25. listopadu 2019
Je na silnicích bezpečno?
Při svých cestách na chalupu a zpět sleduji samozřejmě provoz
na silnicích. Troufnu si tvrdit, že skoro třetina řidičů nedodržuje dopravní
předpisy.
Nejběžnější je překročení rychlosti jak na rovných silnicích
I. třídy tak na dálnicích. Pokud dodržujete předepsanou rychlost, můžete se
spolehnout, že na úseku tak 10 km dlouhém vás předjede desítka aut. Zvláště řidiči skříňových dodávek jsou velmi uspěchaní.
Pokud vás předjedou a zařadí se před vás, tak máte chvíli problém, protože přes
jejich bachraté skříně moc nevidíte, co se děje vpředu. Pro hodně
předjíždějících zase nerozhoduje, že na silnici je plná čára. Pokud usoudí, že v protisměru je dost
volno, nějaká čára je nezajímá. Ti
spěchající jsou také častou obětí na železničních přejezdech.
Výrazný problém pro naše řidiče představuje rozjíždění na
světelné křižovatce na zelenou. To, že na změnu na zelenou je upozorňuje svítící žlutá, je nezajímavé a asi to moc
nesledují. Fronta čekajících se pravidelně rozjede auto po autě, ačkoliv pokud
tam před vámi nestojí nákladní auto, tak i třeba i desátý v řadě na
semafor vidí a bylo by možné, aby se čekající řada rozjela téměř současně. To
by i zlepšilo průjezdnost na zelenou. Nevím, proč se v autoškolách toto
evidentně neučí.
Ti silniční suveréni zlobí i při zastavení. Pokud si něco
potřebují vyřídit a při podélném stání je u chodníku plno, nemají trpělivost
zajet kousek dál, prostě zastaví ve druhé řadě a naprosto je nezajímá, jestli
ten regulérně stojící náhodou právě nehodlá odjet. Ať si počká, až spěchající
milostpán si svou věc vyřídí. V minulém týdnu byl v novinách
popsán takový případ, který vyústil do pěstního souboje. Při přivolané
policisty to byla nevýznamná událost, a ten spěchající ve druhé řadě zaplatil
pokutu směšných 200 korun. V Praze se několikrát stalo, že řidič zastavil
a šel si něco vyřídit, aniž si všimnul, že stojí částečně na kolejích tramvaje.
Ačkoliv prý stát stále doplňuje policejní vozidla, mám pocit, že na silnicích je moc vidět není. Dříve byla vozidla z páté bé (V B) na silnicích vidět více než dnešní vozidla pachů (pomáhat a chránit). Ono i pěších policistů moc vidět není (ačkoliv novináři uvádějí, že je jejich celkový počet snad dvojnásobný než kolik bylo příslušníků VB). Dnes máme mnoho světelných křižovatek či kruhové objezdy. Ti dříve narození si ještě pamatují, že dopravu na křižovatce řídil policista v uniformě s bílými návleky na rukávech. Příjemná služba to nebyla (čuchat hodiny výfuky aut), ale propustnost křižovatky byla pravděpodobně vyšší než dnes při řízení automatem (už nic nejede, ale stejně musíte na změnu směru čekat). Ale pokrok je pokrok (snad až budou ty automaty mít tu umělou inteligenci)…
I to, že by řidiči osobních aut dávali podle předpisu
přednost autobusům MHD při výjezdu ze zastávek, je také málo vidět. Už se mi
stalo, že řidič autobusu mi zablikáním odbočovacích světel za ponechání volna
pro odjezd poděkoval. Asi byl mile překvapen neobvyklou vstřícností. Přitom
logicky on má předepsaný jízdní řád a veze třeba i několik desítek cestujících,
takže by mu řidič osobního auta (ve kterém je často sám) měl tu službu spíše
usnadnit.
A ještě zkušenost
z našeho okolí. Velice vzrostl počet aut, která v Trávníku odbočí na
Naději, projedou Nadějí na Hamr a pak na křižovatku na Juliovce, odkud
pokračují na Krompach nebo na Světlou.
Chalupáři tím moc nadšení nejsou, protože je tu riziko, že zpoza plotu
vyběhne nemyslící dítě a malér je hotov. Zdá se, že příčinou je zvýšená
vybavenost aut navigací. Pokud ji máte nastavenou na nejkratší cestu, pak
skutečně tento průjezd přes Hamr je o kousek kratší než kdybyste jeli po hlavní
silnici přes Mařenice.
Před pár lety nás na schůzi našeho Spolku šéf policistů
ubezpečoval, že kolem našich chalup budou pravidelně procházet policejní hlídky
(v televizi jsme občas viděli, jak vzorně takové hlídky berou za kliky chat a
nakukují do oken). Bohužel musím napsat, že letos v září jsem poprvé
v životě viděl takovou hlídku procházet po cestě v horní části
Trávníku.
Takže asi to heslo Pomáhat a chránit by mělo mít lepší realizaci.
18. listopadu 2019
Na pivním školení
Jeden
z našich chalupářů dostal k narozeninám poukaz na školení o točení
piva. Je to akce, která se pravidelně koná pro skupinu až osmi lidí v plzeňské
restauraci U bílé kuželky na Malé
Straně. Tak pozval několik našich chalupářek a chalupářů a konalo se.
Součástí poukazu bylo i vypití dvaceti plzeňských (něco k zakousnutí už se platí mimo poukaz). Během pití účastníci absolvovali prohlídku pivního sklepa (samozřejmě se tam čepuje tankové pivo). Účastníci si mohli čepování i vyzkoušet. Získané informace nám následně při obvyklém posezení ve spořilovské restauraci vylíčili.
Tak za prvé
tankové pivo je nejlepší, protože nepřichází do styku se vzduchem ani jiným
plynem a uchovává si tak tu nejvyšší kvalitu. Za druhé je nutno dbát na čistotu
a teplotu skleněných půllitrů. Ty musejí být vždy
vychlazené na teplotu piva, čisté a hlavně ještě mokré, takže před natočením
piva mají být uloženy v průtočné lázni se studenou vodou.
Jak se čepuje, o tom v dalším odstavci. Ale předem je
nutno říci, že pěna musí být vždy mokrá, hustá a krémová. Jen taková pěna totiž
působí jako ochrana piva před zvětráním a uchovává jeho správný říz. Na skle půllitru se na stěně půllitru nesmějí
usazovat žádné bublinky. To by bylo znamení toho, že není čistý. Dalším dokladem kvality piva je to, že na
sklenici se budou při pití tvořit pěnové kroužky. Podle nich se dá snadno
spočítat, na kolik doušků pivo vypijete. Když se netvoří, je pravděpodobné, že
obsluha myje půllitry v roztoku Jaru (no fůj). To všechno bylo součástí výkladu.
No a jak se pivo čepuje?
Nejobvyklejší je hladinka
– pivo s pěnou až po okraj sklenice, čepované na jeden zátah. Výsledkem je
pivo o perfektní teplotě, se správným poměrem piva a krémové pěny.
Šnyt
má silnou vrstvu pěny, která dodává pivu jemnější říz. Výčepní ho
používají po naražení nového sudu, aby si ověřili kvalitu piva. Šnyt se pije
pomaleji, protože dlouho se držící vrstva pěny uchovává pivo čerstvé.
Méně obvyklý způsob je mlíko.
Pivo na první pohled připomíná sklenici mléka, protože půllitr je plný krémové
až smetanové pivní pěny. To si prý objednává štamgast jako třetí nebo čtvrté
pivo a pije ho na ex místo vloženého frťánku.
Posledním
druhem je čochtan - pivo úplně bez pěny (což běžný konzument
považuje za pivo podřadné). Musí se pít rychle, protože nemá pěnu, která by ho
chránila před zvětráním, ale má hodně originálního kysličníku uhličitého a je
velmi osvěžující.
S výukou
čepování i s ochutnáváním plzeňského byli účastníci zájezdu do zmíněné
hospody velmi spokojení. Získané poznatky bude možno ověřovat v praxi
všude tam, kam na pivo chodíme.
A na závěr
jen zmínku z novin, že výzkumníci z oblasti pivovarství vyvinuli
přístrojek, který umožňuje konzumentovi změřit si kvalitu piva přímo
v hospodě. Přístrojek (který se vejde na dlaň) rozezná kvalitu piva a její
zhoršení skladováním od okamžiku expedice z pivovaru. Přístroj byl vyvinut
ve spolupráci s plzeňským Prazdrojem a je patentován.
12. listopadu 2019
Výročí a chalupáři
Pro chalupáře
ta změna před 30 lety znamenala hodně –
v období normalizace ti, co neměli
červenou knížku, opravňující je k postupu v zaměstnání, se stáhli na
chalupy a chaty, kde si žili po svém. Ale byli tam i ti, co tu knížku měli jen formálně. Občas tedy museli na seřadiště své firmy
při májovém pochodu, ale jinak měli poklid a dokonce si v kruhu kamarádů
mohli u ohně zazpívat podvratnou písničku „budem sbírat flašky“.
Před 30 lety
přišla změna. Začalo to radostným zvoněním klíčů a pokračovalo volnou soutěží
rychle vzniklých politických stran a svobodnými volbami. Otevřely se hranice a
mohlo se jezdit do kapitalistické ciziny, až do té doby nepřístupné. Také se
otevřely možnosti i pro ty bez zmíněné červené knížky. Dostali se do vedoucích funkcí nebo začali
podnikat. V prvních dobách se i u piva v hospodě vedly politické
debaty, kde padaly i výčitky rázu „jó, vy
byste chtěli stále socialisticky pracovat a být kapitalisticky placení!“.
Postupně přišlo ovšem i vystřízlivění, když jsme uviděli, jak se
v politických stranách protlačili do špiček profesionální poslanci, jak se
parkoviště při stranických sněmech zaplňovala přepychovými auty s takovou
stranou spřízněných podnikatelů, co rozkulačili do té doby státní majetek do
vlastních kapes. Časem vystřízlivěli i ti, kteří věřili Koženému, že všichni
lidé mohou být kapitalisty.
Ano, máme se
určitě lépe než za socíku, ale nůžky mezi úrovní obyvatel se rozevřely a dnes
máme bezdomovce (dost možná, že většinou jde o nemakačenky, co za socíku
spadali do kategorie „práce se štítících“, což bylo trestné) a máme na druhé
straně miliardáře (za socíku to byli třeba vedoucí určitých obchodů či veksláci
– rovněž trestně stíhaní). Ti, co nepodnikají, ale pracují jak dříve tak nyní,
mají pro některé věci hlouběji do kapsy (třeba, aby si mladí manželé pořídili
byt v Praze, je bez finančního
zázemí rodičů nebo bez hypotéky dost těžké). Ty panelákové králikárny (jak je
kdysi nazval Václav Havel) byly formou družstevního bydlení přece jen
dostupnější. A v těchto dnech už se ozvala i myšlenka obnovit družstevní
bytovou výstavbu.
U nás
chalupářů se na současnost nenadává. Ono mít chalupu už dnes znamená být ve
vyšší střední třídě obyvatelstva, pokud si uvědomíme, že chalupa dnes představuje milionovou hodnotu. A bez auta to
taky nejde. Vzpomene si někdo ještě, že jsme zde měli za socíku tzv. Spolek
zahrádkářů a jeho jménem jsme si pronajímali na víkendy autobus Praha -
Krompach a zpět? A že naše chalupy za těch posledních 30 let prokoukly! Už sice
materiál a barvy nakupujeme a už nepřemísťujeme, ale místní malé stavební
firmičky z našich zakázek docela prosperují. I naše chalupářská parta se
drží pohromadě, narážky na VIP chalupáře už ustaly.
Samozřejmě
občas nějaká ta politická debata u piva propukne, ale ti rozumní jí včas
utlumí. Ono to remcání mají zřejmě Češi v povaze za každého počasí. Sem
tam se to staré kádrování přece jen
objeví. Kádrovali se buržousti a kulaci, za pár let zkostnatělí odpůrci
obrodného procesu, pak ti pomýlení a po roce 1989 zase staré struktury. Myslím si, že k nositelům starých pořádků
patří spíše ti, co na demonstracích volají po demokracii a ignorují tak výsledky
určitě demokratických voleb. Argument, že oni vše vědí lépe než ti hloupí venkovští
voliči, ovšem sahá až do feudalismu, kdy
panstvo vědělo vše lépe než hloupí poddaní.
Takže
připomínejme si spíše, jaký pokrok nastal, než abychom se pošťuchovali, kdo má
víc pravdu. A ty plusy asi vnímá lépe naše omladina, která běžně jezdí
k moři nebo do Alp na lyže, studuje v cizině, zná i jiné jazyky než
ruštinu a dovede zacházet se všemi výdobytky informačních technologií. Držme jim palce! Jen kdyby taky víc fandili
chalupám.
5. listopadu 2019
DVB-T2 - pozor, je nejvyšší čas!
Už dlouho se pojem DBV-T2 omílá v mediích. O co jde? Je to nástupnický standard stávajícího
pozemního televizního vysílání v normě DBV-T. Jeho výhodou je vyšší kvalita vysílaného
signálu, nevýhodou pro uživatele je nutnost přeladění příjmu stávajících
vysílačů na jiné kmitočty, protože ty stávající musí být celoevropsky uvolněny
pro provoz mobilních telefonů.
Dnes se u televizních vysílačů používají tzv. multiplexy. Multiplex
je označení balíčku televizních a rozhlasových programů a doplňkových služeb
vysílaný na jednom kanálu.
Předem podotknu, že těm, co používají pro příjem televize kabelový
rozvod nebo mají satelitní příjem, avizovaná změna nehraje roli, pro ty se nic
nemění.
Problém mají ti, co používají pozemní příjem (s vlastní nebo společnou
anténou). Pokud se Vám při příjmu ČT v pravém horním rohu televizní
obrazovky začal, počínaje pátkem 1. listopadu, objevovat piktogram
s vykřičníkem, znamená to, že přijímáte signál DVB-T a týká se vás vypínání
dosavadního pozemního vysílání a tedy musíte přejít na DBV-T2. Proto si buď musíte pořídit novější
televizor nebo ke stávajícímu dokoupit tzv. set-top-box.
Pro ověření, jestli váš televizor bude fungovat i nadále, můžete použít
internet. Na adrese
si najdete pro vámi používaný nebo ke koupi plánovaný typ televizoru informaci, je-li ověřen a
potvrzen pro provoz v režimu DVB-T2.
Pokud váš televizor v tomto seznamu není, ale jinak vám vyhovuje,
musíte si za cenu kolem 600 Kč dokoupit zmíněný set-top-box a máte vystaráno.
Ti, co bydlí v panelácích a používají společnou TV anténu (tzv.
STA), mají před sebou dva kroky, nejprve musí majitel domu zajistit, aby odborná
firma přeladila obvody STA na nové kmitočty multiplexu (to lze udělat i před
přechodem vysílání) a pak v okamžiku tohoto přechodu vysílání STA příslušně
aktivovat. Pro uživatele platí totéž, co je uvedeno v předchozím
odstavečku – je nutno vyměnit televizor nebo si koupit set-top-box.
A jak je to s datem přepnutí? První přechod na vysílání pouze
v režimu DVB-T2 bude v Praze a to od 27.11.2019. Pro naše chalupáře na Cvikovsku
jsou důležitá i další dvě data – pro ty, co přijímají signál z Bukové hory
u Ústí n/L, platí termín 30.1.2020, pro ty, co přijímají signál z Ještědu,
je to 26.2.2020. Naposled změna postihne Moravu a to 31.5.2020.
Takže slavný okamžik se blíží!
A ještě se v informacích objevuje jedno varování – vysílání DBV-T2
je sice kvalitnější, ale také citlivější na kvalitu přijímaného signálu. Tam,
kde dnes přijímají signál z poměrně vzdáleného vysílače, tedy když je
signál slabý (na hraniční mezi), mohou mít potíže a pokud používají jen nějakou náhradní anténu za oknem, tak ta jim
nebude stačit.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]