18. srpna 2018
Srpnové rozjímání
Srpnem končí
prázdniny (tedy u nás – v Německu už v srpnu začíná škola) a tak se
děti snaží ještě ty prázdniny využít jak je jen možné. Letos máme teplo jako
snad nikdy a tak by se ani nemuselo k moři, stačí naše koupaliště (s
jistotou, že se v nich nepotloukají žraloci).
A i ta naše
nedávno opravená přehrada je teplejší než kdy jindy. Nedávno jsme na křižovatce
v lese za Nadějí, kde odbočuje silnička k přehradě (se zákazem vjezdu),
napočítali 16 zaparkovaných aut, jejichž posádky šly dál pěšky.
Naši chalupářští pivaři museli po uzavření
penzionu U Naděje vzít zavděk hospodami vzdálenějšími. Tak se jednou za týden
scházejí u autobusu do Mařenic, kde popíjejí buď u Břicháčků nebo u Haskiho (je nutno podotknout, že u Břicháčků dvakrát
došla oblíbená jedenáctka Kozel, což je značný prohřešek). Občas naše malá
pivní skupinka využila ochoty paní Evičky z nadějské haciendy a nechala se
odvézt autíčkem do hospůdky Pod přehradou v Hamru. Kladem je tam dobré svijanské pivo a příjemné posezení venku (taky je to hospůdka velmi
frekventovaná – je na cyklostezce a z přehrady to do ní není daleko).
Chalupáři
z Trávníka a Naděje i letos praktikují sobotní posezení a sudu
s pivem pod záminkou, že někdo má kulatiny či provdává děti a je proto
ochoten ten sud zaplatit. Samozřejmě, že se mu za to dostane od účastníků vděku
obvykle ve formě dobrého alkoholu. Občas někdo koupil sud i na počest narození
vnuků či pravnuků, ale nedávno jsme se dohodli, že to je přehnané a že stačí ty
oslavy kulatin. Ono se tak prázdninové termíny snadno vyčerpají a došlo i
k tomu, že se slavilo i rok po jubileu dotyčného. S přibývajícím věkem některým počet
vypitých půllitrů klesá a tak se stalo, že byla na neděli vyhlášena dopitná a
účastníci měli co dělat, aby to, co sudu zbylo, vyprázdnili. Ono to vypadá, že
se ty oslavy konají kvůli popíjení piva, ale je nutno si uvědomit, že se tak už
po desítky let scházíme jako parta, kde se probere kde co a kde zvláště naše
chalupářky si proberou své ženské záležitosti.
Samozřejmě
s podzimem tyto sleziny přestanou a těm pár chalupářům, co jsou tu
natrvalo, a kteří chodili dvakrát či třikrát do týdne do zrušené hospody, vznikl
problém. Ale na jeho řešení se již pracuje. Jeden z nás má u chalupy
nepoužívanou garáž, kterou předělává na malou klubovničku, kam si ti vytrvalci
mohou po letní sezóně donést pár láhvinek a popovídat si v suchu.
Také náš Spolek
měl členskou schůzi, kde se sešlo skoro 60 % členů. Zúčastnili se i představitelé
zastupitelstva a městského úřadu naší vesničky střediskové – Cvikova. To bylo
dobré, protože se hlavně řešily otázky údržby obecních cest, prořezu náletu
kolem cest, umístění a odvozu popelnic a kontejnerů nebo odchytu toulavých psů
a koček. V řadě případů však zůstal Černý Petr u chalupářů, kteří
odkládají do popelnic na domácí odpad i stavební suť nebo starou elektroniku,
kterou je možno zdarma odevzdat ve sběrném dvoře ve Cvikově. Problémem zůstává rychlá
jízda aut na silničce do Naděje, kde je sice značkou omezena rychlost na 40
km/h, ale to dodržují jen místní.
No a pár vět
pro legraci.
Muži zkrátka patří k těm šťastnějším lidem, protože:
Celý život jim zůstane jedno
příjmení.
Lidé jim nikdy nezírají na hrudník,
když s nimi mluví.
Spodní prádlo pro ně stojí 90 korun
za 3 kusy.
Nikdy jim na veřejnosti nepadá
ramínko.
Prostě nevidí, že mají zmačkané
oblečení.
Mohou nosit kraťasy bez ohledu na
to, jak vypadají jejich nohy.
Každá věc na obličeji má svou
původní barvu.
Holit si musí jen obličej a krk.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]