspx?c=A151216_224927_auto_testy_fdv
18. srpna 2018
Srpnové rozjímání
Srpnem končí
prázdniny (tedy u nás – v Německu už v srpnu začíná škola) a tak se
děti snaží ještě ty prázdniny využít jak je jen možné. Letos máme teplo jako
snad nikdy a tak by se ani nemuselo k moři, stačí naše koupaliště (s
jistotou, že se v nich nepotloukají žraloci).
A i ta naše
nedávno opravená přehrada je teplejší než kdy jindy. Nedávno jsme na křižovatce
v lese za Nadějí, kde odbočuje silnička k přehradě (se zákazem vjezdu),
napočítali 16 zaparkovaných aut, jejichž posádky šly dál pěšky.
Naši chalupářští pivaři museli po uzavření
penzionu U Naděje vzít zavděk hospodami vzdálenějšími. Tak se jednou za týden
scházejí u autobusu do Mařenic, kde popíjejí buď u Břicháčků nebo u Haskiho (je nutno podotknout, že u Břicháčků dvakrát
došla oblíbená jedenáctka Kozel, což je značný prohřešek). Občas naše malá
pivní skupinka využila ochoty paní Evičky z nadějské haciendy a nechala se
odvézt autíčkem do hospůdky Pod přehradou v Hamru. Kladem je tam dobré svijanské pivo a příjemné posezení venku (taky je to hospůdka velmi
frekventovaná – je na cyklostezce a z přehrady to do ní není daleko).
Chalupáři
z Trávníka a Naděje i letos praktikují sobotní posezení a sudu
s pivem pod záminkou, že někdo má kulatiny či provdává děti a je proto
ochoten ten sud zaplatit. Samozřejmě, že se mu za to dostane od účastníků vděku
obvykle ve formě dobrého alkoholu. Občas někdo koupil sud i na počest narození
vnuků či pravnuků, ale nedávno jsme se dohodli, že to je přehnané a že stačí ty
oslavy kulatin. Ono se tak prázdninové termíny snadno vyčerpají a došlo i
k tomu, že se slavilo i rok po jubileu dotyčného. S přibývajícím věkem některým počet
vypitých půllitrů klesá a tak se stalo, že byla na neděli vyhlášena dopitná a
účastníci měli co dělat, aby to, co sudu zbylo, vyprázdnili. Ono to vypadá, že
se ty oslavy konají kvůli popíjení piva, ale je nutno si uvědomit, že se tak už
po desítky let scházíme jako parta, kde se probere kde co a kde zvláště naše
chalupářky si proberou své ženské záležitosti.
Samozřejmě
s podzimem tyto sleziny přestanou a těm pár chalupářům, co jsou tu
natrvalo, a kteří chodili dvakrát či třikrát do týdne do zrušené hospody, vznikl
problém. Ale na jeho řešení se již pracuje. Jeden z nás má u chalupy
nepoužívanou garáž, kterou předělává na malou klubovničku, kam si ti vytrvalci
mohou po letní sezóně donést pár láhvinek a popovídat si v suchu.
Také náš Spolek
měl členskou schůzi, kde se sešlo skoro 60 % členů. Zúčastnili se i představitelé
zastupitelstva a městského úřadu naší vesničky střediskové – Cvikova. To bylo
dobré, protože se hlavně řešily otázky údržby obecních cest, prořezu náletu
kolem cest, umístění a odvozu popelnic a kontejnerů nebo odchytu toulavých psů
a koček. V řadě případů však zůstal Černý Petr u chalupářů, kteří
odkládají do popelnic na domácí odpad i stavební suť nebo starou elektroniku,
kterou je možno zdarma odevzdat ve sběrném dvoře ve Cvikově. Problémem zůstává rychlá
jízda aut na silničce do Naděje, kde je sice značkou omezena rychlost na 40
km/h, ale to dodržují jen místní.
No a pár vět
pro legraci.
Muži zkrátka patří k těm šťastnějším lidem, protože:
Celý život jim zůstane jedno
příjmení.
Lidé jim nikdy nezírají na hrudník,
když s nimi mluví.
Spodní prádlo pro ně stojí 90 korun
za 3 kusy.
Nikdy jim na veřejnosti nepadá
ramínko.
Prostě nevidí, že mají zmačkané
oblečení.
Mohou nosit kraťasy bez ohledu na
to, jak vypadají jejich nohy.
Každá věc na obličeji má svou
původní barvu.
Holit si musí jen obličej a krk.
7. srpna 2018
Na hranicích se střílelo ... (kdysi)
Na náš Spolek
Trávník a Naděje se před časem obrátil historik p. M. Pulec s žádostí o pomoc
při dohledávání informací o střelbě na hranicích v r. 1955. Zdá se ovšem,
že pamětníci jsou již po smrti a nikdo ze současných chalupářů se na věc
nepamatuje.
O co šlo?
V dubnu
1955 k večeru dva příslušníci Pohraniční stráže objevili ve zřejmě
posledních zbytcích sněhu čerstvé stopy „narušitele“ hranic - tehdy hranic s Německou demokratickou
republikou. Našli prostříhaný drátěný zátaras a stopy bot. Během prohlížení
okolí zjistili, že stopy vedou směrem od hranic. Došli po nich až silnici mezi
Novou Hutí a Horní Světlou tam, kde se to dnes nazývá U Jána. Stopy dále
pokračovaly směrem k přehradě. Vojáci vystřelili signální světlici, ale
nikdo z dalších pohraničníků v oblasti signál nezaznamenal. Po chvíli
neznámého v lesním porostu uviděli. Výzev k zastavení neuposlechl a
naopak běžel zpět k hranici. Po varovných výstřelech do vzduchu hlídka na neznámého
začala střílet. Muže zasáhli a našli ho ležícího v mlází, údajně ještě
živého. Jeden z vojínů zůstal u něj a druhý se vydal do dnešního Hamru.
Tam potkal jednoho místního občana a poslal ho se zprávou na velení jejich roty (dnešní budova restaurace Celnice v Dolní Světlé), on sám se vrátil k postřelenému. Kolem deváté večer dorazili pohraničníci z roty a zjistili, že postřelený je již mrtvý.
Při prohlídce
okolí nalezli aktovku s nějakými doklady, podle kterých vyvodili, že se
zřejmě jedná o „agenta-chodce“, jak se tehdy říkalo agentům západních rozvědek,
kteří přecházeli naše hranice a pak se vraceli zpět. Tehdy ještě neexistovala „berlínská zeď“ a
proto bylo možno, aby agenti celkem snadno přecházeli ze Západního Berlína přes NDR
k nám. Případ pak převzala StB a ta zjistila, že zastřelený byl
Bedřich Lorenc, Čech z Varnsdorfu, který po válce v rámci odsunu dobrovolně odešel se
svou německou manželkou do Německa. Vyšetřování se táhlo až do srpna 1955, kdy
StB objevila tajnou schránku pro předávání informací a následně zatkla další
osoby, které s Lorencem spolupracovaly.
V r. 1956 proběhl soud a zatčení byli odsouzeni k vysokým
trestům vězení.
Ale zpět
k osobě zastřeleného. Historik, který nás s příběhem seznámil,
zjistil další údajná fakta. Když u postřeleného zůstal jen jeden člen hlídky,
došlo prý mezi ním a postřeleným k nějakému dohadování a pohraničník jej na místě zastřelil. Když se na místo dostavili přivolaní ostatní pohraničníci, nechali mrtvého odvézt k pitvě do nemocnice
v Liberci. Zde je prý "pro nedostatek dokladů“ vyhodili (?) a tak se
pohraničníci s mrtvolou vrátili zpět do Lužických hor. Tam hodili údajně mrtvolu do opuštěné německé hrobky na nějakém hřbitově v blízkosti
celého incidentu. O této anabázi ovšem neexistuje v tehdejších materiálech
žádný záznam. Tvrdili to někteří, dnes již mrtví, účastníci akce. Někoho skutečně informovaného se zmíněnému
historikovi, který se v posledních letech věcí zabýval, nepodařilo
identifikovat a dohledat. I odsouzení ze zmíněného soudního procesu jsou již také
po smrti. Postě tato informace je v dokumentech nedoložitelná.
Historik p.
Pulec hledal na Cvikovsku stopy po tomto případu, aby kontaktoval i i zde
případné pamětníky, ale bez výsledku. Zaměstnanci MÚ Cvikov jej upozornili na
některé členy našeho spolku, kteří v minulosti hledali po archivech
historii našeho okolí a psali o ní do Zpravodaje města Cvikova nebo do našeho Zpravodaje. Obrátil se proto na
nás, ale my jsme se o této historce
dozvěděli vlastně až od něj. On celou věc popsal ve Sborníku Archivu
bezpečnostních složek č. 14/2016. Ten si případný zájemce o více podrobností
může otevřít na internetu
Nebo že by se
přece jen našel nějaký pamětník?
1. srpna 2018
O všeličems, o počasí především
Hlavní téma
letošního léta je určitě vedro. Každodenní tepoty na konci července i
přes 30 oC které mají pokračovat i v srpnu, snad vůbec
v takové délce trvání nepamatujeme. Meteorologové vysvětlení mají: „Nad částí Evropy je poměrně
mohutná tlaková výše, kdežto nad druhou částí je tlaková níže. Mezi těmito
dvěma tlakovými útvary k nám proudí teplý vzduch od jihu.“
I dříve prý takové vlny veder byly, jak dokladuje absolutní
teplotní rekord pro Česko, který v r. 1912, zaznamenali v Dobřichovicích a bylo to 40,4 oC.
Ale nikdy netrvala vedra tak dlouho jako
letos. Že by globální oteplování? Ale to přece vyloučil jeden český politik,
který před pár lety napsal, že žádné oteplování necítí. Troufl by si to napsat
ještě letos?
Ovšem v naší chalupářské oblasti kolem Cvikova se
k teplu přidal ještě jeden neblahý fenomén. Od dubna tu totiž pořádně
nezapršelo. Jednou na začátku července
zde jemně pršelo skoro celý den a kromě toho jsme tu měli několik tak
půlhodinových dešťů, které by se daly na prstech spočítat. Pokud se k nám
sunou bouřky od západu, obvykle se někde u České Kamenice rozdělí na severní
větev, která projde Německem za našimi hranicemi, a větev jižní, která projde od
Nového Boru směrem na Mimoň. A na
Cvikovsku nespadne nic. Ve druhé půli července se pásmo mraků sunulo od jihu
přes Moravu a východní Čechy a nikdy se nedostalo na západ od Liberce.
Důsledkem je pokles hladiny spodní vody, vyschnutí trávnického potoka a přeměna travnatých pozemků na žlutavou step. Pro Liberecký
kraj je vyhlášen zákaz rozdělávání ohňů a kouření v přírodě. Nedaleko o nás na Kokořínsku už lesní požáry byly.
Zatím nám místní vodovod slouží, pravděpodobně hlavně díky tomu, že je do něj napojen pramen z hlubinného vrtu (který kdysi vyvrtaly Uranové doly ze Stráže pod Ralskem). Chalupářky bědují nad usychajícími záhony a slibují, že v budoucnu už nebudou tolik investovat do jarních nákupů sazenic. Dýně, které jsme sklízeli obvykle v září a vyřezávali je pro importovaný říjnový Haloween, jsou už nyní žluté, ovšem čtvrtinové velikosti než v jiných mokřejších rocích.
Zatím nám místní vodovod slouží, pravděpodobně hlavně díky tomu, že je do něj napojen pramen z hlubinného vrtu (který kdysi vyvrtaly Uranové doly ze Stráže pod Ralskem). Chalupářky bědují nad usychajícími záhony a slibují, že v budoucnu už nebudou tolik investovat do jarních nákupů sazenic. Dýně, které jsme sklízeli obvykle v září a vyřezávali je pro importovaný říjnový Haloween, jsou už nyní žluté, ovšem čtvrtinové velikosti než v jiných mokřejších rocích.
Alespoň si dnes dokážeme představit africké cesty Dra.
Holuba (když se potácíme do hostince v Hamru), jen ti Mašukulumbové
s oštěpy na nás zatím nevyskakují ze křoví. Uštěpačné jazyky tvrdí, že
počasí se přizpůsobuje vlně imigrantů, kteří míří z Afriky do Evropy.
Hojně je navštěvováno koupaliště v německém
Olbersdorfu, ovšem je tam nutno dávat pozor, kam člověk na schodech šlape, aby
nedopadl do růžových keřů a neskončil v nemocnici, jako před pár dny jeden
náš kamarád.
A ještě upozornění – na web stránkách našeho Spolku Trávník
a Naděje je pozvánka na zajímavou výstavu. V rumburském muzeu je výstava o ochraně
našich hranic za první republiky až po rok 1938. V den ukončení výstavy se
bude na hranicích u pomníku pohraničářů na Wache konat vzpomínková slavnost. Protože
návštěvnost zmíněných stránek je bohužel slabá, upozorňuji na tuto akci i tady.
Ono ani stránky města Cvikova nehýří v letním období
novinkami, třeba stále tam visí Zpravodaj města Cvikova z června!
Naše bývalá
hospůdka již složí jako rekreační středisko firmy Jablotron. Pro zaměstnance této firmy je určena i hezky
zpracovaná web stránka na adrese
Ty nově
příchozí zaměstnance a jejich rodiny dobře informuje, co zajímavého se
v našem okolí nalézá.
No a tady u
nás začala sezóna sobotních sudů.
Obvykle se objeví nad ohništěm síť a příchozí si grilují přinesené
dobroty. Ale pozor – lékařským stravologům se to nelíbí! Kombinaci alkoholu a grilovaného masa
považují za tu úplně nejnevhodnější. „Alkohol rozšiřuje cévy, což vede k
nadměrnému pocení a dehydrataci,“ zní vysvětlení. Při posledním sudu
servírovala paní domu výborný chléb, na který si mohli hosté dát tlačenku, škvarky nebo
sekanou. S grilováním asi budeme muset počkat až nebude večer plus 30 stupňů!
DODATEK všeličemsový
k článku o potulné fence - odchytová služba odchytla a předala do psího útulku 4 černá štěňátka a to poslední si vzala na vychování jedna trávnická chalupářka. Matka - fena Toshiba je zatím na svobodě a mají se o ni postarat příslušníci městské policie ze Cvikova.
A DODATEK k Dodatku
O fenku Toshibu se hlásí i údajní majitelé z Kunratic a volají na ni "Šibinko", ovšem při jejich první návštěvě zde se fenka k nim nijak nehlásila. O odchyt se pokoušeli opakovaně, dokonce za účasti Odchytové stanice Šilheřovice (na Moravě jak bylo označeno jejich vozidlo!) .
DODATEK všeličemsový
k článku o potulné fence - odchytová služba odchytla a předala do psího útulku 4 černá štěňátka a to poslední si vzala na vychování jedna trávnická chalupářka. Matka - fena Toshiba je zatím na svobodě a mají se o ni postarat příslušníci městské policie ze Cvikova.
A DODATEK k Dodatku
O fenku Toshibu se hlásí i údajní majitelé z Kunratic a volají na ni "Šibinko", ovšem při jejich první návštěvě zde se fenka k nim nijak nehlásila. O odchyt se pokoušeli opakovaně, dokonce za účasti Odchytové stanice Šilheřovice (na Moravě jak bylo označeno jejich vozidlo!) .
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]