25. listopadu 2019

Je na silnicích bezpečno?


Při svých cestách na chalupu a zpět sleduji samozřejmě provoz na silnicích. Troufnu si tvrdit, že skoro třetina řidičů nedodržuje dopravní předpisy.

Nejběžnější je překročení rychlosti jak na rovných silnicích I. třídy tak na dálnicích. Pokud dodržujete předepsanou rychlost, můžete se spolehnout, že na úseku tak 10 km dlouhém vás předjede desítka aut.  Zvláště řidiči skříňových dodávek jsou velmi uspěchaní. Pokud vás předjedou a zařadí se před vás, tak máte chvíli problém, protože přes jejich bachraté skříně moc nevidíte, co se děje vpředu. Pro hodně předjíždějících zase nerozhoduje, že na silnici je plná čára.  Pokud usoudí, že v protisměru je dost volno, nějaká čára je nezajímá.  Ti spěchající jsou také častou obětí na železničních přejezdech.

Výrazný problém pro naše řidiče představuje rozjíždění na světelné křižovatce na zelenou. To, že na změnu na zelenou  je upozorňuje  svítící žlutá, je nezajímavé a asi to moc nesledují. Fronta čekajících se pravidelně rozjede auto po autě, ačkoliv pokud tam před vámi nestojí nákladní auto, tak i třeba i desátý v řadě na semafor vidí a bylo by možné, aby se čekající řada rozjela téměř současně. To by i zlepšilo průjezdnost na zelenou. Nevím, proč se v autoškolách toto evidentně neučí.

Ti silniční suveréni zlobí i při zastavení. Pokud si něco potřebují vyřídit a při podélném stání je u chodníku plno, nemají trpělivost zajet kousek dál, prostě zastaví ve druhé řadě a naprosto je nezajímá, jestli ten regulérně stojící náhodou právě nehodlá odjet. Ať si počká, až spěchající milostpán si svou věc vyřídí. V minulém  týdnu byl v novinách popsán takový případ, který vyústil do pěstního souboje. Při přivolané policisty to byla nevýznamná událost, a ten spěchající ve druhé řadě zaplatil pokutu směšných 200 korun. V Praze se několikrát stalo, že řidič zastavil a šel si něco vyřídit, aniž si všimnul, že stojí částečně na kolejích tramvaje.


Ačkoliv prý stát stále doplňuje policejní vozidla, mám pocit, že na silnicích je moc vidět není. Dříve byla vozidla z páté bé (V B) na silnicích vidět více než dnešní vozidla pachů (pomáhat a chránit). Ono i pěších policistů moc vidět není (ačkoliv novináři uvádějí, že je jejich celkový počet snad dvojnásobný než kolik bylo příslušníků VB). Dnes máme mnoho světelných křižovatek či kruhové objezdy. Ti dříve narození si ještě pamatují, že dopravu na křižovatce řídil policista v uniformě s bílými návleky na rukávech. Příjemná služba to nebyla (čuchat hodiny výfuky aut), ale propustnost křižovatky byla pravděpodobně vyšší než dnes při řízení automatem (už nic nejede, ale stejně musíte na změnu směru čekat). Ale pokrok je pokrok (snad až budou ty automaty mít tu umělou inteligenci)… 



I to, že by řidiči osobních aut dávali podle předpisu přednost autobusům MHD při výjezdu ze zastávek, je také málo vidět. Už se mi stalo, že řidič autobusu mi zablikáním odbočovacích světel za ponechání volna pro odjezd poděkoval. Asi byl mile překvapen neobvyklou vstřícností. Přitom logicky on má předepsaný jízdní řád a veze třeba i několik desítek cestujících, takže by mu řidič osobního auta (ve kterém je často sám) měl tu službu spíše usnadnit.


 A ještě zkušenost z našeho okolí. Velice vzrostl počet aut, která v Trávníku odbočí na Naději, projedou Nadějí na Hamr a pak na křižovatku na Juliovce, odkud pokračují na Krompach nebo na Světlou.  Chalupáři tím moc nadšení nejsou, protože je tu riziko, že zpoza plotu vyběhne nemyslící dítě a malér je hotov. Zdá se, že příčinou je zvýšená vybavenost aut navigací. Pokud ji máte nastavenou na nejkratší cestu, pak skutečně tento průjezd přes Hamr je o kousek kratší než kdybyste jeli po hlavní silnici přes Mařenice.

Před pár lety nás na schůzi našeho Spolku šéf policistů ubezpečoval, že kolem našich chalup budou pravidelně procházet policejní hlídky (v televizi jsme občas viděli, jak vzorně takové hlídky berou za kliky chat a nakukují do oken). Bohužel musím napsat, že letos v září jsem poprvé v životě viděl takovou hlídku procházet po cestě v horní části Trávníku.

Takže asi  to heslo Pomáhat a chránit  by mělo mít lepší realizaci.

18. listopadu 2019

Na pivním školení


Jeden z našich chalupářů dostal k narozeninám poukaz na školení o točení piva. Je to akce, která se pravidelně koná pro skupinu až osmi lidí v plzeňské restauraci U bílé kuželky na Malé Straně. Tak pozval několik našich chalupářek a chalupářů a konalo se.

Součástí poukazu bylo i vypití dvaceti plzeňských (něco k zakousnutí už se platí mimo poukaz).  Během pití účastníci absolvovali prohlídku pivního sklepa (samozřejmě se tam čepuje tankové pivo). Účastníci si mohli čepování i vyzkoušet. Získané informace nám následně při obvyklém posezení ve spořilovské restauraci vylíčili.


Tak za prvé tankové pivo je nejlepší, protože nepřichází do styku se vzduchem ani jiným plynem a uchovává si tak tu nejvyšší kvalitu. Za druhé je nutno dbát na čistotu a teplotu skleněných půllitrů. Ty musejí být vždy vychlazené na teplotu piva, čisté a hlavně ještě mokré, takže před natočením piva mají být uloženy v průtočné lázni se studenou vodou.
Jak se čepuje, o tom v dalším odstavci. Ale předem je nutno říci, že pěna musí být vždy mokrá, hustá a krémová. Jen taková pěna totiž působí jako ochrana piva před zvětráním a uchovává jeho správný říz.  Na skle půllitru se na stěně půllitru nesmějí usazovat žádné bublinky. To by bylo znamení toho, že není čistý.  Dalším dokladem kvality piva je to, že na sklenici se budou při pití tvořit pěnové kroužky. Podle nich se dá snadno spočítat, na kolik doušků pivo vypijete. Když se netvoří, je pravděpodobné, že obsluha myje půllitry v roztoku Jaru (no fůj).  To všechno bylo součástí výkladu.
No a jak se pivo čepuje?
Nejobvyklejší je hladinka – pivo s pěnou až po okraj sklenice, čepované na jeden zátah. Výsledkem je pivo o perfektní teplotě, se správným poměrem piva a krémové pěny.
Šnyt  silnou vrstvu pěny, která  dodává pivu jemnější říz. Výčepní ho používají po naražení nového sudu, aby si ověřili kvalitu piva. Šnyt se pije pomaleji, protože dlouho se držící vrstva pěny uchovává pivo čerstvé.
Méně obvyklý způsob je mlíko. Pivo na první pohled připomíná sklenici mléka, protože půllitr je plný krémové až smetanové pivní pěny. To si prý objednává štamgast jako třetí nebo čtvrté pivo a pije ho na ex místo vloženého frťánku. 
Posledním druhem je čochtan  - pivo úplně bez pěny (což běžný konzument považuje za pivo podřadné). Musí se pít rychle, protože nemá pěnu, která by ho chránila před zvětráním, ale má hodně originálního kysličníku uhličitého a je velmi osvěžující.
S výukou čepování i s ochutnáváním plzeňského byli účastníci zájezdu do zmíněné hospody velmi spokojení. Získané poznatky bude možno ověřovat v praxi všude tam, kam na pivo chodíme.

A na závěr jen zmínku z novin, že výzkumníci z oblasti pivovarství vyvinuli přístrojek, který umožňuje konzumentovi změřit si kvalitu piva přímo v hospodě. Přístrojek (který se vejde na dlaň) rozezná kvalitu piva a její zhoršení skladováním od okamžiku expedice z pivovaru. Přístroj byl vyvinut ve spolupráci s plzeňským Prazdrojem a je patentován.

12. listopadu 2019

Výročí a chalupáři


Pro chalupáře ta změna před 30 lety znamenala hodně  – v období normalizace  ti, co neměli červenou knížku, opravňující je k postupu v zaměstnání, se stáhli na chalupy a chaty, kde si žili po svém. Ale byli tam i ti, co tu knížku měli jen formálně. Občas tedy museli na seřadiště své firmy při májovém pochodu, ale jinak měli poklid a dokonce si v kruhu kamarádů mohli u ohně zazpívat podvratnou písničku „budem sbírat flašky“.
Před 30 lety přišla změna. Začalo to radostným zvoněním klíčů a pokračovalo volnou soutěží rychle vzniklých politických stran a svobodnými volbami. Otevřely se hranice a mohlo se jezdit do kapitalistické ciziny, až do té doby nepřístupné. Také se otevřely možnosti i pro ty bez zmíněné červené knížky.  Dostali se do vedoucích funkcí nebo začali podnikat. V prvních dobách se i u piva v hospodě vedly politické debaty, kde padaly i výčitky rázu „jó, vy byste chtěli stále socialisticky pracovat a být kapitalisticky placení!“. Postupně přišlo ovšem i vystřízlivění, když jsme uviděli, jak se v politických stranách protlačili do špiček profesionální poslanci, jak se parkoviště při stranických sněmech zaplňovala přepychovými auty s takovou stranou spřízněných podnikatelů, co rozkulačili do té doby státní majetek do vlastních kapes. Časem vystřízlivěli i ti, kteří věřili Koženému, že všichni lidé mohou být kapitalisty.
Ano, máme se určitě lépe než za socíku, ale nůžky mezi úrovní obyvatel se rozevřely a dnes máme bezdomovce (dost možná, že většinou jde o nemakačenky, co za socíku spadali do kategorie „práce se štítících“, což bylo trestné) a máme na druhé straně miliardáře (za socíku to byli třeba vedoucí určitých obchodů či veksláci – rovněž trestně stíhaní). Ti, co nepodnikají, ale pracují jak dříve tak nyní, mají pro některé věci hlouběji do kapsy (třeba, aby si mladí manželé pořídili byt v Praze,  je bez finančního zázemí rodičů nebo bez hypotéky dost těžké). Ty panelákové králikárny (jak je kdysi nazval Václav Havel) byly formou družstevního bydlení přece jen dostupnější. A v těchto dnech už se ozvala i myšlenka obnovit družstevní bytovou výstavbu.
U nás chalupářů se na současnost nenadává. Ono mít chalupu už dnes znamená být ve vyšší střední třídě obyvatelstva, pokud si uvědomíme, že chalupa dnes  představuje milionovou hodnotu. A bez auta to taky nejde. Vzpomene si někdo ještě, že jsme zde měli za socíku tzv. Spolek zahrádkářů a jeho jménem jsme si pronajímali na víkendy autobus Praha - Krompach a zpět? A že naše chalupy za těch posledních 30 let prokoukly! Už sice materiál a barvy nakupujeme a už nepřemísťujeme, ale místní malé stavební firmičky z našich zakázek docela prosperují. I naše chalupářská parta se drží pohromadě, narážky na VIP chalupáře už ustaly.
Samozřejmě občas nějaká ta politická debata u piva propukne, ale ti rozumní jí včas utlumí. Ono to remcání mají zřejmě Češi v povaze za každého počasí. Sem tam se  to staré kádrování přece jen objeví. Kádrovali se buržousti a kulaci, za pár let zkostnatělí odpůrci obrodného procesu, pak ti pomýlení a po roce 1989 zase staré struktury.  Myslím si, že k nositelům starých pořádků patří spíše ti, co na demonstracích volají po demokracii a ignorují tak výsledky určitě demokratických voleb. Argument, že oni vše vědí lépe než ti hloupí venkovští voliči,  ovšem sahá až do feudalismu, kdy panstvo vědělo vše lépe než hloupí poddaní.
Takže připomínejme si spíše, jaký pokrok nastal, než abychom se pošťuchovali, kdo má víc pravdu. A ty plusy asi vnímá lépe naše omladina, která běžně jezdí k moři nebo do Alp na lyže, studuje v cizině, zná i jiné jazyky než ruštinu a dovede zacházet se všemi výdobytky informačních technologií.  Držme jim palce! Jen kdyby taky víc fandili chalupám.

5. listopadu 2019

DVB-T2 - pozor, je nejvyšší čas!


Už dlouho se pojem DBV-T2 omílá v mediích. O co jde?  Je to nástupnický standard stávajícího pozemního televizního vysílání v normě DBV-T.  Jeho výhodou je vyšší kvalita vysílaného signálu, nevýhodou pro uživatele je nutnost přeladění příjmu stávajících vysílačů na jiné kmitočty, protože ty stávající musí být celoevropsky uvolněny pro provoz mobilních telefonů.

Dnes se u televizních vysílačů používají tzv. multiplexy. Multiplex je označení balíčku televizních a rozhlasových programů a doplňkových služeb vysílaný na jednom kanálu.

Předem podotknu, že těm, co používají pro příjem televize kabelový rozvod nebo mají satelitní příjem, avizovaná změna nehraje roli, pro ty se nic nemění.

Problém mají ti, co používají pozemní příjem (s vlastní nebo společnou anténou). Pokud se Vám při příjmu ČT v pravém horním rohu televizní obrazovky začal, počínaje pátkem 1. listopadu, objevovat piktogram s vykřičníkem, znamená to, že přijímáte signál DVB-T a týká se vás vypínání dosavadního pozemního vysílání a tedy musíte přejít na DBV-T2.  Proto si buď musíte pořídit novější televizor nebo ke stávajícímu dokoupit tzv. set-top-box.
 Pro ověření, jestli váš televizor bude fungovat i nadále, můžete použít internet. Na adrese


si najdete pro vámi používaný nebo ke koupi plánovaný  typ televizoru informaci, je-li ověřen a potvrzen pro provoz v režimu DVB-T2.  Pokud váš televizor v tomto seznamu není, ale jinak vám vyhovuje, musíte si za cenu kolem 600 Kč dokoupit zmíněný set-top-box a máte vystaráno.


Ti, co bydlí v panelácích a používají společnou TV anténu (tzv. STA), mají před sebou dva kroky, nejprve musí majitel domu zajistit, aby odborná firma přeladila obvody STA na nové kmitočty multiplexu (to lze udělat i před přechodem vysílání) a pak v okamžiku tohoto přechodu vysílání STA příslušně aktivovat. Pro uživatele platí totéž, co je uvedeno v předchozím odstavečku – je nutno vyměnit televizor nebo si koupit set-top-box.

A jak je to s datem přepnutí? První přechod na vysílání pouze v režimu DVB-T2 bude v Praze a to od 27.11.2019. Pro naše chalupáře na Cvikovsku  jsou důležitá i další dvě data – pro ty, co přijímají signál z Bukové hory u Ústí n/L, platí termín 30.1.2020, pro ty, co přijímají signál z Ještědu, je to 26.2.2020. Naposled změna postihne Moravu a to 31.5.2020.

Takže slavný okamžik se blíží!

A ještě se v informacích objevuje jedno varování – vysílání DBV-T2 je sice kvalitnější, ale také citlivější na kvalitu přijímaného signálu. Tam, kde dnes přijímají signál z poměrně vzdáleného vysílače, tedy když je signál slabý (na hraniční mezi), mohou mít potíže a pokud používají jen  nějakou náhradní anténu za oknem, tak ta jim nebude stačit.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]