Trávník a věci okolo: září 2019

30. září 2019

A zase byla cesta do daleka

Popisoval jsem tu několikrát cesty našich chalupářů do dálek. Historicky to byla cesta dvou rodin našich chalupářů auty na Kavkaz a zpátky v r. 1975, pak stály za zmínku opakované cesty celé party do termálních lázní v |Maďarsku nebo cesta našich trampů do Kanady na trampský potlach.

Rodina syna autora blogu vyrazila letos v srpnu do Kanady. Jsou to zkušení cestovatelé, kteří kromě cest po Evropě od Gibraltaru po Nordkapp za polárním kruhem již byli v Jižní Americe, na Madagaskaru, v Egyptě nebo na Novém Zélandu.

Využili tentokrát nutnosti dodat dceru na univerzitu ve Vancouveru, kde musí absolvovat jednodemestrovou stáž, a hned tam na letišti si vypůjčili auto a vyrazili na sever. Projeli třemi provinciemi Kanady (Britskou Kolumbií, Yukonem a částí Alberty) a zajeli si i na Aljašku.

Nebyli tedy v nejnavštěvovanějších turistických oblastech, ale spíše v divočině. Spali ve stanu (naštěstí se jim nestalo, že by se do stanu dobýval medvěd) a viděli nádhernou přírodu a mnoho zvířat včetně těch medvědů, jak dokladuje pár připojených fotek. Najeli celkem přes 11 tisíc km. V Dawson City navštívili i hrob našeho polárního cestovatele Welzla.

Po čtyřech týdnech v přírodě se vrátili do Vancouveru, ubytovali dceru na univerzitní koleji a navštívili rodinu naší Olinky, kterou si pamatujeme z chalupaření před rokem 1968 a z několika návštěv v posledních letech s jejím partnerem – lovcem a rybářem Jardou. Na návštěvu našeho dalšího kamaráda Lexy (věrného čtenáře tohoto blogu a jeho občasného dopisovatele – vzpomeňte si na jeho souboj se zlodějskou veverkou) jim už bohužel před odletem nevybyl čas.

Musím ocenit, že naše parta trávnicko-nadějských chalupářů to nejsou žádní peciválové. Často se při posezení u piva (už jsme vyřešili zánik trávnické hospody) vzpomíná na cesty po světě (auty do Španělska, autokarem do Itálie nebo Francie, na lyže do Švýcarska), o služebních cestách některých našich chalupářů aninemluvě (Indie, Hongkong, Jižní Amerika, USA ....). Naše omladina využívá současné možnosti k lyžování v Rakousku nebo Itálii nebo jako nedávno k zájezdu do Pobaltských republik ( my jezdili taky k Baltu, ale jen do Dederonie).

// vystavil prochpra @ 08:29 Komentáře: 0

26. září 2019

Cesta zarúbaná

se zpívá v jedné písničce. Cesta poničená, bychom mohli zpívat my. A ještě by další sloka mohla znít – peníze vyhozené.

O co jde. Před mnoha a mnoha lety (pozor, nebude to pohádka, ale drsná skutečnost) byly obecní cesty zatravněné, protože se po nich jen chodilo a jezdilo jen s dětskými kočárky. Ale pokrok si vyžádal své a chalupáři si pořídili auta. A jak se provoz zvětšoval, zmizela na těch cestách tráva a objevily se dva vyjeté pruhy po pneumatikách. Když se hodně prohloubily (nejen provozem aut, ale i vymletím po deštích, protože to byly príma strouhy pro vodu), na naše úpěnlivé prosby zasáhlo město Cvikov a navezlo do vymletých stružek vyfrézovanou drť z oprav asfaltových silniček. Někde se ta drť působením slunečního tepla spekla a vydrželo to. Jinde ovšem místo slunička přišly deště a tu drť to spláchlo.
Světlé místo je v Trávníku na cestě do kopečku poblíž bývalé hospody. Tam jsou totiž stružky vyasfaltované. Ovšem protože tu cestu poničili lesáci při svozu dřeva shora od Knesplovky, taky to vyasfaltování zaplatili. Při jednání na SMC nám bylo řečeno, že ty polní cesty mohou opravovat jen navezením té asfaltové drtě.

A na trávnickém kopci vzniká při prudkém dešti ještě jeden zádrhel. Na podzim udělali SMC na horní cestě v zatáčce stružku pro odtok vody, kterou ovšem zaůstili na krátkou původně travnatou spojovací cestu směrem dolů. Výsledek je, že voda z horní cesty, kterou stružka sebere, teče a vymílá tuhle cestu dolů. A protože se u té cesty už dlouho opravuje jedna chalupa, ta voda na cestu splachuje i stavební suť od této chalupy. Na obrázku je výsledek dobře vidět.

O cestu níž zase prudké deště vymlely ty zmíněné výmoly (opakovaně opravované asfaltovou drtí) až na kamení a prudký déšť tu drť a kamení v zatáčce splachuje na zahradu přilehlé chalupy. To dokladuje připojená fotografie.

A řešení? Opakované navážení a splachování asfaltové drtě je vyhazováním peněz a vyasfaltovat dva padesátimetrové pruhy v cestě prý nejde. Takže si můžeme jen se slzami v očích připomenout vyasfaltované cesty mezi poli třeba v Bavorsku. A to prohráli dvě války ....

// vystavil prochpra @ 10:21 Komentáře: 0

22. září 2019

PPPD

neboli Pravidelný Podzimní Pochod Důchodců se letos uskutečnil kombinací snad všech druhů pohybu kromě létání. Zúčastnili se 4 chalupáři z Trávníka a náš kamarád Petr z Nového Boru.

Nás čtyři odvezl spoluchalupář Forpas autem na nádraží ve Svoru. Odtud jsme chtěli pokračovat vlakem do stanice Jedlová. Ve vlaku, který měl asi 15 minut zpoždění (ono se mezi Českou Lípou a Novým Borem jezdí autobusem), nás čekal kamarád Petr. Na nádraží v Jedlové jsme si dali na posílení držťkovou polévku a obdivovali několik houbařů s košíky hřibů, kteří tam po ranním sběru čekali na vlak. Vypadá to tak, že kolem Trávníka a Naděje je sucho a houby skoro nerostou, ale o 15 km dál mají houbové žně!

Pak jsme vyrazili lesní cestou na zříceninu Tolštejn. Za dvacet korun nás turniket pustil po asi devadesáti schodech na nejvyšší bod hradu s krásnou vyhlídkou do všech stran. Hrad sloužil jako hraniční na ochranu kupecké stezky z Čech do Lužice, vyhořel za třicetileté války a již nebyl obnoven. Je z něj blízko na lyžařské terény na Jedlové. Ráno jsme sice vyrazili za zatažena, ale v poledne, kdyý jsme byli na hradě, se mraky roztrhaly a chvílemi svítilo slunce. Po rozhlédnutí se po kraji jsme se usadili na oběd do hradní restaurace. Dali jsme si hovězí se švestkovou omáčkou a zapili cvikovským pivem. Ještě jsem si vyfotil uvězněného rytíře, který na hradě hlídá slušný obnos mincí, které mu do vězení naházeli turisti.

Následoval prudký sestup svahem na autobusovou zastávku v Lesné. Sestup byl náročný, protože jsme měli tak akorát čas stihnout autobus. Stihli jsme to, i když se autorovi článku na dohled od autobusové zastávky podlomily kolena (asi radostí, že už je to na dohled) a kamarádi ho museli zvednout a na posledních krocích podepřít.

Pak následoval přesun autobusy, njedřív do Svoru, odtud do Cvikova a ze Cvikova přecpaným minibusem do Trávníka (ze školy se totiž vracely děti z dětského domova na Krompachu). Ale – vylet se nám podařil, nezmokli jsme, už jsme tu na chalupách.

// vystavil prochpra @ 09:05 Komentáře: 0

16. září 2019

Škodlivý asbest

Mohokrát jste jistě četli, jak zhoubné účinky mají asbestová vlákénka na lidské zdraví. V řadě budov se v současnosti likviduje asbest, který byl používán v izolačních vrstvách stěn. Na našich chalupách se asbest vyskytoval hlavně jako složka střešních krytin.

Azbest je přitom na první pohled skvělý stavební materiál. Má vysokou pevnost, malou objemovou hmotnost, je nehořlavý, lze jej jednoduše opracovat například řezáním. Jenže vdechování rozptýlených azbestových mikrovláken ve vzduchu způsobuje nádorová onemocnění.

Azbestocementové šablony patřily mezi oblíbené krytiny. V rámci ČSSR se vyráběly v Berouně, Šumperku, nebo v Nitře. Jak sami víme, stále jsou hodně vidět v horských oblastech, kde jsou staré i přes osmdesát let. Buď jsou v provedení plochých šablon, nebo jde o vlnité desky. Střešní krytiny byly známé jako Eternit, Beronit, vlnitá střešní krytina A nebo B. Eternitová (osinkocementová čili azbestocementová) krytina byla vynalezena v roce 1899 průmyslníkem Ludvíkem Hatscheckem, rodákem z Olomouce. V České republice se začala vyrábět od roku 1921 pod obchodním názvem "Eternit" v Eternitových závodech v Šumperku a v Berouně. Základními komponenty byl rozvlákněný osinek, cement, voda a další přísady.

Vzhledem k zdravotním rizikům azbestu jsou stavby se zabudovanými výrobky s obsahem azbestu velmi rizikové. I samotná manipulace, při snaze výrobky ze stavby odstranit, může být příčinou uvolnění azbestových vláken do prostředí. Způsoby řešení se většinou dělí na dva směry. Nabízí se azbestové výrobky ze stavby zcela odstranit nebo je vhodně zakonzervovat (opatřit nátěrem).

Střešní krytina, která není zjevně degradovaná a je opatřena povrchovým nátěrem (nedochází k zvětrávání povrchu), může dosloužit. Nevhodné je však mechanické odstraňování mechů nebo lišejníků z povrchu azbestových krytin. I úpravy střechy, např. při prosekáváním prostupů krytinou, mohou do ovzduší uvolňovat azbestová vlákna. Absolutně nevhodným nástrojem pro tyto práce je bruska. Při velmi vysokých otáčkách brusky dojde k šíření uvolňovaných azbestových vláken do ovzduší. V ČR byl pro stavby azbest zakázán zákonem č. 157/1998 Sb. z roku 1999. Po vstupu ČR do EU je tato oblast upravována zákonem 356/2003 Sb. Výroba, obchodování a používání azbestového materiálu je nyní v EU zcela zakázáno.

Při výměně střešní krytiny je nutno postupovat velmi obezeřetně. Firmy to již vědí a postupují správně. Rovněž je nutno vzít na vědomí, že odstraněná krytina nemůže být jen tak pohozená nebo odhozená do stavebího odpadu. Pro likvidované asbestové výrobky jsou zřízeny speciální skládky, kterých není mnoho, takže je nutno počítat, že i odvoz bude nákladný.

Mnozí z nás již staré eternitové střechy zlikvidovali a nahradili novými střechami z plechů nebo plastovýchh šablon či z tzv. kanadského asfaltového šindelu, ale přesto uvidíme i dnes řadu starých eternitových střech, zarostlých mechem a lišejníky. U řady chalup jsou i některé stěny opatřeny eternitovými šablonami. Na závěr jen poznámku, že v roce 1980 se na evropském trhu objevila vláknocementová střešní krytina bez příměsi asbestu.

// vystavil prochpra @ 08:15 Komentáře: 3

8. září 2019

A tak to bylo

Jako každoročně i letos se bude 21. září ve 14 hodin konat u pomníku na hranici s Německem mezi Horní a Dolní Světlou vzpomínková slavnost k událostem v r. 1938.

V tom roce se stupňovaly akce německé menšiny v našem pohraničí, podporované nacisty, směřující k rozbití našeho státu. Od r. 1936 se podél našich hranic s Německem začalo budovat pevnostní opevnění, v našem okolí je zachována celá řada malých pevnůstek. Dne 20. května 1938 byla vyhlášena mimořádná opatření, když byl zjištěn pohyb německých vojsk u našich hranic. Na našich hranicích zaujaly pozice jednotky Stráže obrany státu (SOS), tvořené vojskem, celníky a četnictvem. Až do 22. září byl celkem na úseku kolem nás klid. Ovšem v ten den zahájily německé bojůvky ozbrojené akce ve Varnsdorfu. Návazně na to se objevily tyo bojůvky i u stanoviště SOS - nad Dolní Světlou na přechodu do Waltersdorfu. Slabé družstvo SOS poté, co na ně Nemci zahájili palbu, ze strážnice ustoupilo. Německé bojůvky strážnici – budovu celnice (dnes již neexistující) - obsadily a zdemolovaly. Ve večrních hodinách se jednotky SOS, posílené o útvar z Mařenic, vrátily a po boji celní úřad opět obsadily. V boji byl zabit místní nacista Mocker z Kunratic.

Poté, co Česká republika přijala mnichovskou dohodu Německa s Francií a Velkou Británií, bylo pohraniční úžemí předáno Němcům. Následoval vítězný průjezd Hitlera na počátku řijna 1938 mimo jiné Cvikovem a Mařenicemi. Přestřelka na hranicích ovšem měla po vzniku Protektorítu smutnou dohru, několik příslusšníků zmíněné jednotky SOS bylo zatčeno a odsouzeno k dlouholetému uvěznění. Osvobozeni byli až po skončení války.

Na místě, kde se popisované události odehrály, byl vybudován péčí Československé obce legionářské pomník, u kterého se vzpomínková slavnost bude konat.

Pomník byl odhalen v r. 2003. Slavnosti se pravidelně účastní řada místních obyvatel, zástupců armády a lidosprávy.

Zvu jménem jednoty legionářů i čtenáře tohoto blogu.

Přikládám několik fotografií a výstřižek z pozvánky.