28. května 2020
Kde jsou ty časy
kdy se kolem Trávníku a Naděje rozkládala pole. Můžeme to
vidět na leteckých fotkách z r. 1938. My, co okolí pamatujeme až
z padesátých a šedesátých let minulého století, si ovšem stejně můžeme
připomenout, že byly kolem nás porosty obilí (ovšem určitě slabší než
v Polabí), kukuřice a lány brambor (kde jsme si po vyorání stejně stačili
nasbírat pytel na zimu do sklepa). Nyní ovšem už desítky let jsou kolem nás jen
pastviny (na kterých majitelé buď pasou krávy nebo je aspoň jednou za rok
posekají, aby měli nárok na dotace). Stále je to lepší než kdyby tam rostlo jen
bodláčí. Ovšem … zelení v Evropské unii proklamují, že se má chov dobytka
omezit, protože krávy pšoukají metan a kazí ozonovou vrstvu!
To rušení polí nám příliš nevadilo, protože někteří naši
politici nás ubezpečovali, že teď už je globalizace a to, co si nevypěstujeme,
si prostě koupíme za to co vyrobíme a prodáme jinam. Vypadalo to reálně. Ovšem
až do současnosti, když v obchodě zjistíme, že banány jsou levnější než
brambory. Už jste někdo zkusil podávat k výpečkům osmažené plátky banánů?
Jeden kamarád chalupář mne informoval, že něco takového jedl na Kubě.
A v posledních týdnech koronavirové krize navíc vidíme značný
nárůst cen zeleniny. Když se podíváme na cedulky, tak uvidíme, že brambory,
rajčata, květák a křen, to vše je z ciziny a za horentní ceny! To už
neumíme vypěstovat dost vlastních? Moje generace, která prožila mládí za
světové války, je stále schopná oželet dovozové ananasy, manga či liči a s chutí se zakousnout do
českého Matčina jablka. Jenže to je dražší než ten banán.
Je to už dávno, co jsme byli v potravinách
soběstační. Z rozhodnutí EU jsme třeba
omezili i naše cukrovarnictví (už se zase pomalu obnovuje). Tady u nás se pasou
na bývalých polích jen krávy, ale kolem Prahy, Kolína, Mladé Boleslavi stojí na
původní zemědělské půdě velkosklady nadnárodních firem, odkud se zboží rozváží
po našich silnicích i do sousedních zemí
( a když se tiráci vyhnou zpoplatnění a jezdí přes městečka, tak se
třeba v blízké Mimoni lidé bouří).
V době JZD se sice scelila políčka do družstevních
lánů, ale v těch jézetdé byli ti bývalí sedláci, co ještě věděli, co a kde
pěstovat. Dnes platí - proč pěstovat řepu, za kterou jim zaplatí asi korunu
padesát, když za stejné množství řepky dostanou 4,30 korun? A jiný
příklad - dnes stojí květák 90 Kč a více a vozí se sem stovky kilometrů. Jsme dnes
závislí na dovozu potravin, které jsme v minulosti pěstovali nejen pro
naše obyvatele, ale ještě jsme je i vyváželi. Možná, že si to tu někdo přečte a
vyskočí, že toužím po socíku. Nikoliv, já jen upozorňuju na fakta.
V současné pandemii se ta ztráta potravinové
soběstačnosti projevuje velmi zřetelně a z vystoupení představitelů naší
agrární komory je zřejmé, že to začíná vadit.
Není to tak dávno, co některé politické strany volaly po minimálním
státě a po minimálních daních. Překvapuje mne, že v současnosti schvalují
to, že vláda zadluží stát (tedy nás daňové poplatníky), aby vytáhla
z bryndy podnikatele, kteří netušili, že může přijít ekonomická krize
natož pandemie. A znovu se vrátím k té mé generaci, která si nemohla
dovolit žít nad poměry, která si nepůjčovala na dovolené v Karibiku, ale
spokojila se (tedy musela se spokojit)společným výletem do kempu u Baltu (ale užila si to). Ti,
co dnes žijí z ruky do huby, protože co vydělají, utratí za luxusní spotřebu,
se diví, že jim najednou peníze chybí. Pandemie by nám měla otevřít oči.
Můžeme si připomenout Trumpova „America First?“, abychom si uvědomili, že co si
nepořídíme sami, nám nikdo zadarmo nedá. A měli bychom rozlišit, co je
k životu nezbytné a co si můžeme odpustit.
Vždy je možno očekávat, že se něco semele a místo líp bude hůř a proto je lepší neskuhrat, ale počítat s tím. Herečka,
která nastoupila do kasy v Bille, to pochopila. Ředitel divadla, který
žádá peníze od státu, zřejmě nikoliv.
A nemusíme se rozhlížet i daleko. Řada našich chalupářů si
už na zahradě pěstuje rajčata, okurky či řádek brambor. Někteří novátoři
zavedli místo záhonků pěstování ve vyřazených vanách s dobrou zeminou a
pohnojením. Holt obyčejní lidé občas
myslí líp než ti globalizační politici.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]