16. ledna 2020
Jak šel čas a číslování domů
Stolní
společnost (trávničtí usedlíci o ni hovoří jako o „Pražské hospodě“) nedávno
v souvislosti s články na Trávnicko-nadějském
zpravodaji diskutovala o číslování
domů. Připomenu článek na tomto blogu (ovšem již v dávné minulosti –
26.7.2010), který se číslováním domů, zavedeným za Marie Terezie, zabýval.
Zopakuji z něj jeden odstavec:
Domy byly číslovány v přirozeném
sledu, jak se obcí procházelo, obvykle po směru hodinových ručiček. Často se
začínalo významnou budovou (panské sídlo, fara, nejbohatší sedlák....). Některé
stavby jsou již od dob Marie Terezie z číslování vyjmuty. Jsou to například
církevní stavby tj. kostely a kaple. Další popisná čísla byla přidělována
postupně, vždy při vybudování dalších objektů. Tak lze na katastrálním plánu
snadno vypozorovat, jak se postupně obec rozrůstala.
Když se
podíváme na číslování v Trávníku, zjistíme, že to uvedenému odpovídá. Číslo
1 dostala tehdy největší budova – hostinec u silnice do Mařenic. Pak číslování
pokračovalo podél spádové cesty do trávnické stráně až do čísla 13, což byl
tehdy nejvýše postavený objekt, patřící rodině Knespelových. Pak se číslování
vracelo dolů přes chalupy pod dnešní vodárnou až k silnici, kde
pokračovalo přes dnes již neexistující domy na „otočce“ a pak do dolního
Trávníka až k domu, který patří dnes Kleinům. Číslování šlo tedy skutečně
vesnicí dokola ovšem proti směru hodinových ručiček.
Původní
číslování začínalo od čísla 1 a končilo někde u čísla 50 (pak ještě máme
souvislou číselnou řadu u domů na rozmezí trávnického a nadějského katastru).
Mnoho čísel už neexistuje, protože patřilo bouračkám, zlikvidovaným na počátku
šedesátých let. Číslování domů pak rostlo postupně jak se stavělo (čísla
zbouraných domů podle dnešních zvyklostí nejsou opakovaně přidělována).
V Trávníku
máme výjimky – snad nejstarší dřevěnka u silnice proti bývalému konzumu měla na
Císařských otiscích číslo 4. To zmizelo (podle pozdější zvyklosti, že se samostatnými
popisnými čísly neoznačuje příslušenství budovy - například stodoly, kůlny a
podobně) a dnes je tento objekt bez čísla, ovšem nějakým řízením osudu (čti města Cvikova) bylo toto číslo přiděleno
novostavbě, vzniklé z bývalé autobusové zastávky pod Zámečkem.
Také po v šedesátých
letech vyhořelé chalupě čp. 16 dostala toto číslo novostavba rodiny Huzilů. A další
anomálie je číslo 100, přidělené stodole u bývalého Čápova statku, přestavěné
na bydlení. Přitom čísla mezi 90 a 100 neexistují.Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]