26. března 2019
Z chalup do hospody
A dnes něco
zrekapituluji i o hospodách kolem našich chalup. Na začátku padesátých let byly
v Trávníku hospoda na dnešní otočce (hostinský pan Rada – byl to současně
i řezník). Tuto hospodu pamatují jen ti chalupáři, kteří přišli do trávníku už
kolem r. 1950. Když byly budovy na otočce zlikvidovány, vznikla hospoda Jednota v tehdejším kulturním domě
(před válkou to už byla hospoda).
Několik let
tam hospodařily švagrové Anča a Květa Jandákovy. V té době (v šedesátých
letech) se tam konaly tancovačky, Silvestry, ale i volby. Po jejich odchodu do
penze tam nějakou dobu působil hostinský, jehož jméno si už nepamatuji, ale
říkalo se mu Amadeus. Vynikal tím, že dokud byl v hospodě jediný žíznivý
host, bylo otevřeno. Však ho také vyštípaly manželky těch žíznivých, které byly sdruženy
v tak zvaném Dohlížecím výboru Jednoty. Je nutno upozornit, že se
nejednalo o chalupářky, ale o poslední z místních usedlíků po druhé světové
válce.
Pak se do
devadesátých let vystřídalo několik hostinských (z nich připomenu jen starší manžele
Motlovy ze Cvikova). Někdy na začátku devadesátých let byla hospoda zrušena
(vznikla tam provozovna družstva invalidů), ale protože se tehdy městu vrátil
objekt bývalé školy (za socialismu rekreační středisko VaK Litoměřice), vznikla
hospoda tam (i s malým obchodem) - obhospodařovala to tam paní Lengálová.. Myslím, že v roce 1994
objekt zakoupili manželé Liškovi (do té doby provozovali hospodu
v Mařenicích – dnešní Haski). Pak byl jimi zakoupený objekt (penzion U Naděje) v provozu až do roku
2018, kdy majitelé odešli do penze a prodali jej firmě Jablotron (zabezpečovací
zařízení), která budovu nyní provozuje jako rekreační zařízení pro své zaměstnance.
Žízniví
chalupáři vloni využili toho, že strana a vláda zlevnila pro důchodce jízdné v autobusech a tak se dvakrát týdně,
během zimy jen v pátek, začalo jezdit do Mařenic (buď k Haskimu nebo
do hospody U tří lip) a to autobusem
v půl páté a vracelo se posledním autobusem v osm večer domů.
Před válkou
byly hospody i v Naději (po válce
už obnoveny nebyly). Vzpomenu jen dvě – Krieschovic v posledním domě vlevo
při cestě na Milštejn (kromě pití tam prodávali místní specialitu
Klecksenkuchen – jakési placky, pokecané marmeládou)
a druhá vedle tak zvané Palmovky, kde byl i taneční
sál (dnes již odbouraný).
I
v dalších vesnicích v okolí prý bývalo před válkou více hospod. Televize nebyla, láhvové pivo taky ne, tak se
sedávalo v hospodách. V Mařenicích
ještě před asi patnácti lety byly hospody čtyři – pod Kalvarií to byla hospoda,
které se říkalo U plukovnice (vedla
ji vdova po důstojníkovi), u křižovatky na Dolní
Světlou) to byla hospoda U mačety –
ty už neexistují. V provozu zůstaly restaurace Haski (proti kostelu) a U 3
lip (vedle je opravna aut ADROJA).
V Dolní Světlé byla (už není) Stará hospoda (na křižovatce
k Horní Světlé. Na silnici směrem k hranicím byl penzion Dvořák, později přejmenovaný na
Schmellinghaus (ten je snad v rekonstrukci), vedle je dnes nová
hospůdka a ještě dál je restaurace Celnice
a za i nově otevřená hospůdka U nás.
Na Horní Světlé je penzion Lužanka, kousek
vedle byla Česká hospoda. Pod Luží, kde končí silnička parkovištěm je chata Luž a dál v osadě Myslivny je
ještě hospoda Lužická bouda.
V obou
Světlých jsou hostince ohroženy zrušením vleků na svahu Luže, takže rozsáhlejší
služby poskytují jen letním turistům. Zachraňují je jen němečtí konzumenti,
kteří si rádi zajdou nebo zajedou z Jonsdorfu na pro ně levné jídlo a pivo
blízko za hranicemi.
Ani Krompach už neoplývá hostinci. Hostinec
u kostela před několika lety vyhořel, probíhá tam sice jakýsi úklid spáleniště,
ale na znovuvybudování to nevypadá. V horní části Krompachu – na Valech –
zanikl hostinec Na Vyhlídce, ale
kousek od ní přibyla restaurace Na
Hřebenovce.
Při známých
vánočních pochodech jsme v posledních letech zavítali občas i do hostince U Vomáčků na silnici ze Svoru směrem na Šébr a do penzionu Pod Milštejnem v Rousínově.
O Cvikovu
někdy jindy.
19. března 2019
Hospody? Kdepak, sraziště!
Už jsem tady
psal o slezinách našich chalupářů, které začínaly v šedesátých letech dnes už minulého
století (viz příspěvek na blogu z ledna
2018). Dnes se k tomu vrátím podobněji, protože jsme o tom debatovali
s aktivními účastníky a pamětníky.
Někdy kolem
roku 1960 se zárodek party trávnicko-nadějských chalupářů scházel
v hospodě U Zpěváčků (kousek za Národním divadlem) a občas i jinde
– někteří si prý vzpomínají na hospodu (či vinárnu) Zobor.
Brzy se však -
protože řada členů party byla z Prahy 7 - schůzky přesunuly do hospody U
kamenného džbánu na rohu ulic
Havanská a Jana Zajíce (za stadionem Sparty, tehdy Komsomolská). Hostinec už není! Zde nám
paní vedoucí připravovala obzvláštní chuťovku – krajíc chleba, namazaný třenou
Nivou a posypaný nakrájenou cibulí a paprikou. Stál 2 Kč.
Několikrát
jsme se sešli i hospodě U Karla IV.
na rohu Čechovy ulice u Stromovky.
Někdy po
roce 1968 se přešlo na pár let do Formanky (hospůdka v Obecním domě
naproti hotelu Paříž – dnes bar Buffalo).
Pak jsme si
vzpomněli na hospodu Na šachtě ( na Letné poblíž Veletržního paláce), na hospodu U houbaře (přímo proti Veletržnímu
paláci) a na hospodu na rohu u železničního viaduktu u Strojnické ulice (dnes Valcha) a taky hospůdku Pod schůdky
(název nám vypadl z paměti?) na Smíchově ve Zborovské ulici (už tam není).
Několik let se chodilo do restaurace U Sojků na
Letné (na Belkrédce – dnes je tam banka). Za rohem na levé straně byl i výčep
na stojáka.
Po roce 1990
jsme se scházeli jen o kousek výše v restauraci Plzeňský dvůr
(šikmo naproti tehdejšímu obchodnímu domu Brouk a Babka). Jednou u stolu vedle
nás zasedl se svými spolupracovníky i tehdejší ministr Ruml. Místo této
restaurace je dnes herna. Odtamtud je i
jistá historka s prdícím pytlíkem.
Jak jsem
uvedl a jak je vidět z umístění hospod, velká část nás tehdy bydlela na
Letné, ale několik účastníků chodilo pěšky
domů z Letné přes Hlávkův most. A ti měli obvyklou odmočovací
(někdy nejen tu) zastávku někde mezi
Štrosmajerovým náměstím a Štvanicí. Ale to ponecháme bez detailů.
Také se nějakou
dobu chodilo do hospůdky u Sokola Nusle (jmenovala se Na Květnici). Později
v devadesátých letech jsme se scházeli poblíž televize na Kavčích
horách do také již zaniklé restaurace U lopaty .
Začínám mít
pocit, že ty naše srazy byly nějak prokleté, většina těch hospod zanikla!
Ještě nám paměti
blikají další krátkodobá sleziště (je to buď Podolská kotva nebo hospoda Negativ /obě vedle sebe na nábřeží za Podolskou porodnicí) .
Pamětníci připomněli
i další naše místa Na Paloučku na
Pankráci, kousek od ní restauraci Táborka (U Havlů), restauraci Pokrok
(námi překřtěnou na Rozkrok) nahoře v Krči,
Krušovickou hospodu poblíž metra Kačerov nebo v dnes již
také zrušenou restauraci U Pešků (naproti Lékařskému domu u
I.P.Pavlova).
Pak si už
jen připomínáme jen výjimečně navštívenéhospůdky v Sinkulově ulici /pod
Pankrácem směrem k Podolí), v Holečkově ulici na Smíchově a hospůdku
dole na Roztylském náměstí na Spořilově (měla by to být restaurace U Řezníků).
Ovšem v posledních asi deseti letech se
schůzky obnovily, konají se ve středu, v Balounově restauraci
(zvané též U Břízy) – u Roztylského náměstí ve vilové čtvrti na
Spořilově. Je to budova bývalé
samoobsluhy a pamětníci připomínají, že
u restaurace bylo i zahradní posezení.
No a je
nutno doplnit, že výše zmíněné schůzky byly víceméně pánskou záležitostí, ale v
současnosti se konají i schůzky za účasti našich chalupářek. Je to v zimní době
v neděli (když se není na chalupách) a sraziště je v samoobslužné restauraci Hamr sportovního
areálu u Hamerského rybníka v Záběhlicích.
No a protože naše chalupářky jsou samostatné, zavedly si v poslední době čtvrteční
dámské sleziny na Letné v Pražské kavárně
proti Park hotelu. Nechodí tam samozřejmě na pivo, ale na kávičku a vínečko. Příště si povíme o posezeních u našich chalup.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]