23. srpna 2019

Scůze Spolku konala se


naštěstí ne na mezi, ale díky vstřícnosti nových majitelů zrušeného penzionu U Naděje v bývalém lokálu. Bohužel byla letos slabá účast členů, jen tak tak na usnášeníschopnost.­­­ Doufejme, že oficiální zápis brzy najdete na web stránkách Zpravodaje Spolku, takže zde uvedu  jen pár postřehů.

Opět se schůze zúčastnili zástupci  města Cvikova v čele s panem starostou. Jak úvodní zpávou předsedy Spolku,  tak vystoupením pana starosty se prolínaly problémy s obecními cestami a silničkou mezi Trávníkem a Nadějí. Silnička do Naděje byla vloni opravena novým způsobem (záplatování pomocí plynového hořáku). Protože se záplaty přes zimu vydrolily, je letos používán původní způsob opravy horkou asfaltovou drtí. Někteří místní si ovšem myslí, že ta plynová metoda nemusela být nevyhovující, pokud by se nejdříve díra ve vozovce vypláchla od prachu a nečistot.  To letošní záplatování už započalo na úseku k bývalému penziónu dva dni před schůzí s panem starostou. Že by mu podřízení chtěli usnadnit vystoupení? Z pléna zaznělo, že by to záplatování nemuselo být ani moc dokonalé, protože to svádí řidiče k větší rychlosti.

V červenci u nás proběhla pravidelná defekalizace žump a septiků velkokapacitním fekálním vozem z České Lípy. Řidič si přitom stěžoval na to, že nástavbou fekálního vozu (značne vysokou) naráží do větví na místních cestách k chalupám (u nízkých osobních aut to nehrozí). Pan starosta nám celkem oprávněně vyčetl, že tímto těžkým vozem může docházet k poškození  cest, takže bychom měli využívat menší fekální vůz, který patří SMC (Službám města Cvikova).  Na to ovšem z řad chalupářů zazněl argument, že náklad na vybrání 1 m3 fekálií velkokapacitním fekálním vozem je třetinový oproti ceně, kterou účtují SMC.  A jak říkal už exprezident Klaus „o peníze jde až v první řadě“.


Problém je v tom, že SMC i krajští silničáři  celkem pravidelně obsekají trávu podél cest a silnic, ovšem neznají pojem „průjezdný profil“, běžný na železnicích. Vyžadovalo by to, aby vše, co zasahuje  do cesty za kolmicí, vztyčenou na krajnici, zmizelo. Na obecních cestách dělají větve,  zasahující nad cestu, problém jen nákladním vozům. Ovšem třeba na silnici do Cvikova je ouvej i když se s osobním  autem míjíte s autobusem nebo svozem balíků sena. Pak vám větve ze strany tlučou do karoserie. I to je možná důvod, proč místní řidiči jezdí hodně prostředkem silnice (to je radost, když proti vám vyjede ze zataáčky a má příliš pomalé reflexy, než aby stačil uhnout ke krajnici).

Příští rok bude pro Spolek rokem volebním a proto Rada Spolku už nyní vyzvala k hledání mladých kanidátů do příští Rady. Také se hovořilo o využívání společného majetku Spolku (lešení, žebřík, vertikutátor, drtič větví a d.).  Schůže schválila záměr pořídit další drtič větví, který by hlavně sloužil členům V Naději. Mulč z drcených větviček se nám osvědčuje při boji s plevelem nebo jako podklad při pěstování jahod.

Spolek je určitě pro naše chalupáře přínosem, protože ve spolupráci s ustaveným Osadním výborem může skutečně obhajovat naše zájmy u vedení naší vesničky střediskové – města Cvikov. Ovšem stalo se, že jsme na radnici uslyšeli: "No jo, Trávničtí, ti pořád něco chtějí." Ale to neřekli ti zvolení, ale jejich podřízení úředníci, co jim svými připomínkami přiděláváme práci.

// vystavil prochpra @ 08:56 Komentáře: 0

18. srpna 2019

Kuchařský koutek

Uveřejňoval jsem zde občas recepry Marušky Dobromily. Maruška už bohužel není s námi, ale mohli bychom na ni vzpomenout tak, že zkusíme ještě něco z jejích receptů.
 
Langoše

Ingredience

1,5   kg hladké mouky

750 ml vlažného mléka

1 kostka droždí

150 ml oleje (a také olej na smažení)

2 lžice soli

1 lžička cukru



Příprava

Z droždí, cukru, mléka a lžíce mouky si zadělejte kvásek a nechte ho vykynout. Po vykynutí ho vlijte do mísy s kilem hladké mouky, přidejte1-2 lžíce soli, malou misku oleje a postupně do těsta přilévejte vlažné mléko.

 Vznikne lepivá hmota, do které přidávejte postupně další mouku. Musí vzniknout pevná, zato ale pružná hmota. Tu nechte v zakryté míse alespoň půl hodiny kynout.

A pak už stačí jen tvarovat langoše a smažit. Nejprve v hlubší pánvi rozpalte dostatek oleje. Z jednoho těsta vytvoříte zhruba 10 kousků langošů. Odtrhněte kus těsta, utvořte kuličku a z ní poté vytvarujte placky. Velikost záleží na vás, placičky ale nedělejte příliš tlusté.


Langoše podávejte s různým dochucením (třeba sladké s marmeládou nebo potřené horkou česnekovou pastou a posypané strouhaným sýrem nebo s kečupem a pod.).




Grenadýrmarš
 
 Ingredience

1 kg brambor

300 g těstovinových flíčků

1 lžice sádla

1 velká cibule

2 stroužky česneku

1 lžička sladké mleté papriky

100 g uzeného masa

100 g slaniny

sůl, pepř



Příprava

Brabory povaříme ve slupce, oloupeme a necháme vychladnout. Současně ve vroucí vodě  uvaříme flíčky do měkka, slijeme a necháme okapat.

Pekáč vymažeme sádlem. Vychladlé brambory nakrájíme na kostičky, cibuli nadrobno.

V rendlíku rozehřejeme zbytek sádla,  přidáme cibuli, rozdrcený česnek, rozkrájené maso a slaninu. Pak orestujeme do zlatova. Vmícháme papriku.

Pak brambory a flíčky smícháme s orestovanou směsí, dáme do  vymazaného pekáče, osolíme, opepříme. Vložíme do trouby, předehřáté na 175 oC, a zapečeme asi 15 minut.

Podáváme ještě teplé s nakládanými okurkami.

// vystavil prochpra @ 09:51 Komentáře: 0

10. srpna 2019

Naše chalupy


Nedávno mne navštívil bývalý kolega z práce, se kterým jsme se neviděli snad dvacet let. Věděl, kde mám chalupu a když náhodou pri jízdě z Oybinu uviděl název naší vesnice, rozpomněl se, zastavil, doptal se na mou chalupu a navštívil mne. U kafe mi se svojí paní chválil vzhled chalup, kolem kterých v naší vesničce projížděl.
A tak jsem zavzpomínal, jak pražští chalupáři naši vesnici osídlovali. Je to typická vesnice, ze které byli odsunutí v roce 1946 původní němečtí obyvatelé a proběhl pokus o dosídlení. Nejdříve se tu objevili rabovači a zlatokopové. V okresním archivu jsem našel zmínku, že úřad po vystěhování německé rodiny přelepil vstupové dveře do chalupy páskou s razítkem, ale zadní vchod přes chlívy do domku zůstal otevřený.
Přišli sem venkované většinou ze středních Čech a obsadili tak dvě třetiny chalup. V r. 1947 a 1948 se zde usadili první rekreanti z Prahy a Liberce a je skutečností, že většinou  jejich potomci jsou na těch chalupách dodnes. Někdy v r. 1949 proběhla akce, kdy se zde začali usazovat pražští intelektuálové (malíři, herci, hudebníci). Někteří jezdili jen do pronajatých chalup, jiní si chalupy koupili.  I v tomto případě dnes patří řada chalup jejich potomkům.
Ti původní dosídlenci byli většinou zemědělští dělníci, či jak se tehdy říkalo – podruhové. Na rozdíl od sedláků, majících desítky let své grunty, neměli vypěstovaný vztah k majetku a jim přidělené chalupy chátraly. Pár let zde působilo JZD, ale i to zkrachovalo a pozemky převzal státní statek ze Cvikova. V šedesátých letech přišlo do módy chalupaření. No a původní dosídlenci  se ochotně začali chalup zbavovat a šli raději za lehčí prací do okolních továren.  Cena takové místní chalupy se tehdy pohybovala mezi 5 až deseti tisíci korun. Po roce 1970 už bylo jasné, že chalupy jsou tržní artikl a ceny stouply na několk desítek tisíc.


Ty chalupy, které v dosídlovací akci nenašly majitele, byly kolem roku 1960 strženy a zbořeny, aby – jak vzpomíná jeden už tehdejší chalupář – nekazily vzhled obce na prvního máje. Je tu i pár příkladů, kdy soudruh dosídlenec chalupu se svojí rodinou vybydlel a nechal si od MNV přidělit další.
Pražští chalupáři se o své chalupy starali mnohem svědomitěji, i když se stavebiny za socialistického hospodářství nenakupovaly, ale sháněly. A je dlužno přiznat, že některý materiál šikovní chalupáři prostě „přemístili“ ze svého zaměstnání (taky se říkalo – kdo nekrade, okrádá svou rodinu). Ale chalupy zachránili.


Po převratu v r. 1989 se situace změnila, sice na čas někteří dali před chalupou přednost  možnosti cestovat po zahraničí nebo své chalupy pronajímali, ale postupně začali do oprav investovat a to trvá dodnes. V okolí je řada malých stavebních firem, které jsou plně vytížené zakázkami chalupářů. Mění se střechy, okna, zatepluje se nebo přechází na topení kotli či dokonce tepelnými čerpadly. Samozřejmě jsou chalupy vybavovány i zabazpečovacími systémy proti vloupání. Nedávno v ČR proběhla anketa, kolik peněz investují ročně chalupáři do vylepšení a oprav. Skoro 20% dotázaných uvedlo, že vynakládají i přes 50 tisíc korun ročně.
Řada chalupářů po takovém vylepšení zůstává na chalupě od jara do podzimu či dokonce se sem z Prahy přestěhují natrvalo. Ovšem se službami a obchodními  možnostmi je to složitější. Přes nedávné zlevnění jízdného v autobusech pro seniory je dnes  autobusová doprava řidší (a v sobotu a v neděli žádna). Obchod v naší vesnici zanikl už v sedmdesátých letech a hostinec vloni. Naštěstí dnešní majitel chalupy může být považován za milionáře (až tam ceny chalup vystoupaly) a tak celkem samozřejmě má i své auto, takže nákupy má vyřešené.
Opravdu jsem kolegovi mohl potvrdit, že dnes naše vesnice vypadá mnohem lépe než před 50  roky.

// vystavil prochpra @ 11:01 Komentáře: 0

3. srpna 2019

Zase jednou o Malevilu


Opět a asi ne naposledy něco o ranči Malevil v Heřmanicích – v naší blízkosti.

Ten, kdo jezdil na chalupu přes Jablooné v Podještědí a pak sem k nám  přes Mařenice, mohl sledovat vznik ranče od samého počátku. V r. 1996 podnikatel Vávra započal s tímto projektem. V r. 1998  došlo ke slavnostnímu otevření. Tehdy byl ranč zaměřen na koně, návštěvníci se zde mohli naučit jezdit na koni a ti zkušenější mohli konat i výlety na koních po okolí (s doprovedem a piknikem v přírodě). Kromě toho byla na ranči restaurace a hala pro squash.

V té době uskutečníl majitel ranče dlouhou cestu do Afriky, jejímž dokladem je sbírka soch u budov ranče.


V letech 2000 – 2001 byla aktivita ranče rozšířena na golf a byla otevřena první devíti jamková trasa. Také byla doplněna ubytovací kapacita. V r. 2002 byla otevřena i druhá restaurace s názvem Back in Aftica (připomínající slavný film  Out of Africa s Redfordem a Streepovou). V r. 2004 na ranči přibyly dřevěné sruby pro ubytování hostů a u silnice se objevilo lanové adrenalinové centrum (dnes je už opomíjené).

V roce 2004 bylo golfiště rozšířeno na osmnáct jamek s oficiálním parem 72 (teoretický počet úderů na projítí golfiště).  Postupně se aktivity dále rozšířovaly – prodejna a půjčovna vybavení na golf, elektrické vozíky pro pohodlnější hráče, bowling, parkoviště  a hlavně o malou zoologickou zahradu – velkou atrakci pro děti. Samozřejmě se budovy ranče renovovaly, rozšiřovaly a vznikala i nová další zástavba pro ubytování. Za zoologickou zahradou je i zahrada botanická, doplněná o zajímavé dřevěné sochy. Pro ubytované hosty je na ranči k dispozici malý bazen a hřiště pro tenis a odbíjenou.


Ranč začal být využíván  pro pořádání firemních srazů a dnes tolik oblíbených firemních team-buildingů (v českém překladu jde o utužování vztahů v Brigádě kapitalistiské práce). Taky nesmíme zapomenout na každoroční závod horských kol po hranicích s Německem.

Majitel pan Vávra před asi dvěma lety zemřel, ale ranč je nadále provozován  jeho pozůstalými. Za pěkného počasí jsou parkoviště ranče plně obsazená auty. Pár našich chalupářů tam dochází na golf, ale i pro výlet s dětmi je to velice atraktivní místo.


Na závěr snad jen poznámku, jméno Malevil je převzaté z románu Roberta Merleho, který pojednává o přežití skupinky lidí po atomové válce, která zničila celou Francii.

// vystavil prochpra @ 12:15 Komentáře: 0

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]