26. ledna 2019

Pes – přítel člověka, kočka – paní člověka


Už jsem vloni na tomto blogu psal a psech a kočkách na chalupě, svoji kočičí anabázi popisoval i administrátor Trávnicko-nadějského zpravodaje. Vracím se k tomu tématu, protože se v poslední době objevilo několik novinových článků o přemnožení polodivokých koček (o šíření vlků u nás zase někdy jindy).
Z tisku:
Desítky toulavých koček v ulicích vyřešil Hlučín na Opavsku po stížnostech obyvatel rázně. Strážníci kočky lákají do speciálních klecí s návnadou, nechají je vykastrovat a následně vrátí zpátky na původní místo. „Občané si sami hlásí, kde je s přemnoženými kočkami problém. Celkem se zatím kastrovalo dvacet koček,“ řekla LN mluvčí Hlučína Ivana Gračková.
 A skutečně, kočka může mít dvakrát ročně koťata (obvykle pět i šest). Má tedy za rok až dvanáct potomků, kteří jsou za půl roku pohlavně zralí a mohou mít další koťata. Protože zvyk topení koťat už známe jen ze sto let starých knížek, dochází k rozmnožování koček geometrickou řadou. A bohužel většina chalupářů sice celé léto roztomilé kočičky krmí, ale do Prahy na zimu si vezmou maximálně jednu. Kastrace těch kočiček, co se točí kolem chalupy a čekají na krmení, by se při jejich počtu prodražila. Levnější je krmení a případné podzimní ponechání osudu. Výsledek je, že kočičí útulky jsou přeplněné a hodně koček přežívá zimu, jak se jen dá.
Mluví se už i o tom, že by měl zasáhnout stát a zřídit kočičí kastrační program. Náklady ovšem zaplatíme z daní všichni a ne ty „útlocitné duše“ co se o ten boom zasloužily.


Pokud se říká, že pes je přítel člověka, tak pes člověka respektuje i z určitého strachu – jako svého šéfa alfa-samce tlupy. To kočka nezná. Lze ji také vychovat, ale je to náročné a není to stoprocentní. Kočky můžeme rozdělit do dvou skupin – ty, které žijí celý život v domácnosti (bytě), a ty, které mohou běhat venku (u chalup). Kočka si definuje své teritorium – stačí ji byt, ale musí v něm být trvale. Pokud běhá venku, považuje za své teritorium mnohem větší prostor. Pak při zimním pobytu v pražském bytě, mohou vzniknout potíže. Známé jsou případy, kdy kočka přesun z chalupy do Prahy vycítí a během přípravy na odjezd zmizí.
 I milá přítulná kočka vás drápne packou, pokud je něčím naštvaná. Riziko to je i při styku kočky a malého dítěte. To nepozná, jestli kočce nějak ubližuje a kočka naopak nemá zábrany, aby se bránila i tak, že dítě poraní. Mluví se i možnosti přenosu nemoci toxoplasmozy na člověka. Velmi nebezpečné je to u těhotných žen, kde může po nakažení dojít i k potratu. U koček, vázaných na byt, to nehrozí, ale kočky, mající u chalupy volnost pohybu, se někde v přírodě nakazit mohou.
 U obyčejných koček obvykle neznáme jejich rodokmen, takže netušíme jaké má geny a jak bude přizpůsobivá. Je zřejmé, že soužití s kočkou v domácnosti nemusí být tak jednoduché, jako soužití se psem.

 

Dodatek
V novinách z 20. ledna byla velmi zajímavá zpráva o události z Českolipska:
Neobvyklého viníka má dopravní nehoda. Kocour, kterého jeho majitel vezl na veterinární vyšetření, nevydržel v přepravní tašce a skočil řidiči na volant. Auto posléze sjelo do příkopu, kde se převrátilo na střechu. Šofér i zvíře zůstali nezraněni. Kocour nejprve v rodinném domku v Provodíně pokousal jednoho z návštěvníků. Ačkoliv se jednalo o nepatrné povrchové poranění, vznikla panika, jestli kocour, jenž na zahradě loví myši, netrpí infekční chorobou. Majitel se proto rozhodl, že jej odveze na veterinární prohlídku do přibližně deset kilometrů vzdálených Doks. Policisté zároveň v návaznosti na tento případ vyzvali veřejnost, aby zvířata přepravovala ve speciálních přepravních boxech, které je nutné zabezpečit proti pohybu bezpečnostním pásem.

19. ledna 2019

Výlet vláčkem


Nedávno jsem popisoval zajímavý výlet do Kryštofova údolí. Dnes bych se zaměřil na letní možnost výletu vlakem, což je pro naše vnoučata, navyklá ježdění v autě, docela atraktivní.

Jedná se o jízdu tak zvanou Švestkovou dráhou. Je to zajímavá trať z Lovosic do Mostu, která získala svůj poetický název za první republiky, kdy podél jejích kolejí stály švestkové sady a aleje. Postavena byla na konci 19. století. Pro malý objem provozu osobní přepravy (nákladní doprava na krátkých tratích zanikla s rozvojem nákladní dopravy silniční) přestal Ústecký kraj v prosinci 2007na ní objednávat provoz osobními vlaky. Od léta 2008 zde ale znovu začaly jezdit prázdninové výletní vlaky, provoz platily obce podél trati.


Protože provoz byl málo rentabilní, kraj nadále uvažoval o úplném zrušení tratě. Nakonec trať odprodali firmě AŽD Praha, výrobci železniční zabezpečovací techniky (v té firmě jsem pracoval 45 let). Jednání probíhala od r. 2016, kdy trať firma AŽD převzala, ovšem konečná smlouva byla podepsána nedávno - 12. prosince 2018. AŽ D začalo trať využívat pro testování svých vyvíjených elektronických výrobků pro železnice a výrazně ji modernizovalo včetně dálkového ovládání. Proto není divu, že někdy v r. 2019 bude na ní podle objednávky ČD zaveden celotýdenní provoz.

Na trati jsou provozovány v období od konce března do konce října víkendové výletní vlaky včetně přepravy kol. Protože trať o délce 44 km vede velmi zajímavou krajinou Českého středohoří, je se svými zatáčkami velmi fotogenická. N webu s jízdními řády ji najdete jako trať T4.Vlaky ji projedou za hodinu a několik minut. V blízkosti tratě jsou kopce jako Milešovka, Lovoš nebo Raná (s terény pro bezmotorová letadla a rogala), hrady Házmburk, Košťálov nebo Oltářík a zámečky Třebívlice, Korozluky, Chrámce či Dlažkovice.

Trať má už i své velmi dobře zpracované web stránky a tak si o ní můžete přečíst více včetně platného jízdního řádu a popisu sousedících výletních míst  na web adrese




Takže spojit někdy v létě  autovýlet do této části Českého Středohoří s jízdou vlakem pro děti a návštěvou některého hradu nebo vylezením na nejvyšší vrchol Českého Středohoří 837 m vysokou Milešovku,  bude určitě stát za to! Na Milešovce je rozhledna, meteorologická stanice a pracoviště ČAV a o víkendech i restaurace. Z Milešovky je prý nejlepší kruhový rozhled v celých Čechách (a to u nás máme krásné výhledy z Luže nebo Hvozdu).

13. ledna 2019

Leť, balonku. leť!


V prosincovém čísle Zpravodaje města Cvikova jsem našel zajímavý článek. Jistě víte, že 11.listopadu se konaly po celé Evropě vzpomínkové oslavy  100 let od ukončení první světové války.
12. listopadu ráno našly dvě děti v Lindavě na zahradě balonek s francouzskou vlaječkou a textem. Po přeložení textu se zjistilo, že balonek byl vypuštěn 11. listopadu 2018 po 11 hodině dopoledne ve francouzské vesničce blízko Štrasburku.  Uletěl tedy asi za 20 hodin vzdálenost kolem 800 km.

Nálezci se spojili se starostou této francouzské vesnice a ten jim sdělil, že balonků bylo vypuštěno celkem dvacet. Na každém balonku byly údaje o některém z tamních občanů, kteří padli v první světové válce. Zajímavostí je podoba jmen místa vypuštění LIGNEVILLE a místa nálezu LINDAVA.

No a na okraj – zdá se, že po pár letech máme kolem chalup slušně sněhu, na běžky určitě. Stopy jsou upravované, ale z místních informací vyplývá, že na lesní  cesty napadala řada větví, prasklých pod váhou sněhu.

6. ledna 2019

I had a dream


(měl jsem sen) je slavný výrok M. L. Kinga, když hovořil o právech amerických černochů (dnes je předpisový výraz Afroameričané). Já měl před pár dny taky zvláštní sen a protože se týkal Trávníka, podělím se o něj a rozvedu to.
Všichni víte, jak Heřmanicím pomohla existence ranče Malevil. Malevil vydělává, platí daně a Heřmanicím to prospívá. Obě Světlé naopak doplatily po zrušení lyžařského vleku (v důsledku nedostatku sněhu a krátkozrakosti místních konšelů) úbytkem návštěvníků a úbytkem hospod. Trávník je vesnička bez hospody, bez obchodu a v místní kapli se slouží mše jednou za rok (nebo o Vánocích půlnoční).  Trvale bydlících je tam spolu s Nadějí asi kolem padesáti, ovšem částečně důchodců původně z Prahy.


No a mně se zdálo, že se té naší vesnice někdo ujal a zřídil tam rekreační středisko s plaveckým bazénem, minigolfem a letní bobovou dráhou na Slepičárně. V dlouhém údolí od bývalé osvěžovny dolů k Antonínovu údolí (na starých mapách se jmenovalo Quarksack – po česku něco jako Tvarohový pytel) byl někde tam, kde je po jarním tání rybníček, bazén se skluzavkou (na to místo svítí slunce celý den). Poblíž silnice byla budova se šatnami a restaurací (to mne v tom snu velmi zaujalo) a u lesíčka pod Dědkovým odpočinkem byla řada chatiček pro ubytování návštěvníků. Na stráni, zvané Slepičárna, byla plechová bobová dráha (v tom snu jsem zřejmě viděl starou Slepičárnu, když ještě nebyla zarostlá nálety a kdy jsme na ní učili naše děti lyžovat).

Po probuzení jsem o tom začal přemýšlet. Kdysi jsme se v partě zaobírali myšlenkou, udělat na tehdy holé Slepičárně lanový vlek (motor ze skůtru s navijákem, dobrý lyžař by sjel s lanem dolů, kde by se na něj navěsilo několik dětí a naviják by je vytáhl nahoru). Myšlenka lákavá, ale neuskutečnili jsme ji. Samozřejmě by takové rekreační středisko potřebovalo velký odběr vody z vodovodu, ale -pokud máme v provozu vydatný vrt - lze předpokládat, že by se dal posílit nebo zřídit ještě jeden.
Ale Trávník by v létě ožil a vznikl by tu výdělečný podnik. Asi by to vynášelo víc než dotace dobytkářům za to, že jednou za rok louky posekají. Na zimu se s nějakou rekreací nedá počítat, protože v posledních letech už máme málo sněhu.  Na financování takového projektu by se možná daly pořídit i dotace z Evropské unie?
Obávám se ale, že na realizaci toho snu by byly smíšené reakce – řada chalupářů si už zvykla na důchodcovský poklid a jekot z koupaliště by jim asi vadil. Ovšem – páni chalupáři pozor – měl by tam být i hostinec! No a chalupářky? Jistě by to fungovalo i pro posezení u kafe.
Rodiny s dětmi se dnes převážně jezdí koupat za hranice do Německa (na plechové koupaliště v Olbersdorfu nebo na Bergbad na Kraji Jonsdorfu). Koupaliště ve Sloupu je v létě přeplněné, o koupališti v Heřmanicích se moc nemluví (ale před lety to byl spíš rybníček na potoce) a prý je dost slušné koupaliště v Jablonném (tam jsme za mlada s dětmi jezdili hodně). Samozřejmě otužilci se chodili koupat na přehradu (jedna chalupářka – dej jí Pán Bůh věčnou slávu- tam chodila denně a to i když pršelo – prý prohlašovala, že voda tam je léčivá).
No nic, na realizaci toho snu by musel najít bohatý investor – a v Trávníku se neuchytil ani penzion Zámeček a nyní skončila i hospoda, tak kdo by riskoval, že?

2. ledna 2019

Velikonoční ostrov\? Ne. Trávník!


V horní části Trávníka se objevila zajímavá skulptura – viz obrázek. Autor, od nedávna také trávnický chalupář, je emeritní baletní mistr Igor Žukov – evidentně umělec mnoha žánrů.

Igor se narodil v r. 1959 v ruské Kazani. Po vystudování Státní baletní akedemie působil jako solista baletu ruského Státního divadla opery a baletu v moha rolích klasického i moderního baletního repertoáru. V období h 1987-1989 hostoval ve slavném  Bolšom Těatre v Moskvě. letech 1992 až 1994 působil ve známem Šmokově komorním baletu v Praze. 
V r. 1994 se stal sólistou baletu našeho Národního divadla, kde  vytvořil řadu rolí a věnoval se i pedagogické činnosti.Spolupracoval i se slavnými světovými baletními mistry jako byl Njurejev nebo náši bratři Kyliánové. V r. |2010 odešel do zaslouženého důchodu. Ať se mu u nás líbí.
 Se svou partnerkou zvelebuje tahradu u trávnickéchalupy a, jak vidíme z obrázku, dovede vytvořit i sochařská díla. |Jak sochu pojmenoval, nevím. Ale náš kanadský kamarád Lexa po shlédnutí obrázku poznamenal, že jde o sochu Smutný  chalupář, kterému zavřeli  hospodu v Trávníku.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]