7. května 2020
Kamarádi v cizině
Mnoho našich kamarádů se v r. 1968 přemístilo za naše
hranice. Vznikaly přitom i unikátní situace, kdy se třeba v kanadském městě
Edmonton sešly rodiny hned čtyř mých spolužáků z obecné školy. Po příjezdu do Kanady se ve městě Fort
William sešly dvě rodiny z okruhu trávnicko-nadějských chalupářů.
Dnes už sice jsou daleko od sebe (Milena s Vaškem u Toronta a Lexa
s Olinkou ve Vancouveru), ale komunikují jak mezi sebou, tak i
s námi. Samozřejmě se tu po roce |1990 několikrát objevili. Lexa se pak několikrát
předvedl i jako přispěvatel do tohoto blogu.
Jiný můj kamarád se u mne objevil před domem asi 25. srpna
1968 s velkým obstarožním autem a oznamoval mi, že odjíždí přes Německo do
Švýcarska a nabízel mi svezení. No my jsme tehdy měli ročního syna na venkově u
babičky, takže jsme s díky odmítli. On se ovšem ve Švýcarsku uchytil jako
vynikající fotograf včetně profese makrofotografie. Byl to vždycky člověk
s renesanční náturou a už v socialistické vlasti spolupracoval
s časopisy, rozhlasem a tehdy vznikajícími beatovými kapelami. Na svou
vlast nezapomněl a od devadesátých let sem pravidelně dojíždí (pamatuji si
náhodné setkání ve Vodičkově ulici ve fotobazaru, kde jsem si u pultu stoupl za
něj a poznal ho, až jak promluvil). Píše do odborných časopisů, vyšla mu kniha
povídek a právě nyní i knížka básní. KNížka
mne zaujala a asi by některé básničky zaujaly i zdejší chalupáře – milovníky dobrého
papání a grilování. Uvádím dvě.
KÁVOVAR
Kávovar - toť stroj milý
Vyplní vám
každou chvíli
V parlamentu
Vůní Orientu
A nežádá
rentu
Ve výborech
Senátu
Podpoří i
debatu
Jak vázati
kravatu
Neúnavně
pracuje
Nikde se
nevnucuje
Jen vaří a
netrucuje
Kávovar je skvělý stroj
Po ránu je o
něj boj
Chmury noci
zahojí
I jak model
postojí
Po ránu ten
šálek kávy
Udělá vám
zázrak pravý
Kávovar – to
je prostě bohů dar.
BOK
Na krku a
hýždích faldy
Toť vliv
chleba ze špaldy
K hrobu
má jen malý krůček
Ten, kdo nejí
bůček
Pečený na
z dubů medu
Podlitý
černým pivem
Je jistě
v každém ohledu
Světovým
sedmým divem
Druidové i
jemná Frigg
Přidávali
k němu jmelí
V síle
pevní jako býk
Stále
zůstávali bdělí
Dívky,
slečny, ženy zralé
Smyslnosti
znalé, dbalé
Vědí, že
lahodný bůček
Jídel
nejvyšší je bůžek
Bůček,
vepřochů to bok
Zastavuje
staroby krok
Vědmám se
přec nesluší
Nosit
bokovky se skruží
Žena, jež se
straní davu
Pije ráda
přístavní kávu
Neb pojedši
bůčku sytě
Mazlí se
celý rok hbitě
Podobá se
Afroditě
No a pro
tvrdé realisty přidám jeden recept na přípravu bůčku:
Bůček (pokud
možno vyšší, bez kostí) nakrájet na centimetr silné plátky, posolit, lehce
opepřit. Dobrou křenovou pastu smíchat od oka s plnotučným bílým jogurtem –
nejlépe řeckého typu. Směsí natřít jednu stranu těch plátků, zavinout do
válečků a stáhnout provázkem nebo pomocí jehly.
Nastojato
uložit na pekáček. Nepřikrývat, dát do trouby a péct 1,5 až 2 hodiny při 160 oC. Pak troubu vypnout a nechat tu lahodu pozvolna
vychladnout. Neochutnávat, tím pozvolným
chladnutím se krásně propojí chutě! K tomu dobrý chleba a nějaké to pivo.
Ten jogurt s tím křenem dodá šťávě výjimečnou chuť a ani se to nemusí podlévat.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]