9. února 2019
Poučení pro málo rozvážné
Kamarádka mé ženy žije na chalupě za Jičínem. Nedávno něco
kutila na zahradě a přišel k ní mladý příslušník málo přizpůsobivého
etnika a prosil ji půjčení tisícovky, že mu nedaleko došel benzin a že jí to
vrátí. Ona, dobračka, mu řekla, že tolik nemá, ale že mu půjčí pětistovku a šla
pro ni do domku. Aniž by mu řekla, aby šel s ní, stal najednou za ní,
očička mu šmírovala a chválil jí, jak to tam má hezké. Vyměnili si telefonní
čísla s tím, že jí zavolá a přijede peníze vrátit.
No, sousedi se potom, co se jim pochlubila svou
dobrodušností, netajili poněkud nelichotivým míněním o tom,co udělala ... Výsledkem byla výměna zámků za dokonalejší a
objednání mříží do oken. Takže pomoc v nouzi se krapet prodražila.
Samozřejmě, že to nějaký týden trvalo, než jí zazvonil
telefon, a dotyčný „dlužník“ se omlouval, že to nemohl vrátit a jestli by mu
nepůjčila ještě jednou. Rozhořčeně pravila, že nepůjčí, ať ji neobtěžuje a ať
si tu pětistovku nechá a nevrací ji! A položila telefon.
Nedošlo jí, že může na mobilu vidět číslo protistanice a že
by nebyl problém, ohlásit příhodu i s čísly na místní policii. Slušný
policista by mohl nechat zjistit majitele tohoto telefonního čísla a jeho pohyb
(je ovšem možmé, že majitel telefonu, ke kterému se dává nabít SIM karta v trafice,
je nedohádatelný – ale u provozovatele sítě může policie zjistit poměrně přesně
pohyb držitele telefonu). Za pokus by to stálo a minimálně v případě
budoucího pokusu o vykradení chalupy, by tu byla stopa. Jenže tak dotyčná
bohužel neuvažovala.
Nedávno jsme od kamarádů dostali informaci, že obdobný
„nuzák v problému“ obcházel chalupy v Kromapchu. Tak tam alespoň
riziko ohlásili policistům.
Ve firmě, kde jsem pracoval, jsme ještě za socialismu měli snad
tři party romských kopáčů (pokládka kabelů) ze Slovenska. Nebyly s nimi
žádné problémy, každá parta měla svého mistra, přes kterého probíhalo i
vyplácení. Jediný rozdíl měli v pracovní době. Aby mohli v neděli ve
svých vesnicích chodit na místní třetí či čtvrtou ligu v kopané, měli
upravenou pracovní dobu. Nastupovali v pondělí v poledne, od úterka
do středy pracovali dvanáctihodinové směny a ve čtvrtek končili brzy odpoledne,
aby to vlakem stihli domů na Slovensko. Po
osamostatnění Slovenska skončili.
To byla ovšem doba, kdy vyhýbání se
práci bylo trestné a nikoliv honorované dávkami nezaměstnaným a sociálně
potřebným.
O to víc je
dnes nutno být opatrný. Že se „stále něco děje (krade)“ si můžete přečíst třeba
na
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]