28. ledna 2020

Silnice a dálnice


Nedávno parta „Pražská hospoda“ (jak nám říkají trávničtí chalupářští usedlíci) debatovala o principech mýtného a dálničních známek. Protože jsme byli nuceni přiznat, že víme o věci jen útržky, slíbil jsem, že se pokusím o těch systémech vyzvědět více a něco o nich napsat.

Jde o systémy dva – mýtný systém pro nákladní vozidla na vybraných úsecích dálnic a silnic a o platbu osobních aut za využívání dálnic. Zde připomenu zlaté časy na německých dálnicích, kde se jezdilo zadarmo. To se má vbrzku změnit a dokonce v neprospěch řidičů zahraničních osobních aut.

 
Mýtný systém pro nákladní vozidla se u nás využívá někdy od roku 2008 a sice pomocí  mýtných bran, které při průjezdu sejmuly signál z palubních kartiček na vozidle. Těch bran bylo na našich dálnicích zřízeno skoro 250. 
Když ovšem stát zjistil, že někteří řidiči se platbě vyhýbají tak, že jezdí po vedlejších silnicích, rozhodl se do mýtného systému doplnit i takové silnice. Výstavba dalších bran by ovšem systém komplikovala a tak bylo rozhodnuto přejít na systém využívající signál GPS. Tento nový systém je v provozu od prosince 2019.

V každém sledovaném nákladním voze musí dnes být elektronická palubní jednotka, ve které je digitální mapa s vyznačením placených úseků silnic či dálnic. Vůz snímá signály GPS a zanáší do mapy svoji trasu. Pokud je to na placeném úseku, jednotka vypočítá požadovanou platbu.


Při naší debatě padla domněnka, že sledování je zase přes družice, to by ovšem znamenalo technicky náročnou komunikaci z auta na nějakou speciální českou družici. To není reálné. Proto je dalším prvkem palubní jednotky stanice telefonního systému GSM. Ta automaticky odesílá zjištěná data do centra mýtného systému, kde se zpracují a uloží. Na to navazuje obdoba placení provozu mobilních telefonů – uživateli se vyúčtování zapíše na jeho účet. Platební vyrovnání je možné dvojím způsobem – při zakoupení palubní jednotky si uživatel současně složí na svůj účet zálohu, ze které se stanovené částky odečítají.

Palubní jednotka má řadu indikací, kromě indikace stavu napájení je zde i indikace, že složená záloha klesla pod určenou mez. Doplnění obnosu na účtu se dá realizovat třeba na pumpě při odběru pohonných hmot převodem z platební karty řidiče. Druhou možností je dodatečná platba z účtu dopravce na účet provozovatele mýtného systému. Systém má i další vlastnosti, o kterých se nechci příliš rozepisovat (třeba ohlásí poruchu palubní jednotky a tuto informaci dostanou policejní hlídky, které mohou vůz zastavit a zkontrolovat).


 Novinkou, která se právě chystá, je náhrada vylepovacích dálničních známek v osobních vozidlech elektronickým systémem. Právě teď se ovšem provalilo, jak se kšeftuje mezi úředníky a jejich kamarády ve spřátelených firmách, takže se  stát podojí a asi ani dohazovač na tom nebude škodný.  Parta ajťáků a programátorů udělala gesto a během víkendu ZADARMO vytvořila funkční systém plateb, na základě kterých se do systému dostane poznávací značka auta, za které uživatel zaplatil. To byl asi šok pro ministerské jánabráchisty.

Ty řeči kolem složitosti původního zadání za 400 milionů korun vycházely z toho, že do systému musí být zapracovány tisíce značek vozidel, které dálniční poplatek neplatí (údržba silnic, policie, armáda a další) a tyto značky nesmí být veřejně přístupné. Když dovedeme dnes i šifrovaně komunikovat, tak i toto programátor jistě dovede vyřešit.

 A jak se elektronické dálniční známky  májí kontrolovat?  První dva roky provozu bude oprávněnost jízdy po dálnici kontrolovat pouze policie (pomocí kamer a elektronické databáze poznávacích značek).  To je v podstatě totéž jako dnešní kontrola vylepených dálničních známek na předním skle vozidla, jen je to dneska jednodušší a levnější. V dalších letech pak má být využit systém automatických kamer (některé budou na dnešních mýtných branách – ovšem většina z bran má být demontována) nebo na nově instalovaných bodech. Kamery budou vyhodnocovat poznávací značku projíždějícího vozidla a odešlou tuto informaci na centrálu. Ta případnou informaci o jízdě vozidla, které nemá zaplaceno, pošle dopravním policistům. Pokud nebude provinilec odchycen ještě na silnici (viděli jste někdy dnes během hodiny jízdy nějaké policisty? - já určitě ne), bude pokuta naúčtována majiteli vozidla tak, jako nám dnes posílali pokuty z Varnsdorfu. To může ztížit možnost zapůjčení vozidla bez elektronické registrace kamarádovi, který na dálnici vjede. Většina našich chalupářů dálnice používá, ale je pár těch, kteří jezdí přes údolíčko za Mělníkem a známku nepotřebovali.

 A názor laika? Pro první dva roky, kdy má funkčnost sledovat jen policie, se mi zdá, že dnešní systém nalepovacích známek je jednodušší a možná i levnější. Pro budoucno odpadnou náklady s tiskem nových ročních známek a komplikace řidičům s jejich seškrabáváním, ovšem vzniknou nové náklady na kamery, vyhodnocovací systém a také náklady provozní. Ovšem … nákup vylepovací dálniční známky byl zcela anonymní, teď bude stát o kupujícím vědět a může ho i občas sledovat, jak jezdí na nákupy.


Ve světě je v provozu řada systémů. Kromě družicového systému nebo systému s mýtnými branami si ti z nás, co někdy jeli autem do Itálie, připomenou, že tam jsou dálnice rozdělené na úseky a platí se při výjezdu z úseku výběrčímu, který sedí v budce a po zaplacení zvedne závoru. Dnes jsou výběrčí  nahrazováni automatickými pokladnami, kde lze platit kartou nebo hotovostí.
DODATEK:
Po prvotním nadšení, jak ajťáci vypálili státu rybník, se objevují střízlivé posudky, které se znalostí zákonů o úředních agendách upozorňují, že eShop na elektronické dálniční známky je jen ta jednodušší část systému. Při dodržení zákonů bude hlavním problémem dohledání a usvědčení těch, které systém ohlásí jako přestupníky. Jednak při zašpiněné poznávací značce vznikne  při dešifrování fotografií řada chyb a druhak postup vymáhání pokuty podle zákonů je  komplikovaný a může končit i u soudů. Takže ti kvalifikovaní kritici docházejí k závěru, že elektronický systém bude pro stát (a tedy pro nás - daňové poplatníky)  mnohem dražší nez systém s nalepovacími známkami. 

// vystavil prochpra @ 17:41 Komentáře: 0

22. ledna 2020

Až nás půjdou miliony


Posledních pár let čteme o imigrantech do Evropy, někteří to kritizují, jiní se podílí na zachraňování těchto poutníků v přetížených gumových člunech a bojují třeba s italskými úřady, aby ti poutníci za lepším mohli vstoupit na evropskou půdu. Záměrně píši evropskou, protože cílem je Evropská unie. Připravte se na miliony migrantů kvůli klimatu, varoval komisař OSN. To bude konec národních států.

V našich mediích se nedočtete, že v Evropském parlamentu je už dnes nad vchodem pro návštěvníky vytesáno: “Národní nezávislost je největší zlo našich časů. Odstranit je může jen federální svaz národů.” Bylo to možno vypozorovat i na nedávném zasedání EU. Tam náš premiér pracně hájil požadavek, abychom mohli mít i nadále jaderné elektrárny (když náš mocný soused přechází jen na obnovitelnou energii a energii z jádra jako obnovitelnou neuznává). A vlaječky svých zemí prý nesmí poslanci na svých stolečcích mít …

Ale vraťme se k té imigraci. Píše se o tom, že do Evropy přišlo od r. 2015 přes milion imigrantů. Pokud se podíváme do antropologických spisů, tak je dnes nesporné, že se lidé vyvinuli z humanoidů (když neřeknu rovnou – z opic) někde v Africe, odkud se rozšířili po celé zeměkouli. Takže by se o imigrantech dalo říci: „Pro velký úspěch se opakuje.“ Tehdy se ovšem nedalo mluvit o rasových, náboženských či intelektuálních rozdílech.  To přišlo později a způsobilo to potíže.

Pokud se totiž podíváme v dějinách na pojem stěhování národů, tak to moc mírové neprobíhalo. Židé se po útěku z Egypta toulali 40 let po Sinajské poušti, ovšem pak vtrhli do úrodného Kanaanu a vymlátili odtamtud Filištínské.  Attila „bič boží“ vtrhl z východních stepí do Evropy a výsledkem byl pád říše římské. Tataři vpadli do Evropy, dost tu řádili a vrátili se do Asie, když jim umřel náčelník Džingischán. Podle moravské verze se vrátili proto, že pod Svatým Hostýnkem je naše vojska pobila za pomoci Panenky Marie. Po pár stoletích zase postupovali do Evropy Turci a zastavila je až porážka pod Vídní. Při tom vtrhávání se vítači moc nevyskytovali (ono ti vtrhávači o vítání ani moc nestáli). Cikánské kmeny ve středověku do Evropy infiltrovaly z Indie bez boje a zůstaly zde dodnes, ovšem s úplnou asimilací to není valné.

Ale i naopak  - stěhování národů z Evropy se taky moc nevyvedlo, Cortés a Pizzaro poněkud vymlátili národy v Jižní Americe, v Severní Americe se evropské invazi neubránil ani Sitting Bull a zbylí Indiáni byl zahnání do rezervací.  Pak tam dováželi černochy z Afriky jako otroky pro plantáže. A tak vznikli míšenci - kreolové, mestici či mulati. 

Takže zkušenost se stěhováním národů moc dobrá není. Číňané to pochopili už před tisícem let a radši si kolem sebe postavili zeď. U nás to přistěhovávání do pohraničí pár století celkem klapalo, dokud nepřišel Führer a nezblbnul naše Henleiny a K.H. Franky. Pak už nikdo nechtěl riskovat soužití dvou národů a tak jsme se v pohraničí mohli usadit my – chalupáři.

Ovšem někteří dnešní politici nic nepochopili a nic se nenaučili, takže na rozsáhlou imigraci suverénně prohlašují: My to zvládnem – Wir schaffen das!. Jistě si výrok Andělíny Merkelové pamatujete. S postupujícími armádami vetřelců se kdysi dalo bojovat, při tomto přístupu jen zíráme, jak se milion doslovně naplavených ne-evropanů s jinou mentalitou a jiným náboženstvím tady usazuje.


Dnes je to ovšem jiné než při stěhování národů, tehdy postupovala nejdříve vojska. Ti imigranti se stěhují, protože zjistili, že v Evropě „lítají pečení holubi do úst“. Tedy ne doslovně, ale ve formě ubytování zdarma a výplatě sociálních dávek bez nutnosti pracovat. A strava je tu vydatnější než sušené datle. A protože ty dávky v západních evropských zemích jsou větší než třeba naše penze, tak zájem o usazení u nás je zatím mizivý. A když to některé křesťansky milosrdné duše zkusily a dovezly sem několik syrských katolických rodin, tak ty se po pár týdnech stejně přesunuly za těmi vyššími sociálními dávkami jinam. Tak doufejme, že to nějaký pátek vydrží, aniž by nás čekalo nařízení – kdo má byt a chalupu, tak musí jedno z toho uvolnit pro přistěhovalce.

// vystavil prochpra @ 09:49 Komentáře: 0

16. ledna 2020

Jak šel čas a číslování domů


Stolní společnost (trávničtí usedlíci o ni hovoří jako o „Pražské hospodě“) nedávno v souvislosti s články na Trávnicko-nadějském zpravodaji  diskutovala o číslování domů. Připomenu článek na tomto blogu (ovšem již v dávné minulosti – 26.7.2010), který se číslováním domů, zavedeným za Marie Terezie, zabýval. Zopakuji z něj jeden odstavec:
Domy byly číslovány v přirozeném sledu, jak se obcí procházelo, obvykle po směru hodinových ručiček. Často se začínalo významnou budovou (panské sídlo, fara, nejbohatší sedlák....). Některé stavby jsou již od dob Marie Terezie z číslování vyjmuty. Jsou to například církevní stavby tj. kostely a kaple. Další popisná čísla byla přidělována postupně, vždy při vybudování dalších objektů. Tak lze na katastrálním plánu snadno vypozorovat, jak se postupně obec rozrůstala.
Když se podíváme na číslování v Trávníku, zjistíme, že to uvedenému odpovídá. Číslo 1 dostala tehdy největší budova – hostinec u silnice do Mařenic. Pak číslování pokračovalo podél spádové cesty do trávnické stráně až do čísla 13, což byl tehdy nejvýše postavený objekt, patřící rodině Knespelových. Pak se číslování vracelo dolů přes chalupy pod dnešní vodárnou až k silnici, kde pokračovalo přes dnes již neexistující domy na „otočce“ a pak do dolního Trávníka až k domu, který patří dnes Kleinům. Číslování šlo tedy skutečně vesnicí dokola ovšem proti směru hodinových ručiček.
 Původní číslování začínalo od čísla 1 a končilo někde u čísla 50 (pak ještě máme souvislou číselnou řadu u domů na rozmezí trávnického a nadějského katastru). Mnoho čísel už neexistuje, protože patřilo bouračkám, zlikvidovaným na počátku šedesátých let. Číslování domů pak rostlo postupně jak se stavělo (čísla zbouraných domů podle dnešních zvyklostí nejsou opakovaně přidělována). 
V Trávníku máme výjimky – snad nejstarší dřevěnka u silnice proti bývalému konzumu měla na Císařských otiscích číslo 4. To zmizelo (podle pozdější zvyklosti, že se samostatnými popisnými čísly neoznačuje příslušenství budovy - například stodoly, kůlny a podobně) a dnes je tento objekt bez čísla, ovšem nějakým řízením osudu (čti města Cvikova) bylo toto číslo přiděleno novostavbě, vzniklé z bývalé autobusové zastávky pod Zámečkem. 
Také po v šedesátých letech vyhořelé chalupě čp. 16 dostala toto číslo novostavba rodiny Huzilů. A další anomálie je číslo 100, přidělené stodole u bývalého Čápova statku, přestavěné na bydlení. Přitom čísla mezi 90 a 100 neexistují.

// vystavil prochpra @ 15:08 Komentáře: 0

10. ledna 2020

A zase jednou aktuality


Řada našich chalupářů (včetně našeho dopisovatele Lexy z Kanady) kdysi bydlela v Praze na Letné. Tak snad nepohrdnou zajímavou informací. Architekt Lukeš, pracující v kanceláři prezidenta republiky na Hradě, pořádá jakési architektonicko-vědní vycházky po Praze, obvykle následované knížkou. Těsně před vánoci vyšla jeho knížka Psí vycházky 6. Je věnovaná větší části Letné (spadající do katastru Bubenče a Holešovic).  V knížce je vždy hodnocení určité ulice či domovního bloku s podrobnostmi o architektonickém řešení zajímavých domů. Za přečtení určitě stojí. Uvedu jen citát o Ovenecké ulici:

Ovenecká ulice patří k nejkrásnějším v Praze. Její bubenečskou část u Stromovky zdobí alej stromů a také předzahrádky po obou stranách. 


Naší spisovatelce a scénáristce Petře Soukupové (z chalupy v Naději, která kdysi patřila pražskému zastoupení švédského výrobce kuličkových ložisek SKF) vyšla nová (už asi osmá)  knížka pro starší děti  - Klub divných dětí.


A několik z nás si připomíná, že spolufinancovali starostu Varnsdorfu (toho času ve vyšetřovací vazbě), protože jim v místní části Studánka (na silnici k Rumburku) naměřil starostův radar nedovolenou rychlost. Takže Varnsdorf si musel zvolit nového starostu (na této místní úrovni probíhá vyšetřování vazebně, na vládní nikoliv). No tak se můžeme pochlubit, že se jím stal náš soused chalupář Roland Solloch z Naděje. Psal jsem o něm zde v říjnu 2017. Přejeme mu v nové funkci zdar (snad na nás teď ten radar bude milostivější).


Na trávnické stráni před pár lety v létě stanoval na zakoupeném proužku pozemku Kanaďan Slávek. Nyní ten proužek vlastní dobrý kytarista Matěj z Brandýsa (už jsme ho poznali u letních ohňů). Zatím tam dojíždí do maringotky, ale určitě to místo bude dál vylepšovat. Má tam nejlepší výhled z celého Trávníka.

// vystavil prochpra @ 09:24 Komentáře: 0

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]