Trávník a věci okolo

 Kromě několika důchodcovských rodin, které se v Trávníku či Naději usídlily už na trvalo, se většina chalupářů v říjnu rozloučila a odjela do stálých sídel v Praze. Protože  začátek podzimu byl docela pršlavý, zdá se, že to prospívalo stromům a obvyklé padání listí se letos opozdilo. Ten, kdo chtěl mít zahradu čistou, proto hrabal a sfoukával listí skutečně až na konci října, takže se zazimování a opuštění chalupy posunulo až na začátek listopadu, případně se někteří ještě v listopadu na víkend vrátili, aby úklid dokončili.

Tiskem proběhly fotografie našich předních politiků, jak na veřejnosti popíjejí pivo. Jedno z vládních opatření byl totiž zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti. Jenže, jak jsme si v Praze ověřili, je to nyní obráceně než říká latinské přísloví Quod licet Iovi, non licet bovi (tedy po česku – co je dovoleno Bohovi není dovoleno volovi).  Potentátům to neprochází, ale při procházce kolem naší oblíbené destinace v Záběhlicích, jsme zjistili, že u okénka si můžete koupit svařené víno v kelímku (a působíte dojmem, že popíjíte kafčo) nebo i pivo v plechovce  a když ji držíte ukrytou v rukavici nebo pytlíku, tak kdo by si dovolil vás osočit, že veřejně pijete alkohol, že? 

 

Letos bylo chalupaření i zdravotně výhodné. Během jarní etapy koronavirové epidemie byla nakaženost v okresu Česká Lípa mizivá a okres se dlouho držel mezi našimi třemi nejzdravějšími okresy. Na podzim se to ovšem zhoršilo (i ve Cvikově narostl počet nakažených) a při přepočtu promořenosti na sto tisíc obyvatel, byl výsledek pro pražské Jižní město lepší než pro Českolipsko! 

Na okrajích Prahy se dá celkem bez problémů nakupovat i při tom nesmyslném omezení, že kupující má mít kolem sebe prázdných 15 m²,  a je i kam chodit na procházky do přírody. Senioři vesměs dodržují nařízení, že na veřejnosti se nosí roušky (konec konců jsou taky víc ohrožení), mladší se venku spíše předvádějí ve verzi Pantáta Bezroušek.

Trávnicko - nadějskému spolku se zase na internetu objevil Zpravodaj i když na nové adrese. Původní provozovatel domény, na které Zpravodaj vycházel, se usnesl, že končí. Kam se Zpravodajem? To si vyžádalo pár měsíců hledání. I provozování domény může být výdělečná činnost. Někde vám sice dovolí publikovat zadarmo, ale na stránky vám umísťují reklamy, jinde vám ve verzi zadarmo omezí  paměť pro ukládání příspěvků nebo, pokud nejste prokazatelně neziskový spolek, vám vyměří za publikování poplatek. A tak to dopadlo i s novým Zpravodajem. Ve verzi ZDARMA nám ho ponechali několik dnů v námi zpracovaném vzhledu, ale pak ho převedli na svoji reklamní verzi. Bohužel toto provedení nám nevyhovuje a tak s ním skončíme a budeme muset vyčkat, až se podaří zpracovat nový vzhled, ovšem v placené verzi.  V budoucnu bude proto potřebné, aby se obsah neustále doplňoval, protože pokud na navštívené stránce zjistíte, že tam stále visí pár týdnů starý příspěvek, asi se tam moc vracet nebudete a náklady na placené stránky budou vyhozené.

Ještě k tomu fenoménu chalupaření. Už ve třicátých letech se usedlejší Pražáci houfně stahovali na víkendy na chaty u Vltavy, Berounky či Sázavy.  Ti, co byli víc pod vlivem Rodokapsů, se zase stávali trampy. Změnu ve prospěch chalupaření přinesl až odsun Němců z pohraničí. V dostupnějších oblastech (jako byly právě naše Lužické hory) bylo možno získat chalupu buď nájmem na léto od tamějších MNV nebo dokonce si ji za pár stovek koupit (ještě v šedesátých letech se pár chalup v našem okolí prodalo jen za pár tisíc korun!).  Pamětníci vzpomínají na hromadnou akci někdy kolem roku 1949 nebo 1950, kdy se chalupy v Trávníku a okolí nabízely členům spolku umělců z Prahy ( a skutečně sem tehdy jezdili výtvarníci, architekti, hudebníci – některé chalupy patří dodnes jejich potomstvu). Tam, kam to bylo z Prahy dál (třeba na Šumavě), se prázdné vesnice nepodařilo osídlit (nebo tam zavítali jen zlatokopové, co v chalupách sebrali to, co mělo nějakou cenu a zmizeli), takže v padesátých letech se celé vesnice zbouraly.  U nás to postihlo jen pár desítek chalup, které zůstaly neobydlené. A pár jich přistěhovalci totálně vybydleli, ovšem dostali přidělené další a ty vybydlené se bagrem zbouraly.  Asi čtenáři vědí, kdo v Trávníku takto exceloval. 

Jeden čtenář nám poslal pár stránek z deníku, kde jistý Němec popisuje dobu války a období po válce, jak to jako malý kluk zažil v Dolní Světlé. Časem z toho něco opublikuji.

Pro dnešek ty meditace asi stačí. Doufejme, že do Vánoc se současná situace uklidní a prožijeme je v klidu.

// vystavil prochpra @ 13:34