30. prosince 2019
Předsilvestrovské pozdravení
Tak část
chalupářů slavila na chalupách už Štědrý večer a většina ostatních dorazila 27.
prosince. Na vánoce bylo kolem nuly a měli jsme tu jen tak trochu „pocukrováno“,
nic pro lyžaře.
Tradiční
Vánoční pochod se letos konal ve zkrácené verzi, ale přesto byla účast dvanácti
chalupářů uspokojivá. Bylo to z Trávníka do Mařenic - do hospůdky U 3 lip - a odtamtud odpoledne do hospůdky Pod přehradou na Hamru.
Silvestr se
bude slavit s ohledem na zrušenou hospodu v několika partách.
A ještě připojím
pár informací:
Příští rok nám přeje, co se týče volna při státních svátcích.
Na Velkonoce bude volno od pátku do pondělí, 1. a
8. máj bude v pondělí, Mistra J. Husa 6.7, bude zase pondělí, 28.9 na sv. Václava
vyjde také na pondělí a volno na vánoce začne čtvrtkem.
Na
podzim běžela informace, že prodejní hala „Chňapni a běž“ v Ebersbachu se
zavírá. Je to pravda, ale … oni postavili hned vedle zcela novou čisťounkou s řadami
regálů, kde najdete ještě mnohem více zboží než ve staré hale. Nejjednodušší
příjezd je od kruhového objezdu před Rumburkem přes hranici kolem benzinové pumpy až ke Kauflandu a tam doleva a pak za nádrží na
zkapalněný plyn vpravo a jste tam.
20. prosince 2019
A léta běží, vážení
Vždycky jsem obdivoval zážitky mého otce. Když se narodil,
svítilo se ještě ne-li loučem,i tak petrolejkami. Zažil v Praze tramvaj
koňku i první Křižíkovu elektrickou. Cestoval do Japonska lodí a trvalo mu to déle
než měsíc a pak tam znovu jel asi 14 dní půl roku po tom, co otevřeli sibiřskou magistráluí. Zažil první letadla, rádio, televizi a před smrti ještě viděl, jak
Američané chodí po Měsíci.
Ale i život naší generace byl pestrý – jako děti jsme
poslouchali pohádky v rozhlase, dnes se na ně koukáme v barvě na
televizi. Kolem roku 1950 jsme si namalovali na ulici hříště a když jednou za
hodinu chtělo projet auto, tak na nás zatroubilo. Jezdili jsme na stupátku „za
vozem“, co pošťáci rozváželi balíky. V r. 1953 po měnové reformě je někde v archivu
obálka od dopisu, kompletně z obou stran polepená známkami. Dnes vyřizujeme vánoční přání po
internetu.
Na chalupu jsme před padesáti lety jezdili autobusem –
rekreačkou, dnes má každá rodina auto a cesty mezi našimi chalupami se z travnatých
změnily na uválcované (a ještě bychom si přáli, aby je Cvikov nechal
vyasfaltovat). Za mlada jsme u Bucka na hřišti hráli volejbal a nohejbal za
přihlížení našich manželek, které tam dorazily i s kočárky našich dětí.
Dnes někteří chodí na golf a jiní na bowling.
I ve veřejném politickém dění se leccos změnilo. Francie a
Anglie nás neochránily před Hitlerem a tak po válce si většina národa myslela,
že s komunisty to bude lepší. Nebylo. V padesátých letech bylo nutno
držet hubu a krok, jinak člověk směřoval na Pankrác či do uranových dolů. Na
počátku šedesátých let se doba pohnula, vězni z uranových dolů se vrátili,
pétépáci byli zrušeni a v kultuře se blýskalo na lepší časy. To se ale
zkostnatělým sovětským soudruhům nelíbilo a tak nám to v roce 1968 zařízli. Tak jsme znovu
museli našim dětem vysvětlovat, že o tom, co doma slyší z rádia, nesmí ve
škole mluvit.
Pak sovětský vůdce Gorbačov zjistil, že má doma tolik
starostí, že si uvolní ruce rozpuštěním „socialistického tábora“. Naši senilní
soudruzi z komunistického ÚV se lekli zvonění klíčů a rychle to vzdali. Vypadalo
to nadějně. Čekali jsme, že kromě uvolnění cestování skončí i studená válka ve
světě a někteří i čekali, že všichni budeme kapitalisty.
Ale to tak úplně nevyšlo. Studená válka mezi USA a SSSR se
pozměnila v soupeření mezi USA, Ruskem a Čínou. Místo článků o
imperialistech z Volstrýtu čteme o hybridní válce a hackerech, naše tajné
služby nás varují před používáním čínských telefonů. Pochopitelně bychom to
měli respektovat, protože se představte, jak bude nešťastných těch 5 miliónů
Číňanů, co se naučili česky, aby mohli naše hovory odposlouchávat.
My také nemáme štěstí na státní představitele, jednoho nám
záviděl celý svět pro jeho brilantní proslovy, ale podlomené zdraví ho příliš
brzo zradilo. Druhý byl nejmoudřejší ze všech a ani neviděl globální oteplování
(my na chalupách ano, protože toho sněhu tam v posledních letech máme
pomálu). Nakonec ho vlastní strana i se synem hodila přes palubu.
Ten třetí zase dává přednost becherovce před kafíčkem v kavárnách
a tak se na něj zlobí kavárníci. Předseda vlády zase podle kavárníků víc pečuje
o čápy a ptáčky a to taky je špatné. Zato chalupáři důchodci si libují, že
(když nám v Trávníku zrušili hospodu) mohou za 3 koruny jezdit na pivo do
Mařenic a za 30 korun i do Prahy! A protože těch, co jezdí autobusem a vlakem
je víc než těch, co chodí na kafe, projevilo se to ve volbách.
Tak kafírníci zkoušejí protestovat v ulicích. Je to
trochu divné, protože v tom roce 1989 jsme volali po demokratických
volbách. Teď je máme, ale výsledek kafírníkům nesedí. Čekat na volby se jim
nechce a tak vyrazili do ulic. Asi to není úplně nejlepší nápad, protože před
90 lety v jedné sousední zemi taky začaly pouliční demonstrace hnědokošiláčů
a neskončilo to zrovna nejlíp. Od té
doby se tam konaly volby až po válce. Je zarážející, že výsledek jistě
demokratických voleb je nevolebně napadán. Ale snad to přežijeme ve zdraví – a nakonec,
my už se umíme uklidit na chalupy a myslet si své.
Ono to už skoro po té emigraci na chalupy volá, když se
rozhlídneme po světě. Někde se chystá na
prezidenta impíčovina, jinde se demonstruje a přitom už i střílí, v Paříži se
zapalují auta, v jiných zemích běhají šílenci a bodají kolem sebe noži … U
nás zatím takhle vyváděl jeden cvok z Ostravy, nedej Pánbůh, aby to mělo
následovníky. Onehdá někdo říkal: ANO, bude líp! Ale lidi tomu už moc nevěří, protože za ty roky, co kolem nás běží, nabrali rozum.
Tak ať se nám všem aspoň na těch chalupách žije dobře i v tom
novém roce.
12. prosince 2019
Globální vyhlídky
Dnes to bude odlehčovací povídání na fantastickou notečku. Jedno
z dnešních hlavních témat medií je, co se s naší zeměkoulí stane,
když bude pokračovat globální oteplování. Před pár dny proběhly televizí
záběry, jak tají ledovce v Grónsku.
Ze zkoumání vyplývalo, že ledovce tají zespodu – od země, takže je pod
nimi voda a mokrá půda.
To mi připomnělo něco, co už před desítkami let publikoval
americký badatel Zekaria Sitchin. Myslím, že jsem se zde před pár lety o jeho
teorii vzniku moderního člověka zmiňoval.
Jen v krátkosti malý úvod, abych navodil podklad pro dnešní
zamyšlení. On vyšel z někdy se překrývajících mezopotamských a egyptských
bájí a vyvodil, že tehdejší bohové byli ve skutečnosti mimozemskou expedicí,
která na Zemi těžila zlato a při té příležitosti vyšlechtila lidskou rasu (to
je ten problém „chybějícího článku“ nad kterým meditovali dlouho antropologové).
To zlato potřebovali, aby ho využili ve formě mikročástic pro vytvoření
jakýchsi umělých Van Allenových pásů, chránících jejich planetu před škodlivým vesmírným
zářením a tím vyšlechtěním si pořizovali pracovní sílu.
Ale zpět k souvislosti s táním ledovců. On Sitchin
dokazoval na příběhu o Noemovi, že ti „bohové“ věděli o možnosti potopy předem
a kamaráda Noa varovali. Podle Sitchinova výkladu příčinou potopy bylo tání
ledovců v Antarktidě (v důsledku slapových sil při přiblížení jejich rodné
planety k oběžné dráze Země docházelo k oteplování, zemětřesením a sopečným erupcím) a následný skokový
sesun celého zalednění kolem jižního pólu do moře, který prý způsobil opakovanou
sto metrů a možná až kilometr vysokou vlnu tsunami, která spláchla tehdy počínající
zalidnění pobřeží Afriky a Asie!
No a to dnešní zjištění, co se děje pod grónskými ledovci,
docela nasvědčuje jeho myšlence, že ledovce mohly i v důsledku narušené
gravitace skokově sklouznout po rozmočené půdě do okolního moře! Nebylo by to
první doložení Sitchinových úvah, který z mezopotamských bájí dovozoval,
že tehdy znali i ty planety sluneční soustavy, které objevili až středověcí hvězdáři,
vybavení dalekohledy. No a oni totiž v těch bájích rozeznávali vodní planety pod a nad pásem asteroidů.
Dnešní lety sond k vnějším planetám už doložily, že na nich či jejich
měsících voda je, což se před 50 – 70 lety pokládalo za nesmysl. To výše zmíněné vyšlechtění lidské rasy je
v těch bájích a i na rytinách
z té doby doloženo třeba
obrazem bohyně, která drží malého človíčka a u sebe má chemické baňky (čili šlo o manipulaci
s DNA)! Sitchin také dovozoval, že ta rodná planeta zmíněné expedice na
Zemi prolétala Sluneční soustavou jednou za 3600 let (doba v sumerštině
nazývaná sar) a obvykle to mělo kataklysmatické důsledky.
Tak doufejme, že ne ve všem měl Sitchin pravdu a že to
dnešní „globální oteplování“ není předzvěstí kosmické katastrofy! Vzhledem
k tomu, že se Grónsko jmenuje Groenland, tedy přeloženo Zelená země a je
doloženo, že tak dobách vikinských plaveb vypadalo a lze garantovat, že
v té době lidstvo ještě neprodukovalo „uhlíkovou stopu“ a přesto bylo
větší teplo než dnes, měli bychom to globální oteplování brát možná s určitou rezervou.
9. prosince 2019
Trochu v předstihu
3. prosince 2019
Jak to bylo v květnu 1945
Zrovna teď se v tisku i na internetových fórech vedou diskuse o tom, jestli v r. 1945 byli Vlasovci zachránci Prahy nebo zda byli zaslouženě hodnoceni jako zrádci a zběhové z Rudé armády. Do té diskuse nebudu zasahovat, jen mne to navedlo napsat něco o r. 1945 (v Praze a v našem cvikovském okolí).
Četl jsem včera , že Rudá armáda vstoupila do Prahy 9.5.1945 u poté, co tu německá armáda kapitulovala. V Praze ovšem nedošlo ke skutečné kapitulaci podle kapitulačního dokumentu, podepsaného 8. května Spojenci a velením Wehrmachtu (to by představovalo odzbrojení a vzetí vojáků do zajetí). Ta pražská „kapitulace“ spočívala v tom, že Němci 8.5. večer ukončili bojové akce proti pražskému povstání a dostali volný průchod (bez těžkých zbraní, ale ty by je v útěku stejně jen zdržovaly) na západ, kde se chtěli vzdát americké armádě. V noci na 9.5. skutečně kolem domu, kde jsem tehdy bydlel, skoro celou noc projížděla s rachotem okrajem parku Stromovka německá vozidla směrem do Dejvic.
No a jak to bylo na severu? Hlavní úder Rudé armády směrem na Prahu šel od Drážďan, přes Lužické hory šel slabší podpůrný útok. Cílem tohoto útoku byla Česká Lípa jako důležitý železniční uzel.
Z dochovaných dokladů a informací vyplývá, že některé jednotky Vlasovců se zúčastnily na německé straně posledních bojů v saské Lužici a následně se zapojily do ústupu všech jednotek z prostoru. Pak byli ponecháni svému osudu. V kronice města Cvikov nacházíme písemnou zmínku, že na konci války bylo několik vlasovců umístěno na doléčení v lazaretu v Martinově údolí u Cvikova. Účast Vlasovců dokladují i výpovědi místních pamětníků, že při postupu Rudé armády stáli proti ní i vojáci v německých uniformách, hovořící slovanským jazykem. Při dopadení byli často tito muži bez výslechu předáváni Rudé armádě k dalšímu opatření. O jejich osudu nemůže být pochyb.
Ve směru od Rumburku postupoval i polský sbor, který prošel i Cvikovem a tažení ukončil v Mělníku.
Jednotky Rudé armády dosáhly 8.5 večer Krompach. Druhý den kolem 10 hodiny dopoledne vstoupily do Cvikova, který už obsadili partyzáni oddílu Waltro. V lesích se nacházely opuštěné zbytky německé výzbroje.
Ve Cvikově byli tehdy zahraniční dělníci, nasazení do práce v německých podnicích, zajatci různých národností ze zajateckých táborů, včetně malého tábora u Naděje, Vlasovci a uprchlíci, kteří se valili z vybombardovaných německých měst. Tehdy se ve Cvikově nacházelo kolem 9 tisíc těchto osob.
Dne 10. května 1945 byla ve spojení s ruským velitelstvím jmenována Místní správní komise, která měla řídit městské záležitosti do doby než přijdou Češi z vnitrozemí. Prvním předsedou Místní správní komise se stal řídící učitel Bohumil Hynek, který ve Cvikově působil už před válkou a vrátil se sem. Město bylo v noci na 13. června 1945 obsazeno vojskem Svobodovy armády. Na obrázku je čestná stráž u tedejšího pomníčku padlym ve Cvikově.
Na základě výnosu ministerstva vnitra byl nařízen první odsun Němců. Týkal se všech, kteří se nemohli vykázat potvrzením o zaměstnání. Čeští vojáci kontrolovali každý dům a kdo se nemohl vykázat tím potvrzením, musel se dostavit na shromaždiště, odkud se jejich transport za doprovodu vojska vydal směrem na Krompach. Druhá a třetí etapa odsunu proběhla ještě téhož roku. Poslední odsun ze Cvikovska byl proveden 23. srpna 1946. Počátkem roku 1946 byla Místní správní komise přeměněna na Místní národní výbor.
Tolik ve stručnosti o konci války v našem kraji. Snad ještě stojí za zmínku, že dnešní opuštěné letiště v Hradčanech u Mimoně vybudovali za války Němci a místní velitel odletěl v dubnu 1945 do Berlína, aby se pokusil odtamtud vyvézt Hitlera, ten však odmítl a letadlo se s nepořízenou vrátilo do Hradčan. Německá letadla z Hradčan odletěla 9. května do amerického zajetí.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]