9. února 2019

Poučení pro málo rozvážné


Kamarádka mé ženy žije na chalupě za Jičínem. Nedávno něco kutila na zahradě a přišel k ní mladý příslušník málo přizpůsobivého etnika a prosil ji půjčení tisícovky, že mu nedaleko došel benzin a že jí to vrátí. Ona, dobračka, mu řekla, že tolik nemá, ale že mu půjčí pětistovku a šla pro ni do domku. Aniž by mu řekla, aby šel s ní, stal najednou za ní, očička mu šmírovala a chválil jí, jak to tam má hezké. Vyměnili si telefonní čísla s tím, že jí zavolá a přijede peníze vrátit.

No, sousedi se potom, co se jim pochlubila svou dobrodušností, netajili poněkud nelichotivým míněním o tom,co udělala ...  Výsledkem byla výměna zámků za dokonalejší a objednání mříží do oken. Takže pomoc v nouzi se krapet prodražila.

Samozřejmě, že to nějaký týden trvalo, než jí zazvonil telefon, a dotyčný „dlužník“ se omlouval, že to nemohl vrátit a jestli by mu nepůjčila ještě jednou. Rozhořčeně pravila, že nepůjčí, ať ji neobtěžuje a ať si tu pětistovku nechá a nevrací ji! A položila telefon.

Nedošlo jí, že může na mobilu vidět číslo protistanice a že by nebyl problém, ohlásit příhodu i s čísly na místní policii. Slušný policista by mohl nechat zjistit majitele tohoto telefonního čísla a jeho pohyb (je ovšem možmé, že majitel telefonu, ke kterému se dává nabít SIM karta v trafice, je nedohádatelný – ale u provozovatele sítě může policie zjistit poměrně přesně pohyb držitele telefonu). Za pokus by to stálo a minimálně v případě budoucího pokusu o vykradení chalupy, by tu byla stopa. Jenže tak dotyčná bohužel neuvažovala.


Nedávno jsme od kamarádů dostali informaci, že obdobný „nuzák v problému“ obcházel chalupy v Kromapchu. Tak tam alespoň riziko ohlásili policistům.   
Ve firmě, kde jsem pracoval, jsme ještě za socialismu měli snad tři party romských kopáčů (pokládka kabelů) ze Slovenska. Nebyly s nimi žádné problémy, každá parta měla svého mistra, přes kterého probíhalo i vyplácení. Jediný rozdíl měli v pracovní době. Aby mohli v neděli ve svých vesnicích chodit na místní třetí či čtvrtou ligu v kopané, měli upravenou pracovní dobu. Nastupovali v pondělí v poledne, od úterka do středy pracovali dvanáctihodinové směny a ve čtvrtek končili brzy odpoledne, aby to vlakem stihli domů na Slovensko.  Po osamostatnění Slovenska skončili. 
To byla ovšem doba, kdy vyhýbání se práci bylo trestné a nikoliv honorované dávkami nezaměstnaným a sociálně potřebným.

O to víc je dnes nutno být opatrný. Že se „stále něco děje (krade)“ si můžete přečíst třeba na


Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]