13. května 2020
Vesnice a její změny
Nejstarší dnešní chalupáři sem přišli jako děti kolem roku
1950 (někteří už v r. 1946 či 1947 a spali v ještě teplých peřinách
po odsunutých Němcích). Dnešní parta se
tvořila po roce 1960, kdy se tu prokamarádila (a v pár případech i proženila
či provdala) chalupářská generace dvacetiletých. Do řady chalup v té době jezdili
rodiče i jejich děti, některé chalupy patřily už jen tehdejší omladině.
V roce 1968 po sovětské okupaci několik chalupářů a
chalupářek emigrovalo. Zmiňoval jsem zde Milenu a Vaška, Lexu a Olinku, ale
byli i další, třeba Pavla Polášková (známá z filmu Markéta Lazarová). Kolem roku 1970 se rodila další chalupářská
generace. Ta se ale do dnešních dnů jako celek neudržela. Někteří vyženili či některé
vyvdaly chaty a chalupy jinde a jiní mají haciendy kolem Prahy a za rodiči sem
přijíždějí jen občas. Jak šel čas, tak jiní příslušníci této generace zdědili chalupy po rodičích (ano, už
se kácí v našem lese) a – komu čest, tomu sláva – starají se o ně pečlivě.
A do naší dlouholeté party časem zapadlo i několik nových kamarádů a
kamarádek, kteří zakoupili chalupy po
tom málu původních usedlíků. A stárnutí přineslo i vlnu trvale zde bydlících
chalupářů, kteří při odchodu do důchodu dali přednost pobytu na dnes již slušně
vybavené chalupě na zdravém vzduchu před bytem v pražském paneláku.
A i jiní důchodci, kteří si sice to bydlení v Praze
zachovali, tu stejně jsou od jara do podzimu s výjimkou několika zájezdů
k doktorům do Prahy.
V poslední době zde máme i naprostou novinku – pořízení
si zcela nového bydlení. Před pár lety tak vznikla roubenka v Naději, jejíž
majitelka se jíž skamarádila s našimi chalupářkami. Vloni se na pozemku pod
Knesplovou branou (který nový majitel odkoupil od našeho parťáka z Kanady
Slávka) po terénních úpravách objevila
maringotka. Mladý majitel - Matěj z Brandýsa nad Labem - se u jednoho
našeho ohně prezentoval jako výborný katarista. Úprava jeho pozemku si ještě
vyžádá velkou práci, ale je to místo s nejkrásnějším rozhledem v Trávníku,
ovšem zatím bez vody a elektřiny. 
V Naději u silničky z Trávníka začaly asi před
rokem mohutné zemní práce na bouračce bývalého statku. Podle výpisu
z katastru se dovodilo, že se tam chystá postavit patrovou roubenku jeden
podnikatel z Prahy. Po počátečním prudkém rozběhu prací ovšem výstavba
uvázla a v současné době došlo pouze k určitému zplanýrování
mohutných vybagrovaných valů.
Dole v Trávníku si před pár lety zakoupil pozemek stavitel
roubenek Bernat. S povolením výstavby měl nějaké potíže, údajně sousedské neshody. Proto asi započal jen výstavbou
sloupu s kolem, připraveným pro čapí hnízdo (zatím se žádný čáp o bydlení
nepřihlásil). Mezitím si roubenku postavil v Dolní Světlé. Ovšem pan
Bernat minulý rok zemřel a je pochován na trávnickém hřbitově. Takže tato plánovaná trávnická stavba se už
neuskuteční. Jen u bývalého kravína má na jiném pozemku jeho firma mezisklad
stavebních dílů.
A nyní začala v dolním Trávníku i stavba důchodového
obydlí manželů, se kterými se všichni dobře známe, protože se jedná o bývalé
provozovatele penzionu U Naděje, o
jehož konci jsem zde již psal. Za těch asi 25 let, co v naší hospůdce
hospodařili, se jim zde natolik zalíbilo, že tu zůstanou po dokončení
dřevostavby a budou si užívat důchod.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]