16. ledna 2020

Jak šel čas a číslování domů


Stolní společnost (trávničtí usedlíci o ni hovoří jako o „Pražské hospodě“) nedávno v souvislosti s články na Trávnicko-nadějském zpravodaji  diskutovala o číslování domů. Připomenu článek na tomto blogu (ovšem již v dávné minulosti – 26.7.2010), který se číslováním domů, zavedeným za Marie Terezie, zabýval. Zopakuji z něj jeden odstavec:
Domy byly číslovány v přirozeném sledu, jak se obcí procházelo, obvykle po směru hodinových ručiček. Často se začínalo významnou budovou (panské sídlo, fara, nejbohatší sedlák....). Některé stavby jsou již od dob Marie Terezie z číslování vyjmuty. Jsou to například církevní stavby tj. kostely a kaple. Další popisná čísla byla přidělována postupně, vždy při vybudování dalších objektů. Tak lze na katastrálním plánu snadno vypozorovat, jak se postupně obec rozrůstala.
Když se podíváme na číslování v Trávníku, zjistíme, že to uvedenému odpovídá. Číslo 1 dostala tehdy největší budova – hostinec u silnice do Mařenic. Pak číslování pokračovalo podél spádové cesty do trávnické stráně až do čísla 13, což byl tehdy nejvýše postavený objekt, patřící rodině Knespelových. Pak se číslování vracelo dolů přes chalupy pod dnešní vodárnou až k silnici, kde pokračovalo přes dnes již neexistující domy na „otočce“ a pak do dolního Trávníka až k domu, který patří dnes Kleinům. Číslování šlo tedy skutečně vesnicí dokola ovšem proti směru hodinových ručiček.
 Původní číslování začínalo od čísla 1 a končilo někde u čísla 50 (pak ještě máme souvislou číselnou řadu u domů na rozmezí trávnického a nadějského katastru). Mnoho čísel už neexistuje, protože patřilo bouračkám, zlikvidovaným na počátku šedesátých let. Číslování domů pak rostlo postupně jak se stavělo (čísla zbouraných domů podle dnešních zvyklostí nejsou opakovaně přidělována). 
V Trávníku máme výjimky – snad nejstarší dřevěnka u silnice proti bývalému konzumu měla na Císařských otiscích číslo 4. To zmizelo (podle pozdější zvyklosti, že se samostatnými popisnými čísly neoznačuje příslušenství budovy - například stodoly, kůlny a podobně) a dnes je tento objekt bez čísla, ovšem nějakým řízením osudu (čti města Cvikova) bylo toto číslo přiděleno novostavbě, vzniklé z bývalé autobusové zastávky pod Zámečkem. 
Také po v šedesátých letech vyhořelé chalupě čp. 16 dostala toto číslo novostavba rodiny Huzilů. A další anomálie je číslo 100, přidělené stodole u bývalého Čápova statku, přestavěné na bydlení. Přitom čísla mezi 90 a 100 neexistují.

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]